Dobrý den,
dneska jsem zjístil, že moje žena má ebolu. Nebudu se zmiňovat v jaké zemi, ale chytla to v Africe. Je tam už půl roku jako ošetřovatelka a poslední týden jsem se s ní nemohl nemohl vůbec spojit. Chtěl jsem všechno vědět, ale akorát mi řekli, že je v karanténě a je na tom špatně. Máme 2 děti a já jsem z toho úplně na dně, před dětma se přetvařuji, ale ubližuje mi to ještě víc. Když jsem rodinný příslušník, mohu jí navštívit? Ikdyž je v karanténě, mají tam přeci nějaké speciální obleky, né? Dneska mi řekli, že podrobnější info mi podají zítra. Může být i nějaký převoz? Zjístil jsem, že je nějaká laboratoř poblíž Hradce Králové, nebo tam jen testují virus? Mám najednou jeden velkej zmatek a vše se mi plete. Jestli to půjde, děti dám sestře a poletím za ní. A léčbu hradí pojištovna, nebo bych jí já platil? Prý jsou to sumy peněz, vím, že ted je blbost o tomto mluvit, ale přeci na penězích její zdraví taky je závislé, né? Vůbec nevím co dělat a usnout mi nejde, akorát co vím, že určitě chci poletět za ní, ale převoz taky je možný, ne? Fakt tento pocit prožívám poprvé, úplně jsem změkl. Předem moc děkuji za odpovědi.
0x
Zřejmě máte na mysli Centrum biologické ochrany v Těchoníně acr.army.cz/... Držím palce a moc Vám přeju, ať to dobře dopadne!
0x
Jestli to není hloupý vtip, tak ... o Ebole jsem neslyšel nic dobrého.
Převoz, nevím. Asi si to (prakticky) nikdo netroufne, na to by možná musel být upravený speciál a nedivil bych se, kdyby podobný transport tady nikdo nedokázal. Jestli víte o nějaké laboratoři, spojte se s ní, zajeďte tam. Za ženou do Afriky pak můžete taky, ale nebudete tam nic platný, možná se jen ... jestli to ovšem stihnete.
0x
Že byste sami platili léčbu se mi nezdá, pokud je tam jako ošetřovatelka, tak je nepochybně pojištěná. Pomoci jí můžete leda připlacením nějakého nadstandartu, záleží, kde je a jestli to tam vedou.
Vzhledem k tomu, že máte děti, zůstaňte sedět doma, nemá smysl riskovat v rizikové oblasti. Nepředstavujte si tam žádnou luxusní karanténu jako v Dr. Housovi.
Držím palce.
Moc děkuju za odpovědi, celou noc jen bloudím po internetu a čtu si různé informace o této zákeřné nemoci, děkuji za odkaz. Na wikipedii to mám už přečtené dvakrát. Vůbec nemůžu usnou, pořád myslím co teď asi dělá. No, ten dotyčný, který tu píše, že je to nějaká legrace, může si to myslet, ale co by dělal v této situaci on? Děti byly zvyklý, že skoro každý den se bavili s manželou přes Skyp. Musel jsem jim říct, že tam vypadlo vedení, nebo něco takového, takže s jejich maminkou a s moji manželkou se neviděli celý týden, i já. Naposledy to bylo asi před devíti dny, pořád kašlala a říkala, že se ráno probudila celá od krve, prý jí tekla krev z nosu, říkala, že se to někdy stává a myslím po třech dnech měla krev ve stolici a akorát co mi ještě řekly, že do nemocnice byla přivezena, když jí už tekla krev z pravého ucha. Nevím jestli mám počítat s tím nejhorším, ale když nad tím přemýšlím, je to ještě horší. A co by to bylo pro děti? Fakt už nevím, měli jsme tolik plánu, když sou děti mimo mě, tak jen mám slzy v očích a dívám se do země. Jednou mě tak viděly děcka, tak se mě ptaly. Já sem jim ani neodpověděl, ale určitě ví, že něco není v pořádku. 20.12 se měla vrátit, už mám pro ní koupený dárek, no píšu sem co mě teď běží hlavou a zbytečně to tu zatřiskávám, ale nevím, komu se svěřit, neví to moje mamka s taťkou, i tchýně to neví, jen já a moje sestra.
