Vážně moc.
Je mi 19 a co se vztahů týče, většina třináctiletých má víc zkušeností než já. Já se vždycky holkám vyhýbal a držel jsem si od nich odstup. Měl jsem za to, že kvůli tomu, že jsem jim nevěřil, ale teď vidím, že jsem se prostě bál. Že se změním, že bych měl být na někom závislý atd
Tak mi chyběly(chybí) potřebné zkušenosti a hlavně sebedůvěra (aspoň co se vztahů týče). No, pak jsem nastoupil na střední školu (gympl) a tam jsem poznal jednu spolužačku. S touhle, ale asi opravdu jedině s touhle, bych si dokázal představit společný život. Ta dívčina je prostě skvělá, jistě, má svoje chyby (abyste si nemysleli, že za mě mluví hormony. Opravdu jsem o ní dost uvažoval). Byla spíš tichý typ, takže čekat, že by si mě ona sama všimla, nemělo cenu.
Tam jsem poprvé (ve druháku) porušil svoje zásady a začal jsem ji tak nenápadně oťukávat 
Bože, jak mně bylo tehdy dobře. Jak jsem se houpal nadějí...
No, jenže ona mi potom jednoho dne řekla, že si našla kluka. A to pro mě byl stimul, abych od ní dal ruce pryč. Po čase mi řekla, že ho opravdu miluje a mně dávala neustále najevo, že mě má ráda jen jako kamaráda.
To mě celkem dost ničilo. Já ji nikdy neřekl, nebo nedal najevo, že k ní cítím něco víc. Měl jsem totiž za to, že by to nebylo k ničemu.
A taky jsem se utěšoval tím, že mě to časem přejde.
Jenže uplynul rok a ono to pořád jaksi nepřecházelo. Navíc, ten její kluk, ten ji měl jenom jako takovou náhražku za jeho bývalou, to jí už několikrát říkal. Vím to, protože to ona vždycky řešila se mnou.
O to to potom pro mě bylo komplikovanější. Ten kluk... jednu dobu jsem si říkal, že na něj prostě jenom žárlím, ale časem jsem se přesvědčil o tom, že to není pravda. Kdyby si našla někoho normálního, kdo ji bude brát takovou jaká je... no nic. Vybrala si ona.
A ona ho fakt měla ráda, takže... co už. Vždycky, když jsem si na tohle vzpomněl, když jsem viděl fotky kde jsou spolu, když mi o něm vyprávěla, chytal mě amok. Docela dobře se mi toho podařilo využít v posilování (abyste rozuměli, já jsem tělesnou konstitucí typický astenik. Takhle se mi podařilo nabrat alespoň nějakou svalovou hmotu. Navíc jsem se pak začal zajímat o sebeobranu, protože mě děsila představa, že bych ji v případě nutnosti nedokázal efektivně ochránit.)
No a dostáváme se k jádru pudla. Takhle by to byla jenom klasická nešťastná láska, ale takhle to dostane (alespoň pro mě) zcela novou úroveň.
Pár měsíců zpátky jsem se jí totiž ptal, proč zrovna ON, proč ne kdokoliv jiný.
A ona mi řekla že ona s ním začala chodit proto, že nechtěla být sama (!), že se jí ze začátku, co spolu začali chodit ani moc nelíbil, že ho začal milovat až za několik měsíců (!) a že (teď to přijde) byl jediný, kdo o ni jevil zájem.
Až potkám svůj Osud, pořádně ho nakopnu =)
Já si z toho trochu dělám srandu, ale nic jinýho mi bohužel nezbývá.
Ona se prostě bála samoty, tak si vybrala tohodle a pak, po čase, se do něj opravdu zamilovala.
Abych to konečně shrnul, ona si najde kluka, já se o ni v důsledku toho přestanu zajímat, protože mám za to, že když spolu dva lidi začnou chodit, TAK K SOBĚ NĚCO CÍTÍ KRUCINÁLFAGOT a nakonec se dozvím, že kdybych o ni zájem jevil, dost možná by si vybrala mě a ne toho trotla, který je kdykoliv připravený opustit ji, kdyby mu dala vědět bejválka.
