Máma mě vyhodila z domu - smí to?

Dědictví (možná) dosáhnete až po smrti rodičů. Nárok na bydlení nemáte. Ano rodič Vás může vyhodit kdy chce, ale často se tak děje až když syn, dcera se chovají jako ...píp, píp, píp

No, tak jako na syna se na vás nárok na děditství rozhodně vztahuje (pokud vás matka ze závažných důvodů nevydědí), ovšem pomýšlet na děditství je ještě poněkud brzy, ne? Koneckonců nikde není psáno, že vaše matka za svého života veškerý svůj majetek nerozfofruje a neponechá si jenom tolik, aby mohla dožít v nějakém penzionu s pečovatelskou službou

Ad vyhození z bytu - nejsem si jista, jestli vás smí jenom tak vyhodit. Ale můžete se poradit s právníkem, jaké máte možnosti dožádat se u soudu náhradního ubytování (pokud tedy nejste schopný si ubytování sehnat sám, což je varianta rychlejší, než se soudit).

Pokud by byla špatná ona tak by asi utek dávno on. Pokud ale po 18 roku stále studuje má matka vůdči němu vyživovací poviinost . Myslím do 26.

Pokud nema kam a nema finance, utika se tezko A s tim vyzivnym je to (myslim) do te doby, nez dite ukonci skolu a je pripraveno na praci. Takze to muze byt klidne jen do maturity, kdyz po ni dite nastoupi do prace, pak uz se zivi samo. Kdyz studuje VS, vyzivovaci povinnost prirozene pokracuje do te doby, nez skolu ukonci, nejdele vsak do 26 let, jak rikate.

Nene, zákon o rodině nestanovuje horní věkovou hranici, po kterou jsou rodiče povinni dítě živit. Je to prostě do doby, než je toho ono samo schopno. Pokud tato doba dle rodičů přesahuje rozumnou mez, nic jim nebrání se na vyživování vykašlat a nechat dítě, aby si na nich vysoudilo alimenty (nebo pokud už alimenty soudně určené mají, tak aby si oni vysoudili, že je platit nemají).

To by ho taky mohli zivit treba do triceti Pokud bude vecny student:D

No, je to zákon o rodině, par. 85, odst. 1:

"Vyživovací povinnost rodičů k dětem trvá do té doby, pokud děti nejsou samy schopny se živit."

Věkové omezení tam opravdu není a není tam dokonce ani podmínka, že dítě nutně musí být student. Ono může být třeba neschopno se samo živit z důvodu psychického nebo fyzického postižení anebo třeba proto, že je nedostudovaná, s dítětem a otcem neznámým Proto zákon nestanovuje věk a pokud si dospělé děti myslí, že mají nárok na to, aby je rodiče vyživovali, mají možnost podat si k soudu žádost o alimenty. Pak už je na rozhodnutí soudu, jestli důvod shledá oprávněným nebo ne.

Po maturitě vyživovací povinnost pokračovat nemusí, zvlášť jestli je mezitím vzdělávací proces na chvilku přerušen zaměstnáním. Dá se z toho vyvléci, soud to uzná, když rodič jednoduše rozhodne: Tohle vzdělání ti stačí, pracuj.

Vydědit se dá i z "nezájmu", takže když teď spolu rodič a dítě nebydlí, je to přesně ono." Nestará se" to plnoleté dítě, ať je to jak chce, nikdo nebude už řešit, že se rozhádali..Jedině zase soud, dítě musí dokázat, že není chyba na jeho straně.

Ahoj Marti, právě z těchto důvodů, jsem napsala, že matka málokdy vyhodí vlastní dítě. Z otázky není jasné, kde je příčina. Bylo by možná zajímavé, vyslechnout si i ji. Souhlasím s Tebou, v tom, když říkáš, že i matky mohou být podivná stvoření. Znám to. Fakt to znám a hodně dobře.

Prave, nevime nic podrobnejsiho... znam matku, ktera v den maturity vyhodila dceru z domu, pry ji to jeji otec udelal taky tak, at se stara sama. Smutne.

