Začnu pěkne od začátku, bude toho dost. Na začátku září, srazilo přítele od sestřenice auto, na místě mrtví. Mě je 14 a sestřenici 22 let, mám bráchu a tomu je 18 let. Neměla na nájem a přítel si před smrtí koupil audinu, tu také nezvládá splácet. 5 dnů po jeho smrti, jsem jel s bráchu jí pomoc se přestěhovat k mamince od již zesnulého přítele. V úterý jsme k ní jeli a ve středu večer bylo vše hotové, přespali jsme tam, takže jsem ani nešel do školy, její rodina se na ní doslova vykašlala, od sestry mého taťku. Nábytek je u té paní a sestřenice bydlí u nás. Také to nemáme lehké, máme rozestavěný dům a patří dědovi, takže jsou kolem toho takové problémy, sestřenice bude u nás bydlet nějakou dobu než si něco najde. Brácha má holku, která není nejhodnější, pomalu se k nám přestěhovala, ale potom rodiče zakročili, ale zase mě pomalu odstěhovávají z pokoje (brácha s holkou), už i přes školní dny musím spát v obýváku. A to mě překvapilo, že mamka nezakročila a taťkovi je to jedno, akorát když tu spí, tak jde spat do práce. Akorát co je dobrý, tak je to, že poslední dobou mám docela lepší známky. Co mám dělat, když se do něčeho pletu, tak mě napomenou. Nebo brácha přes týden je pryč na koleji a když tu je, tak nic nedělá a já furt a když odseknu, tak hned sem ten nejhorší a teď byl celej týden doma a jenom byl u holky, nebo někam jede autem po městě, ani si neváží, že mu rodiče pořád dávají peníze na benzín a furt vsází. Fakt mě to už nebaví, na rovinu tu píšu, že mi je líp ve škole jak doma, nebo porstě mimo domov. Dal notebook do zastavárny aby měl peníze a našim řekl, že ho vzali cikáni, ale to se stalo před 3 rokama. Je thoo víc a mnohem horších věcí, ale nvm co dělat. :-/ Omlouvám se za chyby, nemám náladu to po sobě opravovat 
2x
Na čtrnáctiletého je toho až až a klobouk dolů, že sis zrovna v takových podmínkách zlepšil známky. 
Já vidím největší naději v tom, pohovořit si s mamkou. Že nezakročila je smutné, ale kdybys s ní promluvil tak, aby viděla, že ti tohle vadí a chceš se aspoň vyspat, tak třeba docení situaci a zasáhne. Nebo spíš taťka? Nepíšeš, jaké s nimi máš vztahy a kdo doma nastolí pořádek. Tohle chce prostě zavíst pravidla-Fajn, brácho, nebudu dělat křena a dopřeju vám v pokoji soukromí, ale vyspat se chci v klidu ve svém.
Samozřejmě ideální by bylo probrat to přímo s bráchou a tou jeho, ale obávám se, že ti moc přístupní nebudou a napadlo tě to i bez nás. 
Nemůžeš to třeba probrat s nějakým kámošem a přespat třeba u něho? Neřeší to nic dlouhodobě, ale jako změna...
Mimochodem, rodiče ví o tom, že sází?
2x
A nemůžeš se svěřit třeba prarodičům? Já vím, že to někdy není jednoduché, že rodiče nechápou naše problémy, nebo mají svých dost a těmi tvými už se nechtějí zabývat. Ale jako správní rodiče by tě měli vyslechnout a zvážit situaci. U nás to bylo tak... Já měla staršího bráchu. Když začal chodit na diskotéky, já ještě nemohla. Když jsem pak byla ve stejném věku a chtěla jít na diskotéku, tak jsem nemohla. Táta mě furt hlídal, abych náhodou s někým nechodila a nepřišla do jiného stavu. Místo toho aby mi vysvětlili, jak se chránit, atd., to bylo samé: "tam nemůžeš, sama nikam nejdeš, kdo tam bude, v 10 doma..." A přitom jsem nebyla z těch, kdo by měl známosti, spal s kdekým na potkání, atd. Brala jsem to jako strašlivou nespravedlnost a rodičům jsem to dávala dost razantně najevo. Prostě jsem si řekla svůj názor, za což jsem sklidila "nálepku drzá". Jenže to není o tom. Rodiče prostě měli na výchovu svůj názor a tak jednali. Nemám jim to za zlé. Oni sami po letech uznali, že spoustu věcí mohli a měli udělat jinak. A tak když pak jednou brácha přišel domů s tím, že se bude ženit, tak to bylo halo. Máma se probrala ze šoku a zeptala se mě, jestli vím, jak se chánit. A to mi bylo 20. Tak jsem jí řekla, že vím. A pokud bych nečetla časopisy a neměla kamarádky, tak od ní, jako rodiče, bych se to nikdy nedozvěděla. Od té doby byl pokoj a rodiče věděli, že někde ustřelili.
