Po úmrtí doma - do kdy ho musí odvézt?

Ono se dneska vůbec snažíme vytěsnit smrt z našeho života, ale ona k životu také patří. V dobách dřívějších by reakce byla naobak taková, že je to hrozné, takhle jim ho vyrvat a nenechat je ani se pořádně rozloučit.

Nemyslím, že je něco strašného mít doma zemřelého pár hodin po skonání. Dříve doma zemřelého umyli a oblékli do šatů, dokud tělo neztuhlo, kolikrát byl doma vystaven v pokoji do dnu pohřbu. Když mně zemřela babička, kterou jsem moc měla ráda, a pohřbívali jsme ji do hrobu, byla jsem klidně schopna na hřbitově pobýt i přes noc naprosto beze strachu. Myslím si, že pohřební službu můžete volat, až lékař potvrdí úmrtí. Je to můj názor. - stařenka

Dovolím si citovat několik vět z knihy mého učitele Ivo Možného: Tak jako ležel hřbitov v centru každé obce, smrt byla centrem života. Změnilo se to nedávno, vesničky shromážděné kolem hřbitova ještě stojí. Středem sociálního života se však stalo nákupní středisko a pro muže hospoda. Lidská obeznámenost se smrtí byla od nepaměti velmi důvěrná. Umíralo se doma a umíralo se častěji než dnes. Rodina si umyla svého mrtvého a muži ho vynesli na ramenou, nohama napřed přes vlastní práh. Dnes je možné dožít se vysokého věku, aniž by člověk viděl, jak druhý umírá. Pohlédnout zemřelému do tváře a zatlačit mu oči jsme přenechali zdravotní službě.

Na tyto věty nepohlížím jako na kritiku nynější společnosti, nýbrž jako na pouhé konstatování věcí současných.

Dobrý večer

V lednu umřel manželce tatínek v noci zjistili jsme to až ráno když nechtěl vstávat bylo to kolem půl sedmé. A než ho pohřební služba odvezla trvalo to skoro 4hod. Hned po zjištění se volá doktorovi ten musí tělo ohledat to trvalo 2 hodiny než přijel a pak se teprve volá na pohřební službu. A než dojely byly to opět 2hodiny. A je to strašné sedět doma a při tom myslet na to že ve vedlejším pokoji leží mrtví táta.

dobrý večer, smrt patří stejně k živozu jako narození. Když nám zemřela babička tak jsme se s babičkou ještě doma rozloučili zapálili jsme svíčku / hromničku / a za babičku jsme se pomodlili o spásu její duše. Toť starý křesťanský zvyk.

Pohřební služba odveze zemřelého až poté, co lékař vyplní protokol o prohlídce mrtvého. Dostat lékaře k této prohlídce není vždy snadné. Měl by to provést registrující lékař, ten však mívá plnou čekárnu, lékař rychlé záchranné služby k těmto případům nejezdí, takže se někdy musí čekat, až praktický lékař má po ordinačních hodinách anebo po 19 hodině volat pohotovostního lékaře. Lékař musí také rozhodnout, zda bude provedena pitva či nikoli. To jsou mé zkušenosti.

Je to normální... Když zemřel děda, přijel nám to oznámit brácha. Babička volala od sousedky právě bráchovi - my neměli telefon. Ten pro nás přijel, naskákali jsme do auta a jeli za babičkou. To trvalo cca 2 hodiny. KDyž jsme přijeli, děda ležel v kuchyni na kanapi. Babička mu ovázala hlavu pod bradou šátkem a čekala, až dojedeme. Pak jsme všichni tiše seděli v kuchyni a čekali, až přijede pohřební služba. Babička vybrala dědovi šaty, předala je pohřebákům a ti pak dědu naložili a odvezli. Bylo to smutné, ale to je život... Když odjížděli, byla už tma... mohlo to být tak cca 5 hodin po tom, co brácha dojel.

Víte, jde o to, kdy rodina tu pohřební službu zavolá, když se s touto situací nemohli vyrovnat a nechtěli tomu věřit, tak třeba se snažili mu dávt první pomoc, nebo třeba ho chtěli mít na blízku a pak se domluvili, že bude o něco menší trápení, když zavolají pohřební službu a tělo mrtvého nebudou mít na očích. Jinak jakmile zavoláte pohřební službu, řeknete adresu-bydliště, tak je jejich povinnost přijet co nejdříve, pokud toho ovšem nemají víc, že třeba před tou rodinou nevolal někdo jiný, že mu umřel známý.

Je to asi 5 let, umřel soused odnaproti. Ještě mu nebylo 50, svobodný, dost holdoval alkoholu. Jel z práce, upadl i s kolem u naší zahrádky. Protože celá vesnice už byla zvyklá na jeho návraty domů, nikoho nás nenapadlo, že by se mohlo dít něco zlého. Prostě asi zase přebral, jako několikrát do týdne. Po chvíli se zvednul, těžce došel na jejich zahradu, tam padl pod jabloní a usnul. Říkali jsme si, že se prospí a bude líp, jako vždycky. Jenže za chvíli k nám přiběhl jeho postižený bratr, že prý je mrtvý! My tomu nevěřili, ale šli jsme tam, velice neradi a byla to pravda. Tmavě fialový obličej, na to do smrti nezapomenu. Za chvíli přijela záchranka a lékař potvrdil smrt. Pohřební služba přijela asi za hodinu, mezitím už se u plotu vystřídalo půl vesnice zevlounů. Taková zpráva se šíří rychlostí blesku. Přikryli jsme ho aspoň dekou, aby na něj každý nebrejlil. Co mě ale velice zarazilo: pohřebáci jej nasoukali do černého pytle a připevnili na takový rudlík - vozík HLAVOU DOLŮ. A tak ho, chudáka sváželi z té zahrady k autu, jako by dělal stojku. Vím, že mu to už bylo jedno, ale myslím si, že s mrtvým by přece jen měli nakládat ohleduplněji. Jaga.

Dlouho jsme si pak vyčítali, že jsme měli něco podniknout už dřív, kdoví, zda by jej nezachránili. Ale díky jeho nepořádnému životu opravdu nikoho ani nenapadlo, že by v tom mohlo být něco jiného, než přemíra alkoholu.

Jiná doba, jiné myšlení, kdysik byli vystaveni až do pohřbu doma. Dnes se jich zbavíme co nejrychleji a fííí k notáři.

V r. 1982 zemřel po dlouhé nemoci manželův děda, v poledne jsem ho nakrmila a než babička dojedla oběd byl mrtví. Manžel zavolal záchranku a řekl, že nemusí spěchat, že děda zemřel, přijeli do hodiny a lékař vystavil úmrtní list a řekl " tak si tatínka umyjte a oblečte a zavolejte pohřební službu. Manžel šel opět do budky telefonovat, na vesnici jiná možnost nebyla a mobily neexistovaly. Než vše domluvil měla jsem dědu za malé pomoci babičky umytého, oholeného a oblečeného v černém obleku, někde jsem slyšela, že se má šátkem podvázat brada což jsem udělala. Pohřební služba přijela do 2 hodin, chlapi byli v oblecích, řekli, že je dědeček hezky nachystaný, proběhla i kondolence, dědu uložili do obyčejné rakve a odjeli. Jejich jednání bylo profesionální a o tom to je.