Dobrý den potřebuju poradit už nevim co mam dělat. Nejen že si vůbec nevěřim a mam strašně nízké sebevědomí ale nejhroší je že hrozně málo mluvim. Jsem v prváku na střední ale už to trvá asi 3 roky a teď se mi zdá že se to zhoršuje. Ve škole nepromluvim skoro vůbec možná tak dvě věty když už musim. Kdybych nemusela nemluvim vůbec. Už jsem si kvůli tomu vyslechla že jsem divná, nějaky holky mi řekly že jim připomínam holku z hororu co taky nemluvila a pak začala zabíjet a říkaly mi že se mě bojí, pak mi zase jiná holka říkala že jsem jak vrah a kolikátá je na seznamu, pak se mě pořád někdo ptá proč nemluvim. Už se lidem začínam i vyhýbat abych se tolik nemusela nervovat když bych s někym šla ze školy a musela pořád přemýšlet co říct aby si tohle o mě nemysleli. Byli jsme se třídou na seznamováku a seděli u ohně, všichni si povídali a já za celou dobu nepromluvila ani slovo! buď jsem nevěděla co říct nebo jsem se bála, že by to bylo trapný. Když někde jdem a je nás víc a oni jdou vedle sebe tak já za nima vždycky lezu vzadu jak vocas nebo když se snažim jít v tý řadě uprostřed tak mě vždycky nějak vystrčí že jdu nakonec vždycky na kraji nebo za nima 
Jsem pořád taková smutná a taky často brečim někdy i z ničeho nic a nevím proč nejde to překonat. Nemam nějakou psychickou poruchu nebo něco? nevíte co s tim mam dělat hrozně mě to trápí budu pořád sama a v práci budu mít taky problémy a myslíte že psycholog by mi pomohl?
0x
Ahoj, já mám to samý... Už na základce jsem měl problém s komunikací jak se spolužáky tak i s učiteli. V prváku jsem zažíval muka, každý se mě na něco ptal a já jsem vůbec nevěděl jak mám odpovědět. Nejezdil jsem na žádné školní akce, nechodil jsem s nima do kina, prostě vůbec nic... Na konci roku jsem zjistil, že jsem s více jak polovinou třídy ještě vůbec nepromluvil :D Tělocvik je taky jedná velká katastrofa.
Ve druháku, když už jsem pár lidí poznal, tak jsem se trochu rozkecal, dokonce jsem začal s nima chodit i ze školy domů (někdy :D). Řekl jsem si, že to takhle už dál nejde, proto jsem začal všechny hlasitě zdravit, začal jsem se zapojovat do kolektivu. Dokonce jsme třeba i někdy někam vyrazili, ale musíš najít lidi, se kterýma si nejvíc porozumíš.
Dneska jsem ve čtrvťáku, mám pořád problém s komunikací, ale už zdaleka ne tak velký jako dřív. 
Přeju hodně štěstí a hlavně si začni alespoň trochu věřit!
0x
Ach jo... Proč nemluvíš? Mluvilas dříve? Mělas s tím problém? Pokud ne, tak se zamysli a zkus přijít na to, kdy se to zlomilo. Mohlo to být něco zanedbatelného, co sis třeba uložila do podvědomí a teď se toho nejde zbavit. Než psychologa, tak zkus kineziologii. Psycholog s tebou bude pouze mluvit, bude tedy závislý na tom, co mu řekneš. Ovšem kineziolog lehkými "cvičeními" a mluvením zjistí, kde je problém. Svaly totiž odpovídají na mluvené slovo, aniž bychom to vnímali my sami. Kineziolog se, myslím, k problému dostane rychleji. Když ti vadí, co si o tobě ostatní myslí, jsi to jenom ty, kdo to může změnit. Proč se bát říct svůj vlastní názor a ukázat, že mluvíš a nemáš s tím problém. Když s tím te´d nebudeš nic dělat, bude z tebe nakonec ustrašená tichá žena, uzavřená do sebe. To je špatné... přicházíš o spoustu zážitků a možností. Mluvila jsi třeba o tom s rodiči, sourozenci, příbuznými? Když s nikým nebude mluvit, tak ti nikdo nedokáže pomoct. 
