Oslovení-jméno i příjmení

Ve škole je to v pořádku, od kamarádů je to divné a dost hloupé. Zaběhlé věci se jen těžko mění a jak Vás oslovuje většina, tak Vás budou oslovovat s největší pravděpodobně i noví lidé. Takže zkuste svému nejbližšímu okolí říct, aby Vás oslovovali, jak si přejete, tedy nejspíš jménem. Pokud jsou to dobří známí, tak Vám jistě vyjdou vstříc. Pokud se z nich stane většina, jistě se přidá i někdo z ostatních. Popřípadě můžete vždy postupně naznačit, že byste byl rád, aby Vás oslovovali tak a tak.

Ve škole od učitelů to bývá, že oslovují příjmením. Pokud si ale učitel se žáky rozumí, vytvoří si pěkný vztah, jistě raději pak použije křestní jméno. A někdy i kvůli jeho délce. Raději jsem říkala děvčeti Jano, než na ni volat Kra-to-chví-lo-vá!

Mezi kamarády se příjmením neoslovuje, spíš se už používá přezdívek. Pro odlehčení: Je to už spousta let, moje nejlepší kamarádka se na taneční zábavě, kde jsme spolu byly, seznámila s chlapcem ze vzdálenější vesnice. Když jsme spolu šly nocí domů a znovu probíraly průběh zábavy, ptala jsem se, jak se nový objev jmenuje. Odpověděla mi, že Šimek. Prý tak na něho kamarádi volali. Proto mě velice překvapilo, když jsem tu partu kluků pak poznala blíž, že dotyčný má úplně jiné příjmení. Šimek to tedy nebyl! Brzy jsem zjistila, co a jak. V té době "frčel" Šimek s Grossmannem a ti kujóni, místo aby na sebe volali "vole", jako ostatní kluci, volali na sebe navzájem "Šimku". Takže ti Šimkové byli nakonec všichni. Jaga.

Oslovení jménem a příjmením ve škole je běžné a nic bych si z toho nedělal. Něco jiného je oslovení příjmením na veřejnosti od kamarádů. Já to cítím jako lehce ponižující-ztrapňující. Ale dá se tomu celkem účinně bránit. Vracet volajícímu stejnou mincí a volat na něj taky příjmením. Snad ho to přejde.

Slušné je na střední a výše oficiálně vykat, jiné je neformální kontakt. Věkem jsou to sice ještě děcka ale přesto, je to již jiná úroveň než ZŠ. Mezi sebou je to podle sfér kde se kdo pohybuje. Mach a Šebestová ...