Zdravíčko,
Jak už zaznělo v předmětu otázky, mám problém pochopit, proč ženy potřebují hádky k dlouhodobému soužití. Já osobně hádky rád nemám, vyhýbám se jim a odmítám se jich účastnit, což paradoxně dohání partnerky k šílenství. Když už se jich účastním, jsou to vždy ty "poslední" hádky.
Většinou, když má lepší polovička potřebu se hádat a něco mi ve zlém vyčíst, tak ji jen vyslechnu a buď souhlasím a pokusim se změnit či napravit chybu, nebo častěji nesouhlasím a ukončím to tím, že tohle nemůžu/nemíním měnit a postavím ji před ultimátum. Ani jedním se obvykle vzduch takříkajíc nepročistí. Pokud bych se ovšem angažoval v hádce já, vyčetl všechno, co mi vadí, znamenalo by to hned několik skutečností, které nejsou slučitelné s pokračováním vztahu. Ona by se naštvala, případně snažila bránit (což by naštvalo mě) a já bych už předem ztratil o parnerku zájem, protože pokud jsem někomu ochoten někomu vyříkat do očí co všechno je na něm špatně, pak už nejsem ochoten to akceptovat. Krom se snažím pouštět do vztahu jen naprosté minimum negativních emocí.
Co vás ženy na hádkách tak láká? Respektive proč, až na výjimky, nejste ochotny ponechat věti tak jak jsou, případně bez emocí požádat o změny?
6x
Proč hádky? Protože většina žen bere vše citově, emocionálně, navíc spousta je jich ovlivněna i hormonálním cyklem. Všimněte si, že hodně žen je před těmi "svými dny" totálně psychicky odbouraných, hádky jsou možná na denním pořádku, ženu v tu dobu vytáčí naprosto všechno. Vzhledem k tomu, že hladina hormonů u mužů je možná během celého měsíce více méně stabilní, nezažívají to, co většina žen, tudíž se asi ani neumějí do její situace vcítit. Tím, že odmítáte do hádky vstoupit, bere to žena jako nějaký útok proti sobě, že nemáte zájem si o vašem (jejím) problému pohovořit. Nedivte se tedy potom, že je doháníte k šílenství. A pokud dáváte nějaká ultimáta, tím tuplem z vás musí žena běsnit. A myslíte si, že je chyba jen na straně těch vašich žen?
Ano, všiml jsem si, že jsou období, kdy jsou hádky časté a kdy nejsou skoro vůbec. Já vůči tomu mám pochopení, ale neznamená to, že tomu rozumím. Nevěřím, že by hormony byly silnější, než rozum.
Nevím, proč by měla být chyba na mé straně. Já se snažím vyjít vstříc, ale je spousta askeptů vztahu a mé osobnosti, u kterých neexistují kompromisy, nebo nejsem ochoten na ně přistoupit. V tu chvíli nevidím důvod, proč o nich vést hádku a je jasné, že buď to dokáže přijmout tak, jak to je, nebo to nedokáže a dříve nebo později se kvůli tomu rozejdeme. Samozřejmě to tak funguje na obě strany.
Aha, je-li tomu u vás takto, tak věřte, že se neustále budete seznamovat a později zase rozcházet a žádný vztah vám nikdy nevydrží dost dlouho. Vztah - to je umění kompromisu. Na obou stranách. Vy dáváte naopak ultimáta a svoje chyby si nerad připouštíte. Od žen vyžadujete hodně - aby nechtěly mít s vámi děti, aby vás nechtěly dotlačit k oltáři a nasadit vám manželská pouta, možná toho bude ještě více, co vyžadujete. Možná v tom bude zakopaný pes. A co se týká těch ženských hormonů, opravdu jsou silnější než rozum.
doplněno 02.08.11 12:38:K vám by se asi vážně hodil raději nějaký chlap, nebo žena-mužatka. Muž děti mít nemůže, hormony ho neovlivňují, k oltáři jít nemůžete, maximálně tak to registrované partnerství... Ale toto berte s nadsázkou.
