Deprese a smrt

Ahoj, Jakub. Hele, žádný doktor neví jak se zrovna cítíš. Běž za svým doktorem a všechno mu řekni, jak se cítíš a nad čím uvažuješ a že potřebuješ na léčení hned a né za 14 dní. Určitě tam nemají v léčebně tak narváno, aby tě nemohli příjmout hned.Nebo si vem zabalenou tašku a jed přímo tam. A mamině všechno řekni, jak se cítíš, řekni jí že víš že to nemá lehké, ale ted Ty to máš horší.Mamina by Tě měla podržet a pomoct Ti, jste jen Vy dva, tak si promluv s ní. No a stou školou, tak se uč a třeba si nech udělat odklad a budeš prostě jeden rok opakovat, no a co? A pak až budeš trochu v pohodě tak začneš dělat něco se svou váhou.Budeš se trochu víc pohybovat, třeba si půjdeš zaběhat a váha půjde trochu dolů.Ale na smrt a ládovat se prášky je hloupost. a zapomen na to. Když píšeš sem na poradnu a máš asi trochu strach ze smrti, tak to ještě není tak hrozný, ale nesmíš se tím zabývat. Hele jednou na tebe někde čeká nějaká holka, tak se dej do kupy a začni hledat kamarádku, která bude s tebou ráda. I silnější holka čeká na nějakého kluka, který se jí nebude za silnější postavu smát. může to být i moc fajn holka, jen je trochu silnější. Vybodni se na všechno kolem ted, promluv si s maminou a řeš svůj problém hned. Čavec Jakub. Jo dej zase vědět, ju?

Znate urcite prislovi, ze kdyz se nechce, je to horsi, nez kdyz se nemuze? Tak nejak to z prispevku citim. Vy chcete, aby bylo vsechno v pohode, abyste mel kamarady, mohl studovat skolu. A co pro to delate? Sedet doma u komplu a litovat se zvladne kazdy. Zkusil jste treba nejaky konicek, kde byste potkal zajimave lidi, co maji spolecne zajmy - z cehoz pak prameni pratelstvi?

Strasne se babrate ve vlastnim pisecku sebelitosti, to musi skoncit, jinak se z te deprese nedostanete! Podivejte, jak je krasne babi leto, vezmete tuzku a bezte ven kreslit barevny zacatek podzimu. Nebo se zhluboka bezte nadychnout cerstveho vzduchu, pozorujte jiskrici reku, nafotte rozedneni a vychod slunce, zajdete si na nejakou akci, kde se pohybuji lide (zavody, festival, vystava, promitani...). Vim, ze se Vam nechce. Ale chce to malicko pevnou vuli vzit svuj zivot pevne do rukou.

Člověče, skončit - ta možnost je tu vždycky, tak žádný spěch, ta neuteče. Všechno ostatní by mohlo. Kdyby to bylo hodně zlé, nastup do léčebny hned, třeba už si sbal věci a připrav se na to, abys věděl, že v případě nouze můžeš rovnou vyrazit. Dej jim i sobě šanci zjistit, co by mohlo na tu tvojí hlavu zabrat. Čas je na tvojí straně, s věkem se to často zlepší. Hlavně nic nevratného, víš sám nejlíp, že se teď neumíš objektivně rozhodovat. Bojuj jako lev, nebo alespoň cukej tlapou dokud to půjde (a ono to vždycky ještě alespoň trochu jde), čestný pionýrský, že normální pohodový život za ten boj stojí.

Já bych to nedělala, vždycky to můžeš přežít a pak ty následky. Představ si matku, že by se chudák ještě starala o invalidu. Ty by jsi byl invalida a ona by asi skončila na psychiatrii. I když se hádáte, určitě tě má ráda. 2 týdny nejsou zase tak dlouhá doba, třeba to pomůže. A že to nejde ve škole, nechá se přece i opakovat ročník. Asi si řekneš, té se to radí, ale zkus trochu optimismu a věř, že bude líp. V léčebně Ti můžou dát jiné léky a ty můžou pomoci.

