Dobrý den,
je mi dvacet let a studuji na vysoké škole. Žiji pouze s matkou a otec "mi" platí alimenty, ty však nicméně chodí na účet mámě. Vím, že když už mi bylo osmnáct, tak mám nárok na to, aby alimenty chodily na účet přímo mně. Chtěl bych se zeptat, jestli nevíte, co je potřeba pro to, abych alimenty začal dostávat skutečně já - kam, ke komu zajít a tak, nemám moc představu. Nejlépe tak, aby se to vše obešlo bez matky.
Za všechny odpovědi moc děkuji a přeji hezký den.
0x
Jestliže bydlíš u mámy tak ty peníze jsou určeny na tvojí výživu a výchovu tzn. že bych ti je nedal.
Jestli je klukovi osmnáct? Pokud se nedohodne s matkou a s otcem, ještě je tady soud, který rozhodne.
Hezký den.
Pokud je na vysoký záleží u koho a kdo ho živí.Jestliže ty peníze chce řekl bych mu o.k. ale budeš si platit nájem a jídlo sám.
Jestliže bydlí u matky a taky u ní jí nevidím důvod proč by mu měla ještě dávat peníze.
Nebydlím u otce, s tím se nestýkám a v životě jsem ho neviděl. Bydlím u matky, která si vidělává hodně a tak nevidím důvod, proč by měla dostávat peníze, na které mám ze zákona právo. Ono je to celé trochu složitější, s matkou nemáme úplně ideální vztahy, ona neguje jakýkoli můj pokus o ekonomickou či jinou samostatnost. Loni jsem si o prázdninách vidělal něco přes dvacet tisíc a máma mi je ukradla. Nechci se o tom více rozepisovat, ale vážně si myslím, že na ty alimenty od otce mám právo. Jsem ochoten mámě nějakou část z nich dávat (i když vzhledem k jejímu měsíčnímu příjmu je to pakatel), ale chci, aby chodili na účet mně.
Je to pochopitelné?
Obrať se na otce, potažmo na soud. Tvoje matka zřejmě má důvody proč ti nechce nechávat peníze - my do toho nevidíme a nevyřešíme to. Jsi vysokoškolák?
Hezký den.
Ano, jsem vysokoškolák, právě budu nastupovat do druhého ročníku.
Ano, moje maminka jistě má důvody, proč nechce, abych měl peníze - přeje si, abych byl na ni absolutně závislý protože ví, že nikoho kromě mě na tomhle širém světě nemá. Vážně nevím, jestli to má cenu tady všechno rozepisovat. Vím, že za to tak docela nemůže, že také neměla lehké dětství, ale to neospravedlňuje to, jak se ke mně chová (teď zrovna ani nemyslím finance). Nechci se tady o tom takhle veřejně rozepisovat, chtěl jsem jen praktickou radu.
Smím se zeptat, jaké jste si myslel, že by mohle mít? Trochu se mě to dotklo.
Hezký večer.
Nejseš výdělečně činnej tak si myslím že ani u soudu bys neuspěl,to že tvá matka vydělává dost neznamená NIC.Ze zákona ty na ty peníze právo nemáš má na ně právo tvoje matka jelikož to má zřejmě určený soudem(tvojí výchovu a výživu).Jeden dotaz docela by mě zajímalo co je mezi tvojí matkou a tebou když máš jen jí (nemusím to ale nutně vědět je to tvoje soukromí).Jestli se chceš osamostatnit tak ti v tom nemůže nikdo bránit,ale zatím je tvým poručníkem matka a s tím asi sotva něco uděláš.
Chceš říct, že tazatel je i v osmnácti ještě nesvéprávný? S tím, že peníze jsou matky nejsme ve sporu a že změnu může nařídit jen soud s tím taky souhlasím. Mate mě jen ta nesvéprávnost po osmnáctém roku věku.
Ne, u soudu bych uspěl zaručeně, tím jsem si naprosto jistý. Na ty peníze mám ze zákona právo (od osmnácti let), jsou totiž na moje jméno a jsou určeny pro mojí vlastní potřebu. Moje matka má vůči mně samozřejmě také vyživocí povinnost. Kdybych chtěl, můžu se odstěhovat a zažádat si, aby mi chodily alimenty od otce i od matky.