Zase ale musím říct, že jsme si s bráchou vycházeli vstříc. Mohli jsme se jeden na druhé spolehnout. Bráchovi bych vysvětlila, že se potřebuješ vyspat, protože chodíš do školy a pak ještě děláš doma. Krajní řešení by bylo kontaktování sociálky, ale to by bylo opravdu to nejposlednější řešení.
2x
No, po pravdě, když jsem doma usoudila, že mě to fakt už nebaví, našla jsem si střední školu, která byla čirou náhodou tak daleko, že jsem musela být na intru. A musím říct, že jsem konečně měla kýžený klid 
Ale to není správná rada, takhle by se věci řešit neměly. Nicméně... někdy ro řešení je.
Dovedu si představit, že máš potřebu to řešit, ale bohužel jsi asi jediný v tom domě, kdo to řešit nemůže a nemá. Předpokládám, že nějak přeskládat pokoje nebo si někde najít nějaký kout asi není možné? Snad by pomohlo si rozmyslet, jaké minimum pro sebe potřebuješ - třeba spát ve vlastní posteli - a nesnažit se řešit celek, ale opravdu jenom to minimum. Ale vcelku pomoci není, obávám se, že tě nebudou brát moc vážně. Snaž si to nebrat osobně, při takovém množství problematických osob v domácnosti se prostě pomíjí každý, koho není nezbytně nutné řešit 
Dobré jsou ty známky, hlavně nepropadni častému omylu, že zhoršení známek je natruc rodičům; samozřejmě, že tím člověk ublíží jenom sobě.
Lze ti popřát jenom hodně zdaru a pevné nervy
2x
Ahoj, je toho na Tebe opravdu moc, to by možná nezvládl lehce ani dospělý. Chválím Ti vylepšené známky, ale myslím si, že z nich máš asi radost jen Ty sám, ostatní se o Tebe příliš nezajímají. Jsi školák, podle matky musíš držet hubu a krok, jak se říká. Přesto v učení vydrž, i když to jiný neocení, učíš se přece pro sebe.
Brzy vyjdeš školu, být Tebou , našla bych si nějaký učební nebo studijní obor, který by Tě bavil a současně byl pěkně daleko od Tvého bydliště. Byl bys na internátě se stejnými kluky jako jsi sám, měl bys tam zázemí /strava, ubytování/ a nemusel bys pořád být tím posledním v rodině, kde ani nemůžeš říct svůj názor. Mohl bys jezdit domů na víkendy, nebo nemusel, podle Tvého uvážení a když by ostatní kluci odjeli, měl bys aspoň klid na učení. Nebo by Tě mohl některý ze spolužáků pozvat na víkend k nim domů a viděl bys aspoň, jak to chodí v jiné rodině.
Bohužel, do všeho ještě mohou mluvit rodiče. A pobyt na internátě by je vyšel jistě o dost dráž, než kdyby ses učil či studoval v blízkosti domova. Zkus se přesto s nimi domluvit - že sis vybral tu a tu školu, tam a tam, hrozně bys tam chtěl, co oni na to? A když budou souhlasit, bude vyhráno. Jen je potřeba, abys měl opravdu pak dobré výsledky, aby nenadávali, co je to stojí peněz a ty máš špatné známky.
Jinak nechápu, proč u vás navíc zaclání ta sestřenice. Já vím, stalo se jí veliké neštěstí, ale má přece svoje rodiče. Nebo se může o sebe už postarat sama, dospělá je. Nebude ani první ani poslední, kdo o sobě bude rozhodovat sám. Tak Ti přeji dobré rozhodnutí, myslím, že ten internát by toho hodně vyřešil. Držím palce.Jaga.
