Ahoj, no nebudu to úplně rozebírat a než mě odsoudíte, ráda bych popsala trochu mou situaci. Mám přítele 9 let. Několikrát jsem ho podvedla, nejen s jedním, ale nebylo to kolikrát o sexu, ale o té společnosti, lásce, chovali se ke mě hezky a pozorně. Mám otce alkoholika a mé dětství nebylo v tomhle směru růžové. Neříkám, že by bylo nějak dramatické, ale jeho pití se na mě podepaslo dost ohledně partnerů. Jsem s ním od 19 let a i před ním jsem měla kluky, nikdy jsme je ale nepodvedla. I tohodle celých 5 let, ani by mě to nenapadlo. Ale bylo to hrozné, on se rozešel s přítelkyní, když jsme spolu začali a hrozně pil. Byla jsem doma jako služka a ještě byl na mě zlý. Asi sjem si říkala, že to tak má být. Nevím jak se to stalo dál ,ale jeho kamarád to vycítil nejpsíš a začal mi psát sms..bylo to takové nevinné a v pohodě..pak to přerostlo ve víc a já se s ním vyspala...byla jsem z toho vyřízená. On se do mě zamiloval a dokonce i rozvedl. Já ale ne. Spíš jsem neopustila svého přítele. No a pak jsem zjistila, že to co mám doma, tak to nevypadá všude, potkávala jsme pozorné kluky, chlapy. Do dvou jsem se zamilovala a bohužel svého partnera i podvedla. Rozchod mě bolel dost,ale toho jsme stále nemohla opustit. Je to skvělej chlap, pracovitej, ale chodí domů pozdě z melouchů, udřenej, má fotbal o víkendech a spolu nijak čas netrávíme. Žádné výlety, dovolené, nic. Své mládí jsem strávila zavřená sama v bytě.A ke všemu je denně na pivu a jeho opice jsou hrozné. Je agresivní, vulgární, je to unavující. Nebo si odskakovala za "milencema" se kterými jsme se bavila. Jenže je to opravdu vyčerpávající. Opustila jsem teď posledního "kamaráda",že už takhle nemůžu, asi o něm ví soused, ale to jen tím, že kamarád se do mě zabouch a chlubil se, ale nikde nás neviděl, takže to není ten problém. Ale přítel je o 9 let starší a pochopitelně chce už miminko a chce si mě vzít. Mám ale strach. Povídala jsem mu o tom, jak si to představuju, co chci od života, že chci aby se mnou trávil čas i s dětmi. Táta bude skvělý, ale partner? Nechci dopadnout jako má matka..mít alkoholika a oddat se dětem a nic nemít ze života 
dává mi asi lásku jinak najevo, nosí peníze z melouchů, ale já taky slušně vydělávám, tak to není vše...nevím, jestli to s ním risknout, nebo ho opustit. ještě jsem předělali k tomu byt, ale cítím, že už jsme jen ze zvyku spolu
a to ještě kamarádi v hospodě o nem mluví, jak ý je to bezvadný chlap...ale on to umí se chovat na veřejnosti cítím se pak já ta špatná
4x
Celý článek je o tom, jak jste nespokojená, partner pije, jste spolu jen ze zvyku atd. Jak - nevím, co dál? Není to snad dostatečně vidět? Myslím, že dobře víte, co dělat, ale chcete od nás požehnání, že jednáte správně.
Takže - rozchod, a co nejdříve. Máte na víc, než na jakousi trosku, co chlastá
3x
Asi jste úplný blázen, když dobrovolně žijete v takovém promiskuitním pekle. Nevymlouvejte se na otce opilce a já nevím na co ještě. Zařiďte si život podle svých představ. Nikdo vám v tom nebrání. Jen vy sama. 
Udělejte si pořádek nejprve v hlavě a pak v životě. Jinak za pár let budeme číst úplně stejné povídání, jen se v tom všem bude motat dítě a naprostá bezmoc! 
Ze srdce vám přeji dobré rozhodování, hodné lidi kolem a milosrdný osud. 
S tím otcem je to ohledně pití...máte pravdu také...z toho mám straAch, že bude dítě a jinak scénář stejný...