Je mi lito, ze jsi to musela zazit na vlastni kuzi Rodice maji byt tou nejvetsi oporou, ne tyranem

Za nezaopatřené se považuje dítě po ukončení povinné školní docházky maximálně však do 26 let věku, pokud
a) se soustavně připravuje na budoucí povolání
b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz
c) je neschopno z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vykonávat soustavnou výdělečnou činnost
Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na vysoké škole se považuje
a) studium na vysokých školách v rámci akreditovaného studijního programu, tzn. bakalářského, magisterského nebo doktorského studijního programu
b) studium na vysokých školách v cizině, pokud podle rozhodnutí MŠMT ČR je postaveno na úroveň studia na vysokých školách v ČR
Za soustavnou přípravu na budoucí povolání se také chápána
a) doba od skončení studia na střední škole do dne, kdy se dítě stalo studentem vysoké školy
b) doba od ukončení studia na vysoké škole do dne, kdy se dítě stalo studentem jiné nebo téže vysoké školy, nejdéle však po dobu tří kalendářních měsíců následujících po měsíci, ve kterém dítě ukončilo studium na vysoké škole
V e všech případech musí být dodržena podmínka, že dítě pokračuje ve studiu bez jakéhokoliv přerušení, tedy bezprostředně.

Já to měla tak, že když mi byly dva roky, matka se rozvedla a nechla nevlastní babičce na výchovu. Ta byla velice hodná, a vlastních dětí nemajíce, měla za vlastní mne. Naštěstí, naučila mě lásce. Jenomže mně máma, ta pravá, přesto chyběla, a neustále jsem za ní lezla. Odháněla mě slovy, "běž si olizovat babičku, ta k tobě chová opičí lásku". Byla tenkrát mladá, dvaadvacet let a byla moc krásná, a já ji zbožňovala. Rostla jsem a ona si pak našla jiného muže, vdala se, měla s ním holčičku, mou nevlastní sestru, odstěhovali se, a mne sebou nevzali, protože její nový manžel si to nepřál. Pak se rozvedla podruhé a vdala po třetí, mou sestru dala do výchovy k rodičům třetího manžela. Nemohly jsme se stýkat, nikdo mi neotevřel vrata, když jsem chtěla sestru vidět. Byla o sedm let mladší, a já bych ji prý zkazila. Mně bylo 13 let a jí šest. Když jsem za ní šla do práce, schovala se přede mnou a její kamarádka, mi říkala, že není v práci. Byla jsem jako štěnice a neustále za ní chodila. Někdy jsem dosáhla svého, neboť jsem si sedla v čekárně u doktora na lavici, (kde pracovala), a nehla jsem se z místa. Vdržela jsem tam hodiny. Nebylo zbytí, musela domů a tak mně neochotně vzala sebou. U ní doma jsem se nesměla ničeho dotknout, a už vůbec ne něco sníst. Bylo mi řečeno, že je to jejího manžela, který by se zlobil. Dala mi samozřejmě něco k jídlu, ale třeba tam byl nějaký salám, nebo sýr, a na ten jsem se mohla jenom koukat. Neustále mi kladeno na srdce, že k nim nesmím chodit, protože on si to nepřeje. Pak tento muž zemřel a ona se vdala po čtvrté. To už jsem byla vdaná i já, a shodou okolností, její čtvrtý mažel bydle ve stejném paneláku jako já. Já v sedmém, on v devátém. Vůbec jsem netušila, že má matka bydlí ve stejném domě, po několik měsíců. Já se v té době rozvedla a odcházela do Prahy, čekala jsem na autobus, když jsem ji viděla vycházet z nádraží, myslela jsem, že jde za mnou na návštěvu, utíkala jsem k ní, abych jí to vysvětlila, nevídaly jsme se, suše mi odvětila, že nejde za mnou, nýbrž domů, protože tam bydlí. Stála jsem jako opařená a celou cestu do Prahy brečela. Později jsme se sešly a ani její čtvrtý manžel mě nechtěl. Byla to prý podmínka k tomu, aby se k němu mohla nastěhovat. Bez dětí, ani já, ani sestra. Pak jsem opustila republiku. Po několika měsících mi začaly chodit dopisy, jak mě miluje a jak jí chybím. Všechny dopisy mám dodnes. A pak to stejně špatně dopadlo, protože jsem se po dvaadvaceti letech vrátila, ona mezi tím ovdověla a našla si dalšího přítele a historie se opakuje... Není to všechno, je to daleko složitější, ale už toho nechám.

