Rozum říká ne srdce ano

Jestli ho máš ráda a on Tebe taky, tak nechápu, proč přemýšlíš, co budou lidi říkat, hlavně kámoši. Lidi najdou na každým něco špatného, to bys byla pořád sama. Každý je nějaký, krása není důležitá, hlavně jaký je jinak, aby tě neřezal, neponižoval, nebral drogy, nechlastal.

Ještě, jestli neuneseš pár posměšků, které časem přestanou bavit, tak si s ním ani nezačínej. A že se chová jako dítě? Jak se například chová? A jak by se chovali lidi, co by se Vám pošlebovali? Horší než děti!

Názor ostatních je to poslední co by mi trhalo žíly. Asi ho tak ráda nemáš když o tomhle přemejšlíš, takže do toho nechoď.

"eva7", první láska je něco krásného, nenech si to pokazit myšlenkami, co o tom budou říkat ostatní. Když se budou spolužáci ptát, odpověz, a co je na tom? Až uvidí, že spolu i přes jejich narážky chodíte a máte k sobě pěkný vztah, tak se s tím smíří, jen si na to musí zvyknout. - stařenka

Většinou se pošklebují pouze takoví, kteří mají sami nějaký problém. Snaží se ho zamaskovat tím, že ukazují na jiné. U nás ve škole byl nejhorší propadlík Pepek. Každému se posmíval, každého znectil, na každého si něco vymyslel. Proto, aby nebylo hned zřejmé, že on je z té třídy nejhorší. Oddychli jsme si v sedmičce, kdy "vyšel" a my pokračovali bez něho.

Tak se vykašli na lidi a řiď se tím, co sama k tomu chlapci cítíš. Posměváčci Ti ani nic neuberou, ani nic nepřidají, tak je hoď za hlavu. Jaga.

Druzí lidé umí skvěle rozeštvat vztah, mnohem líp, než ho spravit. Neřeš spolužáky, natož bývalé (!), vždycky se najde někdo takový, pro koho je radost ukápnout si jedu. Přeci si pro nějaké "možná" nenecháš zkazit něco, co by mohlo být pěkné. Když už nic jiného, malý trénink schopnosti zvládat okolí neuškodí

Má to ale ještě další stránku věci - pokud ti záleží víc na mínění okolí než na něm, tak do toho nechoď, protože tím ublížíš nejvíc jemu. Stejně tak do toho nechoď, pokud s ním chceš chodit jenom proto, že jsi ještě s nikým nechodila. Kdyby ti bylo pět a dvacet, možná by bylo víc na místě snažit se o něco za každou cenu, ale v šestnácti fakt ne, i když ti připadá, že všichni okolo někoho mají (optický klam, čestné pionýrské) a ty musíš taky.

Jestli si nejsi jistá, podnikejte spolu ledacos jako kamarádi. Je to taky fajn a člověk postupně zjistí, co vlastně chce

Evi, posměváčci jsou jen lidé, kteří závidím druhým, že je jim s někým dobře, jsou spokojeni a dovedou být s někým šťastní. Nedej se jimi odradit a víc věř sobě i jemu.. Když se budete mít rádi, ustojíte to, neboj se toho! Není důležité co si myslí ostatní, ale to, s kým je ti dobře.

Píšeš "...jsem hodně citlivá a neunesla bych různé posměšky." Ty posměšky druhých ti nesmí vadit.To je úhelný kámen uspěchu v životě. Hodně lidí dá na to "co řekne okolí",jenže to je slepá ulička. To tě bude provázet pravděpodobně dost dlouho v životě ,to,že si budeš muset jakoby "trénovat" ,aby ti nevadilo co ti řekne okolí v určitých životních situacích. Jde to urychlit tak,že uděláš o čem víš,že se to bojíš udělat z očekávané negativní reakce okolí a u toho vnímáš doprovázející pocity.Musíš být k sobě upřímná a nebát se do toho jít a přesto si plně uvědomovat ten strach a ty pocity. Pokud projdeš až na "druhou stranu" zkrz ty šílené pocity,jsi za vodou.Někdy to projití trvá dost dlouho. Chce to pomalu a s citem. Nejlepší je si si uvědomovat,kdy v normálním běhu svého života ve strachu "couveš" a zvolíš tu "nebolestivou" variantu místo té,kterou by si ráda,ale máš strach z těch posměšků...Já vím,že v šestnácti to je jiné než třeba ve 40ti,ale stejně přes všechny milé a soucitné přátelé nakoneč člověk stejně musí sám...

Život je bahno a jen svi*e vněm umí chodit.. nějak si to přeber..

Hlavně dejte na to, co budou říkat ostatní, protože to je přeci nejdůležitější! Možná je dobře, že jste tichá. Kdybyste mluvila, mohli by ostatní odhalit i vaši horší vlastnost. Schválně jestli uhádnete, jaká to je.