Nevěřím příteli

Sama cítíte,že takto se ženete do záhuby a svým chováním docílíte právě toho,čeho se nejvíc bojíte.

Asi si řeknete :té se to kecá,když se jí to netýká.To je omyl.Týká se to více méně každého z nás(bez výjimky mužů i žen) ,kteří jsme v nějakém vztahu,manželském či přítel x přítelkyně.Rodíl bývá v tom,jak svůj strach o vztah dáváme najevo a jak moc jsme na tom druhém závislí.Emocionálně závislí.

Muži jsou od pradávna lovci,dopřejme jim ten pocit,že nás musí získat a usilovat o nás.Sama tušíte,že touhle cestou,na kterou jste se dala ,jistě Váš milý nemá potřebu o Vás bojovat,vždyť mu visíte na krku jako balvan.Nechte jej žít a sama taky žijte.Váš život nesmí být jen CHVÍLE S NÍM a všechno okolo je jen na čekání na CHVÍLE S NÍM . To je špatně!

Musíte trávit i volný čas s někým jiným,zajít s holkama na kafe,do fitka,se psem ven,na výstavu nebo i sama jen tak po obchodech,stejně tak i on.Každému jak je libo.A víte proč? Abyste se mohli na sebe těšit. Zakažte si vtíravé otázky .Kdes byl?a podobně.Nepátrejte po ničem,a to ani kdyby bylo po čem.Víte,když Vám "to" bude chtít partner udělat,tak to udělá i kdyste jej hlídala ve dne v noci,kdybyste mu kouli na nohu dala:D...stejně tak i Vy jemu.Věřte mu,ať už v minulosti lhal nebo ne ,zkuste udělat tlustou čáru a žít v přítomnosti a v důvěře.Bez ní jde totiž každý vztah do kytek.Věřte,že jsem 22 let vdaná a k přístupu k životu jsem se propracovala zkušenostmi,jak život šel. ahoj Lenka

Dobrý den, velice děkuji za Vaši upřímnou odpověď. Máte pravdu. Nejhorší je, že já si to uvědomuji, jen nevím jak zvládnout své emoce. Je možné, že mi k tomu přidává i má atmosféra v rodině, jelikož se moji rodiče v pokročilém věku rozvádějí a otec si našel mladou slečnu ... No, nechci zabíhat do detailů, prostě se musím sama vzchopit a začít věřit. A hlavně odpustit mu jeho výlevy, které měl v začátcích našeho vztahu a já mu je nesmyslně připomínám.

Opravdu moc děkuji, Vaše odpověď vystihla vše! Mějte se hezky.

vždycky mě svrbí klávesnice, když čtu podobné názory, nedá mi se nezeptat:: vám fakt nevadí že se váš dlouholetý partner peleší s jinými a jste ochotná s ním přesto zůstat a tvářit se je vše OK?

Nebavím se o bezdůvodném podezírání, sledování a užírání se ale o případu kdy vím, ale nic s tím nedělám

Dobrý den.

Nevím z čeho Vám co svrbí,ale já psala právě o tom neodůvodněném podezírání ,sledování a užírání se...

Jakmile by se věc provalila jako ,že ano ,partner je nevěrný,pak by byla situace jiná.

Slečna má problém s tím,že patrner byl 2-3 X nevěrný své bývalé přítelkyni a problém s tím,že její otec si našel mladší ženu.

S pozdravem L.

Potom OK. Asi jsem váš příspěvek špatně vyhodnotil. Na mě některé věty působily dojmem ženy, která vědomě z nějakých důvodů nechce vidět a slyšet. Přeji další spokojená léta.

Dobrý večer,

děkuji za odpověď. ... Možná si dávám vše za vinu já, jelikož mi to vždy dá pořádně "sežrat". A v tom může ta chyba být .. proto se tak bojím, proto si nepřipadám nijak vyjímečná, i když bych na to možná měla ... Když jsem klidná já a nic mu neříkám, je milý. Když se zeptám na něco, co mě zajímá, a jemu to nesedí, je protivný a dává mi najevo, že zase něco musím "řešit". Nelze mu tedy nic říct ... Má vysoké sebevědomí, to měl ostatně vždy, a prostě jen tak ho něco "nesebere".

