Dobrý den,
bydlím s mámou a bratrem v dvojgeneračním domku,nahoře bydlí babička,dům je napsaný na mě bratra, s tím, že babička bude obývat horní patra do své smrti.Má to psané věčné břeneno. Babička si však myslí, že celý barák je její, nedovolí nám provést nutné opravy na domě, nelíbí se jí naše návštěvy,kolikkrát je ji vyhodila, dělá nám naschvály,vyhrožuje že nebude platit polovinu nákladů na bydlení,Mámě zakazuje zvát domů s přítelem,vadí ji naši kamarádi, Kolikrát ztropí scenu pro zbytečnosti. Maminka se ze situace zhroutila,léčí sena psychiatrii, táta nám loni umřel a od té doby je to s babičkou ještě horší.Co máme dělat, aby byl život v domě snesitelný?. odstěhovat se nechceme a ani nemužeme.
2x
Babička se cítí v právu, protože barák byl původně jejím majetkem. Dala ho svému synu, Tvému otci, ten zemřel. Předpokládám, že ani její manžel už nežije, nemluvíte o dědečkovi. Je zatrpklá, když vidí, že její snacha, si vodí do domu, který vlastně byl kdysi její, cizího člověka. Tohle je snadné pochopit. Ale co mi je nesnadné pochopit, že se tak chová i k vám, svým vlastním vnukům. Nabízí se jen jediné vysvětlení, a to je, že ani vy dva, se k babičce nechováte nijak moc hezky. Cítí se zřejmě docela opuštěná a osamocená. Tím pádem to bude řešit po svém. Vy se jí zbavit nemůžete, neboť má svá práva, naštěstí. Položím úpřimnou otázku. Co byste vy všichni udělali s babičkou, kdyby ta práva, ve formě doživotního užívání horního patra neměla? Asi mi neodpovíš, tak to udělám za Tebe já. Podle toho, co píšeš, už by byla někde vystěhovaná v domově důchodců. Moje rada zní, místo dělání naschválů, zkuste za ní přijít, a snažte se pochopit její jednání. A máte ji vůbec rádi? Je to vaše babička! Já z Tvého dotazu necítím ani trochu lásky. Už jenom ta otázka. "Babička nám dělá ze života peklo". A zajímalo tě, jakým "peklem", prochází ona sama? Vy jste proti ní tři, ona nemá nikoho. To je určitě její vnitřní pocit, a podle toho se také chová. Je to na vás všech,a v prvé řadě, je to na Tvé matce. No, jsem si jista, že moje odpověď se Ti líbit nebude, ale zeptal ses. Tak si to přeber.
Je pravda, ze dneska je trend stehovat starnouci rodice a prarodice do domova duchodcu, pry pro jejich vlastni dobro. Co muze byt pro stareho cloveka horsiho, nez ze je odtrzeny od rodiny a sam? V tomto strasne fandim svemu tchanovi, ktery ve svych 40 letech stavi na zahrade maly bezbarierovy domek, az jeho rodice budou nemohouci, tam se o ne s manzelkou a detmi budou starat. Krasne, jak se nektera rodina dokaze radovat ze setkani a je pevne stmelena, nikoli "ahoj babi, jak se mas a dej mi duchod."
S maminym pritelem to tez chapu, tak brzy po smrti syna bych na jeho miste take nezkousla jineho... ale! I matka je clovek, ktery ma urcite citove potreby, a babicka jim branit nemuze. Muze ovsem priteli matky branit ve vstupu do domu, pokud si ho uvnitr nepreje. Proste se matka musi smirit s tim, ze se rana jete musi zahojit a necpat noveho pritele hned domu. Za casu nasich babicek to bylo malicko jinak a casto zeny zustavaly vdovami po zbytek zivota, a to i aby uctily pamatku manzela.
