Zdravim vsechny. Chtela bych Vas poprosit o radu. je mi 20.Potkala jsem jednoho naprosto uzasneho muze. Je mu 34, je to myslivec, pracuje jako sef jedne firmy. Jeste jsem nikdy nepotkala nekoho jako je on. Je momentalne bez pritelkyne. A pred pul rokem, jak jsme se poprve poznali, seznamil nas jeho otec(muj soused), tak to byla laska na prvni pohled. Psali jsme si dlouho. Domluvili jsme se, ze se uvidime, a ze on prijede.A v ten den, kdy mel prijet, to najednou odrekl, ze se boji aby me nezranil, ze si mysli ze k nemu citim vic, nez on ke mne. a od te doby jsme se nevideli, ani nepsali. Od te doby uplynuly 2mesice, a on me pozval na svou narozeninovou party. Do dost uzkeho okruhu svych pratel. Nijak zvlast se ke me ale nechoval, obcas prohodil nejakou vtipnou, milou poznamku, ci vzpominku na to, jak jsme se seznamili, ale to bylo vsechno. Potom me odvezl na nadrazi a tim to koncilo. 1, 2 smsky, ze je rad, ze jsem prijela na jeho party, a ze se tesi, ze se zase uvidime. Tak jsme se domluvili, ze spolecne navstivime jeho otce, ze u nej prespim a spolecne, jednim autem, pojedeme k jeho tatovi. Stravili jsme spolu hezky vecer, koukali na film. Bylo to krasny. Jsem do nej strasne zamilovana. A tady vlastne teprv zacina moje trapeni. Ja nemam problem, pohostit 10 lidi, uvarit jim neco k jidlu, postarat se o zabavu apod. Proste to delam po svem, jsem sebejista, a vsechno klape. Vsechno si dokazu sama vyresit. Ale kdyz jsem s nim, tak jako by do me uhodil blesk, a ja se chovam desne nemozne, ale nejsem nervozni, proste mam nejak v hlave nekde neco, co mi rika, ze kdyz budes moooc sebejista, nebo moc budes delat vsechno podle sebe tak se mu nemusis libit, strapnis se co ja vim jeste.. Proste nejsem schopna chovat se normalne, nejsem sto rict mu, jak jsem rada, co pro me vsechno dela, ze se mi libi jak ruzne zachazi s vecma, jak se oblika... Nebo naopak co ja umim, co a jak delam, co jsem uz v zivote dosahla. Zdraham se mluvit o sobe, mam nejak pocit, ze je to nezajimavy, Strasne se jakoby podrizuju, a pak mam pocit, ze si mysli, ze jsem neschopny maly decko, ktery nema vlastni nazor. Vzdycky tak vsechny ztratim. A ba naopak lidi, u kterych mi nezalezi na tom, co si o me mysli, tak se chovam pratelsky, smeju se, vtipkuju, a chovam se normalne, a samozrejme to ma opacny defekt, to jsou potom ti, kteri se zamiluji do me, a nechapou potom, ze jim odrikavam rande. Delam to vsechno obracene. Prosim, nemyslete si, ze je to vec nejaka pubertalni, ... pomoc
To je těžké, potřebuješ se uvolnit. Jsou věci, které si můžeš zkoušet před zrcadlem tam, kde tě nikdo nevidí. Jsou věci, které potřebuješ vymést z hlavy (přesvědčení o nezajímavosti). Mýlíš se, nervózní jsi. Jestli si dokážeš vsugerovat, že když jsi s ním tak "o nic nejde", je vysoká pravděpodobnost, že ztratíš tu trému, která Tě svazuje. Jediným, koho můžeš změnit, jsi ty sama a pokud to neuděláš, bude to čím dál stejnější. Hezký den.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.