Držím palce. 
0x
Zapřemýšlejte, co se stalo před 3 lety. Mohla to být prkotina, ale dotklo se Vás to. Nebo to mohlo být i něco vážnějšího a Vy jste se uzavřela. Nejdříve ale řekněte rodičům,že si potřebujete promluvit a všechno jim vyklopte, nenechte se odbýt, musíte trvat na tom, že máte skutečně problém. Dále bych se snažil najít někoho, kdo je třeba taky nějakým způsoben ve třídě, nebo někde kolem Vás vystrnaděn a pokusil se s ním kamarádit.A ty slepice, které Vám říkají, že vypadáte jako vrah nechte být a když se Vás zeptají kolikáté jsou v seznamu tak řeknete, že třeba první, nebo desátá. Ale odpovězte jí. A když se Vás někdo zeptá, proč nemluvíte, tak jim řekněte pravdu. Není každý jak kolovrátek.Ale taky se pokuste zvýšit sebevědomí. Třeba tím, že si změníte učes, že si vezmete na sebe něco pěkného, nějakou příjemnou vůni naplácejte na sebe a neklopte hlavu, ale pěkně vztyčenou a když někoho známého potkáte, tak se usmějte a pozdravte. Ted o víkendu to můžete zkoušet, je krásně.Nesedte proto doma. Víte, každý vidí, jak vypadáte,ale jen málokdo cítí, kdo jste.Že nejste drbna, to neznamená, že jste něco méně, než ty pipky. Nestrante se lidí, přece nemáte důvod. Jakub
0x
Psycholog ti asi nepomůže. No tak jsi málomluvná. No a co. Myslíš si, že já jsem kdovíjak ukecaná? Nejsem. Když je okolo mě větší společnost, tak taky spíš mlčím a poslouchám. Jestli ti není hovoření dáno do vínku, jak to chceš změnit? Tím, jak nad sebou v tomto směru přemýšlíš, dostáváš se do začarovaného kruhu. Přijmi se taková, jaká jsi. Možná, že ti nesedl třídní kolektiv, nebaví tě ta témata, co oni mezi sebou mají. Na tom by nebylo nic divného. Můj syn je taky takový ve škole. Nauč se s klidem na dotěrné poznámky ohledně toho, že jsi vrah apod., odpovídat - proč bys měla být vrahem, copak vrah se vyznačuje mlčenlivostí? Smutná jsi asi proto, že tě kolektiv vyčleňuje, ne? Nebo máš nějaké trápení? A proč bys měla být pořád sama? Jakože si nikdy nenajdeš např. partnera-manžela pro život? Nezapomeň, že každý muž nechce mít doma užvaněnou husičku, která mlátí prázdnou slámu a co neví, nepoví.Někomu určitě budeš jednou imponovat tak, že se do tebe zamiluje. Tak neházej flintu do žita, máš před sebou tolik možností, jen o nich asi nevíš.
0x
Někde jsem četl, že i ten nejvíce tichý člověk, jakmile se dostane do úzkých, začne mluvit tak, že předčí i profesionálního řečníka. Možná nemluvíte proto, že k tomu nemáte důvod, např. jste spokojená ve svém světě. Podle mě je jednoduše škoda nesdílet svoje myšlenky mluvením s okolím a trávit čas mlčením.
Nejlépe se rozmluvíte, když např. vezmete brigádu v supermarketu, hned se vás začnou nakupující ptát, kde je to a ono. Začněte s jednoduchými větami a pak přidejte třeba i přívlastek. Uvidíte, že nakonec vás to začne i bavit.
Příklad1: sedíme na poradě, kolega řekne zjevný nesmysl. Řešení 1/ sedím dál a dělám hloupého. Řešení 2/ řeknu Franto nemáš pravdu, tohle je nesmysl, co říkáš třeba na tohle...
Příklad2: šéf přijde do práce, celý den mluví, na konci prac. dne jde domů. Další den to stejný, atd. celý rok. Pokud by nemluvil, nevydělal by si žádné peníze. Mluvení zkrátka je i způsob vydělávání peněz.