A nune opravy na dome jsou proste nutne opravy - musi se udelat, to by babicka mela pochopit. Musi se na to ovsem jit s citem.
nedá mi se nezeptat,prožila si někdy na vlastní kůži takovou situaci-podle mne určitě ne,protože jinak bys nepsala v tom duchu,co jsi psala...Bohužel s tím máme v rodině zkušenost a mohu ubezpečit,že to byl očistec-doslova...Hlavně pro maminu(tchýni-nerad ale toto označení užívám)dceru prababičky...Tři roky intenzivní péče(24hodinovou,včetně veškeré hygieny,krmení atd.) o svou stále více nemohoucí matku jí málem přivedly do hrobu-jinak napsané by to nevystihlo situaci("odměnou" jí byl nevděk,nadávky atd...,viz.shora),a to "nešlo o barák...".jinak kamarád má stejnou situaci,babička sice má barák,resp.už za života dědy jej převedly na dceru(matku kamaráda) a jeho mamka chodící stále do práce,poté intenzivní péče o babičku-druhá babička na druhém konci Prahy-naštěstí rel.soběstačná co se domácnosti týče-jinak zahrada,asi 5000m2,dříví,úklid,sníh atd. a ...nic,stačí říct děkuju,a i kdyby nemusí říkat děkuju,ale brblat(přímo "držkovat")na svou dceru,která se o ní stará-to je prostě mazec...A ještě doplním,konkrétně zde nemají zaneseno ani břemeno,podíl-takže by babičku mohli "šoupnout" do DD(podle tvé logiky)-jenže míst v DD je jako šafránu a "nepsanou" podmínkou přijetí seniora je buď "převod nemovitosti",nebo velmi vysoké "vstupné"-jinak smolík...Tohle(ony jakože podmínky) vím od maminy(tchýně),co to zjištovala,a docela jsem čučel...Korupce v přímé praxi...Takže za chvíli mezi honorací žádní bankéři,lékaři apod.,ale ředitelé Domovů důchodců...
suzymon-bohužel to prostě nemáme nikdo jednoduchý...,přeji at se daří a hlavně zdraví-vztahy se třeba urovnají,nebo třeba ne...,musí k tomu být dvě strany...-ale myslím si,že je to řekněme "až za tím zdravím..."
Eriku, máte pravdu, nezažila jsem zrovna tohle, ale kdybych měla vyprávět o svém životě, byl by z toho smutný román. Jestli jsem se někoho dotkla, tak se omlouvám. Víte, ono je soužití mezi lidmi, a to i mezi vlastními, hodně složité. Reagovala jsem tak, jak mi napověděl cit, nemyslela jsem to špatně. Prostě mi najednou bylo té opuštěné "babky" líto. Asi jsem se nechala ovlinit vlastní životní zkušeností. Víte, já mám za sebou těžký život, ale opravdu těžký, neumím si stěžovat, a proto ani nebudu nic vysvětlovat. Navíc jsem naprosto přesvědčena, že si to musím vyřešit jenom já. Do lidských osudů se těžko vstupuje, a všechno, co člověk prožívá, prožívá subjektivně, tak jsme od přírody zařízení. Jenom Ti řeknu, že já bych dala nevím co, abych mohla žít s mámou. Není to kvůli tomu, že by už mezi námi nebyla, je zde, i když hodně stará, ale já jsem ji nikdy nezajímala. Vychovala mě nevlastní babička, kterou jsem milovala jako mámu. Ta už nežije čtyřicet let. Přesto jsem po své mámě celý život toužila a nepřestala k ní hledat cestu. Tátu neznám. Jen vím, že zemřel. V devětadvaceti jsem opustila republiku a žila ve Francii, a v té době, si najednou na mne moje máma vzpoměla. Psala dopisy jak mě má ráda a vysvětlovala... Já uvěřila. Trvalo to dvaadvacet let, než jsem se mohla vrátit domů. Celá ta léta, jsem žila nadějí, že až se vrátím, budu žít konečně s ní. Když to nešlo v mládí, tak alespoň na "stará kolena", jak se říká. No a stalo se to, že jakmile jsem se vrátila, odvrátila se ode mne. Už jsem nebyla "zajímavá", asi. Také jsem už neměla tolik peněz. No vidíte, a nakonec jsem ten "román" přece napsala. 