Není to jisté, ale je to pravděpodobné.
Jsou spolu doteď, před časem se k němu nastěhovala.
No a tohle se se mnou od té doby táhne. Není nic, co bych s tím mohl dělat, vybalit na ni, že se mi už tři roky moc a moc líbí by nebylo k ničemu, nebylo by to k ničemu...
Ale pomyšlení, že kdybych jí něco řekl před třemi lety... to je solí do týhle už tak velký rány na srdci.
Když jste v situaci jako já, musíte uvažovat v metaforách. Zase to zlehčuju.
Tak tohle je můj kříž, tohle je moje trápení.
Every day I am at my desk, at my desk I am like the rest... All I do I wanna do with you...
A tohle byla jedna. Potom přišla další, shodou okolností její nejlepší kamarádka. Mezi těmito dvěma láskami ale uběhlo víc jak třičtvrtě roku, takže si nemyslete, že jsem nějaký dívkař, když to řeknu slušně A potom přišla ještě jedna.
Snažil jsem se zapomenout, snažil jsem se nedat si čas o tom přemýšlet, chtěl jsem se nějak zaměstnat. Byl jsem hodně kreativní (ještě teď mám jizvy) ale nepomohlo nic.
Musím se s tím holt nějak smířit. A právě z tohodle procesu smiřování pramení tyhle potřeby někomu to neustále sdělovat. Pořádně jsem to vlastně nikomu neřekl, jenom pár kámošům a to jen okrajově.
Stydím se za to... achjo. A štve mě to, ani nevíte jak. Rád bych se posunul dál, zapomněl, našel si někoho jinýho, ale prostě nemůžu. Nemůžu...
Hm, koukám, že jsem se slušně rozepsal. Už to utnu. Ale jestli jste to dočetli až sem, tak vám děkuju za váš čas
Mějte se famfárově a pokud máte partnera/ku, buďte rádi a buďte na něj hodníúhodné. Protože láska je v tomhle prohnilém světě ta poslední krásná věc. (Kam já na ty fráze chodím)
2x
Probůh, je ti devatenáct. Vzpamatuj se. Jdi na ryby a zkus se na to, co prožíváš, podívat s odstupem - jako by to byla divadelní hra, film, počítačová hra. Všechno máš ještě před sebou i ty lásky. Takže se klidně posuň zase dál, protože můžeš. MŮŽEŠ. Čas je nejlepší lékař, pomalu zapomeneš, ale neseď jak pecka a nefňukej. ŽIJ!
Hezký den.
2x
Ach jo.
Lidi sou na svete jenom jednou a jeste si takhle slapou po stesti. Kdyz neco chces, tak za tim musis jit a ne cekat, az Te to spadne do klina. A to plati ve vsem. I ve vztahu s holkama.
Dalo by se rict, ze ses jeste mladej, ale to je blbost. Nekdo najde svoji zivotni lasku v tech 13ti, nekdo az v 50ti.
Ona predpokladam, ze je stejne stara jako Ty. To znamena, ze urcite pred sebou ma jeste nekolik vztahu, nez se usadi. A proc by ten jeji dalsi a treba i posledni vztah nemohl byt s Tebou? Proc bys ji nemoh rict, co k ni citis? A nerikej ze je to blbost, ze to nejde. To sou vymluvy a pokud se na vic nezmuzes, tak se muzes jit rovnou zahrabat. Ses snad chlap, ne?
Ja vim, ze se rikal, ze lidske vztahy sou komplikovane. Ale nejsou. Jsou naprosto jednoduche. Ty ji mas rad, ona Tebe nejspis taky. A jestli ne, tak zacne stejne jako zacala toho druhyho. Na tom neni nic slozityho.
Proste za ni jdi a rekni ji, co k ni citis a at se od tamtoho odstehuje a jde s Tebou. Jednoduchy jako facka. Ono ji to zacne vrtat hlavou a za par tejdnu je vymalovano...