0x
Je to tím, že nejdete s davem a to je dobře. Zkrátka buďte svá. Uvidíte, že si najdete přátele, kteří vás budou brát takovou, jaká jste. I když mluvíte méně než ostatní. Víte co se říká, mluviti stříbro, mlčeti zlato. Já jsem taky taková, raději si věci myslím, než říkám. Ale když jde opravdu do tuhého, mluvím docela slušně. Nejste zkrátka člověk, který má rád pozornost. Neřeště holky, udělejte si z toho přednost. Pište vaše pocity, které neumíte vyjádřit slovy. Založte si deník nebo pište povídky. Psychickou poruchu určitě nemáte. Netrapte se tím. Zkuste chodit do nějakého kroužku z oboru, který vás baví. Hned budete vědět o čem si s ostatními máte povídat. Přeji hodně štěstí.
0x
Když to vezmu od konce... ano, psycholog by skoro určitě pomohl. Jestli se obáváš, že mu to nebudeš schopná vypovědět, objednej se emailem Nemyslím, že je to nutně psychická porucha, puberta je prevít sama o sobě, ale jestli se do toho budeš příliš nořit, mohla by z toho vzniknout. Za pokus nic nedáš, tak do toho. Měla by stačit jen trocha štěstí, abys padla na někoho rozumného. Pokud máš nějaké zábrany ohledně okolí, je to jeden z těch doktorů, kam se můžeš se objednat sama bez doporučení obvoďáka. Patrně ti navrhne vhodný způsob, jak se zkoušet rozmluvit, zhodnotí, jestli už jsi v depresi nebo je to zatím jenom splín zvládnutelný vlastními silami; případně možná popátráte, jestli tam nebyl nějaký spouštěč celé té tiché eskapády.
Vezmi to takhle: je to řešitelné. Zjevně to řešit chceš, to je základ a přímo skvělý. Pokud za tvým nemluvením vězí strach, chovej se k tomu jako k fobii - tedy chce se to otužovat. Určitě chodíš do knihovny, do obchodů (já vím, sámošky jsou skvělá věc, ale je řeč o otužování! 8-)), kamkoli, kde vzápětí zapomenou, žes tam byla; před cizími to jde trochu líp. Připrav si, co řekneš, řekni to tam. Zdrav tak hlasitě, aby tě bylo slyšet u tamtoho regálu a za tamtěmi dveřmi. Ale hlavně si vtluč do hlavy, opakuj si to pořád dokola, že lidi okolo tvoje trapasy nezajímají, protože mají dost starostí s vlastními! ;o) Něco plácneš, nad čím protočí panenky - no jistě, stokrát. Stejně jako ty si občas zaklepeš na hlavu nad tím, co melou oni, a určitě je proto nezavrhneš. O tom konverzace je. A kdyby z tebe vyšlo něco trapného, zasměj se tomu. Zjevně to bude menší trapas než dál mlčet, když už se tě spolužačky bojí ;o) Přemýšlej víc nad nimi než o sobě, mluv ty k nim, ne ty za sebe.
Udělej si plán a drž se ho, přistup k tomu prakticky jako k nácviku každé jiné dovednosti. Ono se stačí rozpovídat trochu, aby člověk pak už fungoval. Nesnaž se být ukecaná, to asi nebudeš nikdy; a lidi mají ty, kteří umí naslouchat, ve skutečnosti velice rádi, protože jich je málo. Jen musíš mluvit tak moc, aby věděli, že tam jsi ;o) Skvělé jsou společenské hry, protože tam lze v nejhorším vždycky jen popisně plácnout něco typu "a teď hele co provedu s tou modrou figurkou"; prostě jdi za tím, vyhledávej situace, kde budeš moct bezbolestně zakonverzovat. Projev máš úhledný, hloupá určitě nejsi. Jak to vlastně děláš, když tě vyvolají k tabuli, jde to? Protože jestli i tam je problém, že se nevymáčkeš, tak si s tím doktorem pospěš, ať kvůli něčemu takovému nemáš zbytečné potíže.
