Psychický blok - neříká Miluju

Musím přiznat, že u dospělých lidí moc neberu nějaké "děti na mě byly ošlivé". Od toho je dospívání, aby se člověk dokázal přenést přes křivdy, pochopit je a zpracovat v sobě. Není to vždycky lehké a některé rány jsou hluboké (i když často jen domněle hluboké), ale život je cesta kupředu, ne přešlapování na místě. Jestli na sobě pracuje, uvědomuje si, že to není vůči vám fér a že jemu to dobře nedělá, pak fajn, pak mu lze nějakým poklidným způsobem vyjít vstříct a pomoci mu to překonat. Jestli ale ustrnul na místě a připadá mu to v pořádku, jako danost, která k němu patří, pak by mě to varovalo. Není každý na ohnivá vyznání, ale dát si najevo náklonnost je ve vztahu přeci hrozně důležité. Není to jen ekonomický svazek na základě vzájemné výhodnosti Musí to být vyrovnané tak, aby v tom vztahu nikdo nestrádal.

Ovšem zároveň je pravda ono klasické "po ovoci poznáte jich" Jestli je k vám pozorný, vnímavý, gentlemanský, všimne si, že je vám zima, nebo vám sám od sebe uvaří čaj, když se zakoukáte na kuchyň, pak si určitě zaslouží víc snahy, než buran zabořený v křesle u televize

Naučit se to musí jako všechno ostatní - krůček po krůčku. Řešit spolu maličkosti, umět si zahrát Člověče nezlob se bez toho, aby bylo doma dusno, umět spolupracovat při natírání stolu. Jste spolu půl roku, to je přesně ta doba, kdy padají první šupiny z očí. Jestli mu to připadá v pořádku, jak to je, lepší to nebude určitě - proč by mělo být, když ho nepohne ani ta prvotní, nejsilnější zamilovanost? Zároveň ale máte teď jedinečnou možnost něco změnit, protože až ona zamilovanost přejde, jemu už se chtít nebude.

Souhlasím se stařenkou... Ale já si taky myslím, že pokud jsou dva a budují vztah, učí se od sebe navzájem a dělají věci, které předtím nedělali. Učí se ale i tolerovat a přijímat toho druhého. Pokud jinak komunikace nevázne, tak bych to asi brala tak, jak to je. Jestli vám to ale hodně vadí a komunikace celkově hodně drhne, tak se radši poohlédněte po někom jiném.

U nás to máme tak, že já taky nepotřebuju každý den slyšet "miluju tě". Já to prostě o parterovi vím. Poznám to z toho, co dělá, jak se chová, jak se mnou mluví. Ovšem ví, že i tak potřebuju občas slyšet, že mě má rád a že všechno bude OK. A když potřebuje zase slyšet to samé ode mně, tak se mě zeptá, jestli ho miluju. A já mu řeknu "to víš, že jo." Zdravotně na tom není nejlíp a někdy je to pro mě hodně těžké. Přítel ale ví, že kdybych ho nemilovala, tak se na to tady vyprdnu a odstěhuju se zpátky do Prahy. Mám občas stavy, že už mi to tady tak leze na nervy, že přestanu mluvit. Přítelovi jsem řekla, že to prostě takhle je a že to ze sebe potřebuju dostat. Tudíž mě musí nutit do toho, abych se z toho vypovídala. A pak mi řekne, že mě má stejně rád, a že by nechtěl, abych byla jiná.

Jejdanánku, jaký psychický blok? Jen proto, že neumí říct nahlas "Miluji tě". My si to s manželem taky neříkáme, ale víme o sobě, co k sobě cítíme. To jako máme taky nějaký psychický blok? Víte, slova "miluji tě" se snad říkají jen ve filmech. Ale v normálním životě za člověka mluví jeho činy, podle kterých poznáte, že mu na vás záleží. A dle mého skromného názoru, ten - který příliš plýtvá slovy "miluji tě", tak to kolikrát neříká upřímně. A propó - proč by s vámi měl váš přítel řešit své minulé vztahy? Ty jsou snad už minulé, tak co na nich je k řešení? A ano, bohužel jsou lidé, kteří své problémy neventilují před každým, koho potkají, ale nechávají si je pro sebe. Takže mám takový dojem, že váš přítel je takový normální chlap.

to je jako bys psala o mě...nepomůžeš mu, pokud je stejný jako já, tak je zvyklý spoléhat sám na sebe, postarat se o sebe... nesnaž se to změnit, akorát by ho naštvalo, že ho nebereš jaký je

"evangeline", každý mužský je jiný. Chápu, že chceš slyšet milá oslovení a vyznání lásky. Důležité je chování přítele k tobě, co kdyby ti šeptal do ouška o lásce a při tom byl nevěrný, nespolehlivý, hrubý? Když budeš chtít slyšet hezká slova, tak se zeptej, máš mně rád a hodně? Určitě neřekne, že ne. Možná seš jiná, alespoň se budete doplňovat. To je můj pohled na věc. - stařenka

Už to, že ti pověděl o tom, že nikdy nikomu neřekl, že někoho miluje, je docela pokrok prostě ne každý dokáže dávad najevo lásku slovy, ale co by to bylo za lásku, dívej se na to jak se chová a co dělá. Určitě je lepší muž činu než slov ne?

* dávat, teď jsem si všimla překlepu

Pokud ten blok spočívá jen v tom, že nedokáže slovně vyznat lásku, klidně bych to přešla. S manželem to máme taky tak, a pokud vím, moje máma to od táty nikdy neslyšela. Ale já tu lásku cítím, to samé od táty, i když by nikdy neřekl, že nás má rád, víme to. Naopak okolo sebe už jsem viděla spousty vztahů, kde se neustále vzdychalo, miluju tě bylo vyslovováno tak běžně, že to už začalo ztrácet význam, kamarádka si s partnerem psala desítky láskyplných vyznání denně a za půl roku byl vztah pryč. Vztah je opravdu o něčem jiném. Pro mě je důležité, jak se ke mně manžel chová a cítím, že mě má rád, aniž by to vyslovil.