Jak moc jsme příbuzný

Hrubým odhadem máte společné genové dědictví asi z 9 nebo 10 procent, to je v pohodě. Neřešte to! Pokud plánujete mít jednou děti, nepromítne se to. Existují případy, kdy se zdravé dítě narodilo dokonce i bratru a sestře, také bratranci a sestřenici. Vy jste od sebe vzdálení hodně, ani snad není pojmenování pro to, co si z hlediska příbuzenství jste. Já tu nevidím problém

Nejste,nejbižší příbuzní co se mohou ještě brát ,jsou neteře a synovci.

Tak s takovýmhle příbuzenstvím bych si starost nedělal, to je opravdu hodně vzdálené příuzenství.

Kam by přišli Habsburkové, kdyby je tohle trápilo? Pravda, oni to zase přeháněli, ale jen tak pro zajímavost si přečtěte, co se píše jejich sňatcích zde:

Každý normální člověk má obvykle dva rodiče, čtyři prarodiče, osm praprarodičů a tak dále. Jeho partner mívá stejný počet zcela jiných předků a dodatečné objevení společného příbuzného bývá spíše překvapením. Panovnické rody však požadovaly partnery s dostatečně vznešeným rodokmenem, nejlépe opět panovnickým. Tím se výběr velmi zužoval a často se z nouze muselo sáhnout do příbuzenstva. Pak už snadno vznikali ti společní strýcové a tety, společní prarodiče a tak podobně. O genetických důsledcích této sňatkové politiky se toho ještě moc nevědělo a tak se příbuzenské vztahy vesele utužovaly a také kuriózně komplikovaly.

Bratři Karel V. a Ferdinand I. sice rozdělili Habsburky na linii španělskou a rakouskou, ale sňatkem svých dětí je hned zase spojili. Karlova dcera Marie byla totiž provdána za svého bratrance, Ferdinandova syna Maxmiliána. Aby toho nebylo málo, vzal si Mariin bratr Filip II. její dceru a svoji neteř, Annu Rakouskou (jako svoji čtvrtou ženu). V důsledku toho byla Marie sestrou i tchyní Filipa II., Karel V. byl strýcem i tchánem Maxmiliána II. a Maxmilián II. se stal švagrem a tchánem bratrance Filipa II. Už snad raději nevysvětlujme, co se stalo, když si Filipův syn později vzal Ferdinandovu vnučku. Jedno je však jisté. Takové provázanosti vztahů by Svatopluk se svými třemi svázanými pruty nemohl konkurovat.
Celou kapitolku můžete číst na docs.google.com/...

Dost vzdálení ale jste.

Příbuzní jste, ale způsobem, na který se opravdu můžete s klidem a nadhledem vykašlat.

Snad leda pokud by jste měli v rodě nějaké dědičné nemoci, tak v případě, že byste spolu chtěli zůstat a mít děti, tak by byly na místě nějaké genetické testy. Ale takových nemocí, aby bylo třeba se obávat u takovéhoto stupně příbuznosti, opravdu moc není. Po pravdě mi připadá úžasné, že se o takové příbuznosti ještě ví

Já bych to vůbec neřešila. Moje prababička s pradědou byli bratranec a sestřenice. Žiju a jsem v pořádku - duševně i fyzicky a celá moje rodina taky. Příbuznost Vás dvou je tak vzdálená, že myslím, že kdybys bydlela na menším městě, byl by tvůj příbuzný v tomto smyslu každý druhý.

Tohle vůbec neřeš... Brát se muže už i sestřenice s bratrancem. Což vy nejste, vy jste vdálení mnohem víc a pro váš příbuzenský vztah už není ani pojmenování

Chodíte spolu teprve tři měsíce, to neznamená, že již chystáte svatbu nebo rodinu. Ale i kdyby, tak, jak píší ostatní, nedělejte si starost a neměli by si ji dělat ani rodiče. - stařenka

Dlab na to, už bratranci, sestřenice se neřeší.