Ještě k té škole, to také není všechno. Ne každý kdo je studovaný je chytrý, vzdělaný a má přehled. Moje babička má 5 tříd, bude jí 90, myslí jí to pořád, má všeobecný přehled a vživotě se neztratila. Hlavně být slušný člověk, to je důležité.

Aha a o jakou školu se jedná? Nemá třeba smysl ji změnit za méně náročnou, která by byla nejenom lehčí, ale která by Tě naplňovala? A když ne naplňovala, tak aby zbylo místo i na koníčky a záliby? Já si přece jenom myslím, že nějaká pozitiva ve svém životě najdeš. Ukončit se to dá vždycky - ale ty jsis život nedal, tak si ho neber. Napadlo Tě třeba, co by pak bylo s mámou? Jestli ne, chtělo by to možná s prominutím profackovat - nejen Tebe, ale třeba i radily typu afermanka...

ahoj.Jde o to co to u tebe nastartovalo.Deprese nepřichází sama od sebe.Příklad:kluk z dobré rodiny otec podnikatel matka učitelka.Měli všechny možné zájmy jen ne o něj.Stáhla ho parta feťáků-dál není třeba pokračovat.Nebylo mu ani patnáct a drogy si vybraly svou daň.Dnes se léčí na psychiatrii- je mu tolik asi jako obě. Za svůj život jsem toho viděla spoustu ale nikdy v minulosti tolik mladých lidi s psychickými problémy.Co ti poradit-dokud to ještě dokážeš sám zvládnout seber se a začni něco dělat.Nejhorší je povalování a čekání na něco co samo stejně nepřijde.Pokud ti záleží na mámě.Za svého života jsem měla pár chvil kdy jsem nevěděla kudy kam.takový už je život.Vždy pomohla nějaká činnost někde venku.Ale je jen na tobě kam až chceš spadnout a kam až jsi to nechal dojít.Povalování doma u PC se sluchátky v uších kde ti duní techno není to pravé ořechové.Takto totiž žije spousta mladých lidí.Mám dojem že v tvém životě chyběla pádná ruka.

Zajdi do posilovny

Vypůjčím si jeden citát. "I po slzách se rozední" Řekla to mladá žena která na tom byla moc a moc špatně.

Asi nemá cenu ti říkat, že dost lidí je na tom hůř než ty a mají problémy a rvou se s nima, protože to je smyslem života - zabojovat a uhrát to co nejlíp.

Takže technicky:

Otrava práškama nebolí mívá to jeden z těchto průběhů - záleží podle toho co spolykáš

A) nebolí to, ti jen hrozně špatně, ale fakt strašně špatně, zvracíš až do vysílení, pak omdlíš a vdechneš zvratky.

B) bolí to, zvracíš krev - to se stane, pokud spolykáš ten ibalgin - vykrvácíš ze žaludku a ze střev

C) nebolí to, nezvracíš, ale vytvoří se ti voda v plicích a udusíš se - trvá to tak 12 hodin.

U otravy je pitomý to, že to trvá dlouho tak 12 hodin, někdy i dýl. Asi tě najde tvoje matka a odvezou tě do nemocnice. Asi to přežiješ, ale budeš mít trvale poškozený zdraví a už to nebude NIKDY dobrý.

A teď ke skoku z okna. Od jednoho záchranáře vím, že většina sebevrahů co skočí z nuseláku umře až v sanitce. Předtím se jim ovšem samovolně vyprázdní střeva, takže je to dost nechutný. Obecně je známo, že mozek žije ještě několik minut po zástavě srdce, jsem naprosto přesvědčen, že po dobu těch několika minut po zástavě (ta ale příjde až třeba půl hodiny po skoku) cítíš tu bolest. A taky slyšíš co je kolem tebe a nebudeme si namlouvat, mrtvýmu nikdo nic proti bolesti nepíchne a budeš cítit i to jak tě nešetrně budou skládat do přepravní rakve. Číli závěr je, že sebevražda je řešení až to nejkrajnější pokud vyčerpáš všechna ostatní. Hele, jsou lidi, co přežili koncentrák, a ty máš jen trable ve škole. Přečti si nějakou knihu a dej tomu čas. Řekni si třeba, "Pokud se to nezlepší do 25 let, tak se zabiju" Ale dej tomu šanci a neřeš to teď.