Nepřehánějte to s odsuzováním. Kde jste vzala to, že si svoje chyby nerad připouštím a nejsem na nich ochoten pracovat, pokud jsem na ně upozorněn? To pravda není. A snažíte se překroutit další věci. JÁ NIC NEVYŽADUJI. Nopak něco odmítám a na tom jsme se shodli už když jsme se seznámili. Jak chcete udělat kompromis například pokud se nechcete vdát? Vdát se jen napůl? Jak chcete udělat kompromis, pokud si váš partner bude přát, abyste se s někým nestýkala? Stýkat se s tím člověkem jen napůl? Jsou aspekty života, u kterých kompromis není možný. Bylo mi řečeno, že svatbu chce jen kvůli vysokému věnu. Já po penězích nepasu a ženit se kvůli tomu nehodlám. Určitě ty peníze může její tatík stáhnout a dát jí je na ruku.
Ale já vás zase tak moc neodsuzuji, Amadee. Máte právo si žít svůj život, jak uznáte za vhodné. Jen vám dávám možnost na přemýšlení tím, že do vás občas rýpnu. Ale ne ve zlém. Co se těch svateb týká - spousta holek možná doufá, že toho svého přítele, který apriori svatby odmítá, jednoho dne zlomí a k tomu vysněnému oltáři nebo na radnici dovlečou. Tajně doufají, že ho změní, nechtějí ho ztratit, nechtějí být samy, a proto s ním zůstávají. A co máte nyní za problém? Dívčina chce svatbu a kvůli tomu je hádka, nebo to byl jen takový hypotetický problém?
Problém jsou ty hádky. Vadí mi, že má přítelkyně každou chvíli potřebu se vyhádat a je evidentně zklamaná, že nemá s kým, protože já se nehádám. Nekončí to tím, že se urazí, nebo tak, ale evidentně se jí neuleví a vím, že to třeba za měsíc přijde zas i kvůli nějaké prkotině.Tlačen do svatby nejsem, to byl jen její návrh (a vlastně ani to ne), který jsem rezolutně odmítl. Hádka se pak vedla o něčem jiném. Mimochodem, svatba pranic nezaručuje, stejně můžou ženy chlapa ztratit a zůstat samy.
Aha, tak to za tím budou asi fakt ty hormony. Kdybyste byl žena, věděl byste, jak hrozné to někdy je ukočírovat je. Ty hormony. Anebo je to prostě hádavá semetrika, na kterou hormony nemají vůbec žádný vliv, ale hádku nutně potřebuje ke svému životu jako sůl. Ale vy byste asi se semetrikou nechodil, že ano.
3x
To je snad jasné, ženy nejsou nikdy spokojené. Pořád něco chtějí a nedají pokoj, dokud to nezískají. A když to dostanou, jsou zase nespokojené. Navíc mají potřebu to pořád řešit. Na tom není nic k pochopení. Je to naprosto fyziologické, stejné jako že ženy mají prsa a jiné pro ně typické orgány. To od nich neoddělíš. A stejně jako tvar a velikost ňader je různá, je různá forma a potřeba tyto hádky provozovat. 
Jeden příklad za všechny... ženy chtějí drsné nezávislé muže. To je vzrušuje. Když ho mají pak bědují, jak je ten jejich hrubý a nemá na ně čas. Když mají naopak domácího troubu, tak jim také nevyhovuje, nevzrušuje je a navíc jim vadí, že ho mají pořád za zády. 
Teď trochu vážněji... Ženy provozují hádky prý proto, že od partnera očekávají něco jako prosazení jeho mužnosti. Dříve holt chlap, když se už ženská odvážila hádat, ji vrazil facku a mužnost byla demonstrována. Dnes se to přeci v civilizovaném světě nedělá a musíme tu svoji mužnost předvést slovy (pokud možno kultivovaně).