1x
Ahoj, pozval bych každého, kdo tam bydlí večer ke stolu a všechno problal a chtěl řešení. Když nemáte tolik místa, tak bráchova holka tam nemůže bydlet. A sestřenice si musí honem hledat bydlení. Jak to asi dlouho Tvůj táta vydrží chodit spát do práce? Jednou ho to naštve a bude doma zle. Přece brácha může zůstat na kolejích a holku si tam pozvat. Není místo tak to jinak nejde, ale aby přítelkyně a brácha měli pohodlí a táta, mamina a ty se budete stěhovat z místa na místo. Nenech se odbýt, ale trvej na řešení. Potřebuješ se taky učit.
doplněno 26.09.11 18:16:Vím, že na kolejích se tohle nesmí, ale dělá se to a jde to, aby tam mohla přítelkyně.
1x
"tykon", u vás doma zřejmě velí maminka, když tatínek jde raději spát do práce a nezasahuje. Myslím si, že v tomto vzoru bude pokračovat tvůj bratr a proto si našel takto dominantní dívčinu. Pokud s tím nic neudělají rodiče, tak s tím sám neuděláš nic. Musí to být nemilé prostředí, když nemáš svůj pokojík a místo k učení. Myslím, že to budeš muset o víkendech s bráchou vydržet. Ty jsi zřejmě jiný a svůj život si zařídíš po svém, ale nejdříve musíš něco vystudovat, něčím nebo někým být a mít práci. Nejlépe by bylo, kdyby se rodiče i s bráchou domluvili na nějakých pravidlech a brali ohled i na tebe. No, určitě ti držím palečky a přeji hodně štěstí, abyste doma tuto situaci zvládli. - stařenka
1x
Tykone, jak jsem to tak četla, tak mě ti je vážně líto. A kdybych nebydlela v Anglii, tak ti rovnou řeknu, ať jdeš bydlet k nám. Jak už bylo psáno, neměl bys takové věci řešit, přeci jen by sis měl svůj věk užívat a starat se hlavně o školu a ev. koníčky. K prarodičům bys nemohl jít bydlet? Možná by rodičům došlo, že je to všechno špatně?! A nezlob se na mě, ale být na tvém místě, tak s bráchou dobrý vztah nemám ani omylem. Je to bezpáteřní, respektu nehodný manipulátor a vždycky to uhraje tam, kam potřebuje. Takhle přeci sourozenecký vztah vypadat nemá!
Drž se ve škole, snaž se co nejvíc, abys to někam dotáhl a važ si sám sebe. Nenech se situací v rodině ovlivnit (i když je to těžké) a ber to jako životní zkušenost. V životě pak pro tebe bude jednodušší udělat si úsudek o lidech a mít pravé hodnoty v sobě.
No, když sem to jednou všechno do detailu řekl prarodičům od mamky aji od taťku, tak hned mamka na mě řvala, co to mám povídat ostatním, jako jenom mě zarazilo to, že když brácha řekl ve středu, že tu budou spát oba dva, tak mamka nic, začla s ním řešit školu. A já jí do očí řekl, že u kamošů by to všechno bylo jinak a řekl do očí všechny chyby, naštval sem se a šel se uklidnit na balkon a nenívvím jestli je to normální. Když jsem se dříve nervil, tak jenom třeba pěstí do stolu jsem bouchl a potichu nadával sprostě, ale teď jak se vše stalo, tak z nervů mě tečou slzy a už nemám sílu si sprostě ulevit. No, to spaní se dozvím třeba ve 22:00, takže ke kamašovi jít v takovou pozdní dobu a co bych mu měl říct? by to řekl svím rodičům a ostuda jako hrom. Mamka už mu na týden vzala klíče od auta a jako byl z toho na větvi. A ani si neváží toho, že má jako takoví auto, nechci tu kvákat o tom, že máme drahý auta, ale že třeba stejně staří jeho kamoši mají felcku a jsou rádi, že sou rádi. S bráchou mám dobrý vztah, ale toto jsou opravdu okamžiky, že je mám v sobě třeba 2 dny. Když potom přišel s tím, že v pátek tu bude spát, tak sem mu říkal, že ne a on říkal, že proč mě to vadí, když v sobotu nejdu do školy a já na to, že neznamená, když každej víken nejdu do školy, že tu bude spát. Nebo před měsícem, jí mamka nesnášela a kvůli tomu brácha se nebavil s mamkou a když si všimla, že bárcha je naštvanej, tak hned mamka: jé hodná, skromná holčička. A já se o tom s mamkou bavím, ale ona je strašně náladová, prvně semnou o tom mluví, že naposled tu spala a že je jí mě líto a pak jak brácha se urazí, tak hned jojo můžete. Babička je taky naštvaná a děda říká názor pro sebe a taťka se neprosadí a uhýbá jí. Takže jako jestli tu začně prokazovat "dominanci" tk nvm, už i v autě sedí ve předu a mamky se nezeptá jestli si nechce sednout dopředu a když jedu jen já, brácha a ona, tak v autě hulí, je toto normální?