Možná by bylo na čase se s tímto svěřit těm nejbližším a to ne jen proto, aby jste v tom nebyl sám ale především oni mají právo toto vědět a svou energiíi v myšlenkách podpořit její boj s nemocí. Vaše žena potřebuje podporu a sílu, kterou zcela jistě potřebuje a ať se to co píši může zdát a jevit, jako nesmysl opak je pravdou.
Po čtyřech dnech co jsem se pomalu vzpamatoval tu můžu napsat, že moje žena zemřela 18.12 na vykrvácení a infekci. 17.12 se to dozvěděli všichni příbuzní, tchyně tam letěla ještě ten den, druhý den přijela se zprávou, že už není. 19.12 Tchyně dostala infarkt a skončila v nemocnici. Dětem se to chystám říct po štědrém dni, už teď se ptají kde je maminka, měla přijet 20.12 a nepřijede už nikdy, zatím jen ví, že maminka tam musela zůstat, protože jsou tam vážné případy, aspoň ten štědrý den, ať jsou trochu šťastní. Moji rodiče teď budou celé vánoce bydlet u nás a pomáhat, sestra má svojí rodinu, takže akorát mi bude pomáhat psychicky. Tchyně stráví skoro celé vánoce v nemocnici. Nevím jak se mám před dětmi chovat, když ještě byla nemocná, byl jsem na dně a už z toho nemohl, ale když se stalo toto, tak to jsem úplně vyřízený, nevím co dělat s jejím dárkem. Kam se podívám, tam jí vidím, komu se pořádně svěřit je asi tato poradna, jinak mě drží kamarádi. Ostatky se přivezou den před štědrým dnem, takže zítra a tyto vánoce pro mě nic neznamenají, jiní připravují stromeček, kapra a dárky a já budu řešit kdy bude pohřeb. Doporučovali mi, ať se na ní nedívám, ale já jí chci vidět, ale zase si jí chci pamatovat, jak se usmívá a jak je plná života. S čím počítám je to, že pohřeb bude mezi vánocemi a silvestrem, budu potřebovat psychiatra, děti až se to dozví také u něho určitě skončí. A doufám, že infarkt nezanechá na tchyni žádné následky. Od té doby co to vím, jsem jen doma a většinu dne prospím a večery probrečím, chybí mi její vůně, když jsem se v noci k ní přitulil. Její voňavé vlasy a její smysl pro humor, její srdečnost, její cit, prostě celá ona mi chybí a nikdo jí nenahradí. Čeho se nejvíce obávám je to, jak se to dozví děti a jestli jim to řeknu, ale jednou budu muset. Prosím, co mám dělat? Fakt nemůžu 
No, nějak se mi to celé nepozdává. Není to náhodou jenom vaše vánoční fantazie?
Tchýně si je tak na skok odletí do Afriky (dostupnost letenek, nějaké vízum ap.?), druhý den je zpátky. Takřka okamžitě a bezproblémový převoz těla (zemřela prý na Ebolu!), jako by to byl balík. Afrika je dle všeho zcela organizačně fungující oblast.
Převoz těla z Afriky by stál majlant. Převoz zemřelé na ebolu (ale i jiných infekčních nemocí) je prakticky vyloučen. Jedině snad urnu s popelem.
No, asi už se s těmito věcmi nebudu semka svěřovat, byl jsem poučen. Jen teda pro Vás podrobnější informace pro pochopení, moje tchýně a zároveň matka mojí zesnulé ženy je dost finančně zajištěná (dedictví), takže takové okamžité lety mohou být dostupné (jak pro koho). Ten převoz ostatků - když dneska byla transportována do ČR, tak se mě ptali, jestli jí chci vidět, odmítl jsem, jen jsem viděl stříbrný obal a nad obličejem byl průhledný (igelit, plexi) nevím. Viděl jsem to z dálky, ale šlo poznat, že je tam něco průhledného. Takže je to možné a asi jde vidět, že nemáte s tímto zkušenosti, jinak Vám přeji, ať je nikdy nemáte. Ani mě nenapadlo, že by mě opouštěl smutek, spíš začínám mít velikou zlost, né z vašeho názoru, každý má svůj názor a já to ignoruji, ale z toho, proč jsem jí řekl, že ať udělá to, co pro ní bude nejlepší, ale to už je pozdě změnit.
