Žít dál v zahraničí?

Maruško, máte přece mobil a comp a na něm mail a skype a posílání sms zadarmo.. Volejte, pište, budte denně ve styku s rodinou. Udělejte všechno pro to, abyste je slyšela, věděla o nich. Takhle já jsem v každodenním spojení s dcerami. Někdy i 2x denně. Necítím se sama, mám o čem přemýšlet, na co se těšit. Mám pocit, že jsou hodně blízko. Zaveďte to takhle u vás a přežijete těch pár měsíců ve zdraví. Mějte se hezky a užíjte si něčeho, co už asi nikdy nebude.

Já si myslím, že jste doma měla vše, jen jste přání vyslovila. Ale věřte, že i děti z té ciziny jezdí do světa na zkušenou, bydlí v pronajatých bytech, pracují a učí se samostatnosti, pak jsou lépe vybaveni do života. Až se jednou provdáte a budete mít děti, budete chodit do práce, tak budete ráda, že máte pár hodin na spánek, jinak to bude kolotoč a také noční vstávání k dítěti nemocnému. I když nyní pracujete 12 hodin denně, třeba si budete vážit lidí, kteří pracují manuelně celý život, ne jen pár měsíců. Pokuste se na své situaci najít i kladné věci a vydržte, budete si sebe víc vážit. - pt

Jak už je zde napsané, máte mobil, máte Skype, nevidím problém.

Dcera přátel žila s přítelem v Anglii a díky jeho penězům sjezdila půlku světa, za 4 roky se vrátila domů a řekla "víc než celý svět a peníze je být doma kde se směji nebo pláču nad stejnöu věcí jako 1000 dalších lidí".

Podle mého názoru to jsou příznaky tzv. vyhoření. Jestli je návrat domů možný, vrať se hned. Dej se do pořádku a potom, až budeš v pořádku, se zase rozjeď do ciziny "dobývat svět." Hodně štěstí!

Maruš,vydržet, jak psali rádcové. Nyní práci máte i když hroznou, ale je šance, že naleznete lepší prácí. A co doma? Týden, dva budete v pohodě a začnete přemýšlet zda jste neměla vydržet. Zvláště, když u nás o práci nezavadíte. Vy máte motivaci jak hrom. Budete se chystat do školy. To stojí za to tam vydržet, pochytíte základy cizí řeči což vám příjde velice vhod. Když se nemůžete vykopat z postele a máte ještě čas, tak sáhněte pod polštář pro slovník a přiučte se pár nových slovíček. Zaměstnejte i mozek a ne jen tělo. Držm palečky - vzpomeňte na českou pohádku o Honzovi. Ten šel také na zkušenou do světa a nevzdal to

Maruško, každá hůl má dva konce.

1/ Pokud tam zůstanete, naučíte se jazyk a časem můžete sehnat lepší práci. Ty podmínky jsou opravdu drsné, ale ostatní žijí také tak. Vydržte tam třeba do léta, za tu dobu si jistě něco vyděláte, vrátíte se a můžete hledat práci tady. Peníze pro začátek mít budete. Aspoň už budete vědět, jak to chodí v zahraničí a pokud si nějaký Váš známý bude myslet, že tam létají pečení holubi do huby, můžete jej z toho díky svým zkušenostem vyvést.

2/ Pokud se vrátíte, budete klidnější a spokojenější, ale hledat práci tady bude obtížné. Na druhou stranu by se zklidnila Vaše psychika. A třeba po 3 měsících, když tady o práci opravdu nezavadíte, byste se mohla zkusit vrátit.

V jednom podniku dělaly 4 Ukrajinky a 1 Moldavec. Ženské měly na Ukrajině rodiny, muže, děti, jedna už i vnoučata. Moldavec byl bezdětný vdovec, tomu bylo jedno, kde žije. Zato ty holky byly často smutné. Přesto věděly, že je potřeba si vydělat.

Dělaly 6 dní v týdnu dvanáctky, od 6 do 18. V neděli, jediný den si mohly vyprat /v umyvadle v ruce, pračka na ubytovně nebyla/. Pak jim to zase neuschlo. A něco si uvařit. Stravovaly se velice skromně, zeleninu, těstoviny, maso moc nedělaly. Koukaly přivézt peníze rodinám. Vydělaly si prý za měsíc při té otročině asi 18 tisíc čistého.

Co dělaly? Třídily použitý vojenský materiál - obuv, oblečení, kompletovaly uniformy, spacáky s dekami, dělily podle velikostí. Materiál byl ve velikých kovových kontejnerech, většinou bylo už něco plesnivé, prochcané od myší, rozkousané, všude myší bobky. Hrozně to smrdělo, zvláště boty. Jedna ze žen, ta nejstarší, byla inženýrka. její manžel zase pracoval v Německu. Sešli se jednou do roka, na Vánoce a Nový rok, kdy ženské jely na měsíc domů. Častěji to nešlo. Myslím si, že tohle není život. Na co mít rodinu stovky km daleko a v dlaních mačkat fotky dětí a vnoučat?

Tak se doma "srovnejte" a za nějaký ten měsíc sama uvidíte, zda to zkusíte znovu, či ne. Každá zkušenost je k něčemu dobrá, bohužel, někdy za ni člověk hodně zaplatí. Ať se Vám daří. Jaga.