0x
To je strašný, vůbec se tě nedivím, že nevíš, co s tím. Nejhorší je, že to nevypadá, že by to srovnali rodiče a ještě horší, že tebe přehlížejí a vůbec neberou v potaz, že máš takový blbý podmínky. Je tě 14 let a to by se už mohli rodiče zamyslet nad tím, co jim říkáš. Domluvit se s bráchou, to nevypadá nadějně. Já bych řekla, že babička s dědem by s tím mohli pohnout, běž za něma, řekni jim to, cos nám napsal. Jestli jsi za něma už byl a nic se nestalo, běž znovu. Vůbec mě nenapadá, co tě poradit, moc tě držím palce a přeji tě brzké urovnání vztahů v rodině. Ahoj!
0x
Jsi vlastně ještě malej kluk a musíš doma poslouchat. Nikdo to nemá lehké, tvoje maminka, otec a ani tvůj bratr. Píšeš, že spíš v obýváku, že vlastně vyšoupli z pokojíčku. Smiř se s tím, na ulici tě nevyhodí, brácha s tou holkou si taky musí něco najít, přece nechtějí s váma bydlet dohromady. Nic neřeš, netrap se s tím, čas všechno vyřeší za tebe. Hlavně se dobře uč, a najdi si nějakého koníčka, nebo nějakou zálibu, ke které se upneš a co tě bude zaměstnávat, na co se budeš těšit. Rodiče nezměníš, bráchu taky ne, jedinné co ti zbývá čekat, až se vyučíš, a pak se postavíš na vlastní nohy pak na tohle zapomeneš, budeš žít vlastní život. Já vím, že pro tebe, protože dospíváš se to zdá velké trápení, věř, že tě chápu, ale jinak to nevidím.
0x
No chlape, je to blbý, ale doma se spravedlonosti nedočkáš. Mamka zřejmě visí na svém prvním synovi a pěkně mu podlézá. aby se chudinka nečílil a nebyl na ni naštvaný, tak je ochotna tě zaříznout. S pomocí doma raději nepočítej a vše co se doma děje si zapisuj do duše. Až budeš dospělý, tak se tomuhle chování vyhni. Opravdu se také divím že za těchle podmínek jsi schopný ve škole fungovat, to klobouk dolů. O tvém otci mluvit nebudu, protože jeho chování je chování padavky...můj názor. Tak a ty ale potřebuješ rychle pomoci a poradit. Moje přítelkyně za mlada měla také velké neshody s rodiči a raději chodila k babičce. Nejen chodila, ale v podstatě tam i žila. K rodičům domů šla málokdy. U babičky žila, pomáhala, učila se, a žila... a byla v pohodě. Tak tohle je smysl mojí rady. Zkus se optat (pokud si to vůbec dokážeš představit) prarodičů, jestli bys u nich nemohl žít. Příběh jsi jim už převyprávěl a já mám pocit, že doma se zkrátka nic nemění a ty ve tvém věku potřebuješ jistoty.. takže bych se nestyděl a zašel za tvými oblíbenými prarodiči a optal se jich , zda-li můžeěš u nich bydlet, že doma nemáš klid a pomalu ani kde hlavu složit. Dej vědět, jak jsi dopadl... díky...
Děkuj všem za rady a za povzbuzení. Už jsem se zmínil o tom, že na sestřenici se vykašlala její rodina, tak tu zatím je jen přes noc, přes den pracuje. Ale co šokovalo rodiče je to, že taťka vložil čas, peníze a úsilí do spodního patra domu, který je v rekonstrukci a počítalo se, že to nám bude patřit, jak to u jiných chodí, že vlastní celý dům, tak my vlastníme jen vrchní patro, ale dům je přepsaný na dědu, který bydlí mimo město. No a šokovalo je to, že dolů se nastěhuje sestřenice, říkala, že tu bude do té doby, dokuď si něco nenajde a je divný, že říkala, že by byla vděčná za každý byt a měla nabídku, že by bydlela v menším bytě a říkala, že tam nepůjde, že bude tady, přece každý dospělí člověk by měl radši svůj vlastní domov, než být na někoho vázaný. Toto bylo k té sestřenici.