3x
Nevybrala jste si náhodou muže podobného vašemu otci? Asi ano, že. Nejste spokojená, to je na vás vidět. Chcete takto prožít celý život? Nechcete? Ale váš partner se kvůli vám nikdy nezmění. Z toho vycházejte.
No...vše zatím, co se mi promítá hlavou, jen jsem se to bála přiznat..jen ten odvážný krok...a co se říká, co na to řeknou lidi? hodně se také říká, ser na lidi...ale já vím, co LIDI dovedou ale pokud takhle budu uvažovat, nic se nezmění...to už naplánoval svatbu na červen a ani se mě nezeptal...a když sjem mu řekla, že takhle jsem si to nepředstavovala...tak on opět podnapilý mi řekl...ty mě nechceš?,tak si najdu první, co mě bude chtít...
No...vše zatím, co se mi promítá hlavou, jen jsem se to bála přiznat..jen ten odvážný krok...a co se říká, co na to řeknou lidi? hodně se také říká, ser na lidi...ale já vím, co LIDI dovedou, ale pokud takhle budu uvažovat, nic se nezmění...to už naplánoval svatbu na červen a ani se mě nezeptal...a když sjem mu řekla, že takhle jsem si to nepředstavovala...tak on opět podnapilý mi řekl...ty mě nechceš?,tak si najdu první, co mě bude chtít...
Chcete celý život prožít s alkoholikem, který nehledí na vaše tužby a přání - viz ta jeho naplánovaná svatba? Nebo chcete žít normálně? Nehleďte na lidi, ti váš život nežijí. Hleďte na sebe a na svoje štěstí... Nebo ještě takto, umíte se představit mít s vaším současným přítelem děti? Budou se dívat, jak jejich tata chodí podnapilý z hospody... No nevím, já bych to tedy nevydržela. Máte svatou trpělivost. Vezměte rozum do hrsti a popřemýšlejte, co je pro vás to nejlepší řešení. Nikdo to za vás nerozhodne, jelikož nikdo nebude žít váš život. To musíte jen a jen vy sama.
1x
Pokud nejste ve vztahu spokojená již nyní, nebudete nikdy. Být s někým jen ze zvyku, není dobrá volba. Čím déle budete rozchod odkládat, tím to pro Vás bude horší. Nejste špatná, máte právo si zvolit takový život, jaký Vás bude naplňovat. Takže neváhejte, sama víte nejlépe, po čem toužíte a co v životě nechcete. Změnit to můžete jen Vy sama.
Tu odvahu musíš najít v sobě. Jak už tu někdo psal, udělat si pořádek v hlavě a pak v životě, popřemýšlet, co vlastně od života chceš a jít tvrdě do toho. Vím, že je to hrozně těžké, ale nikdo jiný to za tebe neudělá. Uvědom si, že jakmile je ve hře jakákoli závislost, tak to vždycky může být jenom horší. Nikdy ne lepší. I ta hospoda je závislost i kdyby tam pil jenom limonádu. Ale všechno je jen a jen na tobě. Může ti pomoci rodina, přátelé, ale to hlavní bude vždycky na tobě. Ze zkušenosti vím, že velké procento žen, které se dokázaly z takového vztahu vymanit, měly od přátel veškerou podporu - psychickou, finanční i odbornou, prostě veškerou, se do stejného nebo podobného vztahu vrátilo. Jako by jinak neuměly žít, jako by jim vyhovovala role utiskované manželky.