Co je mzi mnou a mámou - velmi silný a komplikovaný vztah. Omyl, já mám kromě ji i jiné lidi, ona nemá nikoho kromě mě. A tak se mě snaží udržet všemi prostředky - mimo jiné i tím, že chce, abych na ní byl finančně závislý.
Matka žádným mým poručníkem není, jsem plnoletý, jen žijeme ve společné domácnosti.
Poznámka na okraj: nejsem výdělečně činný - to je právě to, co mi dává nárok na alimenty
Když myslíš...v tom případě pro klid tvojí duše bych ti ty peníze dal a matce budeš platit nájem a jídlo a jsme opět na začátku...můžu se zeptat kolik těch alimentů tvoje matka dostává?A kolik si myslíš že bys dostal od matky?
Nemyslím, vím.
Omlouvám se, ale mě váš názor popravdě řečeno příliš nezajímá, nechtěl jsem tady řešit žádné morální otázky, tam mám celkem jasno, chtěl jsem tu řešit pouze praktické záležitosti, o kterých Vy toho přes Vaší veškerou snahu pomoci evidentně příliš nevíte.
Co se týče alimentů, nejsem si jist, ale myslím, že otec platí něco kolem tří tisíc, přičemž vím od maminky, že by šlo požádat o zvýšení na minimálně čtyři tisíce. Od maminky bych měl nárok na tak hádám pět tisíc. Ano, s tím bych vyžil tak krásně, že si to ani neumíte představit.
Nevidím důvod, proč mámě platit nájem a jídlo - pořád zapomínate, že i ona má vůči mě vyživovací povinnost, která jde plnit pouze dvěma způsoby - buď placením výživného, nebo společným bydlením. Už tomu rozumíte?
Hezký večer.
Poznámka na okraj: nejsem výdělečně činný - to je právě to, co mi dává nárok na alimenty-tvoje věta mě zaráží-ty by jsi chtěl aby jsi měl bydlení u matky,jídlo aby to platila ze svýho a ještě ti dávala peníze?Tohle kdybych řekl doma(měl jsem to doma podobný) tak jsem po smrti.Jediný kdy mi rodiče finančně pomáhali bylo když jsem byl na vojně.
Ne, nechci, aby mi dávala žádné peníze - já chci SVOJE peníze!
A neřešil jsem morální otázky, ale právní - na alimenty mám nárok, pokud jsem nezaopatřený - i. e. pokud si nevydělávám a studuji.
Mohu být té smělosti a předpokládat, že Vy jste nestudoval VŠ?
Obrať se na soud - viditelně se s rodiči nedomluvíš po dobrém, jiná cesta nebude.
Hodně zdaru.
Moc děkuji, sice jste mi v podstatě potvrdil to, co jsem si už myslel dříve, ale i tak děkuji.
Stejně si zkusím ještě s mámou promluvit a vyřešit to po dobrém. Ale když to nepůjde... Ještě uvidím.
Děkuji a dobrou noc.
Ne nestudoval,buhužel opravdu na to nebyly peníze,takže Vám můžu jedině tiše závidět že Vy tu možnost máte,ale nevážíte si jí...za tři roky dostudujete a můžete se totiž postavit na vlastní nohy.Jinak ve vašem případě bych se teda odstěhoval a dal vše k soudu.
Ach tak, myslel jsem si to. Určitě jste to neměl lehké, ale vězte, že já také zrovna ne, dost možná to mám ještě těžší...
No, odstěhovat jsem se zkoušel už loni. Po dvou dnech, když jsem si šel k mámě pro zbytek věcí, tak se přede mnou úplně složila prosila mne, abych se vrátil. Dal jsem ji druhou šanci, dohodli jsme se na několika bodech, aby bylo naše soužití pro obě strany lepší. Situace se sice o dost zlepšila, ale něco se nezlepšilo vůbec a něco jen dočasně. Teď zase začínají nějaké problémy. Uvidím, ten soud pořád vidím jako poslední možnost, chci to vyřešit po dobrém. Ale lépe být připraven na vše.
Děkuji za Váš čas a přeji hezký večer a dobrou noc.
Aha, chyba, z toho, co jsem napsal, jsem doufal, že je jasné, že žádné kapesné nedostávám.
S devíti tisíci bych se uživil krásně, jsem nenáročný - a samozřejmě bych si v případě potřeby přividělával, to není problém.
