Před chvílí jsem dorazil domů (jeli jsme autem s kamarádem). Ještě jsme ani nevyjeli z Prahy a už se na mě trochu naštval. Nijak jsme se spolu nebavili - cesta ubíhala standartně, ale v půlce cesty jsem řekl asi něco co jsem říkat neměl no a ze zbytku jízdy jsem myslel, že mu nadělám do sedačky. Ze 130 km na tacháči se najednou stalo 160 km. Byla velká průtrž a silný vítr. Viditelnost žádná. Tento člověk je za volantem velmi zodpovědný. Snaží se dodržovat většinu předpisů, ale dnes... Než jsme vyjeli, tak jsem ho poprosil jestli by jsme mohli někde zastavit na pumpě. Jelikož byl opravdu naštvaný, tak jsem ani už nechtěl aby někde stavěl, ale najednou to v té rychlosti střihnul na pumpu a to tak, že jsme kolem tankovacích stojanů prolítli stovkou a zabrzdil před vchodem, tak, že jsem se praštil o okénko. Na dálnici předjížděl co se dalo. A když jsme sjeli z dálnice, nadjížděl si do zatáček až do protisměru, aby nemusel tolik brzdit. V obcích zpomaloval tak na 65-70 km jen u radarů tak na 45 km.
Já jsem z toho dost vyklepanej, že jsme dojeli živý domů. Asi musel být hodně naštvaný. Překvapilo mě to vzhledem k tomu, že když on někoho takového potká na silnici, tak si občas taky ponadává. Jedná se pohodovýho a klidnýho člověka.
Chci se tedy zeptat jak jste na tom vy s naštváním a jízdou autem. Já neřídím. Vím, že se to říká, že by se lidi v autě hádat neměli, ale že je to až tak silné jsem poznal až dnes.
2x
Dobře si to zapamatujte! Může se stát, že takhle agresivně zareaguje kvůli něčemu jinému. Naprosto nevypočitatelně! Jsou lidé, kteří nedokáří zvládat vztek, stres.
Je pravděpodobné, že ho vůbec neznáte. Co znáte je jen maska, za kterou schovává enormě výbušnou povahu. O které ví.
Já jsem takovou zkušenost hodila za hlavu, brala jsem ji jako že je podrážděný, unavený. Snad 3 roky to byl opravdu nesmírně hodný člověk, který mě ovšem párkrát překvapil výbuchem, kterému jsem nerozumněla a důvod byl spíše srandovní. Ale pak se pomalu na povrch prodrala jeho opravdovská nátura. 
Smutný a nebojím se říci, tragický příběh. A nemá cenu si o tom popovídat, slyšet omluvy a sliby. Je potřeba utíkat! Něco vespod doutná!
1x
Asi jste musel říct něco opravdu peprného, když se z beránka znenadání stal pirát silnic.
Řídím už skoro 40 let, když jsem jezdila služebně, bylo to okolo 5 tisíc km měsíčně. Zpočátku jsem taky milovala rychlou a nebezpečnou jízdu, když se mi ale narodily děti a vozila jsem je autem, stala se ze mě kvočna. Je to tak dobře. Vždycky jsme dojeli bez nehod do cíle.
Jsou takoví cholerici, že stačí slovo a přišlápnou plyn. Pokud jste neřidič, buďte rád, že Vás někdo veze a zbytečně jej neprovokujte. Každý reaguje jinak. My jezdili třeba s vnoučaty na dovolenou do Itálie. Na rakouských perfektních dálnicích to silně svádělo, měla jsem tam najednou 160 a víc. Stačilo ale, aby manžel, spolujezdec, koukl na tachometr a výstražně pronesl: Máš tam moc, nezapomeň, že vezeš děti! A už to šlo dolů. Prostě si člověk musí uvědomit, co ještě lze a co už je hazard.
Jinak za volantem hrubě nenadávám, moje nejhorší hlášky jsou: Co se tam cpeš, ty pitomče /případně: ty babo jedna/. Takže jsem řidička si opravdu mírná, nechám si občas líbit i ošklivý manévr někoho jiného. Vím totiž, čím bych za to mohla zaplatit a tak to raději zkousnu. A snad proto ještě žiji. 
Jaga.
A snad nejhorší pro muže řidiče, je hláška od manželky, či přítelkyně. " Řídíš mizerně a v posteli to také není nic moc". Pokud padne taková věta v autě, věřte, že to může skončit příjezdem pohřebáků. Proto, dámy, pozor na to!