ahoj taková moje rada:
je mi 40 a dětství jsem měla asi jako Vy.Moje maminka se nerozvedla,celý život trpěla opilecké příchody otce,jeho agresivitu,hrubost,urážky.(když jsme se sestrou byly starší byl hrubý i na nás)Neměl čas na rodinu a přesně jak píšete, miloval svou práci,byl a je velmi oblíben u svých kolegů.Taky s nimi většinou každý pracovní den končil na pivu.Co mu nemůžu upřít je opravdu odbornost v jeho profesi,je na svém místě.Taky musím napsat,že i když jsme všem v okolí i rodině naznačili,že otec chodí opilý a máme potom doma peklo NIKDO nám nevěřil a dosud nevěří.Vždy se pro něj našla nějaká omluva proč se na té či oné rodinné oslavě tak opil. Já jsem se brzy vdala a sestra taky odešla. Naše maminka s ním zůstala a věřila,že když se blíží období bez dětí,že se to zlepší.Ano zlepšilo se,ale pro něj.Po 25 letech hnusného manželství se od maminky odstěhoval k jiné,mimochodem o tři roky starší než jsem já.Mi to bylo úplně jedno,ale mamku to zlomilo.I když s ním trpěla,moc ho milovala.Žila bez něj pár ročků a už tady není.Já žiju slušný život i přes to, co vše jsem v dětství viděla a zažila,mám skvělého manžela,který si taky zajde na pivo,ale nemá agresívní chování.Moje rada NEBERTE SI HO.Váš život je příliš krátký na to,aby jste ho takto přežila.Přeju Vám, aby Vaše rozhodnutí bylo pro Vás to nejlepší, je to jen na Vás
0x
Podívejte, možná se naoko jeví, že je hodný a dobrý, taky vás má možná vnitřně rád, ale pokud dělá něco, co se vám nelíbí - co vám připomíná něco zlého, je to špatně. Je důležité, co je uvnitř, ne na povrchu. Takže jestli máte pravdu, cítíte, že máte pravdu, tak nakonec vyhrajete a budete šťastná za tento pohnutek(nevzít si ho), protože on vás ke štěstí nakonec dovede. Ale vše může být úplně jinak. Každý svůj cit projevuje jinak, stejně tak jednotlivý příklad - lásku. Někdy je skrytá, někdy otevřená, chtěl by každý vykřičet do světa jak ji miluje atd. Zkuste objevit, jak to doopravdy je.
Jak to mám objevit? to je to...je mi věrný, má rád práci, lae bohužel i to pivo. Já se snažím sdílet s ním jeho koníčky - fotbal, jezdila jsem s ním všude, ale on mé akce pracovní, kdy se chci taky ukázat aby na mě byl pyšný, tak tam nebyl ani jednou! všude říká, tak si tam zajeď..jo, zařiď si to sama...já na tebe počkám bud v hospodě, nebo doma!
Jinak úžasná odpověď...
Vidím, že se moc snažíte a on si vlastně trochu může za to, že jste mu nevěrná. Jak to máte objevit? Zkuste být na něho taková, co ho rozvášní. Vzpomene si, proč vás tak moc miluje, pokud by vás opravdu v hloubi duše nemiloval, tak i pak zůstane chladným a normální, jako vždy. Taky si všímejte pohnutek z jeho strany - kolikrát vám řekl, že vás miluje? Nebo cokoliv jiného, pochválení jídla, účesu... Jak jsem již psala, každý se projevuje jinak. Možná se v nějaké pro něho neobvyklé situaci projeví. Pokud by se prokázalo, že vás opravdu spojuje láska, tak mu zkuste kládst takové tiché podmínky.Mohl bys trochu ubrat s tím pitím? Opravdu jen tiché, pokud to není cholerik, který by vybuchl u té situace, pochopí, že vás bolí vidět ho stále tam, kde ho vidět nechcete. Pít se může, ale jen s rozvahou.
Bála jsem se to vyslovit, aby mě tady pak někdo nenapadal zase...ale taky si to říkám, že si tak trochu za to může sám...nejsem to já! No ony již tiché prosby byly vyřknuty...i pomalu, s brekem...snažila jsem se i já tak, že jsem s ním do té hospody chodila..ale to byla jasná záhuba..ale hledala jsem, co ho baví, chodí tam hrát i šipky..ale já sama sedím u stolu a on háže..během toho se zleje a doma jsou galeje...ráno nic neví...prosila jsme ho, že vidí i jaký je můj otec...to ho rozčilovalo...mám strach, že dítě by mě jen ukovalo doma a to už bych ho tuplem neopustila...nakupovat, zařizovat dárky teď, vše jsme musela sama...on dá peníze, ale už spolu ani na ten nákup nejdeme...to raději řekne, tak půjdeme na pivo, nakoupíme zítra, něco si dáme co je doma...ale ráno je tak zmoženej, že jdu stejně sama...rozešli jsem se nazačátku asi po roce..a on mi řekl, že jak jsem mu povolovala, tak toho zneužíval a chodil na pivo a vlastně se rozešel s tou bývalou..tak jsem ho vzala zpět...ale pak se to ve mě zlomilo...a začala jsem, tam kam mě posílal, na nákupy, na výlety hledat to, co mi chybí...vlastně to chodilo samo..kamarádky nemám, měla jsme také na ně smůlu..a jakou...a kdym i řekl, že mě miluje?když chce jít na pivo...ale to je tak neupřímné...a pochválí?,říkám is o to sama...je to dobré?líbím se ti?,sluší mi to? chlapi mu říkají, jak má krásnou mladou přítelkyni...on se naparuje a nevím čím to, ale je si jistý, že ho neopustím...