Samozrejme holky cekaji na to, az se vymacknes. Kdyz to nedokazes, tak donekonecna cekat nebudou a najdopu si nekoho jinyho.
A jedna rada nakonec: NIKDY si nenech od holky rict, ze Te ma za kamarada!
Kazdopadne sem tu chtel rict jenom tolik, proc se celej zivot uzirat a trapit a nebyt spolu, kdyz se urcite mate oba radi a kdyz ste k sobe doslova na dosah... Takovejch lidi je a jsou to s prominutim pitomci.
No já bych za ní šel, ale tak našla si kluka a to mě nějak zchladilo o_O
Samozřejmě že bych jí to mohl říct, samozřejmě že to jde, ale tím bych si dvakrát nepomohl, věř mi :D Dvakrát jsem se pokoušel získat dvě další, šel jsem na to přímo a nějak to taky nevyšlo.
Prostě to bylo jednostranný, s tím nic nenadělám. Není to o tom, že bych se nedokázal vymáčknout.
Nikdy si nenechat říct, že mě má za kamaráda... to jí mám zalepit pusu? XD Nebo ji unýst, svázat, hodit do sklepa a tam na ní pracovat tak dlouho, až začne moje city opětovat? O_o Myslím, že ne, Time :D
Má mě ráda, ale je rozdíl v tom, když máš někoho rád tak, že s ním rád pokecáš, zajdeš do kavárny, občas se mu svěříš a mezi tím, kdy ho chceš mít pořád u sebe, chceš s ním mít děti a plánovat společný život.
V tom je krapet rozdíl, řekl bych. A já ji o tom neřekl z toho důvodu, že mě má jen jako kámoše.
Ale je to celkem zajímavá myšlenka:
"Ahoj, mám tě rád už tři roky a nikdy jsem ti to neřekl, nastěhuj se ke mně."
"Ok, za dva dny jsem tam."
=D
Tim nenechat si rict, ze Te ma za kamarada sem spis myslel nechovat se jako jeji kamarad, kdyz si s ni chces neco zacit, ale jako kluk, kterej ma zajem o ni a ne o jeji problemy a nechat ji, aby se mi zacala sverovat. Od toho ma kamosky.
No. Kazdopadne kazdej ma svou hlavu. V lasce se radit neda. Kazdej si musi prozit to svy.
Podle toho jak si psal uplne prvni dotaz, tak to z toho vypadalo, ze si ji uplne ukradenej nebyl. Ale to uz je asi jedno.
Preji hodne stesti v dalsim zivote. Jdi se ozrat
, proklej ji
, a uz na ni nemysli.
Nojo, Tomáš Těžký :D Nemůžeš být její přítel bez toho, aby ses zajímal o její problémy a tak O_o
No ale co už.
Proklínat ji radši nebudu, pak bych si to vyčítal =D A krom toho už se mi to tak nějak podažilo překonat, ani nevím jak. Možná, že je to tím jak se z toho všude vykecávám.
Kdo ví.
Každopádně díky =)
1x
Nejen dlouhá otázka, ale ještě i dlouhá diskuze, tomu se nedá odolat Na mě to dělá dojem, že se chováte spíš typicky žensky - to holky to jsou , kdo obvykle čeká, dělají jako že nic a čekají iniciativu z druhé strany (no, možná je to dneska jinak, přece jen jsem starší ročník). Holky na sobě nenechávají nic znát. Takže myslím, že by vám pomohlo chovat se víc jako chlap, což s sebou bohužel přináší i to riziko odmítnutí (a každý se bojí, že se tím zesměšní). Ale když se po případném odmítnutí budete tvářit ve stylu "tvoje chyba, děvče" a nebudete škemrat, tak zesměšnění nepřipadá v úvahu. Dle mého názoru: vezměte iniciativu do svých rukou a dělejte návrhy
každé, která se vám zalíbí. I když vám bude připadat, že ji vůbec nezajímáte, možná o vás tajně sní. Takhle to holky prostě dělají, vy to tak nedělejte. Hodně štěstí!
