Dobrý den, mám opravdu otřesnou paměť..někdo se mnou mluví a já si za 10vteřin nepamatuji co přesně říkal. Nebo s někým jeden den mluvím a druhý den se mi těžko vybavují detaily o čem jsem se s ním vůbec mluvil, i třeba ta daná situace, co měl na sobě apod..Jako kdyby se mi to jen zdálo nebo to bylo strašně dávno. Nejhorší na tom je, že nejsem tak starý, aby se mi tohle stávalo..kde je chyba? Může to být v mém životním stylu? Občas se napiju(víkendově), někdy si i zakouřím mariuhanu(třeba 3-4x do měsíce), ale poslední dobou se snažím omezovat obojí..v čem je tedy problém? Nemáte někdo podobnou zkušenost nebo spíš neznáte nějaký dobrý fígl, kterým bych si mohl paměť posílit?
Fakt je to tím.
3x
Nazdar Messi, to nemá nic společného s pamětí, jako takovou. Ty prostě nevnímáš, co Ti lidé říkají, nezajímá Tě to natolik, abys věnoval čemukoliv pozornost. Jen se zamysli, určitě si dobře pamatuješ situce, kdy se Tě to týkalo osobně! Jsi jednoduše obrácený jen sám do sebe, a to je dost smutné. Asi budeš mít sám nějaký problém, který Tě absorbuje, a tlachání těch druhých, Ti připadá, jakoby mluvili o ničem, jedním uchem tam, druhým ven. Prostě vypouštíš všechno, co se Tě konkrétně netýká. Fígl na to není, je to otázka osobnosti. Prozpytuj sám sebe, to je jediná rada, kterou v tomto momentě disponuji. Ale netrap se, lidí jako jsi Ty, je většina, musím ovšem dodat, že bohužel. Ale abych pravdu řekla, nevím, co je lepší. Mně zase mají lidé za zlé, že si pamatuji do detailů všechno, co oni nablábolejí. Když jim odříkám doslova, co kdysi řekli, jsou na mne nas..raní. Takže co je lepší... Já nevím. 
Tohle nesnáším, když mi někdo říká, že nevnímám. To není vůbec pravda. Taky mám problém s pamětí. Je mi 20, nekouřím, nepiju, ale paměť mám prostě hroznou. Ta dlouhodobá je v pořádku, pamatuji si věci, které se staly před lety, pamatuji si i jaké jsem tehdy měla pocity nebo jaké bylo počasí. Ale když jdu např. do obchodu, tak si musím napsat lístek a i tehdy polovinu věcí zapomenu (např. mám na lístku - rohlíky, salám, sýr, přečtu si to v obchodě, dám papír do koše a jdu pro ty věci, ale pak doma zjistím, že jsem vzala jen rohlíky a sýr a na salám jsem zapomněla).
Stejně to je i s lidmi - někdo mi něco říká, já poslouchám a plně se na něj soustředím, ale když ten člověk druhý den řekne "pamatuješ, jak jsme se bavili o tom a o tom?" tak já v 90% nevím. Pamatovala bych si to leda bych si aspoň 4x zopakovala, co říkal.
Občas se mi stává, že si jdu udělat čaj, ale když dojdu do kuchyně, tak najednou nevím, co tam dělám a proč jsem přišla.
Je to holt těžký, snažím se paměť procvičovat, ale jde to těžko a to nejhorší na tom je, že si ostatní myslí, že jsem nějaká sebestředná holka, kterou nezajímá, co mi ostatní říkají. I když to není pravda.
Kolikokoli, ani nevím jestli se sem ještě vrátíš, ale i přesto budu reagovat. Vysvětluješ to velice přesně. Například okamžik, kdy si jdeš pro něco někam. Než tam totiž dojdeš, proběhne Ti hlavou spousta myšlenek, a jelikož to, pro co jsi šla, nebylo zase tak podstatné, v tu chvíli si nevzpomeneš. Já se vždycky vrátím odkud jsem vyšla, a v tom momentě se mi vrátí do paměti, co jsem vlastně chtěla. A to je právě to, co se Vám stane, když posloucháte, co Vám kdo povídá. Posloucháte ho sice, ale souběžně Vám mozkem běží další myšlenky. Pokud to, co Vám ten dotyčný povídá, nezaujme vaši mysl natolik, že se tím zaobíráte i pak, když se rozejdete, vypustíte to. To byste pak měla hlavu jako balón. Já se také nezobírám prkotinami, ale k těm se většinou žádný z lidí také nevrací. Je však možné, zapamatovat si podstatné, tedy to, co oni mají v tu chvíli za podstatné, protože k tomu se pak vrací. Ale tohle je moc složité, protože to se musí vycítit dopředu, že jednoho dne dojde k tomu, že budou zase tvrdit něco úplně jiného. Už toho vysvětlování raději nechám, nebude se Vám to ani chtít číst. Tak ahoj, a přeji veselý život, bez zapomínání. Suzy.
Asi to tak nějak bude. Je pravda, že mám věčně hlavu v oblacích, a občas "myslím na tolik věcí najednou, že prostě musím něco vypustit". Občas to ale opravdu hraničí s nemocí, takže doufám, že to není nějaká začínající Alzheimerova choroba. Často se zapomenu - kam jdu, proč tam jdu a taky se mi občas stane, že třeba ráno vstanu a nevím, kde jsem (třeba si myslím, že jsem doma a ve skutečnosti jsem na privátě). No, snad se to nebude zhoršovat.
Děkuji za reakci, ráda jsem si ji přečetla a dlouhá mi nepřišla 
.
0x
Já bych to neřešil. Mě se to stává taky dost často, a to už nechlastám přes rok a trávu už jsem taky pár měsíců nekouřil. V jednom dokumentárním pořadu říkali že je to určitá porucha pozornosti, která je charakteristická pro naši generaci. Že my co jsme vyrostli na internetových webech a nečteme klasickou literaturu, prostě zvládáme vnímat jen krátký dávky informací. Na tom asi trocha tý pravdy bude. Já napíklad už na škole nechápal, proč se mám v dějepisu a literatuře dlouze bifovat letopočty a různý latincký citace, když si to během vteřiny můžu někde vyhledat.
Moje paměť je dost cenná věc a tak ji využívám jen na skladování těch informací, který na googlu nenajdu.
Jinak jedna studie zabývající se lidským mozkem a pamětí zvlášť, kterou jsem kdysi někde vyčetl, říkala, že si nepomatujeme věci, které pro nás nejsou důležité. A tak to má být.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.