Protože dobře píšeš, pozor na jednu past, do které se můžeš dostat - internetová kecátka nefungují ani jako trénink, ani jako náhrada. Spíš tě do problémů uvrhnou hlouběji, protože dokáží poskynout skvělou, ale velmi falešnou iluzi, že člověk přeci s ostatními lidmi bezvadně funguje. Pokecat si někde na chatu, jistě. Ale nenamlouvat si, že je to tak v pořádku.
Když zabojuješ jako lev, máš pokoj za pár týdnů. Když jako lvíče, za pár měsíců. Myslím, že to stojí za to 
díky já vím že se nemam zabývat tím že bych řekla nějakou blbost ale já se toho prostě nedokážu zbavit pořád myslim nad tim jak se asi tvářim, jak vypadam, jestli to co řeknu je dobře jestli neplácam blbosti. Jak jste se zmínil o tom mluvení před tabulí to mi dělá hodně problém ani se nehlásim i když to vim protože se bojim něco říct že to bude blbě. V hlavě si vždycky říkam "přihlaš se! "ale najednou mi začne hrozně bušit srdce a začnu být nervozní že se nakonec nepřihlásim
Myslím, že váš problém souvisí se sebevědomím. Zkuste dělat třeba nějaký jednoduchý sport, uvidíte jak se uvolníte a zvedne vám to sebevědomí. Říct něco špatně, nebo se mýlit je normální, není se za co stydět. Rozhodně nic neduste v sobě a vypusťte to ven.
Já radím rozhodně mluvit a co nejvíce.
Typický příklad: učíte se cizí jazyk ve škole.
Řešení 1/ vyhýbáte se mluvení a celý čas jen tak prosedíte. Odnesete si jen spoustu teoretických pouček.
Řešení 2/ začnete nějakým způsobem reagovat a mluvit, byť špatně (to je normální), a tím trénujete ústa a výslovnost. Odnesete si v hlavě automatické fráze, které jsou lepší než poučky.
Já vím, že to víš, a že víš, že já vím, že ty to víš, protože vím, že ty víš... 
Po pravdě, do dneška mám dny, kdy mám potíže někam zatelefonovat 
Jinak už jsem se dokopala do slušné středoevropské komunikační normy Je to prostě boj, na dlouho a pracný. Ale čím dřív s ním člověk začne, tím je snadnější. A hlavně, když s ním nezačneš, můžeš opravdu časem spadnout do nějaké slušné fobie nebo deprese a bude to na delší dobu a namáhavější, a protože Murphyho zákony jsou neomylné, budeš se v tom nejhorším plácat po čas maturit nebo něco podobného.
Ve škole se přihlaš a když se nebudeš moct vymáčknout, vyslov s úsměvem "jak jsem vstala, vypadlo mi to z hlavy" a nikdo ti hlavu neutrhne.
Prostě trénuj, od maličkostí k větším věcem. Takhle to jde, ale nechat to jen tak prostě nejde
A běž k tomu psychologovi.
0x
Je to jednoduché, kromě toho, že málo mluvíš, máš trému. A to dost těžkou. Znám to podle sebe. Začne ti bušit srdce a nic ze sebe nedostaneš. A zhoršuje se to, když ti na něčem záleží a čím víc ti záleží, tím je to horší. Čím víc lidí kolem, tím horší.
Máš ten problém i když jsi s někým jen ve dvojici, třeba s kámoškou na zmrzlině? Tedy pokud je to opravdová kámoška, se kterou si máš co říct. Jsou i tací lidé se kterými si nikdy nemáš co říct a mlčení je v pořádku (někteří známí, příbuzní, rodiče.. ). Pokud si ve dvojici celkem popovídáš, je to tréma. Pak ti zbývá, jak již tu bylo napsáno, trénovat komunikaci. A když se ti to nebude hned dařit a bude ti vadit, že nejsi tak perfektní a lidé se na tebe divně dívají... O co ti jde? Má to snad vliv na počasí? Nikdo z nich ti chleba nekoupí. Já jsem si říkal, když se někdo nade mnou ošklíbal, že takového blbečka mám u pr*ele. Šlo to pomalu, ale časem se to při vědomém tréninku zlepšilo. Ale dodnes to není perfektní. Když mám oslovit ženu, která se mi opravdu líbí, je tréma zpátky. U lidí na kterých mi až tak nezáleží, se tento problém nevyskytuje.