Ahoj:Jak jsem to tak četla ,napadlo mne, a divím se,že to tu nikdo nevyslovil přede mnou :To Tě ani jednou nenapadlo,porč se Ti tolik svěřuje?Co když si na Tebe taky myslela?Vem si z toho ponaučení,že za city netřeba se stydět.já vím,že ses bál odmítnutí,alr zdá se mi,že tohle trápení s láskou bylo větší utrpení než případný mylý trpas s nepřijatým vyznním.Nebo se mýlím?
Kdybych tak měl všechno tak dlouhý jako tuhle diskuzi... =D
No já pořád nečekal, trochu jsem začínal s oťukáváním, které bylo utnuté zprávou, že si našla kluka. V tom je zakopanej pes.
U těch dalších už jsem do toho šel naplno "jako chlap" xD A pohořel jsem.
Takže tak =)
Ono to k tvému věku patří tohle trápení s láskou.Prošli jsme tím ,myslím, všichni a někteří mají to "štěstí",že se trápí i v pozdějších dobách.Asi to tak má být,aby si člověk vážil toho,když tu spřízněnou dušičku najde.Ale kdo ví...
Zkus se od toho oprostit,zaujmout mysl něčím jiným.Když člověk o něco moc usiluje,takzvaně moc tlačí na pilu,tak to často nejde a nejde.Na světě je děvčat,určitě i na Tebe jedna čeká.Hlavu vzhůru.
No, už se mi to podařilo tak nějak překonat. Ani nevím jak, ale řekl bych, že v tom svou vlastní roli hrálo to odloučení. To bude asi ono.
Takže teď už jenom čekám, až o mě zavadí nějaká krásná, mladá, inteligentní, milá holka se smyslem pro humor. Mám takový pocit, že se celkem načekám :D
Čekání na Godota mám přečtený už několikrát, takže mě trocha čekání nerozhází.
Jestli někdy opravdu zažiju opětovanou a šťastnou lásku, přísahám bohu, že si koupím patřičnou obuv a naučím se stepovat.
Al bunda a spol: Nemyslete si, že jsem tři roky seděl v koutku doma a brečel a litoval se (i když jsem k tomu občas neměl daleko)- snažil jsem se nějak zaměstat, nedat si čas na přemýšlení, prostě podle hesla "Always on the move" jenže ať jsem se snažil jak jsem chtěl, nějak se mě to pořád drželo.
Ono je těžký na někoho zapomenout když se vám o dotyčném třiktrát do týdne zdá.
Hrozně rád bych na to nějak zapomněl, přenesl se přes to a pohnul se dál, ale nějak to holt nejde. Nebaví mě pořád se v tom šťourat a přemýšlet nad tím, ale vždycky když už si myslím, že jsem v pohodě, chytnu nějakou takovou náladu a výsledek máte před očima..
I když je pravda, že poslední dobou už se na celou tu záležitost dívám spíš s humorem, resp. ironií ("Není žádný osud, který by se nedal překonat pohrdáním." Albert Camus) takže tam možná nějaký te posun bude
Na brigádu momentálně chodím, na týdenní turnusy a pracovní doba je 12 hodin denně, takže je fakt, že tam moc čas na přemýšlení není, ovšem je to vykoupeno naprostým vyčerpáním a kdybych neměl vždycky týden volno, moc dlouho bych to nevydřel.
Holt znáte to, ti mladí všechno berou moc akčně, revolučně, citově. Možná že to je nějaký období, kterým si prostě musím projít abych mohl postoupit na vyšší "level". Každopádně jsem zvědavý jak to se mnou dopadne =)
Už jsem se skoro smířil s tím, že budu prostě single.
Věřte nebo ne, ale to (vypsat se z toho) už taky napadlo a svůj osobní "blogiiisek" jsem si před půl rokem založil, ale nedávno jsem ho zrušil, protože mi tam stejně nikdo nechodil. Ovšem články jsem si zálohoval...