Cituji vás: Bála jsem se to vyslovit, aby mě tady někdo nenapadal zase... Omluvte tu otázku, ale vás tu někdo napadal, kvůli tomto případu? Nebo jste tu psala dříve? Takže ony nezabraly tiché prosby? A zkusila jste být na něho tvrdá? Říct mu pevně do očí, co si o tom myslíte? Třeba mu dát ultimátum? Jestli ví, že vám ubližuje to, co dělá on s radostí, tak to prostě nejde. Teď myslím ten princip - když kašle na to, že vás bolí vidět ho v hospodě a je mu to jedno, todle se dá přežít(vy sama jste ještě živá! myslím ve vztahu k němu). Co kdyby však potom dělal horší věci? Teď mluvím přehnaně, ale musím: Co kdyby jednou dokázal podnapilý zabít? Taky by se na vás neohlížel, že vám to vadí? Je mi líto, ale to opravdu nejde. Opakuji se a vím to, ale jsem ohromená. Jste buď strašně moc hodná, že ho tak moc milujete a cítíte se za něho zodpovědna, nebo se bojíte reakce druhých. Tyto dva důvody vám brání ho opustit? Jaký to z nich je? Pokud ho tak milujete, tak musíte mít důvod. Ale on vám ho přece nedává, ne? Tím pitím to přece zhoršuje... K tomu druhému, jestli se bojíte okolí, tak vás chápu. Opravdu upřímně soucitím. Vím, jak dokážou být lidé zlí a sama jsem to zažila. Ale musíte se od něho dokázat odvázat. Možná, že budete pomlouvána, ztratíte kamarádky i kamarády, čest, svou pověst, ale nikdy nesmíme ztratit sami sebe. Věřte, že je to to nejhorší. Teď možná přežíváte, ale pak ne. Mějte dítě s někým, kdo si bude vážit vašeho názoru, bude ho respektovat. Je to jen můj názor, chtěla bych vám pomoct. Ale je jen na vás, jestli ho vyslechnete, stejně jako ostatní názory z tudma. Musíte vědět vy, jestli ztratíte sama sebe, když vám pomluvy vemou čest nebo ty kamarádky, nebo jestli se tak ztratíte, když vás bude dál týrat a budete jako stín nešťastná. P.S. Omlouvám se za chyby, jsem už z toho popletená.
No jednou jsem to napsala hodně stručně a pak jsem to enchala smazat..jelikož já byla ta, která se peleší jinde a on kvůli tomu chlastá...i tvrdá...no už mě dvakrát uhodil, prý mu to poradil kamarád :D až jsem se tomu smála...už ani nevím jestli ho miluju...hodná...až blbá a to ve všem, ke všem!snažím se hledat, proč je takový a pomoc mu také...a je mi ho líto někdy...ale to je asi to nejhorší...asi spíš té reakce druhých..nemám kam jít...můj otec alkoholik, brácha doma, je zadluženej...a mamina to táhne...do toho teď já na nervy léčená to je to...nemám skoro nic..kdyby aspoň ten byt...ale na to to svádět nemohu...ano lidé jsou zlí...kamarádka mi záviděla úspěch v práci...se vším jse mse jí svěřila..až na mě poslala anonym a já to řešila přes policii...hnus!jste moc hodná, že mi pomáháte...já nemám kamarádky...a doma je to tak, jak jsem psala...a kamarády mám vlastně ty jeho...a tam to je tak, jak to psala tady jedna...oni ani nevěří, že takový je...a já přeháním jako každá jejich ženská...až jednou vylít na mě v hospodě...slovně...tak to pak přešli, že je utahanej...a měl tvrdej alkohol...ten teda přestal pít, že ví, že se po něm neovládá...ale to je fakt na dlouhé povídání...a čím víc o tom píšu, tím víc si říkám, jak je mi trapně...jak jsem pitomá a nic s tím nedělám...je ze slušné rodiny...když jsem to taktně naznačovala jeho mámě...ta řekla, že její brácha byl taky takový...měl ženu, rozveddli se, jelikož pracoval hrozně a pil...až se upil...ráda bych mu pomohla...když mu to řeknu tvrdě...práskne z dveřma a jde na pivo...je fakt, že jsem ho opustila demonstrativně a jááá byla ta, která psala a přišla...nevydržela jsem to nikdy...tím si je podle mě jistej...ale to můžu udělat, on přileze a pak kdybych si ho vzala, zaklapne klec a s dětma?on mě znáá..dělám s dětma a ví, že to už bych ho nikdy neopustila...říká, jak bude s námi doma, až budou děti...ale...?