Ježkovy oči, vás bych chtěla mít doma. Nebo jeho. Jedno lepší než druhé Tak mě napadá - že si jeden druhého docela dobře zasloužíte. Pryč z toho bludného kruhu Méně pít, více spolu podnikat, dostal vás do situace, kdy o něj bojujete, ale zcela špatným způsobem a hlavně je to boj s větrnými mlýny, protože tam chybí nepřítel a jsou to samé dojmy a pocity. Vy jste do vztahu také nevstupovala rovnou z kláštera, není fér mu vyčítat minulost, která nebyla vaše. Pokud máte dojem - a nikoli neoprávněný - že kdo má sklony k nevěře, je ji schopen kdykoli opakovat, a neumíte mu začít věřit, tak vám nezbude než se rozejít. Na druhou stranu jste zřejmě dost mladí a lidé se mění a dokonce i chlapi dospívají
Pořád ho přesvědčujete, že nejste dobrá - až ho o tom přesvědčíte, a není nic, o čem by žena muže nepřesvědčila, odejde on a budete mít po starostech.
A že je z nové práce vytrslý je přeci jasné, v tom ho podporujte
Napřimte hlavu a záda, je s vámi, takže jste ta nejlepší, a to je věc, o které on musí být ujišťován, ne o tom, že vás brzy pustí k vodě nebo si někoho najde. Musí se vedle vás cítit dobře, pak nebude mít vůbec důvod se třeba jen ohlédnout po jiné. Chlap chce vedle sebe ženu, která ho pozvedne výš, stejně jako on by měl podpírat ji; oba by se vedle toho druhého měli cítit lepší, pohodovější. Pak to funguje. Takhle jak to píšete, vztahy prostě nemohou fungovat, tam není proč se vracet domů. A vy určitě nemáte důvod k nízkému sebevědomí - máte skvělého chlapa i školu, určitě při pohledu na vás děti neječí hrůzou a do budoucna to vypadá tak dobře, jak si to jen teď porovnáte.

Dobrý večer, děkuji za odpověď. Píšete to dobře a máte pravdu. Dala jste mi prostor k zamyšlení .. Hlavně co se týče té podpory od partnera. Bohužel se mi jí od něj příliš nedostává. Jak jsem již odepisovala, řeším teď velice těžký rozvod rodičů a ať jsem již starší, působí to na mě velmi emotivně. Matka se z toho sesunula na dno a otec si užívá s mladou přítelkyní. Můj přítel pochází z rodiny, kde se toto nestalo a zřejmě ani nestane. Když to na mě dolehne, odbude mě slovy, že jsem dospělá, ať se na tátu vykašlu a tečka. Taktéž je to bohužel se vším, a když se nedejbože rozbrečím, dá oči v sloup a označí mě za hysterku. Nemůžu mu ani říct, co mi na něm vadí, to jsem hned scénáristka, které vše vadí a nešetří ani urážkami se zvýšeným hlasem. Nevím prostě jak se zachovat a jak ho v klidu přimět k tomu, abychom si promluvili. Je teď zaměřený na svou práci a mě připadá, že mu otravuji život. Kdybych nemluvila, byl by nejraději. Teď se vážně snažím, aby náš vztah byl stále hezký, ale prostě mé řeči ho otravují a já nedokáži mlčet, když potřebuji slyšet nějaký názor, odpověď .. snad toho tolik nechci.

A možná hůře, že opravdu já jsem okolím považována za krásnou a pohodovou dívku. Bohužel nikdo netuší, čím se trápim již delší dobu. Možná právě partnerovi výlevy mi snižují sebevědomí. Vím, že mám na tom všem i svou vinu, proto sem píši, ale přece jenom on je nevinný? Jeho urážky a nevhodné chování v opilosti je správné? Nevím co dělat, opravdu ho miluji a kromě toho, co zde řeším jsou dny, kdy se s ním cítím šťastná a krásně.