Tvůj psaný projev je na úrovni, zvládneš i mluvení. Každý den trénuj nejlépe tam, kde ti na nikom nezáleží. Začni po malých dávkách a přidávej. A když nevíš, co říct? Usmívej se, nikdy nevíš, kdo se do tvého úsměvu zamiluje...
0x
Káčátko...nebuď na sebe tak ošklivé... kombinuješ vše možné , od trémistky, po málo sebevědomou slečnu, cítíš se nepochopená, nemáš s většinou lidí co tě ve škole obklopuje žádný téma k pokecu? Podívej kolik jsi sem napsala písmenek... nemáš poruchu jako takovou, ty se zkrátka bojíš nějakýho zklamání nebo posměchu... to má ale každý. když ti něco nevyjde a ty se bojíš otevřít pusu, tak máš problém... víš co , klidně jí otevři a v klidu, bez spěchu si hraj se slovy a řekni t¨řeba... hmmm, no ... víš, ... myslela jsem, že tě nechám na tý desítce, ale ... protože jsi se sama přihlásila, tak tě asi přesunnuuuu... na první místo . A až mě to rapne, tak to bude jen tvůj problém :D a přidáš krásněj úsměv... a tak pipka, co se tě přišla zeptat na jakým místě je v tvým vražedným seznamu, určitě bude ráda , když doleze zpátky na židli.. :D Holka chybí ti z nějakýho důvodu sebevědomí...! Proč? Jsi ošklivá, hloupá, oblečená ve starým pytli, či co? Co si o sobě myslíš...? Napiš... jo a opravdu by ti pomohlo, kdyby jsi začala chodit někam, kde tě neznají... ale tam musíš překousnout tvůj strach a mluvit. tam tě neznají a nemají tě zaškatulkovanou a tak si můžeš v klidu ozkoušet normální mluvení... jo když telefonuješ, to mluvíš normálně, nebo je z tebe problém něco vypáčit? Zkus dělat multilevel marketing... to jsou teprv muka i pro člověka, co nemá problém jako ty... :D Tak sem ještě napiš a zkus na sobě zapracovat , nikdo jinej to za tebe nemůže udělat..
to je dobrý jestli bude mít ještě nějaký keci tak jí to řeknu :D a co si o sobě myslim? že jsem nula :/ jsem ošklivá a ještě k tomu se chovam jak magor všichni si ze mě dělaj jenom prdel dřív na mě hodně lidí bylo hnusných a já se teď bojim že se mi budou všichni posmívat dál když jdu třeba ze školy a tam je nějaká skupinka třeba kluků tak dam dolu hlavu a přeju si jenom aby mi nenadávali...taky vypadam blbě když se směju (jak skřet) 
... jeden učitel učitel mi furt říká ať se usměju že se pořád mračim ale mě se smát nechce žádnej kluk o mě ani pohledem nezavadí normální mluvení si teď můžu zkoušet furt když jsem v nový třídě ale to se nedá prostě mám nějakej blok kterej nedokážu překonat když telefonuju tak to třeba řeknu uplně jinak než chci že třeba prohodim slova nebo tak a to se mi nestává jenom při telefonování ale i normálně :/
zajímavý... tady tedy podle toho jak píšeš a smajlíkuješ, nevypadáš jako nějaká zakomplexovaná holka/slečna?/ . Takže nebuď tak nesvá, když začneš s někým mluvit. Já měl kdysi problém s tím, že jak jsem otevřel pusu , tak z emě lítalo pátý přes devátý... a to takovou kadencí že když jsem domluvil a slečna mého zájmu na mě koukla, tak obvykle řekla něco jako :" co si říkal? Já jsem ti nerozuměla" a to si piš, že bych se nejradši rozpustil do asfaltu... tak jsem na tom začal pracovat a ted když mluvím s někým z koho jsem nervózní, tak si v duch stále říkám "pomalu , klid, pomalu" a snažím se vyslovovat tak , jako kdybych byl v kómatu... :D zkrátka pomalu a klidně, srozumitelně...minulej