moc díky za podporu...ale nechci Vás tím zatěžovat!
doplněno 28.12.11 00:48:asi jsem to měla udělat v momentě...teď jsem si vzpomněla..ale je to pár let zpět, když jsem mu brečela (měla jsem jen jeho) aby mě taky trochu podpořil a trávili jsme víc času spolu - že on mi řekl, ale já ti říkám abys do tý hospody šla za mnou...a pak když sjem mu řekla, že tam nechci každý den chodit, ale taky jezdit na výlety, nebo zajít aspoň někam do jiný hospody - jako na zábavu, nebo tak, tak mi řekl, jen, že on je takový - má práci, fotbal, pivo, tak ať si najdu jinýho...ale bylo to doma dost vyhrocený a to já těžce taky nesu...tak jsem chtěla mít aspoň taky klid a teď byste mě asi nakopala a šla jsem s ním do té hospody...to já přilezla...
Máte pořád jen ty samé dvě možnosti - buď od něho odejdete, nebo zůstanete. Ta otázka tu byla pořád, od začátku všeho, protože vy jste se vlastně i tak tiše ptala. Za tu dobu, co jsem od vás přečetla jednotlivé příspěvky, dospěla jsem k názoru, že ho opravdu asi milujete. Ale je tam dále ten strach z toho, co by se dělo pak - jak jsem již uváděla, pomluvy + ztracení kamarádek, neměla byste kam jít ( to mám od vás, jak jste psala o bratrovi ) , vyhrožování z jeho strany a především zlomené srdce. Toty obavy se kombinují se zbylou láskou k němu. Tvoří to kombinaci, opravdu skvělou, ale ohrožuje ji to jeho pití. Svádí to boj. Možná se tam teď na jednu z těch stran přidá i můj názor, který to bude ovlivňovat. Věřte, že bychom tu mohly takhle si povídat moc dlouho, chápu, že vy se potřebujete vypovídat a vynázorovat, ale já už musím říct svůj názor. : Nikdy si nedovedu představit, jak moc dobře či špatně na tom jste, proto je nepatřičné do toho mluvit, ale já bych od něho odešla. Navzdory těch let společného soužití, navzdory té vaší lásky, navzdory strachu a obavám ( věřte, že jak ho opustíte a někdo vám bude plivat pohrdáním slinou do tváře, budu vědět, jak moc vás to mrzí a budu si zároveň říkat, jak jste odvážná ) navzdory úplně vlastně všemu. Jste zaměstnaná? Myslím, že jsem četla ano. Pokud tedy vyděláváte, tak buďte chvíli u mamky a pak jí budete moct přispívat na domácnost - pak je jen otázkou času, kdy najdete toho dalšího a již pravého! Zničila byste se. Milujete ho, ale on si vaši lásku nezaslouží. Na tom názoru trvám. Jinak, moc mi je líto té kamarádky, ale takové věci se stávají. Jsou mezi námi ti zlí, ale i Hodní! Najděte si nějakého takového, a pak založte rodinu. Mimochodem, jak od něho odejdete(tedy jestli odejdete!) tak jestli vás miloval, poznáte to tak, že vám bude slibovat, že se napraví a přestane pít... 
Ách jo, ublíží vám to a moc, ale pak budete ráda, za to rozhodnutí. Musíte mít pevnou vůli to s ním skoncovat! Přeji vám, ať už se rozhodnete jakkoliv, ať jste štastná. Možná to bude opravdu úplně jinak. Úsměv a naději!