Děkuji za Váš názor.
No, to je právě ono, ona nechce, abych měl svoje peníze, tudíž mi ani nechce dávat peníze.
Odstěhovat se a začít pracovat bych mohl, ale to by byl konec našeho vztahu... Raději chci ještě zkusit nějakou dohodu.
Děkuji za radu, hezký večer.
Matka by měla stejně jako otec přispívat na syna, takže klidně může dostávat alimenty přímo syn a kupovat si z nich oblečení a jídlo a matce na bydlení přispívat (z těchto alimentů) nemusí. Matka bude přispívat tím, že synovi zajistí zdarma bydlení.
0x
K Tvé otázce: jsi plnoletý, tudíž příjemcem výživného jsi Ty. Nejlépe je opravdu požádat otce, aby peníze posílal Tobě. Pozor! Možná by bylo dobré otce upozornit na to, aby požádal soud o změnu ve výroku rozsudku, co se týče příjemce výživného. Jistě je v něm uvedena matka. I když je Ti dvacet, pokud jsi nezaopatřený, pořád má otec povinnost Ti výživné hradit. A existuje tady ten původní rozsudek starý několik let. Jestli je matka chytrá, tak taky bych viděla problém. A pokud by to nevyšlo, pak máš tedy možnost se obrátit na soud i Ty, jak bylo už psáno.
A s matkou si o celé sitzuaci vážně promluv, případně ji znovu připomeň dříve dohodnutá pravidla soužití, případně si stanovte nová, a trvej na nich. V tomto směru je třeba být důsledný.
Anebo, pokud máš kam jít, a myslíš si, že to ustojíš a zvládneš se sám živit a přitom studovat, odstěhuj se. Pak bude povinna do doby, než nebudeš nezaopatřený, hradit Ti výživné i matka. Pokud se nedomluvíte, však víš, podáš návrh na soud.
Toť právní stránka. Něco jiného jsou rodinné vztahy. Tady pouvažuj, co a do jaké míry je pro Tebe důležité. V prioritách máš zřejmě jasno, podle Tvých reakcí Tě tipuji na inteligentního muže s názory, které by Ti mnohdy mohli závidět i starší. Myslím, že si poradíš, a podaří se Ti něco vymyslet. Kompromisy jsou v životě důležité a ctít by je měli i rodiče v postoji vůči svým dětem. Pokud však bude Tvá matka neústupná, nemůže Ti pak už později nikdo vyčítat, že jsi se nesnažil.. Máš právo žít svůj život tak, aby ti vyhovoval po všech (pro Tebe) důležitých stránkách. Máš právo na důstojný život. Hodně štěstí!
Dobrý den,
moc děkuji za radu, velmi si vážím toho, co jste mi napsala.
No, s otcem se mi moc dohadovat nechce, v životě jsem ho neviděl a kromě jeho jména a pár věcí od matky (určitě hodně zkreslenýh) o něm nevím vůbec nic. Zkusím se s mámou ještě nějak dohodnout po dobrém, jestli to nepůjde, tak to asi zkusím přes ten soud. Nevím, co všechno by to obnášelo, ale možná by to mohlo být jednoduché - vzhledem k tomu, že výše alimentů už je stanovena a šlo by jen o změnu účtu... Ještě uvidím.
Každopádně ještě jednou moc děkuji a přeji hezký den.
Chtěla bych Ti napsat ještě dvě věci: Jedna mě napadla když jsem si znovu přečetla Tvé reakce. Nevím, jestli mám pravdu v tom, co si myslím.. To můžeš zhodnotit jedině Ty. Kromě jiného píšeš : "Ano, moje maminka jistě má důvody, proč nechce, abych měl peníze - přeje si, abych byl na ni absolutně závislý protože ví, že nikoho kromě mě na tomhle širém světě nemá." Ani náhodou nepochybuji, že máš maminku velmi rád, a že bys jí neopustil úplně tak, že by Tě ztratila.. Jestli mi tedy rozumíš.. To je to, čím si možná Tvá maminka není jistá. Bojí se o Tebe, bojí se o to, že by Tě mohla ztratit.. Odtud možná pramení vaše nedorozumění. Ženy a potažmo matky, potřebují být neustále ujišťovány, že jsou milovány. A je jedno, zda mužem, milencem anebo dítětem. A jestli je její strach natolik veliký, že to necítí, řekni jí to! A nemusíš jen jednou. Opakuj jí to při každé vhodné příležitosti! Pro matku není nic důležitějšího a krásnějšího, než vědět to, že ji dítě miluje a nedopustí, aby jí někdo ublížil!