Tak nic ve zlém, Suzy.
babičce pravidelně nakupuki uklízím, jenže ona si napíše 5 rohlíků, salám, já jí to donesu a ona se se mnou hádá, že chtěla vánočku, včera polila gulášem schody, prý ji nechutnal, přesto, že jsme to s bráchou snědli, snažím se jí pomáhat, kde mohu, ale nechci být za blbečka, nemyslím, že bych v 18 musela babičce hlásit, kdy přijdu,a oplácet jí stejně, že jí neuvařím, noperu nechci, říkali jsme jí at chodí do klubu duchodcu, cvičit, ačkoli má 75 ještě jezdí na kole. s tátou si nijak zvlášt nerozuměla, i když je to jeho matka, táta po střední se odstěhoval a maminku si k sobě nastěhoval, trpeve tehdy když umřel děda a babička by nezvládla platit byt, tak co jsme nevděční a nemáme ji rádi?Dáša
Hmm ten nakup a schody polite gulasem proto, ze ji nechutna, to uz neni volani o pomoc, protoze se citi osamela, ale poradny naschval. Nevim, omlouvat to tim, ze kazdy budem ejendou stary a budeme se chovat stejne, je podle me scestne. Pokud je babicka svepravna, takto by se chovat nemela. A opravdu nemusite babicce hlasit, kdy, kde, kam a s kym jdete, to neni jeji vec, ale vec Vasich rodicu, at se to libi, nebo ne.
Vy mate dve moznosti - bud zatnout zuby a vydrzet to, nebo pouvazovat nad zmenou Vaseho pristupu. POkud je babicka psychicky v poradku a skutecne svepravna, neda se donekonecna o nekoho pecovat, jen aby mel jako odmenu hadky a naschvaly.
1x
Předpokládám, že babička je mámou tatínka a Tvoje maminka se s ní nemůže rozumně domluvit. Nezmiňuješ se ani o dědovi, který by mohl figurovat jako "spojenec" a babičku umírnit. Možná by pomohlo obrátit se na někoho jiného v rodině (př. strýc, či její další děti), na koho babičká dá, a mohl by ji zkusit "promluvit do duše". Pochopitelně nejlépe by bylo, kdyby se dalo s babičkou otevřeně si promluvit, možná je sama jen zarmoucená, a neumí si s tím poradit jinak, než že ztrpčuje život ostatním.
Jinak s odvoláním se na zákon, se věcné břemeno nijak neobejde. Nerada to říkám, ale pokud s člověkem skutečně není možná rozumná řeč, platí, že rozumnější ustoupí. Tedy přizpůsobit se situaci; chodit na návštěvy raději ke kamarádům, než si je vodit domů; maminka se může vidět s přítelem raději mimo dům.. Pro mámu je teď důležitá psychická pohoda, takže pokud možno, vyhnout se doma "píchání do vosího hnízda". Pokud obýváte každý své patro, dají se problematické styky minimalizovat. Chápu, jak je celá situace nepříjemná, ale takhle bude alespoň snesitelnější.
A proč dělat babičce naschvál?Jí je třeba smutno,že jí umřel syn,jestli to byl její syn teda.A třeba si myslí,že jejich mamina na něj zapomněla.Nechce, aby tam byl jiný chlap.Rok není zase tak moc.Určitě na jejich tátu pořád myslí.A je už stará.Měli by ji to vysvětlit,že nezapomenou na tátu,ale že nechce mamina ještě být sama.To je jako u děcek,také někdy nechcou přijmout jiného tátu,nebo mamku.Nechtějí to pochopit.Měli by jí to vysvětlit a chovat se k ní pěkně a né ji to oplácet.Ale opravit barák musí,tak když je to jeho,tak at to opraví,ale nechtít od babičky peníze.A mamina at se s přítelem schází jinde.Nevím jaká je ta babička,ale určitě bych ji nedělal něco naschvál.Musí vědět,že ji mají rádi.Když jí budou všechno oplácet,tak to bude ještě horší.Já bych taky nechtěl,aby si babička našla jiného dědu.
