Mám problém uvolněně diskutovat s lidmi

Tohle vypadá na sociální fóbii. Stresujete se při kontaktu s lidma? Máte nějaké špatné zkušenosti, že máte takovou trému? Co dětství? Ti lidé ti říkali, že tě odsuzují, nebo to sis domyslel sám? Jste radši sám, nebo vás baví společnost způsobem, že jste radši posluchač?

Říkáte, že někdy dokážete být v pohodě a uvolněne se bavit. Kdy jsou ty chvíle? CO vás činí uvolněnějším?

Jinak to, jaký člověk je je na osobnosti každého jedince.

Neznám vás, ale možná to máme podobné. Je pravda, že jako malá holka jsem byla oblíbená ve třídě, protože jsem byla nejchytřejší (chodila jsem do dyslektické třídy) - to se změnilo, když jsem šla na jinou školu pro "normální" děti. Tam už jsem se cítila divně, nebyla jsem za tu hvězdu a moc dobře jsem se s nima nebavila. Díky tomu ze mě vznikl podivín. Pro učitele jsem se za chvíli stala neviditelnou. Na slučáku ani nevěděli, kdo jsem. No a jak jsem šla na střední, tak už se moje osobnost lepšila, protože jsem si našla spřízněnou duši. Protože jsme byli malý kolektiv, tak u nás vládla přátelská atmosféra. Díky další kamarádce z chatu jsem se seznámila i s lidma mimo chat - na základce jsem byla dosti závislá na chatu a seznamování s klukama. Do té doby jsem si moc nových známostí nedělala. A za pomocí té kámošky jsem začala umět bavit se normálně s lidma, poznala jsem svého nynějšího přítele a můžu říct, že jsem někdo jinej.

Smysl toho, proč to píšu je, že jsem se chtěla změnit a CHTĚLA jsem to změnit. Necítila jsem povinnost. Začněte od toho, co vás nejvíce žere chodíte do školy, nebo do práce? Snažte se více komunikovat na veřejnosti, nemyslete na to, jak vypadáte. Zkuste spíše přemýšlet, jak vypadají oni a hlavně se soustředit, co říkáte. Někdo radí si ty lidi představit na záchodě

další tip na získání sebevědomí, který pomohl mně, že jsem si ke stolu postavila zrcadlo a každou chvíli se do něj koukala. Zkoumala jsem svůj obličej. ze začátku asi uvidíme jen samé nedokonalosti a jak si budet epřipadat hnusný, ale po čase si začnete všímat svých kladů, co se vám líbí. Začnete pomalu vnímat i svoji osobnost. Snažit se na sebe dívat spíš objektivně, než subjektivně, přestaňte myslet předem dopředu, že jste trapný, že koktáte. Soustřeďte se na svůj projev a pokud se vám něco nepodaří, tak hned nepropadat panice - úsměv je zázračnej lék!

To je asi tak všechno, co mě tak napadá. Pokud je vám lépe, když jste sám, tak to budete mít bohužel o mnoho těžší. Ale pokud nechcete být za nějakýho podivína, ale normální rozumně uvažující člověk, tak kdo se snaží, sklízí ovoce.

Jak psala přede mnou, bude to určitá sociální fóbie. Ale ono je dnes moderní nazývat všechno těmito psychonázvy, já bych řekl, že jsi normálně nesmělá. Co s tím? To je otázka. Ale nejspíš snažit se nemyslet na "ty ostatní", pokud to není nutné. Třeba při zkoušení se soustředit ze všech sil na odpověď učiteli a neřešit okolí. Při normáním rozhovoru se nebát, že řekneš něco špatně. Jasně, ve znalostní záležitosti je to jasné (Archimédův zákon prostě platí přesně), ale spousta odpovědí závisí na názoru mluvčího (politika, umění, morálka, ...) a tam se splést už z principu nemůžeš (máš takový názor a basta).