tejden jsme měli v práci poradu... dělám zámečníka a dva lidi z dílny..jeden zámečník a jeden za svářeče ... chodí na sezení s vedením firmy a taky nejen že se nás ptají, ale taky chtějí od nás slyšet co a jak... takže já jsem tam za cca 30 lidí a mluvím a diskutuju... no minule jsem byl nervozní, ale v úterý to bylo absolutně žůžo, uvelebil jsem se v koženým křesle (to jsem byl v montérkách :D) houpal jsem se maličko a pak jen občas zvednul pazouru a mluvil jsem k věci a docela jsem jim dával brouky do hlavy... zkrátka už je to ok... pohoda. Ty se potřebuješ dostat na pevnou půdu a taky budeš OK. Umíš něco co jiní neumí nebo nezvládají? Jsi nějak výjimečná? Zkus být vyjímečná a umět aspon něco co jiní jen tak nezvládnou... pak si můžeš říct, že jsi něco dokázala a před ostatníma se s vidinou toho , že umíš to co ony ne určitě hlavu klopit nebudeš... Jak klopíš hlavu, nebo si necháš "srát" na hlavu, tak budeš vždycky cílem ... a to není pro tebe dobře. Ten blok rozbíjej v tý nový třídě, než si tam se změnou vlastního image zavřeš dveře dřív než jsi začala...jinak řečeno - bojuj! Jsi na FB? Máš tam přátele, nebo známý , ap.?
přes internet mi nedělá problém o nečem psát... ničim výjimečná nejsem nic neumim spíš jsem hroznej smolař :D s kámoškou jsme jednou hráli tenis a já se natáhla, nebo jsem třeba narazila do lampy , ve škole na vaření na mě spadly sítka z poličky, když mi řidič z autobusu vyndaval kufr zezdola tak mi s tim poklopem málem zlomil ruku měla jsem tam obří modřinu, pořád se někde boucham, nebo se přerazim klidně i na chodníku když šlápnu nějak blbě a pořád mi něco padá no hrůza :D na fb jsem, nějaký lidi ze třídy jsem si přidala ale moc ne vždycky si říkam jak se tváří když vidí že jsem si je přidala do přátel. Nemam odvahu si tam ani dát profilovou fotku xD :/
0x
Úplně jako kdyby jsem to psal já. Mám úplně stejný problém a chápu tě. Taky nemluvím a často jediné co za celý den řeknu je jen "čau". Poslední dobou mám dokonce i problém s tím někoho nahlas pozdravit "dobrý den" (myslím tím nějaké starší osoby, autority atd.).
Momentálně navštěvuji psychologa (KBT terapie), ale zatím jen krátce, takže nedokážu říct jak mi to pomohlo.
Ty bl*ečky co se ti smějí a odsuzují tě neřeš. (i když tě chápu a toto je asi věc která mi taky vadí) Taky se s takovými lidmi setkávám a to dost často. Dokonce i učitel je schopen mě za to, že moc nemluvím a jsem takový jaký jsem, zesměšnit před celou třídou a pořád na to narážet a honit si díky tomu své ego. (tací ti "bohové", co si myslí, že jsou moudří, všechno znají atd., přitom realita je jiná)
Úplně tě chápu, ale poradit ti asi nedokážu, jelikož si sám nevím rady.
0x
0x
Zkus najít nějaký dobrý sport který Tě bude bavit najdi si zájmy ukaž ostatním jak si dobrá zapracuj také na učení.
Zezačátku zkus minipokec: pozdrav usměj se řekni např. že je hezké počasí atd.
Postupně začni vyprávět o svých zájmech atd. Ptej se na jejich rodinu,zájmy... Pokud budeš něco vědět tak
se klidně přihlaš a řekni to potichu aby to moc neslyšeli ostatní(pokud se opravdu tak bojíš že to bude blbě)
Dělej různé věci pro sebe uvědom si svoji vyjímečnost. Najdi si nějaké kamarádky a choď s nima ven
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.