Když vás tak čtu, potvrzuje se rčení, že "láska je špatný rádce". Z těch všech příspěvků vyvstává jeho obrázek poměrně plasticky a mám pocit, že by potřeboval vedle sebe někoho s podstatně větším egem - aby byli ve finále dva spolupracující solitéři... navíc tohle je přesně ten typ, co za pár let odejde za mladší. Rozhodně vás nechci od vztahu zrazovat - z takhle mála do toho člověk nevidí. Ale na druhou stranu, ono je vlastně jedno, jestli je váš popis objektivní. Protože pokud to takhle vidíte, tak takové to pro vás je. Ale takhle to být prostě nemůže, to nejde, vždyť jaká bude opora, až přijdou skutečně velké problémy? Buď ho pusťte k vodě, nebo si nastavte sebedůvěru o sto stupňů výš a postavte ho přes fakt, že bez komunikace a vzájemné podpory vztahy nefungují. Ať se vypovídá o práci horem dolem, ale ať se naučí sám naslouchat. Samo to lepší nebude - on nemá nic důvod měnit - a čím déle to bude trvat, tím víc se utvrdí ve svém. Hlavně nepropadněte dojmu, že by ho mohlo změnit dítě.
Nezbývá než držet palce

Dobrý večer, děkuji za odpověď. O těchto chybách vím ... K hrabání v minulosti mě přiměla právě jeho lež v začátcích vztahu, i to, že mi řekl jinak na začátku (3 krát stejně, ale od té doby se to nikdy nestalo). Také poznámky na minulost od jeho přátel. Tím se užírám teď sama a mohu si za to sama.

Bojuji a snažím se mu věřit ... je to těžká disciplína.

On nadává mě, já se v hádce občas také neudržím a prohodím na něj nějakou nepříjemnou urážku ... ale přece jenom, já jsem žena a on by se měl více ovládat.. Máme se jinak, v klidném období, rádi a on nešetří chválou ani před ostatními. Mě opakuje jak mě miluje a opravdu i já cítím, že se máme rádi, Překonali jsme vše, já se taky přece nechovám občas nejlépe a mé poznámky jsou k nesnesení ... ale zase mám právo se dozvědět jeho názor ... Nevím jak dál ... Moc děkuji. Mějte se hezky. A.

Milá "takko" - já se Vám divím, že sama sebe takhle ničíte a myslím, že úplně zbytečně...Užívejte si toho, že se máte rádi a nepřemýšlejte nad tím , co BYLO. Vyčítáte mu věci, které prožil ještě před tím , než jste byli spolu...nechápu...vy jste přece také měla nějaké vztahy a přemýšlí on nad tím, že jste byla s jiným? Bože můj, užívejte si Váš vztah, mějte se rádi a hlavně na něj nesmyslně nežárlete. Pokud mu budete dělat hysterické scény, začne mu to brzy vadit a potom udělá to, čeho vy se tak bojíte. Najde si prostě jinou - takovou, která bude v pohodě.... Napsala jste : "já jsem okolím považována za krásnou a pohodovou dívku " - no a to je ta Vaše největší výhoda, jste krásná , ale sebevědomí máte na nule . Proč?! Buďte svá, úžasná,pohodová, atraktivní - nejste přece žádná ukňouraná "chudinka" . Buťe taková pro všechny, nejen pro něj...ukažte mu, že po Vás kouká plno chlapů, že on není jediný....Vy jste si z toho svého chlapa udělala IDOL, ke kterému vzhlížíte a třesete se strachy , aby Vás nepodvedl...a to je špatně! Jste krásná holka, tak toho využijte a zbytečně se nestresujte.

Oprava: Buďte taková...:D( mám tam nějaký blábol...).

Já nevím, připadá mě zbytečné hned mluvit o tom, že jednou lump- vždycky lump.Myslím, že tazatelka spíš svého přítele šíleně miluje a hodně na něho žárlí. Její přítel jí snad nic špatného neudělal. Já bych si prostě toho vztahu užívala, ale dala bych mu jasně najevo, že pokud mě podvede, tak o mě přijde... . Já vím, život není peříčko - asi máte hodně špatné zkušenosti...je pravda, že někteří chlapi jsou fakt na "zabití" a chovají se hrozně. Potom už to vážně člověk musí řešit .