Řidič by měl mít svoje emoce pod kontrolou a tím spíš, když nejede sám. Na jízdu se snažit plně soustředit a nenechat se rozptylovat, i když je to někdy těžké. Nenadávám, jen skřípu zubama, nebo si broukám...Pokud je člověk spolujezdcem, musí myslet neustále na to, že řídí někdo jiný a nenechat se vyvést z míry. Leccos skousnout, než vyprovokovat, či podpořit hádku. Děti vlídně uklidňovat, případnou nerudnost řidiče ignorovat, spíš ho uklidňovat též a dávat mu za pravdu. Teprve až člověk vystoupí a stojí nohama na pevné zemi, se pustit do řidiče, že jel jako "kanec" nebo že se za volantem chová naprosto nemožně. 
Nikdy neříkat ani větu: ,,Zastav a pusť mě k tomu, nebo já půjdu raději pěšky"!
Být v pozici spolujezdce je pro někoho těžší, než když je sám řidičem.
Souhlas
Lidi se hádají dnes a denně, většinou kvůli úplné pitomosti, a že to řidič emočně a psychicky nevydržel, nemůže svádět na nikoho jiného. Je zodpovědný nejen za sebe, ale i za ty, co veze.
Ale když někoho naštvu v kuchyni při krájení zeleniny, stane se z milého pohodového člověka agresor a bodne mě nožem? Většinou ne. Stejně to platí v každé situaci, člověk za volantem se prostě musí umět ovládat.
Dostikrát jsem byla za volanten vytočená, i přítel. Nikdy to nebyl důvod, proč se začít chovat jako magor a jet jako hovado, s prominutím.
0x
Jednoduše se to řekne, ale hůř se to dodrží. V autě se nesmí řešit problémy. Každý spolujezdec by si měl uvědomit, jakou odpovědnost má řidič auta. Ne jen, za cenu nákladu co veze, ale za lidské životy, jak ve svém autě, tak s každým autem, chodci, které potká. Proto je důležité, když v autě jsou děti, aby se o ně za jízdy, někdo staral. Zažila jsem na vlastní kůži, když se děti v autě, začali hádat, otočila jsem se a v ten moment, jsem otočila i volantem. Byla to silnice II třídy. Jednou stranou jsem sjela do přikopu, na poslední chvilku se mi podařilo dostat auto z příkopu na silnici, těsně před sloupem osvětlení. Jedno dítě bylo naše, druhé sousedovo. Přesně v ten momen, si uvědomíte, co vše se mohlo stát, kolik lidí by bylo nešťastných. Spolujezdec, jen v autě sedí a nemá žádné starosti, řidič musí nejen sledovat vše kolem sebe, ale i předvídat, co se může stát. Každé rozčilení, hádka je pro řidiče, velká zátěž na nervy.
0x
Kamarádovi se asi zvedla hladina jednoho hormonu, a protože o tom neví, ovládl jeho jednání.
S přibývajícími roky nadávám a zrychluji za volantem také, zejména když si na D1 vynucuje TIRák přednost, ale včas se zabrzdím, protože vím....
Ovšem spolujezdce jsem vždy raději preventivně viděla na zadních sedadlech, i když to přední je úrazově pojištěné.
0x
To je přesně to. Říká se adrenalin, ale je to hormon T. Mladším můžům přebývá, s léty jim ubývá, paním s věkem naopak trochu přibývá. Dneska na mne vyrafla 62-letá přepracovávající se kolegyně, že se ještě skoro potácím. Druhá 62-letá je dnes doma, také v T.-rostoucím věku, a ta zase systematicky účinně podráží...Vypadá jako žena, ale duší už je spíš chlap. Jenže jsem v ten moment na všechny psychologické poučky bohužel zapomněla
. Proč se vlastně upalovaly čarodejnice
0x
Sebekriticky musím přiznat, že pokud mne něco opravdu naštve, jezdím ostřeji. Neřekl bych že agresivněji, i při této jízdě včas zabrzdím před přechodem, abych pustil chodce. Ale přestávám koukat na větší spotřebu a opotřebení auta, nastane styl brzda - plyn a hvízdají gumy, občas ani neřeším určitou dopravní značku a dělám přestupky. Ale věřím, že i tak mám situaci stále pod kontrolou - zatím nebourám a neohrožuji...
0x
To máte tak, když se člověk naštve, tak se musí nějak odreagovat, když zaleze a dusí to v sobě, tak stejně jednou vybuchne a pak se divíme, když to byl takový kliďas. V provozu se to dá pěkně dělat, vracet protože to odnesou anonymové a většinou se na to nepřijde. Na něčem, někom je třeba se vybít a tady jsou takové kráásné podmínky. Přece málokdo to řeší tak, že dá někomu po hubě, nebo se odreaguje jinak (znal jsem jednoho, co pak okopával skříně v kanclu), rodina. Někde to řeší tak, že lidem nechají něco rozmlátit, jiní tvrdým sportem. Prostě jsou to lidéé se svými chabymi, neovládnou se. Řěšit tresty, výchovou.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.