Nejdřív psaní potom se sejít

No já už mám za sebou několik schůzek z netu. Je opravdu důležité setkat se na veřejném místě plné lidí. Co kdyby náhodou. Nikdy jsem ale neměla problém, že by dorazil nějakej úchylák. Dva měsíce je dost dlouhá doba na to, aby jsi poznala, zdali je úchyl, či ne. No a já místa schůzek řešila většnou procházkou městem, nebo sme si sedli do parku a kecali sme a zjišťovali o sobě informace. Já na uvolňování atmosféry jsem používala řeči jako že ještě že to opravdu nené úchylák. nebo že si čekala nějakýho starýho dědulu, či tak, ale protože nevím, jaká si, tak bych to raději neaplikovala. Mohl by to pochopit špatně. Nebo na rozjezd se ptám jaká byla cesta.No asi nejsem ta pravá, kdo by měk radit, protože vlastně jsem to málokdy byla já, kdo rozjel hovor, ale většinou kluk se ujal té role.

A taky radím nedělej ze sebe něco, co nejsi a buď přirozená! Nějaké to super extra fešákování na rande není moc dobrý, Jako upravit se jo to je samozřejmý, ale abych třeba kvůli tomu strávila celej den u skříně a přemejšlela, co si vzít na sebe a aby to bylo co nejvíc sexy (třeba) spíš chlapa vyplaší. Nebo nedejbože nakoupila novej šatník. Prostě se s ním uvolni a snaž se s ním kecat jako s kterýmkoliv jiným tvým kamarádem

Pokud si padnete do oka, ona ta konverzace poplyne nenucene sama Ae zakladni pravidlo je ptat se. Clovek, co zacne mluvit jen o sobe a druheho nepusti ke slovu, to neni moc dobry obrazek. Nechej ho, at mluvi sam, snad se taky bude ptat. V nouzi najdi spolecne unikove tema - oblibene filmy, hudba, sport...

A bezte se treba projit nebo na nejakou akci. A navecer treba na dzus do nejake pekne hospudky. Ani to kino neni spatne, ale chces se koukat na film, nebo si s nim povidat?

A na zacatek by bylo dobre rict treba "ahoj, tak se konecne vidime osobne" nebo i jak pisete "ahoj, rada te poznavam"

První schůzka rozhodně ne kino ale restaurace plná lidí kde si můžu popovídata třeba zjistit, že ten člověk z nettu je patrně někdo jiný.

Kino je naopak výtečné, pokud máte skutečně obavu, že nebudete vědět co říkat - zvyknete si za dobu filmu, že ho máte vedle sebe a vždycky je pak o čem mluvit, i kdyby všechno ostatní vázlo Takže kino a pak někam na kafe, to není vůbec špatné. Na druhou stranu zabere opravdu hodně času, tak si promyslete, jestli to za to stojí. Jako stejný lamač bariér by mohla posloužit nějaká výstava, třebas maličká, botanická zahrada... něco podobného. A jak už tu bylo řečeno, hlavní je sejít se někde na veřejném místě a nechodit s ním nikam mimo lidi, kdyby se ten na druhé straně jen trochu snažil, za dva měsíce na něm nic nepoznáte. A myslím, že "ahoj, ráda tě konečně vidím naživo" je docela v pořádku

Tak já bych nešla nikam, kde když dojde řeč, je to trapné. Takže bych šla radši někam ven, na procházku, když nic, tak můžeš komentovat stromy. Připrav si pár záchraných otázek, které zaberou dlouhé povídání a poznáš ho při nich - ať ti popíše domov, rodinu, co ho baví, kde byl o víkendu apod.