Plnoletá studující dcera si díky požadavku o občasné uklizení si svého pokoje, nebo pomoci v domácnosti, postavila hlavu,že nebude bydlet doma. Jako matka s tím moc nesouhlasím, protože bych byla ráda aby dokončila studium...
Otázka: jsem povinna dceři finančně přispívat např. na bydlení s kterým nesouhlasím, když má doma vše co potřebuje?
2x
Pokud dcera studuje, jsou rodiče povinni jí přispívat na studie. Pokud se ze své vlastní vůle odstěhuje od rodičů, proti vůli jejich, pak rodiče nejsou povinni kromě studia, přispívat jí na nic.
Vím, že to bude znít jako alibismus,ale nebude dobré mít to na papíře,že odešla ze své vlastní vůle? I když mám podežření že jí s tou "vlatní vůli" pomáhá její přítel 
Třeba ve formě čestného prohlášení?
Zavolala bych si na kobereček přítele a ev. se poptala jeho rodičů. Jestli dcera odejde, fajn... Živit ji bude přítel. Já bych se s tím nemazala... Jednou platím školu, tak bydlíš doma a hotovo. Nemáte na to, abyste platila dvě domácnosti. Jestli se chceš osamostatnit, fajn. Ale taky se o sebe postarej.
Takhle začala dcera mojí kolegyně v patnácti vymýšlet, jak si pronajme se spolužačkama byt a bude bydlet sama. Dneska je jí 23, studuje výšku a jak je ráda, že bydlí s rodiči. 
Ano, napsat písemné prohlášení, že ze své vůle opuští společnou domácnost rodičů, kteří jí budou přispívat na studie, dokud bude řádně studovat. Ostatní zodpovědnost, že na sebe přebírá sama za sebe ona sama a vzdává se tak práva, po rodičích cokoli jiného vyžadovat v případě, že se od nich odstěhuje, což si plně uvědomuje.
doplněno 26.11.11 21:32:V případě, že by se dcera vdala, přechází povinnosti rodičů na jejího manžela.
Tak a problém graduje...Dnes jsem byla dcerou nařčena, že jsem ji nejdříve vykopla z domu...a pak z toho, že jsem jí dala něco do čaje...Přitom šlo o nedorozumění, ale je jasné, že se jí to nyní hodí do "krámu". Odpoledne jsem dala do varné konvice odstaňovač vodního kamene...mezi tím mne přišel soused požádat o odvoz do servisu,takže jsem konev pouze vylila, ale nevyplachovala...Mezi tím přijela domů dcera pro nějaké věci a udělala si čaj...a bylo vymalováno. Jak jsem se vrátila domů, došlo k neskutečné výměně názorů. Začínám být psychicky v pr...
Taky jsem se jednou malem "otravila" kyselinou citronovou, co dala na vycisteni do konvice kamaradka:D
Ale vazne. Dcera hleda jakoukoli zaminku, aby Vas mohla narknout a potrapit. Nevim, jak dalece je timto naockovana od toho pritele. Nehadejte se s ni, nenechte se vyprovokovat. Kdyz ji zakazete odchod, je podle me schopna utect a jeste svalit veskerou vinu na Vas.
Podle jejiho chovani si bude muset holka nejdriv sama pekne nabit pusu, aby pochopila...
Hmm-pozdě, vyprovokovat jsem se nechala a i jsem pořádně zvedla hlas. Včil je mi špatně...možná bych to nesla lépe,kdybych nebyla vážně nemocná A v konvici nebyla kys.citrónová, ale nějaký ten "ekrazit" co prodávají v drogérii na vodní kámen...chutnalo to slaně
No to je blbost. Takže práva dospělého jsou podřízená právu Já tě živím tak drž hubu? Takže pokud živím manželku, tak taky nic nesmí než poslouchat?
S manzelkou mate rovnopravny vztah, kde ma kazdy stejne moznosti a stejna prava. To ve vztahu rodic-dite neni.
Kazdy to ma holt doma nastaveno jinak. Ja si nedovedu predstavit, ze bych se k tatovi chovala stejne jako mama, se kterou je v rovine. Ve vztahu rodic - dite ma prece jen byt nejaka ta podrizenost - samozrejme dokud clovek doma ji a bydli. Dale je to jeho problem.
Ale dospelost se bohuzel neda urcit uderem osmnacteho roku. Nelze rici - uz mi je 18, tak uz mi do niceho nemluv, ted si budu o vsem rozhodovat ja. Pravda, nekteri toto zkouseji. A tleskam rodicum, co tomuto dojmu nepodlehnou.
Nejde mi o žádnou podřízenost. Prostě pokud mi dítě v 18 letech sdělí že začne nosit na hlavě zeleného kohouta, nemám žádné právo mu do toho camrat. Ať už mi to vadí nebo ne. Zákon je nadřazený nad naším subjektivním chápáním rodinných vztahů. Druhá věc je, co já jako rodič udělal pro to, aby mě dítě po 18 letech milovalo a ctilo můj názor a mé prosby k němu.
