Zdravím a přeji rádcům pěkný večer, jdu se poradit s problémem, o němž jsem myslela, že už jsem jej překonala. Odmala se seznamuji v pohodě, mám veselou a ýivou povahu. Jenomže když nemám naládu nebo prostě nemám chuť, seznamování nesnáším... zrovna dnes je u přítele takový přátelská grilovačka s převážně staršími lidmi (kamarádi přítelových rodičů). Dlouho o ní vím a těšila jsem se.. jenže sedím v pokoji, koukám na filmy a nemám chuť tam jít. Kvůli lidem, kvůli cizím lidem, se kterými bych defacto byla nucena se seznamovat. A já prostě většinou nechci, raději si zalezu někam s filmem nebo knížkou.
Přitom jsem cholerický sangvinik a většinou tahnoun akce. Často se mi však stává, že se na akci připravuji pár hodin, strašně se ty dny dopředu těším a pak se mi nikam nechce - opět kvůli lidem. Když jsem přinucena (nebo se donutím jít), většinou se na prahu místnosti "zaseknu" a mám sto chutí zalézt někam do rohu. Pak se mě kamarádi ptají, proč jsem nafouklá a nebavím se... tady ty "záseky" strašně vadí i mě, i přiteli, připadám si jako magor. V 99% se pak chytnu a je to ok, ale někdy taky ne, jako třeba právě dneska. Je ale fat, že poslední dobou jsem strašně vynervovaná, háklivá a přecitlivělá.
Znáte něco podobného nebo mám opravdu uvažovat nad psychologem?
Děkuji za názory a rady.
4x
Martino, asi máte nějaký splín. možná jste při horkém párku unavená. Jen se pěkně vypravte a jděte na grilovačku. Tam se rozptýlíte. Stačí, když se s ostatními přivítáte, představíte se a pak bavte s přítelem, nebo jen pozorujte ostatní. To přejde, uvidíte, večer bude pěkný. Tak šup, šup a vyražte. - stařenka
Ja uz tam vsak byla... vzala jsem si pivko a ochutnala maso
Jenze kdyz jsem zjistila, ze prakticky s temi starsimi nemam moc zadne tema k hovoru (a hlavne se znaji vsichni navzajem), a s mladsimi bych se musela seznamovat, radeji jsem to vzdala. Jjj, asi nejaky splin, ale uz trva tak mesic-dva. Do zhruba 15 jsem mela (nebo mam?) socialni fobii, kdyz jsem radeji cele dny sedela doma, nez abych sla ven mezi lidi (nepocitam cesty na treninky). I dnes jsem radeji, kdyz mam sluchatka, idealne jeste slunecni bryle, ale myslela jsem, ze to ustoupilo
Martino povinnost vůči přítelově rodině jste splnila, přítel je s tím srozuměn, tak se tím už netrapte. Myslím, že je to přechodné období a že to časem odezní. V posledních měsících jste žila trochu hekticky. Vaše škola, přítelova škola, napětí, nervy, ale už je to za Vámi. Až si odpočinete podle svého, vyspíte se, zase budete v normě. Jste mladá a budete v pořádku. Teď na noc myslete na pěkné věci, ať se Vám něco hezkého zdá. - stařenka
0x
martino.Moje mamina je to samé.Když má jít někam s tatkou,na nějakou akci co pořádají lékaři,tak mamka vždycky řekne:Mně asi bolí hlava
,mně bolí břicho,mám hodně práce, já nikam nechci ,je znechucena, že se zase musí ustrojit.Nikoho tam neznám(přitom zná).Tatka to už ví,tak už ji předem koupí kytku,nebo ji koupí nějakou blbost,nebo dělá vtipy ,laškuje s ní,aby se smála a byla v lepší náladě,někdy musíme i my děcka.Vytáhnem ji na kolo a děláme hlouposti a ona se směje a pak je celkem v pohodě.Ale připadáme si jako klauni,když od rána se můžeme přetrhnout,aby byla mamina večer v náladě.Pak přijde z večírku a řekne"no bylo to dobrý,ale doma je lepší a ted mám snad každou nemoc"Příště se to opakuje.A to chodějí jen opravdu, když tatka nemůže odmítnout.Třeba když to pořádá ředitel nemocnice,nebo nějaké jiné akce.
To ja se klidne strojim, maluju, tesim se... nic me neboli, nic nemusim. A tesne pred odchodem se ve me cosi zlomi a nikam nejdu. Pak sedim doma s pocitem opusteneho stenete a posloucham zdali muziku nebo hovory, jak se ostatni skvele bavi. A pripada mi, ze tam jaksi nezapadam, ze do te party nepatrim...
0x
Martinoo, já na tom nevidím nic patologického. Když trávím večer ve své oblíbené hospůdce, tak se bavím, občas "přilítne" kolečko panáků, je sranda, hrajeme kostky nebo karty, někdy vyndáme kytary a je z toho fajn večer. Anebo prostě nemám náladu, kašlu na všechny okolo - třeba můžou tancovat a stolech, a já si čumím do počítače - pracovně i zároveň na poradně a ICQ s kamarády, popíjím v klidu pivko. Nezávisí to na tom jestli jsem unavený z práce, ani na ničem jiném, prostě jen nemám náladu! A už jsem se odnaučil do něčeho nutit, přece se nebudu zúčastňovat zábavy proti své vůli! To už by muselo být, abych se kvůli NĚKOMU tohle přemáhal, předstíral jak se bavím. Navíc se přetvařovat nechci a ani moc neumím, takže bych nakonec ostatním tu jejich zábavu asi pěkně znepříjemnil... 
0x
Můj partner to má podobně a navíc vím, že to má po svém otci 
fakt, docela se vídal s kamarádama tak do 25, ale od té doby je fixovaný hlavně na mě, není to ani pro jednoho z nás nepříjemné, a on prý nemá potřebu svházet se a vídat s někým jiným?! Ze začátku jsem ho přemlouvala, vyhrožovala, plakala, vysvětlovala, ale postupem času jsem pochopila, že svým způsobem má pravdu. Lidé mají své, někdy nepochopitelné názory a manýry a to on s nimi sdílet nechce a ani nechce aby je oni sdíleli s ním. Alkohol mu nic neříká, takže když někam opravdu vyjímečně jdeme, nejpozději 23:00 jdeme domů a on je rád, že už je doma ... nemám mu to za zlé, sama si tak jednou týdně někam skočím s kamarádkou a jinak jsme v podstatě "JEN" spolu 
Ja taky rada chodim se svymi prateli ven, posledne vcera... s nejlepsim kamaradem jsem klidne venku trikrat tydne. Vcera mi prave on rikal, ze vzhledem k tomu, ze ty lidi neznam, se jich stranim, protoze mi tam chybi prave ti moji kamaradi, kteri jsou v rodnem meste. Pak z toho mam takove nalady. Mozne to je...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.