Tak či onak, díky za komentáře. Člověk má vždycky lepší pocit, když ho někdo opravdu vyslechne (mí známí už tyhle příběhy slyšeli tolikrát, že je mi blbý s tím za nima pořád chodit :D)
Tak se mějte (a mimochodem, můj jednapadesátiletý rozvedený táta-motorkář- tvrdí, že život začíná až po padesátce. A po rozvodu :D)
Táta je dobrej. Drž se ho a poslouchej, co říká.
Platí jedno: "Na neščasnú lásku je najlepší živočišné teplo a živý obklad." - to říkali už staříček Pagáč.
Drž se.
Hezký den.
Můžu taky se svou troškou do mlýna? Nevěř tomu, že říct jí to by bylo k ničemu! Na Tvém místě bych uvažovala takhle: "Už mi o nic nejde, tak to té holce řeknu, že ji tři roky miluju. Ať to ví." Možná se Ti vysměje (a co na tom, když Ti vlastně o nic nejde?), nebo holka začne přemýšlet a něco se stane... Nemyslím si, že toho druhého až tolik miluje, pokud se zamilovala jen proto, že se bála aby nebyla sama. Můžu se ale mýlit.. A proč jí vlastně neříct všechno to, co jsi nám tady napsal? Ať to ví úplně všechno a se všemi souvislostmi! Nemůžeš už přece nic ztratit, jenom získat! Když ne teď, možná později, pokud ještě o to budeš stát. V každém případě ale dál žij normální život a nevyhýbej se kamarádům ani novým vztahům. Jsi ještě mladý, máš život před sebou. Píšu Ti to, protože mám z Tvého psaní pocit, že ta ostatní děvčata jsi tolik nemiloval, jako tu první, a že byly jen jakési "náhražky".
A být singl? Singl jsou ti, kteří jaksi nestihli díky vnějším okolnostem si během života někoho najít, a už si ve svém věku (často kolem třicítky a více) ani nechtějí na někoho zvykat. Nebo prostě kvůli spoustě práce v zaměstnání nemají šanci si někoho najít. A na ty sexy chvilky si vždycky někoho najdou, nebo mají i stálého partnera a vyhovuje jim to tak. To je můj názor. A na to, abys dopadl jako oni, máš ještě docela dost času, nemyslíš?
a na závěr bych přidala ještě něco. Proč by Ti mělo vadit, že by na Tvůj blog třeba nikdo nechodil, když bys ho psal hlavně kvůli sobě? Pouvažuj o tom.. Já osobně bych občas ráda nakoukla. Tvé psaní se mi moc líbilo. I přes to, že jsi vlastně nežádal o radu.. Hodně štěstí!
Můžeš =)
Nad tím, že bych jí to řekl, jsem celkem uvažoval, ale to by fakt nebylo k ničemu. Vážně. Že by mi padla kolem krku se slovy "Já to vždycky věděla!" a pak bychom spolu odešli ruku v ruce do západu slunce, o tom se mi už jednou zdálo, ale v reálu to bohužel nepůjde.
Já to prostě vím =) Nechci jí to říkat z toho důvodu, jako mě odmítly i ty ostatní- jako kamarád jsem fajn, ale nic víc.
Jenom bych jí zbytečně motal hlavu, jsem rád, že je konečně jakž takž šťastná, protože si toho už zažila dost a dost. Vážně by to nebylo k ničemu, spíš bych to všechno jenom pokazil nadobro.
Navíc už bydlí s tím klukem a je ode mě 250km daleko. Už to vidím, jak tam jedu a...
Takhle ji mám aspoň jako kamarádku. Je to málo, nestačí mi to a nikdy mi to stačit nebude, ale asi bych se s tím prostě měl nějak smířit (heh, smiřuju se s tím už tři roky a pořád snad i věřím, že mě to při mé smůle jednou přejde)
Tak asi tak
S těma ostaníma... no, je možný, že to byly jakési "náhražky", ale faktem zůstává, že když jsem myslel na ně, nemyslel jsem na tuhle jednu. Dalo by se říct, že ony měly tu moc mě z toho dostat.