To ovsem neznamena, ze k tomu rodic nemuze vyjadrit svuj nazor, pripadne nesouhlas. Nastesti drtiva vetsina rodicu se radeji ridi rozumem a rozhovorem, nez nejakym pravem.
Nicmene, at se Vam to libi, nebo ne - razim heslo "koho chleba jis, toho pisen zpivej". U nas doma - protoze mam jeste stale trvale bydliste u rodicu a obcas se tam vyskytnu (a rodice prispivali na studium), bude mit v zasadnich hovorech o domacnosti konecne slovo vzy rodic. Vzhledem k tomu, ze tam jim, spim apod. to beru jako neco zcela normalniho. Ovsem ano, jaky uces ci obleceni budu mit, je moje vec
2x
Hlavně nevíme, jestli je dcera na střední nebo na VŠ. Každopádně pokud je plnoletá, může si vydělávat mimo školu. Takže opravdu nevidím důvod, proč by jí rodiče měli něco platit? A pokud by to došlo k soudu, dcera nebude schopna věrohodně doložit, co jí tedy doma tak strašně vadí, aby se musela stěhovat pryč. Zneužívají ji rodiče psychicky nebo fyzicky? Nemá oblečení, nedostává se jí hygieny, žije v nevytopeném bytě, má hlad... či snad dokonce žebrá?! Nezlobte se na mě, ale jestli by u soudu řekla, že si nechce uklízet ve svém pokoji, tak akorát rozesměje soudce a ten ji pošle domů. Já bych ji ovšem poslala minimálně do Afriky, kde jsou děti rády, že vůbec dostanou jednou za den najíst a mají nad sebou alespoň kus plechu, když si v noci jdou lehnout. Tyhle chabé výmluvy dospívající mládeže jsou opravdu někdy k neuvěření. 
Te´d mě ještě tak napadá, kde je úcta k rodičům?! Kdybych v její pozici přišla domů a řekla, že se mi nechce uklízet a pomáhat doma a chci pryč, tak by se se mnou nikdo nebavil. Jednou studuješ, platíme to, tak holt budeš poslouchat... jako bych slyšela rodiče. Jenže mně to problém nikdy nedělalo. Byla jsem vedená od velmi útlého věku přiložit ruku k dílu podle svých věkových možností a schopností. A jsem za to vděčná. Dneska si dokážu poradit se vším, co mi přijde do cesty.
Škoda, že nemůžete vidět jak dobře se tady má...vlastní pokoj a vše co k tomu patří.
Mám tři děti a celý život se snažím vydělávat,abych je podpořila ve studiu-to je u nás na prvním místě, takže jsem se jim vždy snažila vštěpit, že když přijdou ze školy domů,tak na prvním místě jsou povinnosti do školy, pak povinnosti doma-tzn.úklid vlastního pokoje a přidělený úklid v domě a pak zábava...Najednou začla dcera vystrkovat růžky, přestala si uklízet, hubuje na jakoukoliv prosbu o pomoc v domě...a to musím podotknout, že se nikdy nejednalo a práci která by ji sedřela...Nechci tady vytahovat věty typu: já v jejím věku...Skrátka jsem chtěla aby měla dostatečný prostor na studium gymnázia,které si koneckonců vybrala sama.
Nezlobte se, ale dcera by potrebovala kapanek utahnout reminek. Pokud neni schopna doma s cimkoli pomoci - ok. Ale kdo nepracuje, at neji - v tomto pripade myslim treba chozeni na akce atd. Spousta lidi rika, ze od 18 let Vas dite nemusi poslouchat. Ja rikam, koho chleba jis, toho pisen zpivej... tudiz jak zde jiz zaznelo, pokud nehodla respektovat pravidla domacnosti, tak holt nebudou respektovana ta jeji. Zadne - uz mi bylo 18, nemas mi co zakazovat.
A pokud se chce odstehovat, nebrante ji. Krom skoly si bude vsechno platit sama a jeste bude muset uklizet.
To chování mne taky zaráží, snažím se děti vést k hodnotám, proto jsem asi teď z toho tak vyjevená...Neříkám, že to mezi námi bylo vždy ideální, člověk musel občas nastolit pořádek zákazem, nebo podmínkou...Ale pokaždé s vysvětlením, proč bylo moje rozhodnutí tímto směrem. Tím víc se utvrzuji, že s ní dost manipuluje přítel
0x
Proč byste měla? Je plnoletá, takže také zodpovědná sama za sebe. A ať si dcera nemyslí, že když bude ve svém, tak nebude muset uklízet. 
Jj, moje řeč...Bohuž mám pocit,že naše zákony se na to dívají jinak...Pokud studuje a není výdělečně činná...Jen nevím jestli je tento můj výklad správný..
0x
Kolik je příteli roků? Co dělá? Kam by šli bydlet? Co tím sleduje?
A o ideálních vztazích nemusíte vůbec rozvádět řeč. Je jasné, že občas se musí vymezit limity, mezi kterými se dítě pohybuje. Zákazy jsou naprosto běžné. U nás to bylo stejně. I s pomocí v domácnosti. Měli jsme několik úkolů a týdenní služby. S bráchou jsme měli každý svůj pokoj. Občas se stalo, že mamina přišla k bráchovi a otočila mu šuplíky vzhůru nohama. Pak si z rebelie vyvěsil na dveře cedulku "pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos"... Jůj.. to byl pak tanec...