1x
"koblih", nepíšete, jak je babička stará. Uvědomte si ale, že pochovala svého syna, je to krátká doba a babička se s tím učí vyrovnat. Určitě potřebuje projevy lásky. Buďte k ní laskaví, ale žijte si svůj život, pomožte ji situaci zvládnout, sama si s ní neví rady a proto se tak chová. Myslím si, že má pocit, že ji nemáte rádi, že o ni nestojíte, že je nepotřebná, proto takto reaguje. Z toho vyplývá, že ani chování vás všech k ní není úplně správné. Co dostává, to vrací. je to můj názor. Záleží na jejím věku a zdraví. - stařenka
0x
Ja bych sni za kazdou cenu jednala slusne ,snazit se pochopit,proc se tak chova a hezky si postupne vyrikat.Nejdriv musite zaridit,aby vas mela rada,ono to dela divy,pak vyjde i sama vztrict a s ledascim se lepe smiri.Kdyz se bude cilit,budte náschval mily,at vas nedostane a nabidnete ji i pomoc s necim,nakup a pod.Neco jako frajer Lucy,zahrajte si na neho.Jsou veci ktere si musi srovnat proste v hlave a dat ji na to cas,byt trpelivy.ja vim,chcete zit a berete to normalne.Nic mene pokud ani potom neprijdou malinke zmeny,nejlepe babe zakroutit krkem.SAmozrejme zertuji.Chapu i to,ze s nekym to proste nikdy nepujde.pak nezbyva nic jineho nez resit vse pravni cestou.hodne stesti.
ano,napřed jít slušnou cestou,dohodou.Ale čím jsem starší,tím se méně přestávám divit,jak to,že s některým starým člověkem se nedá ruzmně vyjít.Záleží to na jednotlivým případu ale někdy opravdu je ta demence tak velká,že je to na prášky nebo opravdu utéct.Každý to musí zažít na vlastní kůži,jinak nepochopí.I když je na druhé straně nebezpečně mnoho sobeckých zmetků,kteří raději dají duševně zdravou mámu nebo tátu do domova důchodců aby se o ně nemuseli starat
pro všechny ty,kteří radí slušnost atd.-bohužel(pro vás bohudík)jste nezažili soužití se starším a nutno podotknout,že vesměs asi i značně zahořklým příbuzným...Ono vůbec,často,nejde o barák a nevím co ještě,ale o normální klid všedního dne-na všechny strany...Prostě s veškerou úctou,ochotou člověku(často spíš babičky-dědové jsou víc v poho...)pomoci a snahou o ulehčení od případných neduh stáří,člověk dostává jen nadávky,pohrdání a nevděk...A to se dá vydržet týden,měsíc,rok-podle naturelu-ale nejde to věčně-a bohužel se to ještě spíš stupňuje...Je to horší než s malými dětmi(ti mohou dostat na zadek a uvědomí si "kam až mohou a kam už ne"-babičce těžko naplácáte-i když by to asi potřebovala
) takže jediným řešením(o všelijakých extrémech a šprajcech na oplátku nemluvě)je ignorace a řekněme nahodit třeba zkusmo dva tři dny "neuvařit"-prostě něco co již bere v rámci pečování jako samozřejmé-tím nemyslím babičku nechat o hladu(pouze jíten den,dva "jen" koupit pečivo a něco),prostě zkusit něco,aby si to trošku uvědomila...Jinak to bohužel nejde...,protože sklápět hlavu můžete jen do určitého okamžiku(pak už není kam)a omlouvat její chování stářím jde taky až do okamžiku,kdy jí nedejbože třeba "na just" vaší návštěvě ,napadne pustit plyn apod...
0x
No nevím. Jen díky babičce jste se dostali k vlastnímu baráku a ještě po ní chcete, aby vám platila polovinu nákladů na bydlení? Ta musí litovat, že někdy na někoho barák přepsala. Měla ho raději prodat, vás vyhodit na cestu a raději si zaplatit nějaký lepší domov důchodců. Asi by na tom nebyla hůře, než teď.
0x
To je asi tak - spousta starých lidí je nemocných, zahořklých s vrtochami stáří. K nim patří právě takové chování, jaké vy popisujete. Vyhovět takovému člověku jde velice těžko, ničím se nezavděčíte a jste ti nejhorší. Neberte si to moc osobně, takových starých lidí je opravdu hodně. Nezapomeňte, pokud má vaše babička už své roky (je stará), tak se u ní může projevovat stařecká demence. Ta se velice často projevuje takovým chováním, jaké vy popisujete. Podezřívavovat, nepřejícnost, prostě hrůza nad hrůzu. Stařecká demence neznamená jen, že si člověk nic nepamatuje, to taky může znamenat psychické změny na duši, kdy se z člověka stává zlý tvor. Netvrdím, že zrovna toto má vaše babička, u ní se možná spíš projevuje stesk po jejím zemřelém synovi, vašem otci. Starého člověka nepředěláte, on se vám nepřizpůsobí. Přizpůsobit se musíte vy, přestože je to psychicky velmi vyčerpávající! A toto spousta lidí neumí, proto tolik starých lidí končí v domově důchodců.
