Problém s rodiči - pořád mě do něčeho tlačí

Musíte být více konkrétní. Co po Vás rodiče chtějí? Jestli Vás rodiče nutí k tomu, abyste chodil do školy, kursů atd. atd., tak je vše v pořádku. Jestli Vás ale rodiče nutí, abyste žebral na ulici nebo se třeba oženil , tak zbystřete.

To co píšeš je k ničemu, co považuješ za hloupost, resp. hovadinu? Pokud tě tlačí se učit a podobně, tak jim můžeš být jednou vděčná!

Zdravím, to je obecně hrozně ošemetný problém.

Ve své podstaatě se tu potkávají dva základní proudy; tvůj "proud" života, který si chceš žít a proud rodičů, kteří si představují, jak by chtěli, aby Tvůj život vypadal.

Puberta je vždy o změně - každá změna musí pořádně bolet, aby byla revolucí. Ty si pubertu evidentně uvědomuješ - je ti hned něco nepříjemné, co třeba před tím nebylo atd. Problém je v tom, že rodiče vnímají pubertu svých potomků zpožděně, v jakési "fázi" či "fázovém posunu".

Jde o to, že oni vědí, že ti fyzicky je 15, ale řekněme to takhle - pokud je rodičům třeba 40, pro ně je 15 let jen kousek života, který prožili spolu, vychovali tě od "plenek". Takže Pro ně jsi pořád vlastně jen děcko.

Máš vlastně dvě možnosti - ani jedna není hezká. První je, že to budeš "trpět" dál a jim to dojde samo. Třeba ale pozdě, mým rodičům to takhle začalo docházet až v mých 27 letech, co jsem se odstěhoval z bytu, který mi koupili - vidíš? Snažili se, vím, že to mysleli dobře, ale prostě kdybych dveřmi neprásknul, byl bych na tom stejně. Druhá možnost tedy je, že jim to dáš na jevo.

Jenže jak?

To je též zákeřné; neznám tvé rodiče, takže netuším, jestli jsou přístupní tomu, co říkám. Ale takhle, jak jste napsal teď dotaz, že ti to vadí - zkus to buď říci, či pokud máš strach, že budou "vyšilovat", u mě vždycky fungovalo, že jsem mamce poslal email Ona věděla, že nerad mluvím o problémech, takže z toho nedělala vědu a věděla, že když napíšu email, tak že to bude lepší.

Samozřejmě nemusí to být email, může to být běžný pěkný dopis (ale pokud budeš psát to, co píšeš výše, fakt to pěkně přeformuluj, dej si na tom záležet!). Rodiče obecně nejsou trubky a vědí, že pokud ditě něco trápí, rádi že mu pomohou. Jen musí vědět, co je trápí (ty děti).

Takže to třeba zkus takto - pokud chceš, samozřejmě

Ahoj, ta hrubka se Ti fakt povedla! Dokonce dvakrát za sebou - ale díky Tvé omluvě už nebudu pitvat další překlepy, takže k dotazu:

Rodiče nás od našeho útlého věku někam tlačí a směrují, aby zjistili, co je pro nás schůdné a co je pro nás nepřekonatelné. Díky tomu se od dětského věku nějak formujeme, rozumní rodiče vědí (vycítí), kde přitlačit a kde naopak ubrat. Díky tomu si pak vybíráme svá povolání a své koníčky. Mne například rodiče tlačili do hry na klavír do té doby, než jsem se opravdu "zaseknul". Dnes jsem jim za to vděčný, protože za tu dobu, co jsem byl "nucen" navštěvovat hodiny u mé paní profesorky, jsem pochytil i mnoho hudební teorie, a díky tomu jsem (snad) trošku alespoň průměrný muzikant.

Možná Tvoji rodiče nějak nepochopili (nebo si nechtějí přiznat), že jsi trošku zestárnul a dospěl. Rodičům to většinou dlouho trvá, než pochopí, že jejich dítě je vlastně dospělý člověk. A i když to pochopí a přiznají si to, stejně se ke svému potomkovi i nadále budou chovat jako ke svému DÍTĚTI. Jde jen o vzájemnou toleranci těchto vztahů, aby byl v rodině klid, a věř mi, někdy to trvá pár let, než se nějak rozumně vymezí vzájemná pravidla chování.

Takže pokud Tě budou rodiče cpát do něčeho, co je Ti proti srsti, máš dvě možnosti.

Buď to kousneš jako chlap a uděláš to podle jejich přání, tím jim sice uděláš radost, ale nijak nezměníš jejich vnímání Tebe jako "dítěte".

Anebo se prostě "zašprajcuješ", v klidu si s nimi sedneš a zkusíš jim vysvětlit důvody, proč prostě toto jejich příání zklameš, třeba že nebudeš někomu dělat šaška jen proto, že oni si to přejí - tím je sice vůbec nepotěšíš, ale zase trošku změniš jejich vnímání Tebe - začnou si uvědomovat, že jejich děťátko je zase o pár let starší a dospělejší. A příště bude o něco jednodušší, aby sis svůj názor prosadil.

Ani jedna z těchto variant není ideální a příjemná - ale všechny další varianty jsou jen horší...

Několikrát jsem si s chutí přečetla tvé odpovědi k nějakému jinému problému. Nepátrala jsem kdo jsi, ale věděla jsem, že musíš být mladý muž, který to má v hlavě bezva srovnané. Teď se mi to potvrzuje. Mám pocit, že tvůj problém je v komunikaci. Totéž totiž čas od času řeším s dospělými dcerami a v současnosti s pětadvacetiletou vnučkou. Když dám nějaký návrh, který se jí nelíbí, vyletí jak čert za škatulky, bohovsky se najeduje, štěká a je v opozici každou buňkou svého těla. Ale já jsem jí nedala příkaz, nenutila jsem jí něco. Jen jsem navrhla. Můžeš mi vysvětlit, proč to tak je? Proč se sekundu nezamyslí a neřekne, že to tak nechce, protože má k tomu tyto důvody a takový názor. Asi bych jí mezi vysvětlováním něco namítla, ale měla-li by dostatek argumentů a důvodů, které by mi normálním tónem řekla, asi bych já to ukončila-promiň, byl to blbý nápad. A nikdo by si nezvýšil tlak, těžce nedýchal. prostě by byla normální diskuze, která řeší. V životě budeš muset mnohokrát obhajovat svá rozhodnutí, postoje, názory. Čím dříve se naučíš toto řešit, tím snadnější budeš mít život. Existuje něco, čemu se říká sociální inteligence. Poklikej a přečti si. Než začneš vycházet se světem, nauč se vycházet s rodinou, s každým kdo do rodiny patří. Je zajímavé, že děti vycházejí lépe s kamarády než s rodiči. Je to myslím i tím, že mají nebo nemají stejný způsob vyjadřování. Jde vlastně o to, najít společnou řeč. A naštváním se, zabejčením a trváním na svém postoji, ikdyž v koutečku duše třeba víme, že "oni" mají pravdu, nikomu neprospěje. Asi nemá cenu dělat debatní kroužek u stolu, ačkoliv u závažnějších zaležitostí ano, ale je potřeba se naučit reagovat správně na to, co nás v první vteřině vytočilo, zaskočilo. Mnohdy naprosto nesmyslně! Naučit se být kapku diplomat a netrvat za každou cenu na pravdě. Která se může časem ukázat jako nesmyl. Naprostý nesmysl.Neva, že ti tykám? Tak nějak mi to jinak nejde. A všiml sis, že ke konci už píšu v první osobě množného čísla. Jsem úplně stejná, se stejnými zkušenostmi a stejnými problémy.