Když píši, že matka málokdy vyhodí své dítě, jsem myslela o sobě. Dnes jsem matkou i já, a své dítě bych nikdy nevyhodila, a nemám to s ním ani trochu lehké. Jenomže ho jednoduše miluji, a tak pomáhám ze všech sil, a buďte klidní, že dost trpím. Bojím se o něho, je takový, jaká je dnešní mládež, i když je mu už přes třicet.

Suzymon Vas pribeh je velmi smutny, uplne mi beha mraz po zadech. Reknu, co si myslim - jako vzdycky:D

Vase matka je ..., typicka mrcha, ktera nikdy nemela deti mit, kdyz je klidne odlozi. A tim hure, ze si k zivotu vybirala takove chlapy, kteri ji ovladali a zakazovali zivot s detmi. Ktery normalni chlap ma podminku, ze k nemu muze zena, ale bez deti? Hruza. To neni matka, to je nekde trosku jinde. Ani se nedivim, ze chcete sveho syna od tohoto scenare oprostit a tim vice ho milujete - a on se tim vice citi svazany a duseny laskou. Nic vsak neni cerne a bile a tohle je dan za Vase priserne dospivani... snad si to syn jednou uvedomi

Ahoj Marti, co se týče mého syna, nevím, jen doufám, že na to nepřijde příliž pozdě. A co se týká mé mamky, její chování bylo ještě nepochopitelnější. On tototiž časem vyšlo najevo, že to nebyli ti chlapi, kteří jí zakazovali mít u sebe děti, to si vymyslela jako důvod k tomu, aby se nás zbavila, a nebyl,o to morálně na ní. Dnes už to vím, vím to vlastně už několik let, všechno jsem i dokázala pochopit, a otočit list. Jenomže ona je stále stejná, nezměnila se. Pokračuje v tom dál. Nyní je jí sedmdesát osm let, je nemocná a odhání mě dál. A tomu svému nynějšímu příteli vyprávěla nějaké báchorky, jak jsem na ni zlá. Došlo to tak daleko, že za mnou vloni osobně přišel, vynadal mi, a požádal mne, abych za svou mámou nejezdila, že ji moje přítomnost ničí zdraví. Je to prostě intrikánka, a kdyby to nebyla má matka, vyhnula bych se jí obloukem. Jde z ní strach. Dokáže nadělat spousty nepříjemností. Ono to je všechno nesmírně složité a nejde to napsat pár slovy tak, aby to bylo pochopitelné a jasné. Dokázala proti mně poštvat i mého syna. Je jen velice úzký okruh mých opravdových přátel, kteří ví, jak to opravdu je. Abych pravdu řekla, ani nevím, proč jsem se o tom všem rozepisovala. Nejsem na tu situaci hrdá, stydím se, a normálně o tom nemluvím. Tak zatím ahoj Suzy.

Suzy, jestli pak neni lepsi i sobe vnitrne predstirat, ze zadna maminka uz neni. Nevim, je to jen uvaha, ja mam s mamkou fajn vztahy, sice to taky nekdy skripe, ale to je dano povahami. S rodicem, ktery me nechtel, protoze mu byl milejsi svobodny zivot bez komplikace jmenem "vlastni dite", bych zrejme opravdu nekomunikovala. Stejne jako nemam nejmensi touhu komunikovat s biologickym otcem, ktery se zrekl ditete, protoze to nebyl vytouzeny syn. To neni rodic, ale hyena. A muj soucit ani slova si - stejne jako tvoje "matka" - nezaslouzi.

Divne je, ze syn nezna tuto historii, kdyz ho matka stve proti tobe. Rekla bych, ze by prave mel byt jednim z prvnich, komu jsi ji mela rict...

A Suzy... ze na situaci nejsi hrda, je jedna vec. Ze ti clovek, jez mel byt nejblizsi, znicil destvi, dospivani a vlastne velky kus zivota, vsak neni tvoje chyba, tudiz nejaky stud neni na miste. Je ve hvezdach, jak by se na tvem miste zachoval kdokoli z nas, a pochybuji, ze by to dopadlo lepe. Mas o syna strach, aby jsi o nej neprisla jako o matku, aby jsi byla lepsi, nez ona... a tak moc, ze nejspis prehanite. Je to ovsem pochopitelne.