Hlavně se zbytečně nevyhýbej společnosti. Sice to třeba nebude jednoduché, přijmout např. pozvání na třídní sraz apod., ale když tam nepůjdeš, tvůj pocit se bude zhoršovat a ještě si budeš nadávat.

Trénovat, trénovat, trénovat. Chodit někam, kde je vhodná možnost si se zcela neznámými lidmi prohodit pár slov - připravit se na to, promyslet si, co chci říct. S knihovnicí v knihovně okomentovat nějakou knížku, s prodavačkou pár slov o rohlících... Chodit hrát dračák nebo jiné hry, kde má člověk "scénář" je úplně skvělé; a vlastně jakákoli volnočasová aktivita, kde je nutno se nějak projevovat. Též nutno zapracovat na pocitu nezávislosti na pár nejbližších lidech - ale to jde díky více zájmům okolo pak už samo.

Utlouct veškeré negativní dojmy z vlastního projevu tím, že je člověk prostě zahltí funguje velmi spolehlivě.

Bav se tedy jenom s temi, co ti sedi. Darmo se pak budes trapit s nekym, s kym si nesedis, nemas si co rict a vznikaji trapne situace.

Bylo by fajn s par kamosi zajit mezi lidi, abys na to nemusel byt prvne sam... pridat se ke sportovnim cinnostem, k nejake volnocasove organizaci, abys ziskal hodne lidi, se kterymi mas spolecne tema a tim padem i duvod k rozhovoru. Nebo si doma nahlas a pomalu cti... ja mam urcitou socialni fobii taky, a pritom delam pruvodce, ucitele a zpivam pred lidmi. Pritom bych v 16 nevylezla odpoledne z domu, jak jsem se bala lidi. Chce to trenink, dej si bryle a vyraz mezi lidi

Pokud ti to neni proti srsti, nekdy na zacatku pomaha panak na uvolneni

Děvče zlaté, i kdybychom věděli co s tím, stejně to Tobě nepomůže. každý si to totiž musí vyřešit individuelně. To, co popisuješ, je jednuše řečeno tréma, a ta se léčit nedá. Je to v podstatě jenom Tvůj pocit. Myslíš si, že Tě ostatní budou soudit. Trpíš přemrštěnou sebekritikou a soudíš se daleko přísněji, než Tě soudí okolí, a tím ztrácíš půdu pod nohama a panikaříš naprosto zbytečně. Nechtěj být dokonalá, nikdo není, každý má své chyby. Začni naslouchat těm druhým, co za hovadiny může vypadnout z nich. Přestaň sledovat každé své slovo a přestaň si myslet, že jsi to mohla říci lépe, tím akorát samu sebe znejistíš. Divila by ses, jak jsou lidé nevšímaví, jak málo naslouchají bližnímu svému. Zaujalo mne, že jsi zapřemýšlela i tom, že máš chudší slovní zásobu. Tak už jenom to, že jsi připadla i na takovouto eventualitu, svědčí o tom, že v tom problém mít nebudeš. Ale také si nemyslím, že by s tím měla co dělat zhoršená nálada. Tak jednoduše mlč, když nemáš náladu mluvit. Pokud ovšem "nestojíš před tabulí", tam samozřejmě "nemlč" , učiteli je absolutně jedno, jestli koukáš jako můra z nudlí, důležité je, že zodpovíš jeho "všetečné" otázky dobře. Má rada zní: "Přestaň se tak ostře sledovat a nemysli si, že ti druzí budou dalekosáhle přemýšlet nad tím, co jsi jim před chvilkou řekla, je jim to fuk. Věř mi to! Uvědom si, že jsi to Ty, která si naslouchá nejvíc, a pak se začneš ztrácet v představách o tom, žes to mohla vyjádřit lépe a jinak a už v tom vězíš. Přitom si ani neuvědomuješ, že to od Tebe ani nikdo neočekává. Lidé jsou dnes strašně povrchní. Tedy většina z nich. Netrap se, jsi zřejmě ještě hodně mladá, ale já si myslím, že právě Ty máš dost velký potenciál něčeho dosáhnout. Tak ahoj Suzy.