Takže si to shrňme:
Vaše žena jela dělat ošetřovatelku do Afriky, konkrétní země je ovšem z neznámých důvodů tajná informace (asi není k dispozici atlas). Je to matka dvou dětí a je tam už půl roku. Vy jako jistě rozumný muž jste s tímto nápadem určitě radostně souhlasil. Je to přece zcela bezpečná oblast a jste zajištěná a bohatá rodina (do těchto oblastí se nejezdí za výdělkem, ale většinou jako dobrovoníci-e).
Vaše žena se nakazila ebolou, jednou z nejhorších infekčních nemocí, co svět zná. V novinách ani ve zprávách ovšem žádná zmínka - a to se nakazila evropanka!
Vaše žena zamřela a hned druhý den tam letěla vaše tchýně. Někde do subsaharské afriky, kde létají letadla každou chvíli, kde není třeba vízum a tchýně měla samozřejmě mezinárodní očkovací průkaz s povinným očkováním proti žluté zimnici. Druhý den byla hned zpátky a hned dostala infarkt.
Transport vysoce infekčních ostatků zcela bez problémů, jako by se nic nedělo. Svět by se mohl učit z logistické výkonnosti afrických úřadů. Na Ruzyni ovšem kupodivu žádná pohotovost speciálních složek. Vlastně nebyl čas. Na Ruzyni se právě slétali státníci z celého světa a nejspíš neměli čas na nějakou rakev s vysoce infekčním materiálem. Přece ti teroristi...
...ale za tím psychiatrem určitě zajděte.
Děvčata, nechtěla jsem mezi Vánocemi být mrcha bezcitná, ale hned po přečtení se mi honilo hlavou to stejné, jako vám. Proč šla paní dobrovolně naproti tak strašnému osudu? S pánem se měli jistě rádi, on tady vzpomíná na její vůni i na to, jak by se k ní rád přitulil. Proč tedy ona opustila na dlouhých 6 měsíců dobrovolně svou dobře fungující rodinu a jela do takové nebezpečné krajiny? Touha po velkém výdělku? Touha po romantice? Něco prožít, poznat něco jiného než, co máme tady? To by mi ale sedělo spíš u nějakých dobrodružných povah, které nejsou na nic vázané - nemají děti a manžela. Také jsem za mlada ráda a nadšeně cestovala, jakmile ale přišly děti, bránila jsem si je jako lvice a nenapadlo by mě za žádných okolností od nich odjet do nějaké Tramtárie. I kdyby mi dávali za to milión. Matka patří ke svým dětem, i když ošetřování nemocných černochů je jistě záslužné, pokaždé by stály moje děti jen a jen na prvním místě. Nejsem bezcitná, jsemprostě jen MÁMA. Když jsem začala jezdit dělat vedoucí na tábor, trvalo to 10 let, bylo to na 18 dní a jen 70 km od mého bydliště, pokaždé jsem děti brala s sebou. Abych jim byla nablízku, měla je pod svým dohledem, abych je mohla potěšit, pomazlit, napomenout pokaždé, když to bude třeba. Ale půl roku je nechat tisíce kilometrů od sebe, to bych si nikdy neříkala dobrá máma. A´t už to byly jakékoliv důvody, pro které jsem je opustila.
A ve vikipedii se píše: Jedná se o jednu z nejnebezpečnějších nákaz. Jak mohli dovolit poslat tělo jen tak, jako běžnou zásilku, navíc, jak mohl pán vůbec uvažovat o tom, zesnulou vidět? Jedná se o ten nejnebezpečnější materiál /i když to jsou pietní ostatky člověka/ a podle toho se s ním musí zacházet. Převoz ostatků se mi zdá takřka vyloučen. Maximálně snad urna s popelem. Proto mi v tom nehraje plno věcí.