Souhlasím s babkouzov. Upřímně jsem zděšená, kolikrát se v dotazu zopakovalo slovo "v opilosti". To je prostě špatně. To je ten nejhorší začátek, jaký může být. Není si čeho užívat, sabrino, tam přece žádný vztah není, a kromě toho tazatelka nemá dost sebevědomí, aby ze sebe vymáčkla větu, kterou jí radíte (já bych ho prostě nechala okamžitě někomu jinému a odešla bych, chvilku bych povzbuzovala zhroucenou maminku, ale mezitím bych se nadechla a pak bych začala odhánět chlapy vidlema, ale já mám prostě jinou povahu: nechci být, nikdy jsem nebyla a nikdy nebudu oběť). Její přítel jí nic DOBRÉHO neudělal. Od přítele má právo čekat přátelství, povzbuzení, laskavost, sounáležitost... nevím co ještě, když spolu žijí. A dočkala se urážek, opovržení, v podstatě zavržení a opileckých výstupů. Jenom chybí ještě sem tam facka, a bude to všechno. Co nejdřív od něho pryč. Pustit ho z hlavy, nehodí se k ničemu.

A k té psycholožce určitě zajít. Brzo.

Panebože... proč ho vlastně milujete? nemůžu na to přijít.

Dobrý večer, děkuji za odpověď ... No ta facka již byla ... Možná mou vinou, kdy to na mě vše dolehlo a (zase jsme pod vlivem alkoholu na jedne akci - přece jsme ještě byli studenti) podívala se mu do mobilu, kde jsem našla cosi, že si psal s nějakou "kámoškou" .. bohužel jsem přehlédla datum a zřejmě to bylo ještě v době, kdy jsme spolu nebyli .. bohužel si již nepamatuji. No, zeptala jsem se kdo to je a dělala uraženou ... On mi ji před pár přáteli na té akci vlepil ... byl tenkrát hodně opilý, co vím. Utekla jsem ... ale nevím co to do mě vjelo, když jsme si to venku vyříkávali, facky jsem mu vrátila .. možná měl tenkrát modřinu a vůbec .. choval se hystericky ... Druhý den po vystřízlivění a vyprávění, co se vlastně stalo, jsem se já omluvila a on klečel, brečel, že ví, že to po ... Byla jsem na něj také ošklivá, do teď na to nerada vzpomínám .. ale prostě už jsem toho měla plné zuby a hledala konečně něco, co prozradí ty jeho tajnosti a lži ... Jenže opravdu na nic jsem nepřišla, nevěrný mi nebyl, což mi řekl i jeho kamarád, který neumí lhát. U něj si jsem jistá, že by mi to řekl ... Vážně se omlouvám, asi jsem případ. A všem moc děkuji za odpovědi, nad všemi se zamýšlím a postupně přicházím na mnoho drobností, které jsem si neuvědomovala. Děkuji!

Ježiši... a Vy ještě řeknete "možná mou vinou..." to se mi jenom zdá. Podotýkám, že nejsem žádná megera, žiju se svým manželem v relativně dobrém vztahu asi 27 let. Myslím si, že ve vztahu je nezastupitelná vzájemná úcta. Vážím si tohoto vztahu a vážím si svého muže. Ne že bych neviděla jeho chyby, ale je mi jasné, že i on vidí ty moje a zřejmě je navzájem dobře snášíme. Nikdy bych mu neřekla třeba "blbče" nebo bych tak o něm nikde nemluvila a totéž čekám i od něho. Není to úcta v tom starosvětském stylu líbání ruky, ale u nás takřka neexistuje, abychom na sebe byli hnusní a druhý den se za to omlouvali. To přece není normální. Nemám potřebu být na manžela "ošklivá", jak říkáte, samozřejmě mě někdy něčím naštve, ale řeknu mu to v klidu a on to obvykle uzná, a funguje to i naopak (i když, rozhodně on je ten "zlobivější" :D, jak jinak).

Najděte si někoho, koho si budete vážit a kdo si bude vážit Vás. Zasloužíte si to. Chlapa, který se neumí chovat, pusťte co nejrychleji k vodě, ať ho vezme čert, nic jiného si nezaslouží. Máte na to, nebojte se, chlapů (a úžasných) je jak smetí.

Ahoj, jestli chceš, napiš mi na vnitřní poštu. Znala jsem něco podobného. Můžeme o tom pokecat.

Jen jak přijdu na to, jak jít na vnitřní poštu (jsem tu nová), určitě bych byla ráda!

Nahoře na stránce je oranžová lišta, na ní najdete tlačítko Vnitřní pošta, dál už budete intuitivně vědět.