Je žárlivost důkaz lásky?

Žárlivost je nemoc ...

Nevím ,nikdy jsem nežárlila a svého muže miluji pořád - je to spíš o důvěře.

Myslím, že tady vic než jinde platí - všeho s mírou. Trocha žárlivosti určitě není na škodu. Vyjadřuje zájem a starost a říká nám, že o nás někdo stojí. Ale když se to přehání, tak umí být žárlivost velmi ubližující.

Ahoj.

Těžko budete žárlit na někoho, na kom Vám vůbec nezáleží. Samozřejmě, žárlivost jde ruku v ruce s láskou, což ovšem neznamená, že je to pěkná vlastnost. Pokud miluji, tak věřím. Vztah bez vzájemné důvěry většinou dlouho nevydrží. Žárlivost může snad někdy trochu potěšit, ten druhý vidí, že Vám na něm záleží. Ale je-li žárlivost opakovaná, až chorobná, je to k nevydržení.

Jak se říká: všeho s mírou. Mírná žárlivost samozřejmě je důkazem, že dotyčný k objektu něco cítí, ale nesmí se to přehánět.

Žárlivost je nemoc, neexistuje "zdravá žárlivost".

Dát najevo, že nám na druhém záleží, bychom měli být schopni, aniž bychom tím vyjadřovali svou nesoběstačnost, nedostatečnost a pochyby o svých kvalitách.

Ano, kdo žárlí, ten miluje. Sebe.

Snezenko, to je (bohužel často opakovaný) omyl/nesmysl!

Ten, kdo někoho miluje, ten svému partnerovi věří, a z ničeho jej nepodezírá.

Žárlivost není důkazem lásky, nýbrž pochybností o sobě sama.

Nut, žárlivost není důkazem zájmu o partnera, ale důkazem snahy partnera vlastnit, mít nad ním úplnou kontrolu...

Žárlivost je důkazem zájmu, no a koho by netěšil zájem...zda jde také o lásku, to na dálku my co sem píšeme nepoznáme...

Kde je hranice zdravého zájmu a kdy jde o nemoc, to bude individuální, slušný a zdravý člověk nebude tomu druhému prohledávat kapsy, číst emaily nebo zprávy z mobilu nebo mu vyčítat když se ěnkde 15 minut zdrží...ale ruku na srdce, kolik lidí je dnes slušných?

Domnívám se že kolem nás převažují jedinci, kteří si z nepochopitelných důvodů myslí že jim ten druhý totálně patří...jde o nezralé osobnosti, a těch je dobré urychleně se zbavit...dát jim papaááááááááááááááá

Není

Když se to nepřehání muže to vztahu pomoci,ale nic se nesmí přehanět.Pak je to spíš ke škodě

Žárlivost není důkaz lásky ani nedůvěry k tomu druhému. Žárlivost je projev nízkého sebevědomí (které se může projevovat tím, že si dotyčný hraje na mistra světa, ale ve skutečnosti je jeho sebedůvěra na bodu mrazu).

Kdo nemiluje, ten nežárlí. To není pravda, protože nemusím milovat, mohu mít partnera jako majetek a pak žárlím na to, že někdo se na můj "majetek" třeba jen podívá...

Kdo žárlí ten nedůvěřuje. S tím bych asi souhlasil, pokud partnerovi naprosto věřím, nemám důvod k žárlivosti. Pak je ale otázka, jestli je dobré někomu takto důvěřovat - jestli si ten člověk takovou důvěru zaslouží...

Například - mám kamaráda, kterému věřím a který asi věří mně. nemáme důvod si lhát, možná si někdy něco neřeknem, ale to není lež. Ale na přímou otázku bývá přímá odpověď. Tohoto kamaráda si velmi vážím, a už mě ani nenapadne, že by mi mohl z nějakého důvodu lhát, myslím a věřím, že takový důvod není. Prostě máme nějak nastavena pravidla kamarádského vztahu. Nastavit podobná pravidla pro vztah partnerský není jednoduché, ale pokud se to podaří, je to celoživotní výhra!

Dala jsem hopovi bodík,páč to napsal přesně.

Já jen dodám,že rčení " V žárlivosti je více sebelásky než lásky ." je pradivé.

Když Vy budete chtít svého prartnera podvést (nebo on Vás) ,udělá to ,i kdybyste ho přivázala a kouli na nohu mu (Vám) dali.Žárlivost spíše naopak i ve věrném člověku podněcuje myšlenku : když už mám mít scény,ať je proč! Takže pozor na to.

Kdyby bylo partnerovi jedno,že si vás na taneční zábavě odvede kamrád na 3h ven,něco není v pořádku ve Vašem vztahu,nebo-li jste mu lhostejná.Ale pokud udělá partner scénu např.kvůli sms k vánocům od kolegy,je to za hranicí rozumu.

Já bych řekl, že vztah bez žárlení není v pořádku! V dnešní době myslím 100% důvěra neexistuje. Vždycky tam bude setinka, tisícínka pochybností, ale hlavně nemůžete věřit lidem v okolí svého partnera. Kdykoliv může přijít slabší chvilka a souhra náhod a jeden okamžik může změni vše... ať už je to alkohol, aktuální neshody s parntnerem v čemkoliv, pracovní večírek a nejlépe kombinace všech těchto možností... a navíc je to dnešní fenomén sociálních sítí kde je jednoduché navazovat kontakty, ať už s bývalými partnery či novými lidmi apod. a jedno domluvené "nevinné kafe" může opravdu vztah poznamentat. Nemusí to být vždy nevěra plánovaná a chtěná... Jsme jen lidi a to dle mého názoru 100% jistotu vyvrací. Tzn. můj názor je, že nežárlit není v pořádku - buď dotyčný co nežárlý dostateně nemiluje nebo nepříjmá realitu dnešní doby - ("má růžové brýle"). Na druhou stranu může žárlivost znamenat ve vztahu problém - když někdo žárlý má asi důvod, ví že nedělá nebo nefunguje vše na 100% a partner by mohl potkat někoho kdo mu těch "100%" dá...