No, možná někdy příště.
Svůj blog asi obnovím. Navnadili jste mě :D
Nj, já na radu zapomněl. Chtěl jsem, aby mě někdo prostě politoval )
Litovat Tě Ti nepomůže, a proč bychom to dělali? O to přece sám nestojíš.. Myslím, že to tady nikdo ani neudělal. A co si ještě myslím, je to, že spíše Ti pomohla skutečnost (třeba jen trošku, ale i to je více než nic), že jsi se prostě svěřil, a dostat své pocity ven ze svého nitra. A to je důležité! Jsi na tom jako my všichni ostatní. Taky jsme si různými zklamáními prošli, někteří jistě i podobnými jako Ty. Vím, že to bolí, ale věř, že čas je dobrý lékař. A to není klišé! Třeba jí to řekneš za nějakých dvacet let při vašem třídním srazu, a oba se tomu zasmějete.
Teď žij a nemysli na ni! Ještě jsi nepotkal tu pravou. Podle toho, co píšeš, ani ty dvě neměly tu moc Tě z toho dostat. Té pravé by se to totiž určitě povedlo, a to velmi rychle! Ty však máš na to, aby ses z toho dostal i sám, nemyslíš? A při tom se nezapoměň koukat kolem sebe.. Přečti si znovu všechny odpovědi. Jsou ze života! Hodně štěstí!
PS: Dej nám vědět, až si ten blog založíš..
No dobře, ale aspoň bych se cítil tak, jakože to stojí za politování O_o
Já se svěřuju pořád, vážně. A ano, celkem to pomáhá. Ne moc, ale trochu jo Za dvacet let se tomu zasmějeme... to je zajímavá myšlenka =)
"Té pravé by se to totiž určitě povedlo, a to velmi rychle! Ty však máš na to, aby ses z toho dostal i sám, nemyslíš?"... na tom něco bude. Ta pravá by chtěla. Ta pravá by chtěla a udělala to.
Pravda.
Sám se z toho jednou dostanu. Nic jinýho mi nezbývá. Jednou určitě a už možná vím jak na to
Zatím mi totiž bude líp samotnému 8-)
Díky.
A ten blog už jsem založil, resp znovuobnovil. Udělám si menší reklamu, tak mě za to snad neukamenujete =)
divokepaze.pise.cz
0x
Zkus otevřít oč a porozhlednout se, uvidíš tolik jiných krásných holek že je ani nespočítáš. tak proč si kazit den, jednou která tě nechce.
Ahoj, tak jsem tady nahlédla do tvého života. Připomněl mi můj ... Od 13 let mě miloval jistý kluk, jenže byli jsme "kamarádi". On se nikdy neodvážil se vyznat ze svých citů. Věděli jsme o sobě všechno, ale jak říkáš, vždy byl jen prima kamarád. A tak jsem se v 19 vdala. On se ze vzteku oženil Narodily se mi 2 děti, jemu ve stejné době syn. Ani jedno manželsvtí nebylo šťastné, a tak jsme se ve 24 letech sešli /bydlíme od sebe oněch 250 km/, a začalo něco, čemu se říká červená knihovna. Scházeli jsme se na víkendy na půli cesty asi 2x do roka /častěji to nešlo/, psali si, telefonovali. Trvalo to 10 let. Pak se stalo něco, já se rozvedla, znovu se vdala, on mi opět poslal blahopřání. A tak si říkám, jak mohlo být všechno jinak, kdyby tenkrát našel odvahu...PS: dnes je mi 40, a od 13 ho stejně nosím ve svém srdci...
No počkej, když jsi ho nosila ve svém srdci už od 13 a věděla jsi o něm všechno, to znamená, že jsi věděla, že tě miluje a stydí se ti to říct? O_o
Nebo jsi o tom nevěděla? V tom nemám jasno =)
A proč ses proboha teda vdávala podruhé? 