Přesto všechno si dovoluji panu pozůstalému vyjádřit svou hlubokou soustrast, je to pro něho hrozná ztráta, která nelze nahradit. Přesto si ale myslím, že při zdravém rozumu a využití všech pro a proti k tak strašnému závěru nemuselo vůbec nikdy dojít. Bohužel, už je pozdě dělat chytrou, nic se zpátky nevrátí. Jaga.
Tak já jsem se taky nechtěl dotoho míchat, ale vidím, že tu jsou lidi, kteří nevěří, že se to všechno dá stihnou ( odlet tchýně do Sudánu a zpět během 24 hodin), ano nedá.
I kdyby paní neměla vízum, tak musí mít pozvání, nebo přímo tam zažádat o povolení ke vztupu a to trvá i někdy do druhého dne.Cesta tam , na letiště třeba CHartumu ( těch letiš je tam strašně málo) trvá z Prahy 8-9 hodin. Pak si musí zajistit auto na místo určení. Kdyby tam třeba už na ní čekali, tak stejně cesta na místo, taky trvá nějakou dobu,podle toho kde paní byla. Sice mezinárodní očkování není nutné, ale někde pohraniční orgány vyžadují potvrzení, že není nositelem jiných nemocí. Není to tak jednoduché, jako si sednout v Praze do letadla a odletět třeba do Anglie, to se v pohodě dá. Ale do Afriky né. Také neodlétají letadla do Sudánu každou hodinu.
Ptal jsem se přímo jednoho pána, který se z Afriky vrátil, byl tam rok. A kdyby takto vrátili pozůstatky, tak by byly tady, nebo někde jinde na letišti, hotové manévry. Většinou, když tam někdo takový zemře, tak se vrací jen urna, nebo pohřbí přímo tam. Ale všechno stihnout za 24 hod. s vyřízením dopravy pozůstatků a jiných náležitostí spojených s umrtím, se nedá.
jumba také už jsem nechtěla reagovat a jelikož jsem se rovněž informovala beru tazatele jako hloupého vtipálka co si jen hrál na "vánoční" city.
Montgomery, nemáš na Štědrý den nic lepšího na práci? Myslím, že tvé příspěvky neprospějí vůbec nikomu.
Myslíte že moje žena tam jela za výdělkem? Tyto věci co tady shrnujete vypadají strašně náročně, ale dneska je to vše tak jednoduché a když máte i dost financí a já se zmínil o tom, že sme finančně zajištěná rodina? Tchýně je zajištěná, jinak bydlí pár desítek kilometrů od nás a jinak s jejími financemi nemáme nic společného. A vy si myslíte, že by s tímto letěli na Ruzini? Kde je nejvíce lidí? Letadlo přistálo v Neměcku a potom jí přepravili vrtulníkem až sem. Jinak vy by jste zemi zveřejňoval kde je tato namoc? Když na tom trváte, je to v Sudánu. Jinak aspoň podle tohoto co tu sem píšete, máte povahu opravdu jako Montgomery.
no tohle zorganizovaz za 3-4 dny je docela uspech sehnat povoleni eu i cr, finanacne asi 10 mega nestacilo ale prijde me divne ze who o tom nic nevi
Hlubokou a upřímnou soustrast a hodně sil. Co máš dělat? Cokoli. Cokoli, co tě odvede od myšlenek na tuto tragédii. Uvědomit si, že pro tebe a děti život nekončí, děti tě budou potřebovat dvojnásob. Proto ty síly v sobě musíš najít. A ty je najdeš. Musíš svoji osobní tragédii odsunout do pozadí a soustředit se na děti. Určitě budeš potřebovat psychickou podporu, ale hledal bych ji spíš v příbuzenstvu než u psychiatra. Bude to dlouhá cesta, ale ty ji zvládneš. Musíš. Už jen kvůli dětem. Držím palce.
0x
Vše podstatné už bylo napsáno, já Vám jen přeji aby se manželka a maminka uzdravila a prožili jste spolu krásný a dlouhý život. L
doplněno 22.12.11 20:27:Omlouvám se, vše zapříčinilo to, že není modrá lišta na posledním příspěvku.
Bohužel už není a není to moje maminka, ale tchyně. Ale to už nic nevyřeší, chtěl to tak osud.
Nejste v tom sám, ono se to stává, ale to nezmírňuje vaši bolest, ještě jednou držím palce! 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.