2x
"amadeus", myslím, že neumíte naslouchat, spíš jste málo vnímavý. Žena hodně naznačuje stále v klidu, ale pokud to trvá dlouho a a Vy nejste schopen vnímat naznačené, tak dojde k hádce. Myslím, že byste si dobře rozuměl jen s muži. Je to zřejmě tím, že nemáte sestru, nevyrůstal jste v prostředí sourorozenců a tak jste trochu, jako kůl v plotě, pevný a tvrdý, neschopen přizpůsobení. Život s Váma zatím musí být dost komplikovaný. Buďto se trochu změníte, začnete dozrávat, nebo Vám tento dar dozrávání pro soužití v partnerství chybí. Buď si jednou najdete ženu naprosto flegmatickou, nebo budete žít v hádkách a rozchodech. Láska není jen o sexu, je to, když dva jsou, jako jeden, když dobro partnera je nad mým dobrem. Popovídejte si s mamkou nabo s tátou, nebo všichni dohromady. Rodiče Vás znají nejlépe, já píšu jen svůj pohled na věc. - stařenka
Možné to samozřejmě je, ale určitě neignoruji nic úmyslně. Ženy se musí naučit, že s mužem se jedná narovinu. Já opravdu nepostřehnu každý skrytý signál. Nejsem tvrdý, natvrdlý ani neschopný přizpůsobení, ale jsou témata, ve kterých mám prostě jasno a není možné na tom nic změnit. Nepřeruším kontakt s některými lidmi na žádost partnerky, nepřestanu jezdit na motorce, nehodlám ani uvažovat o tom, že bych se někdy ženil (byť to myslí prakticky, neb jí otec založil účet jako věno), apod. Jsou aspekty, se kterými byla seznámena od začátku. Na druhou stranu je toho mnoho, v čem se rád zlepším, nebo vyjdu vstříc.
Mluvit s mámou nebo tátou o něčem takovém považuji v mém případě za kardinálním kravinu. Mám je rád, ale své soukromí si držím ve svém soukromí a jejich zkušenosti nepovažuji za aplikovatelné na můj život.
"amadeus", vidíte, rozmluvu s rodiči považujete za totální kravinu. Přitom spolu žijí, vychovali Vás, jsou spolu několik desítek let. právě oni by Vám mohli poradit ze své životní zkušenosti, jak to dokázali, jak to zvládli. No je to asi vidění mladých, že nechtějí radu od rodičů. Když se s nimi nechcete na toto téma bavit, tak jste si jistě všiml, jak spolu rodiče vycházejí, jak spolu komunikují, kdo kdy z nich ustoupí, nebo se prosadí. Z toho zkuste pro sebe čerpat. Jste jejich dítě a proto máte i spoustu jejich vlastností a mohlo by Vám jejich soužití hodně napovědět. - stařenka
Ano, to tedy považuji, protože v žádném případě nechci vést život, jako měli oni. Otci chci být podobný jen v něčem a ženu, jako je moje matka, bych si jako přítelkyni nikdy nevybral. Mé přítelkyně byly vždy téměř jejím protikladem. U nich vzor vztahu opravdu nehledám, byť ten jejich celkem funguje.