Jestli jste na děti sama a táhnete dům, je jasné, že nemáte na vyskakování. Dceři to podejte tak, že pokud odejde, nemůžete jí krom školy přispívat na nic jiného, protože by na tom byli byti zbylí dva sourozenci, což není ve vašem ani v jejich zájmu. Uvidíte, jestli "vyjádří" solidaritu a přestane blbnout.
Tak nějak jsem vyrůstala i já a do dnes sarkasticky komentuji tuto dobu dětství a dospívání jako období, kdy jsme byli víc bytí než sytí...Ale i přesto vzpomínám na dětství hezky. Díky babičce,která na nás pokaždé poukazovala nějakým tím moudrem mám stanoveny hodnoty a snažím se žít tak, abych vždy usínala bez výčitek, určitě chápete jak to myslím...(nědělej lidem věci, které sama nechceš aby dělali tobě...hádka s blbcem je jen mrhání časem...dej hovno na polici a bude myslet že je jahodový džem...každému to, co jeho jest...)
Dnes jsem si chtěla s dcerou promluvit,ale na konec z toho byl pouze jednostranný monolog...Vyjádřila jsem své stanovisko, že i když se mi to nelíbí,budu její "dospělé"rozhodnutí respektovat za podmínky, že svým konáním nebude ubližovat lidem kolem sebe a bude muset přijímat všechny důsledky které ji tím nastanou.Včetně toho, že jí budu pouze přispívat na studium a nutnými náklady s tím spojené, a to pouze za předpokladu, že mi vše doloží účtenkami...
Když jsem skončila, jen se mne zeptala : už jsi skončila...a odešla do svého pokoje. Šla jsem si vyvětrat hlavu a když jsem se vrátila domů, tak tady už nebyla a v pokoji má povytahované a tak nějak vytříděné věci ze skříně, už tady nemá notebook a ani věci do školy...
Soudím, že si vybrala. Asi jako každou matku mne to u srdce bolí, ale budu se snažit se tím netrápit-Přijde mi to z její strany sobecké a bezohledné a hlavně hodně mne zklamala. Teď budu muset být tvrdá a "nevyměknout", nedoprošovat se a nesnažit se "dolézat"...Uff to bude zápřah. Zas na druhou stranu mám ještě dvě děti, které mne potřebují, váží si mne a mají mne rádi takže musím být silná hlavně pro ně ...
Klídek, jak to bylo v tom večerníčku? Každá voda doteče... Jednou se tomu třeba zasmějete. Ať si to zkusí, jaké to je starat se o sebe sama. Rámusem stejně ničeho nedosáhnete, tak ji pomozte, ať si nezabouchnete dveře k návratu. Ke kterému dřív nebo později dojde. Uvidíte.
0x
Pokud plnoleté dítě s rodičem nebydlí, nastupuje ještě takový ten zákon o péči o rodiče, naopak. Takže přispívání podle mne nijak zvlášť povinné není, možná vůbec na nic. Je to důvod k vydědění, mimochodem.
Počítejte s tím, že se ale nejspíš hodně brzo bude vracet. Nabírání zkušeností je starý proces a nejdou předávat. Usnadnila bych jí zkoušení samostatnosti, aby si případně tu pusu nabila co nejjemněji, víc rodič těžko může udělat..
Jak znám svoji dceru - bude to těžké. Ona už jen z principu, odmítne jakokoliv moji pomoc, o návratu domů nemluvě. To bude raději pod mostem,než by přišla a uznala svoji chybu. I když bych to ani nechtěla od ní slyšet nahlas...Mne osobně by stačilo vidět, že je zdravá a v pořádku. Uvidíme! Zatím je klid "na všech frontách"
Příklad ze života:
Pokud můžu pochválit svojí mámu blahé paměti, tak např. mne odradila od kouření tak, že když jsme spolu seděly v křeslech, nabídla mi (sama kuřačka) cigaretu: Neomylný účinek : nekouřím, no přece nebudu tady s rodičem, jako blbec, a pak už byla i jedna zajímavá sázka ..a dobré. Když jsem se někam vypravovala s kamarádem, samozřejmě mi to trvalo, tak si máma kamaráda vzala naproti sobě do křesla, a dali řeč, s mladými to uměla. Nelibě jsem nesla, že ode mne opadla pozornost, vidím to jako dnes. A hoch byl nenápadně, velmi zpovzdálí a přívětivě... otestován...
Vychovávat živé, temperamentní dítě je nesmírně těžké, dodatečně za tyhle nenápadné taktiky vděčím. A byla bych klidně i pro dohodnuté sňatky, vždycky měl rodič totiž pravdu a po letech vím, že jsem tenkrát často zasluhovala pár přes...
Takhle, domnívám se, dříve nebo později nakonec začne uvažovat každá dobře vychovávaná dcera, "principy" vezme čas s první životní překážkou, takže ...určitě to "dopadne". Raději si přejte, ať dcera samostatná zústane a nemáte ji po její třicítce na krku...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.