Nebojte, nejste v tom sama! Je tolik lidí, kteří mají bolavé srdce... Tak co, jak to jde? Omluvte mě, ale něco mě nutí ptát se, protože vím, že si každý zaslouží dobrý osud, ať udělal chybu jakoukoliv.
Moc Vám děkuji za podporu...opravdu! No tak je Silvestr, zapomněla jsem na nějakou romantiku, nebo zábavu, opravdu zábavu ve dvou...ale myšlenka na rozchod mě hlodá a hlodá a už jsem k němu i dost chladná...dá se říct imunní...jsem už i tím vyčerpaná...včera slíbil, jak jde na jedno, mávla jsem jen rukou a on ťuťu ňuňu...samozřejmě...nechla doma i mobil a došel, jak jsem předpokládala...krásného SIlvestra Vám přeji a snad nemáte také nějaký srdcebol a krásný Nový rok s plným zdraví a lásky.
Děkuji moc, Vám také. Ono se to opravdu nějak urovná. Stejně tak jako jednou musí skončit to dobré, i to zlé, které teď prožíváte. Do Nového roku Vám přeji hlavně tu lásku, protože tu si ničím nelze koupit. Ta příjde sama, pokud uzná za vhodné. Jsem z toho celá přecitlivá, nejraději bych tu stále psala, že to bude dobré! A proč vlastně ne? Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná. Ono se to urovná! Uff, prostě vše nejlepší do Nového roku, nikdo se přece nemůže trápit věčně.
0x
Má rada zní takto:
Sedněte si s přítelem a o VŠEM si spolu pohovořte. Do očí mu řekněte, že jste mu byla nevěrná (i on má právo rozmyslet se o tom, jeslti s vámi chce být, na základě faktů o vašem charakteru, které mu zatím nejsou známé), řekněte mu, co všechno vás trápí, atd. Když po rozhovoru budete spokojená s jeho reakcemi, tak spolu zůstaňte. Pokud spokojená nebudete, sbalte si kufry a hledejte štěstí jinde. Pokud vás kopne do pozadí a sbalí vám kufry sám, nemáte se čemu divit.
Nebuďte blbá, nikdy mu o nevěře sama neříkejte. Proč, proboha? Co oči nevidí, srdce nebolí. Proč si zadělávat na další důvod k hádce?
Takovéhle mám nejradši. Budiž vám tedy přáno, ať vám je zahýbáno den co den... když to vaše oči neuvidí. Jen bacha na pohlavní choroby.
Vy neznáte pana Plzáka? Zatloukat, zatloukat, zatloukat a když mě načapou přímo při činu stejně zatloukat! A opilec se nikdy nezmění, leda k horšímu. Je to nemoc a jde to léčit, ale první co je, si musí uvědomit, že je nemocný. Opilce ne a ne a ne. Jestli mu to řekne o té nevěře, znamená to jedině, že je jí to jedno, že už jí na vztahu nezáleží a jestli by jí to panáček odpustil, sám sebe ponižuje a to je špatně. Źít s někým ze soucitu brzo omrzí.
0x
U známého to bylo opačně. On prima kluk, žádná hospoda.Ona ráda do společnosti, disko, kamarádky i ten alkohol občas moc ráda a pořád tvrdila jak ho miluje. On jí tedy začal doprovázet na disko, šel s ní i do hospody, aby jí držel od alkoholu, protože pak vyváděla hrozné hovadiny. Několikrát ji prosil, aby nepila, že si udělají spolu výlet, udělají si spolu pěkný večer atd. Mlela pořád, jak by chtěla s ním mít dítě a vdát se. Začal plánovat svatbu, seznámil ji s rodiči,byl i u jejich rodičů. Ale kamarádky a hospoda ji táhla dál, prý dokud je svobodná, tak si chce užít, pak se bude věnovat rodině. Těsně před svatbou mu jeden kamarád řekl, že mu zahýbá, nevěřil. Oženil se, ona nechodila asi měsíc nikam, a pak to začlo, tvrdila, že se doma s ním nudí, výlety jí nebaví, kino ji nezajímá a že se nevdávala jen proto, aby doma vařila a uklízela a dívala se, jak si ostatní kamarádky užívají. Začla si tedy užívat, jako za svobodna. Ani těhotnou ji alkohol neodradil. Snažil se co mohl, aby se to změnilo, manželská poradna nepomohla. Ted je sám s dítětem, ona od něj odešla, dítě ji nezajímá, sedí po hospodách a užívá si. A taky si myslel, že rodina ji změní, houbelec. Kdo má rád alkohol, hospodu, tak ani svatba nezmění nic, ani dítě. A to byla ženská, že by aspon dítě ji mohlo držet doma a věnovat se mu.
