Jak najít vniřní klid?

Zajít do luhů a hájů na nějakou dobu a přemýšlet nad sebou. Je dobré, že to umíš. Je asi chybou, že tříštíš zaměření na mnoho zájmů, jak blíženci... a dohromady nic moc výsledky a uspokojení. Je třeba se zaměřit na pár zájmů a těm se věnovat a něčeho dosáhnout a pak bude i uspokojení.

Je škoda promarnit čas starostmi, zbytečnými pochybnostmi a smutkem. Je škoda každého dne, kdy nemáme možnost se radovat a užívat si všeho, co život nabízí.

Zkus zajít do útulku a pořídit si psa

můžeš s ním chodit na procházky, na cvičák, budeš mít se o koho starat a život bude veselejší

Dejte životu smysl. Vyšší smysl. Jste zahleděná do sebe a na své problémy. Tou knihou můžete pomoct mnoha lidem. Berte to jako životní úkol a ne jako povinnost dostát smlouvě. Taky mám smlouvu na druhou knížku a taky mi to jde jako psovi pastva, protože se do toho ne a ne dokopak abych to dokončil, ale když to beru tak, že na to čeká spousta lidí, kterým má pomoci, tak je to najednou motivace. Nedělám to pro sebe ale dělám to pro druhé. Nechodím na sport pro sebe, ale proto abych byl zdraví pro svou rodinu, kterou musím zabezpečit. Nevzdělávám se jen pro sebe, ale abych měl kvalifikaci kterou bych mohl pomoci jiným lidem odborně a své rodině finančně.

V jedné pohádce se říká: ...a nikdy nemysli jen sám na sebe, to se z člověka rázem stane tlučhuba a to bere sílu po hrstech... je to sice z pohádky, ale má to něco do sebe.

A myslíte si, až byste našla svého vysněného přítele, že to potom bude lepší? Co když i pak budete neustále nespokojená, protože vaše sestra může to a to, co vy jste nikdy nemohla? Z vašeho psaní je znát, že vás to velice vytáčí. Všeobecně - život jako takový je velice stereotypní. Nejprve musíte udělat nutné věci k zajištění základních potřeb, pak máte možná malinký čas na svoje koníčky. A to pořád dokola. Do toho řešíte různé problémy. Takto je tomu u většiny lidí s malými obměnami. Umíte se radovat z maličkostí? Nebo jste na sebe dost náročná a musíte si pořád dokazovat, jak jste dobrá? Jestli platí ta druhá možnost, nedivte se, že jste stále nespokojená. Sestru nechte plavat. Asi to nezměníte, že na ni mají rodiče jiné nároky než na vás. Nikdy nevíte, jak jí se pak bude dařit v reálném životě za dvacet let. Zrovna dneska v rádiu hovořili o tom, že hodně lidí neumí opravdu relaxovat a využít dovolené. Zřejmě jste jednou z nich. Jste zvyklá být v jednom kole. To je sice pěkné, ale jednou si vaše tělo řekne, že se mu to nelíbí pořád pracovat, že chce taky jen tak v klidu vegetit. Na co jsou vám všechny ty koníčky, když z nich nemáte žádnou radost? Já bych řekla, že jste zrovna ve fázi, kdy si vaše tělo říká o trochu oddychu. Píšete, že jste přibrala 5 kg. A to máte nyní nadváhu, že těch 5 kg musíte hnedka shazovat? Co když těch 5 kg je pro vaše tělo nutných? Tak se pořád tolik nesledujte, nebo musíte být dokonalá za každou cenu? Hm, nezakopla jste o nic pořádného. Myslíte si, že muži-kluci jsou věc, abyste o ně zakopávala? Je docela pochopitelné, že když se vám kluk nelíbí, tak ho na tom háku za chvíli budete mít, byť by se on snažil sebevíc. Je vám teprve 21 let. Všechno máte teprve před sebou, a přeci z vás vyzařuje takové zoufalství z vašeho svého vlastního života. Pusťte si televizi, podívejte se na televizní zpravodajství a pohlédněte do očí somálských matek s podvyživenými dětmi v náručí v utečeneckých táborech. Jejich perspektiva života je velice zlá. Ale ta vaše?

Na vnitřní klid,tzn.na duševní pohodu je výborné cvičení Pilátes a jóga,také se naučte meditovat,není to těžké,a opravdu 100% účinek,zkuste

nebuď tak povrchní a vnitřní klid najdeš. Píšeš, žes od 13 let měla vztah, tvoje sestra od 16, zabýváš se vlastní váhou a začínáš věty slovem "jelikož"... Ani tu knihu nedopisuj, byla by to stejně nějaká blbost.

Co tak si zkusit něco přečíst? Zabiješ tím čas a posune tě to někam úplně jinam, než jsi teď.

Máš depku a v duši prázdno. Nějak ti leží v žaludku ségra, že si doma může vegetit s přítelem a tys nesměla, no ber to tak, že rodiče se také učí ze svých chyb a zřejmě u tebe poznali, že to byla chyba. Nikdo nejsme neomylný a tak se zřejmě poučili. No že nemáš chlapa není nic špatného, ale mám pocit že ti chybí spřízněná duše. Na ty pařby chodíš tak nějak z povinnosti? Jestli jo tak se na to vykašli a jdi jen ,když budeš cítit, že máš náladu pařit. S tou knihou bych radil, dát sama sobě denní cíle, třeba každej den napsat 5 stránek...jinak ten tvůj stav by se dal možná při troše představivosti přirovnat k tomu, že bys mohla už být matkou a dát si tak sama sobě nový smysl života. To hledání vnitříní rovnováhy...na to potřebuješ mít svoje tajný místa, kam se vracíš ráda a kde jen sama se sebou probíráš co bude a co bylo a co je. Možná si u toho i ráda zapálíš a dlouze přemýšlíš s myslí zatoulanou.Já to tak občas musím udělat. Vyčistit si hlavu a sám se sebou pokecat, když jsem neklidnej, tak sám sebe analyzuju a zjištuju co mi vlastně vadí...protože nikomu jínýmu bych to tak otevřeně neřekl, jen sobě jo...) Co se týká váhy, pokud ty kila jsou dost navíc, tak to řeš dlouhodobějším pojídáním ovoce a zeleniny + pohyb. Nezvracej, jinak budeš mít bulimii... Budu ti držet palečky. Á propos, jestli chceš mluvit i s nejvyšším, tak si s ním normálně na tom tajným místě pokecej... ) Všicni jsou blázni,jenom já jsem letadlo...