Já nechci být lepší než má mamka, to by bylo příliš jednoduché, stačilo by by být normální mámou, takovou, jakých je miliardy na tomto světě. Ale vše je zřejmě osudově ovlivněno, bohužel. S tím nikdo nic nenadělá. Já jsem se s tím asi už vyrovnala, a věř mi, že docela lituji, že jsem se o tom rozepsala. Stejně to nejde pochopit. Marti, kdybych si myslela, že mi někdo dá radu, jak na to, myslíš, že bych tu otázku nezadala? Ale ovšem, že bych ji zadala. Jenomže já vím, že v tomhle jsem sama. Nebudu nikoho obtěžovat něčím, o čem vím, že není v jeho moci jakkoliv pomoci. Ale jsi hodná, protože se mnou komunikuješ, a to mě neznáš. Taky by sis mohla myslet, že to nějak přeháním, anebo že si vymýšlím. Protože jsem si už všimla, že tady někteří hodně přehánějí. Já se do toho nechci zapojit, byla to náhoda. Mně život naučil, že si musím pomoci sama. Já se na nikoho nespoléhám, prostě se s tím peru. A abys věděla, když mám skutečně problém, nikomu se nesvěřím, od nikoho nechci nic. Stejně Ti nikdo nepomůže. Jo, řeknu to, ale až když si to vyřeším sama. A to bys koukala, co lidí Ti řekne, "a proč jsi mi o tom neřekla?" Ale když už je po všem. Zkusila jsem to jen jednou, obrátila jsem se na člověka, který se holedbal, jak pomáhá lidem, a co všechno pro ostatní dělá, nezištně. Byla to tenkrát taková prkotina, a co si myslíš, že se stalo? Najednou nebyl kompetentní, najednou neměl žádnou možnost, aby se v čemkoliv angažoval, a tak dál. To mě nadosmrti vyléčilo. Slova, slova, slova. Když dojde na "věc" , jsi SAMA.

Ještě doplním, co se týče mého syna, narodil se ve Francii, a moje matka ho poznala až když mu bylo asi pět let, když ji za mnou komunsti pustili. Neznal podstatu ničeho, protože jsem mu to neřekla. Chtěla jsem, aby ji měl rád, jako babičku. Nemohla jsem přece říkat, co jsem prožívala v dětství, já ten list otočila, já chtěla, abychom se měli rádi. Udělala jsem chybu, ale jinak to nešlo. Přece nebudu vysvětlovat jejímu vnukovi, jak se ke mně, jako k dceři zachovala? Jak říkám, je to složité.

Přece neřeknu synovi, Tvoje babička je divná, neměla mě ráda, nevychovala mě, opustila mě, a celou tu strašnou pravdu. To přece nešlo, když jsem chtěla mít hezké vztahy, abychom se měli všichni rádi, konečně! No, nepovedlo se se. Minulost nemůžeš zničit. Existuje sama o sobě, a najednou se všechno zakalí. Holka zlatá, jak říkám, to je na knihu.

Dobrý večer "Suzynom", jak čtu tvůj příběh, tak mi připomíná můj. Už jsem to tady několikrát zmiňovala, až na to, že jsem vše prožila tady a ne v cizině. Mámu jsem 8 let před smrtí neviděla, na pohřbu jsem jí nebyla. Naši se rozvedli a my skončili v děcáku, táta se nikdy už neoženil, máma to stihla v životě 5x. Přesto jsem tátu doopatrovala s manželem až do smrti. Máma mi chyběla, nebyla mi ani na svatbě, měla jsem jen nevlastní babičku /vzala si dědu, jako vdovce s dvěmi dětmi, spolu žádné neměli/, která byla moc hodná. Stejně jsem mámě odpustila, táta o ní neřekl v životě špatného slova, byla to naše matka a tak to také zůstane. A máš svatou pravdu, i když se člověk svěří, nebo někomu vypovídá, stejně si musí své věci vyřešit sám, jen si trochu uleví. Držím ti jen palečky, aby jsi měla se synem pěkný vztah. Měj se, stařenka

Možná příběhy zdejších rádců, pomohou tazateli trochu popřemýšlet o vztazích k rodičům. - stařenka

Ahoj Stařenko! Tak vidíš, člověk si myslí, že to, co prožívá on, je ojedinělé, protože je to tak absurdní, že se to vymyká lidskému normálnímu chápání. A ono tak není. Je nás asi opravdu hodně, co procházíme podivným utrpením, nepochopitelným. Ale asi právě my, kteří jsme tím poznamenaní opravdu, o tom raději mlčíme, a snažíme se z toho nějak vybabrat po svém. Jsi fajn, žes napsala.