0x
Stejný problém máme s dědou - manželovým otcem,chalupa je psaná na manžela, léta tam investujeme, známé nezveme jelikož nikdy nevíme jak se děda zachová, nejhorší je, že chceme aby otec žil v klidu a hlavně v pořádku ale to co udělá manžel jeden víkend děda za týden zničí, pravda asi v dobré víře pomoct, třeba na nachystané prostranství na betonování na bazén zasadí než přijedeme brambory, neuklízí po sobě nic, vypne nám lednici aby to moc nestálo-podotýkám že neplatí vůbec nic, nesmí se měnit okna jelikož podle něj kastlové asi 50 let staré to je kvalita, a tak bych mohla pokračovat ještě dlouho. Je to neřešitelné a přeji pevné nervy! U nás je to boj s větrným mlýnem 30 let. Manželova matka bydlí v dalším domě po svých rodičích ten má manželova sestra a je to tam trochu jinak, oni roky nic nebudují jelikož babička nechce a tak třeba nemají WC, koupelnu- bylo tam WC dřevěné na dvoře a jednoho dne spadlo a babičce stačí chodit na hnůj - no co dřív to tak bylo a lidi žili jsou její argumenty. Tak nyní máte aspoň trochu představu, že v tom nejste sám.
0x
Dovedu si představit, že vaše situace je těžká. Ale nesouhlasím s radami, že byste se měli nechat omezovat. Dům vám zřejmě darovala, a to dobrovolně. Věcné břemeno užívání má na horní patro - tedy není oprávněna zasahovat do vašeho bydlení v přízemí, vyhazovat návštěvy.
Musí pochopit, že dům není její a má jen ta práva, která jsou uvedena ve smlouvě o věcném břemenu. Nemusí platit "nájemné" - ale (pokud není uvedeno jinak) by měla hradit energie.
Nevím, jak to máte stavebně vyřešeno - zda jsou oddělené místnosti od schodiště (tedy že byste se mohli v pokojích v přízemí před ní zamykat - prostě jako když jsou v rodinném domě 2 byty - ona si bude žít nahoře a vy dole.
0x
Znam pripad z blizkeho okoli,ze babicka snachu vyhodila i s vnoucaty na ulici kratce po umrti jejiho syna-otce rodiny.co bylo duvodem?Vdova si tam nevodila muze,ale tchyne logicky usoudila,ze by tomu tak jednou mohlo byt,ze si vezme jineho.Prebehla udalostem.no,co k tomu dodat.clovek chape jak je tezke pro babicku divat se na jineho ,ktery je tamvlastne misto syna,dokazi se vzit a predstavit si to,opravdu.Nic mene to,co provedla,ze se jeji vnoucata ocitly na ulici dokaze jen pekna mrcha.kdyz se znovu zamyslim nad pribehem zde,musim rici svoji osobni zkusenost.Pred 11lety mi take zemrel manzel a zili jsme s tchyni pod jednou strechou.Casem jsem mela znamost,ale nikdy jsem ho neprivedla domu,vite proc?Ne ze bych se bala tchyne,ale ja ji mela a mam dodnes rada a vedela jsem jak moc bych ji ublizovala,proste bych si to nikdy nedovolila.Proto se mi nabizi otazka,jaky jste mely vztah s tchyni za zivota muze?Nechci tady tvrdit,ze pokud spatny,ze to bylo vasi vinou,to ne,nekdy je to tezke.
doplněno 26.07.11 01:15:omlouvam se,ale vychazela jsem z odpovedi a uz pozapomela na dotaz.ted ctu,ze vztah vlastne nikdy nebyl dobry a v loni se to dovrsilo.No,nevim zrejme se s mamou nesnesly nikdy,ale proc vy vnoucata nezkusite nejak jinak,nebo vas nemá babicka rada skrze matku?Muzu se zeptat a otci by babicka dovolila delat z barakem?