No, z toho mám největší obavy. Vím, že od dítěte by neodešel...ale taky to bude tak chvilku a půjde to nanovo...jenže pro mě už bude pozdě a o to hůř s dítětem. Nevadí mi ten fotbal, jsem ráda, že ho má...má to rád, je v něm dobrej a baví ho. Ale už je toho fakt moc. Řekl, že naše svatba bude na fotbalovém hřišti...dopoledne si mě vezme, pak půjde hrát zápas a večer se všichni opijeme :D nooo paráda..dnes je na melouchu a už mi volal, že mi nechal auto před barákem, že si můžu zajet nakoupit, i peníze mi nechal a jestlu jedu večer k té kamarádce, jak sjem říkala...on mu volal někdo, jestli si nepůjde kopnout do haly a večer na jedno... pořád dokola. Jen nevím, jak mu to říct, nebo jak to udělat.
0x
kuratko, mám pocit, že neděláte nic jiného, než že se obhajujete, ospravedlňujete i jeho i sebe. Znovu vám říkám, jestli v tomhle chcete strávit život, nestěžujte si. Jestli máte o životě jiné představy, žijte podle nich. Realizujte je.
A co tomu řeknou lidi? Až budete sama doma, celá smutná, osamělá, protože ten váš je někde na šipkách a na fotbale, nikdo vám nepříjde ani pomoci, ani vás nepříjde pohladit. 
Řeči lidi stejně vedou. A toho, kdo jim nesedí, dovedou pomluvit i za to, že dýchají. Neblázněte! Zařiďte si zivot podle svých představ a přestaňte stále dokola omílat to, že je hodný a že . . . já nevím co. Vadí vám to, tak to změňte! Jinak bušíte do prázdné slámy a věříte, že vám z toho vypadne koláč. 
Myslím si, že co jste mu chtěla říci, to jste už řekla. Nevytahujte nový balík slámy. :D Jsem ostrá jako břitva, že? Ale takový je život, který za vás a jinak nikdo neodžije. Najednou zjistíte, že úplně stejně pláčete a naříkáte, ale při pohledu do zrcadla zjistíte, že mládí je v čudu a vy stále dokola řešíte problém, který vyřešit neumíte.
No ostrá ani ne...:D ale máte zcela pravdu...to je to...ospravedlňuju to a čekám, že mi tady všichni napíší chudinko malá, to bude dobrý, on se po svatbě srovná
...jenže vím, že to tak není a nalhávta už si to nebudu! Tak blbá a naivní nejsem! a s těma lidma máte naprostou pravdu! vím, že trápím sebe i jeho! a on ten krok neudělá, proto musím já...
Díky za odpověď..to je přesně ono!
doplněno 28.12.11 12:35: a ještě jak jste psala s tím otcem...no kdo nezažil, tak opravdu neví nevymlouvám se na něj, ale od dětství si to nesu a v každém kdo se napije, vidím jeho! chodila jsem k psychoterapeutovi a chodím na arteterapii, která je na to úžasná...ale to jsem já, čelit tomu moc neumím!
Kuřátko, lítost druhých Vám nepomůže. Nevěřte tomu, že to bude dobré a že se to po svatbě srovná. Bude to, naopak, ještě horší. Krásný vztah se buduje roky a pokud již nyní máte pochybnosti, bude jenom hůř. Odejděte včas, dokud nemáte děti a můžete si zařídit krásný život, bez ohledu na ně. Je spousta lidí, kteří si nesou nějakou tu bolest v sobě a přesto se s ní naučí žít a vedou spokojený život. To Vy nevedete. Tak si zbalte věci a...žijete jen jednou, tak si užívejte a nepřežívejte.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.