2x
Nemám ještě žádnou manželku.Ale vím,že až se jednou ožením,tak ztratím některé kámoše,že si nebudu moci dělat všechno, jako svobodný.Budu mít zodpovědnost i za jinýho.Nemůžu si říci byl jsem v práci a končím,ted jdu za kámošema.Ženské toho mají taky hodně.Chodějí do práce,nakoupit,vařit,uklidit a většinou i děti a nemůžou jít třeba kam by chtěly,jako některý chlap.Musím si taky něco odříct.A jí třeba nechat nějaký koníček,aby se odreagovala.Ale víc bych chtěl,abychom všechno dělali spolu.Jezdili na dovolenou,doma a všechno si říkali,nevadí kdyby to bylo něco špatného, nějak bychom to spolu vyřešili.Doma máme takovou malou tabuli a na ní obálku,když se nám někomu něco doma nelíbí,tak to napíšeme a hodíme do obálky a většinou v pátek večer,mamina něco dobrého upeče, prý aby ta hořkost se zajedla sladkým a pak každý přečte svou ztížnost,no a řešíme to.A pokaždý najdeme cestu,ale musí s tím každý souhlasit,jinak to řešíme dál.Ale během týdne,když to není nutný,tak nic neřešíme.U babi to bylo taky tak a když náhodou chtěla něco horšího odpovědět ,tak si napustila do pusy vodu(říkala,že čeká až se bude v puse vařit) a nemohla nic odpovědět a pak bylo po hádce.Ale jak to jednou bude, nevím.Asi každý chce mít doma klid a pak se to nepovede.Jakub
1x
Amadee, tak já nevím, ale hádky nesnáším. Když už mám blbou náladu tak zalezu do kuchyně a něco ukuchtím. 
Je pravda, že jsem si kolikrát uvědomila, že se chovám naprosto stejně, jako můj táta. Takže jsou to buď geny, nebo jsem chlap.
A pokud je přeci jen v nějakém názoru rozpor? Řeknu svůj názor a pokud není vyhodnocen jako správný, řeknu si sama pro sebe. "Ty máš pravdu, já mám klid."
Manželství mám spokojené už 8,5 roku. 
1x
Psychosexuologové to už mnohokrát ve svých brožurkách vysvětlili, ženy se rády hádají proto, že se chtějí obratem usmiřovat...usmiřování je totiž krásné...
Pokud jde o ty jejich dny, tak před pár dnů před menstruací Vám doporučuji hodně a dlouho souložit, a pokud to partnerce nevadí a nemá bolesti, tak i při menstruaci...to jí trochu zklidní a zkultivuje to její energii jing...čím více vrcholů jí dopřejete, tím méně se budete hádat...
0x
Podle mne je to dáno přírodou a hormony.Dle žen,má chlap dřít do úmoru a shromažďovat majetek a papu.Když ho vidí i zdánlivě zahálet,vzbouří se jí ty hormony a je oheň na střeše.Zkrátka,potřebuje ho uhonit,zlikvidovat a sehnat si jiného,který ji při každém vyskočení liskne a je pokoj.
Pětadvacet na holou pokaždé, když na mě vyletí se mi jí dávat nechce. Říkám si, že když to zanedbal její tatík, já už to teď asi nedoženu. Krom toho to není ta typická hospodyňka, která by seděla doma a já jí živil. Sama se uživí vcelku dobře. Kdyby se jí nechtělo pracovat, tak bych ji poslal do světa.
0x
Tak já nevím, ale já (jako žena) nemám nijak extra potřebu se hádat. I když tedy je pravda, že když si nesedneme s partnerem, tak to nakonec k hádkám vést může. A to v případech, kdy partner je víceméně zahleděný sám do sebe a odmítá řešit problémy jako normální člověk. To se přiznám, že pak mi občas ujednou nervy a když se s ním nelze dohodnout normálně, tak nastupují hádky. Ale jak píšete, je to víceméně začátek konce, ptž kdo by chtěl žít s sobcem, se kterým se obtížná domluva, za ty nervy to nestojí 
0x
Víš, já myslím že ono to není tak že by se chtěly přímo hádat, oni si s náma chtěj normálně pokecat a tohle je nejrychlejší způsob jak toho docílit. A jak říká eulalie, zapojit do hádky se prostě musíš, to je povinnost a pokud se hádat neumíš, tak prostě říkej to co bys řek normálně, jenom o trochu hlasitějc a mávej u toho rukama.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.