0x
Tahle babička je máma, terá přežila dítě. Dobrý syn, když žili spolu. To samo osobě dokáže až změnit povahu, klidně v agresivitu. Nevím jak je stará, ale zřejmě v dobrém zdravotním stavu, je známo, že u žen s věkem roste např. hladina hormonu testosteronu ( u mužů klesá) - proto je "bojovnější". Vy bydlíte v domě, který jste nepostavili, spíš s tím měla co do činění ona. Babička vás dobře zná, a asi hájí své teritorium, staří je velmi těžké, osamění ve stáří rovněž, je nejistá, o čemž nemáte ani tušení.
Nešlo by na na ní jít občas nějak diplomaticky? Vyslat k ní její vlastní návštěvu ("...babička je tak sama"). Vyrazit za ní s nějakou dobrotou, když to nečeká. Když vám za to opět vynadá, vydržte, je to ta správná reakce. Staří lidé jsou manipulovatelní, od vlastní krve to je třeba namístě.
Já jsem měla rovněž podobnou babičku, a věřte-nevěřte, dochovala jsem jí do (bez dvou měsíců) devadesáti šesti. A její rámusení mi programově chybí. Tak bacha, bude vám jednou chybět taky.
Ano,klepl jste hřebíkem na hlavičku.Ženám stářím stoupá testosteron.Jinak řečeno čím starší,tím větší fůrie a semetrika.Asi zkušenost každého.
Kecale, promiň, ale nemohu s tebou souhlasit. Zajímalo by mne, od kterého věku, podle Tebe, začínáme být staré, a napumpované testosteronem do takové míry, že se z nás všech stávají hysterické fůrie a semetriky. A navíc, testorenon je samčí, čili mužský POHLAVNÍ hormon. (Tedy pokud by v poslední době nějaký moudrý vládní činitel nepozměnil fakta, a neuzákonil, že ode dneška jsou testosterony "obojího pohlaví".)
To chceš říci, že se všechny ve stáří změníme v nadržené chlapi, kterým to leze na mozek, a pronásledují z nedostatku sexuálních příležitostí své okolí jako neukojené fůrie? Jen tak na okraj, jak to máš s tím testosteronem Ty? Máš to v poho?
Jo a hřebíkem na "hlavičku", jsi e asi klepl Ty. Jinak my, fůrie, klepáme na hlavičku ten hřebík. Ješte raději, však máme "třešinku na dortu"! To víš, holt ženský, nabité testosteronem k prasknutí.
" ačkoliv se běžně pohlavní hormony rozdělují na "mužské"a "ženské", ve skutečnosti nic takového neplatí. Muži i ženy produkují úplně stejné hormony a jediný rozdíl mezi nimi spočívá ve vzájemném poměru těchto hormonů - muži vytvářejí významně více testosteronu a ženy významně více estrogenu a progesteronu"
Přesně vím co zažíváte, ale neděle si s tím takovou hlavu, protože dopadneš stejně jak tvoje babička. Dokud sám nezestárneš starého člověka nepochopíš. Spíš by pomohlo hezky s ní promluvit, zeptat se zda nepotřebuje něco přinést, nebo sám se s ní s něčím rozdělit, zeptat se jí na zdraví, hned budeš hodnej kluk. Víš já měla babičku, a tak jak se něco šustlo v baráku tak už byla u okna a sledovala. Chodily jsme po špičkách aby nás nezahlídla nebo neslyšela. Vidíš a dneska to dělají moje vnoučata, plíží se pomalu, tiše zavírají dveře, abych náhodou nevyšla a nezeptala se jich kde byly nebo kam jdou. Nedělám to jen tak ze zvědavosti, ale mám o ně strach, hlavně když někam jdou. S tím, že barák byl její a stále myslí, že je,nic jí nevyčítejte, dobře at si to myslí, neboj babička umře a pak si budete moci s barákem dělat co chcete. Kolikrát myslím na svojí babičku, když už špatně chodila jak jsem se jako slečna k ní nehlásila když jsem jí viděla šourat se po městě, a dnes, když to píšu pláču.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.