A druhá věc, kterou jsem Ti chtěla napsat: i já děkuji..
Dobrý den.Se zájmem jsem si přečetla všechny výše uvedené příspěvky.Jsem sama máma dvou kluků,tomu staršímu bude za půl roku 18 ,taky ještě studuje.Dost mne zarazilo,že nedostáváte kapesné.Já ho synovi dávám,sice ne nijak závratné,ale dávám.Kdykoli přijde,že něco potřebuje,pokud to jde domluvíme se.Máte pravdu ze zákona máte právo na peníze,které Vám posílá otec- kdysi jsem o tom četla článek,je to tak-toť po právní stránce.
A teď ta morální.Radila bych využít všechny možnosti řešit věci v klidu.Zavřít za sebou dveře můžete vždycky,cesta zpátky je mnohem těžší než tam.A jen tak na okraj mého bratrance si moje teta taky jaksi jistila pro sebe /také měla jen jeho-tímjste mi to připomněl/,sice to nebylo přes finanční závislost,ale nelíbila se jí žádná,kterou přivedl-kdyby byla ze zlata.Dopadlo to tak,že se oženil až ve 40 se ženou o 4 roky starší ( vlastní děti mu tak jaksi zůstanou odepřeny) a to ještě až po tety smrti.
Můj syn ač je mladý,chodí již rok s dívkou,kterou mám nesmírně ráda a tak mne se tenhle problém netýká.Zkuste vše s maminkou probrat,při troše dobré vůle najdete řešení.Případně jí dejte přečíst tuhle diskusi.Přeji Vám hodně štěstí.
Děkuji za odpověď...
Víte, já už jsem se snažil to v klidu probrat mockrát a nějak to moc nefunguje. Ono se moc todo dělat nedá, když dobrá vůle je jen na jedné straně... Nebo možná něco dělám špatně, nevím. Každopádně dávat jí přečíst tuhle diskusi by asi nebyl moc dobrý nápad, myslím, že by se tím jen vše zhoršilo a naše vztahy by byly ještě nepříjemnější...
Není zač... Nevím přesně, zač mi děkujete, ale jste hodná.
Mátě pravdu, že se maminka bojí, že mne ztratí, a bojí se toho zřejmě hrozně moc - protože ví, že jsem to jediné, co má. Nemá jediného kamarádka, jedinou kamarádku, otce (již mrtvého) nenávidí, maminka jí umřela před pár měsíci (také neměly moc dobrý vztah), s kolegyněmi v práci se jen pomlouvají, její druhý syn (můj bratr) se s ní nebaví a tvrdí, že ji nemá rád. Takže má jenom mě a snaží se si mě všemi možnými prostředky udržet - bohužel, daří se jí praví opak...
Říct jí, že ji mám rád - kdyby se tím tak všechno vyřešilo... Když jsem jí totiž naposledy řekl, že jí mám rád, tak mi naprosto otevřeně řekla, že to není pravda a že mi nevěří. Že to tak cítí a to znamená, že to tak je. Na to se nedá nic říct a člověk pak nemá už ani chuť něco říkat. Včera jsme se zas pohádali (šel jsem totiž ven) a já jsem jí řekl, že u ní bydlím rád - ona řekla, že to není pravda, že tam žiji jen z musu a že tam vlastně ani nebydlím... Jenže já u ní nebydlím z musu, já se skutečně mohu kdykoliv odstěhovat ke svému příteli, kde bych měl klidné domácí prostředí a nemusel bych neustále snášet takový stres a tlak. Už vážně moc nevím, co dělat, zkoušel už jsem ledacos a nic nefunguje. Vážně nevím...
0x
Jak jsem si to tak pročetl tak si myslím že jsi na tom ještě dost dobře.
Moje rodiče zemřeli při autohavárii když mi bylo 17, zbyla mi jen babička která zemřela krátce po mojich 18 letech.
Kupodivu jsem do děcáku nešel a to ti říkám že jsem musel vyžít s mnohonásobně méně než 9 tisíci... ale přežil jsem.
Snad ti to dodá sílu :o)
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.