Jinak mně se už ten problém podařilo překonat, po těch třech letech, viz můh blogííííísek
0x
Ahoj kluku nešťastnej. Jestli tě to zajímá, ja mám taky bolení srdce. Chodím již delší dobu se zadaným chlapem. Nerozvrácím rodinu, ta je již delší dobu rozvrácená. Co trápí mně je on, a jeho vztah ke mně. Už nejsem do něj tak zamilovaná jako dříve. Protože ani on mne tak moc nemiluje. Ale trápím se pořád. na jedné strané mne nechce pustit, ale ani mi nevyznává lásku. Jěště mi ani jednou neřek, že jsem jeho miláček. Proč s ním ještě jsem? Miluji ho, pořád. Chci s ním spojit svúj život. Je to fajn chlap. Požádal mně o čas když se jeho žena přiznala, že má milence a již dávno mu to chtěla ŕíct. no neměla odvahu. Dohodli se, že to zatím nebudou řešit, tak jsou pořád spolu, ale co zatím já? Tvrdí, že mne má rád ale proste mne nemiluje. Dlouho to takhle nevydržím, jsem citlivá žena. Proč se trápím, nemohu se toho citu k němu zbavit i když cítím, že mi dva spolu budoucnost mít společnou nebudem. Múžeš mi na to něco poradit? Dík Anna.
Chlape hlavu vzhůru. Chci ti ukázat, že jsou na tom lidi i hůře. Mě je 21 let, vztahy jsem měl dva a oba byly naprosto strašné. Jeden vydržel rok, ale bylo to spíše přežívání. Jsem taková trubka a tak si se mnou holky dělají co chtějí. Nyní jsem sám už 3 roky a je mi fajn. Mám super kámoše a kámošky a vztah prostě nepotřebuju. Dneska je moda singles a tak bych to prostě neřešil. Vem si, že bys mohl být nemocný. Pokud jde jen o to, tak se tomu musí člověk jen smát...
Neřeš to a žij tím co je!
2tomh: Chlape, tak to ti závidím =) Já se taky snažím najít nějaký super kámoše a kámošky, kteří by mě dokázali nějak pomoct, ale je to holt těžký, když na mě kašlou. Teda ne úplně, ale mají svoje vlastní partnery, s kterýma tráví většinu času.
U mě tudy cesta asi nepovede...
Ale už to není tak hrozný jako v době, kdy jsem tuhle diskuzi zakládal. Teď už se na to snžím dívat z té lepší stránky- aspoň mám víc času, svobody a... a... a vůbec =)
No... poradit, poradit, poradit... Tady asi ani není moc co radit. Všecko záleží na něm.
Buďto se rozejdou a on bude s tebou, což jak sama říkáš asi není zrovna pravděpodobné.
Nebo zůstanou spolu a ty bohužel budeš muset jít stranou a to je naneštěstí ta pravděpodobnější verze... Takže co se dá dělat... trápit se, pokoušet se zapomenout, odloučit se od něj, odstranit vše, co by ti ho připomínalo, sledovat zamilovaný filmy a přitom se ládovat čokoládou/zmrzlinou...
A pak potkat někoho novýho, který by tvou lásku skutečně opětoval a zasloužil si ji. A teprve pak by ses z toho naplno dostala a opravdu zapomněla.
Simple, but not easy.
Takhle napasný to vypadá jednoduše, což?
No, aspoň něco takovýho bych ti poradil já (tj luckyone, teď jsem oficiálně zaregistrovanej)
Hodně štěstí
0x
Ještě krátka rada jako psal kdosi přede mnou. Když ji miluješ, není co řešit. A ty ji asi miluješ na 100% když to je 3 roky. Jdi za ní a vyznej se ji úpřimne ze všeho. Pak se sám dozvíš jestli to má cenu. A nenech se zvyklat. Zapomeň, že to 2krát nevyšlo, když si to vyznal u jiných. Nosíš ji v srdci už 3 roky, tak ji to běž říct. Možná čeká jen na to, a pak pochopí. Přeji hodně zdaru. Napiš mi na email jak to dopadlo. Dík.Anna
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.