Jak jsem se tu zmínil o tom, že brácha vsází, tak né, že by byl schopný prodat dům, ale třeba 40kč každý den a někdy vyhraje 900kč a to celý prosází, ale když nemá peníze, tak nevsází. Jen čeká, až mu dají peníze rodiče a třeba čtvrtinu prosází a zbytek má na jídlo, benzín atd... V lednu se svojí holkou se bude stěhovat do jejího bytu, po jejich rodičích, takže tu bude doufám klid. S rodinou mám báječný vztah, ale jen mě vadí tyto věci = taťka neřekne nikdy svůj názor, rači se zbalí a nechá všechno na nás ať vyřešíme, neřeší ani problémy s domem, čí to teda bude, ikdyž ví, že brácha projezdí benzín kvůli tomu, aby se šel někam podívat se svojí holkou, jiní by šli pěšky a benzín si nechali na opravdu nutné záležitosti (myslím náctiletých). Další věc a to je mamka, ta je lehce zmanipulovatelná a každou chvíli má jiný názor, jako koupí mě to co chci (nemyslím úplně všechno). Když se neprosadím a to teda pořádně, tak si ani nevšimne, že mě vadí, když u nás spí bráchová holka. A někdy má takové chvilky, že by bráchovi a jeho holce dala "náš" dům.
A nazval sem to špatně, on není na koleji, dělá sport a školu má na dálku, takže jde do školy 2x za rok a je na nějaké ubytovně. A ještě mě vadí to, že rodiče mu nevičítají, ať si najde nějakou práci a to do svích 18ti let nabyl ani na brigádě a pořád mu budou dávat peníze. Jako je jasné, že jako rodičové musejí mu něco dát, ale né tolik a pořád. Prarodiče mě chápou a bylo by mě blbé u nich spat, jsou staří, bydlí v paneláku a já bych jim tam překážel? A kdybych šel k druhým prarodičům, tak to by byl děda naštvanej, že tam mluvím o rodičích a nevím, jestli by mě věřil, protože tak 2 měsíce mě pořád srážel k zemi a zhazoval mě, ale to trvalo 2 měsíce, tak před 3 měsíci. Se sestřenicí mám dokonalej vztah, ale vadí mě to, že jí není blbé se knám nastěhovat. Ale když přes týdne j brácha pryč, tak tu není ta jeho, jen já, mamka s taťkou a sestřenka tu zatím jen přespávál, ale zítra se tu bude nastěhovávat, ale tomu se chci vyhnout, jako řeknu to hnusně, ale nechci pomáhat tomu, kvůli němu příjdu o další kus zázemí. Zítra jedu s kamošama na kole až do jinýho města, takže celej den pryč, aspoň příjdu na jiný myšlenky a chovám několik zvířat, takže moc toho času nemám, chodit se psama, uklidit králíkům kotce, potkanům klece a krmit ještěrku. Brácha takovím způsobem nic nedělá, že už mám v rukou i zahradu, takže sekám trávu a příští rok budu s taťkou asi stavět jezírko, takže toho bude moc pozitivního. Já vím, každej náctiletej kluk si řekne, že starat se o zahradu je vopruz, ale fakt někdy tyto práce jsou tak příjemné, když jsou takové problémy a pomáhaj myslet na něco jinýho, taky by mě to nenapadlo a kdo zahradu ocení, tak to je taťka.
Tykone, ty jsi stejně úžasnej kluk. 
Zkus si promluvit s tátou jako chlap s chlapem. Že je pro tebe de facto mužským vzorem, ale že se tak nechová... A potřebuješ v něm mít oporu. Od toho rodiče přeci jsou... vychovávají a udávají do jisté míry směr našim životům. Ale jsou tu taky od toho, aby nás podporovali a provokovali v nás hlavně ty dobré stránky a hodnoty pro náš další život. Třeba se v něm probere ta správná chlapská duše a doma si trošku "třískne" do stolu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.