Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Vztah, který nikam nevede

Od: onsy odpovědí: 22 změna:

Má smysl udržovat po takřka 7 letech vztah, který očividně nikam nevede? Slečnu už snad ani nepřitahuji, nebo nevím (jednou jo, pak zase ne). Za těch několik let jsme neudělali žádný pokrok - vidíme se 2x týdně, spíme spolu čím dál tím méně. Začínám mít problém už i s důvěrou, neb nic není bez důvodu a někdy mi chování přítelkyně připadá naprosto typické pro nevěru.. Na druhou stranu ji znám dost dobře na to, abych poznal, kdy lže a když se zeptám, zda je v tom jiný, vždy přesvědčivě odpoví že ne. Akorát se tím trápím a nejsem schopnej to ukončit, už jsem to zkoušel a vždy, když to chci utnout, prosí ať to nedělám a s brekem chce zpátky. Vždy couvnu a pak to samé dokola. Řekněte, má tohle smysl? Jak z toho ven? Pozn.: notoricky žárlím a to je další věc, která mne vysloveně na točí...

 

 

22 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

klusik*
hodnocení

2x

Zdravím, tak odpovídáte si sám, když se ptáte: ".. smysl udržovat vztah, který nikam nevede.." Pokud vidíte, že to nikam nevede, nemá smysl to udržovat.

Na druhou stranu - nepíšete, jestli jste s ní šťastný. Pokud ano, pak to smysl může mít, ale přijde mi, že je to dost na hraně. Ale udržovat vztah, kterému nevěříte, můj názor je, že to smysl opravdu nemá.

doplněno 18.07.11 02:03:

Pak tedy doufám a držím palce k tomu pro vás správnému rozhodnutí. Nikdo se za vás rozhodnout nemůže, můžeme akorát poradit a vy, čistě už jen vy, se můžete (ale nemusíte) na zákaldě rad rozhodnout ;) Takže doufám, že ať se rozhodnete jakkoliv, budete vy i ony šťastni. ;)

onsy
hodnocení

Díky za názor. Opravdu tomu nevěřím :(

 

mike32*
hodnocení

0x

Zdravím,

vztahy jako takové jsou velmi složitá záležitost...sám jsem ukončil jeden vztah po 4 letech a dodnes nevím vlastně proč...

Jsou to již tři roky a ještě ted toho občas lituji ... byla to hodná holka a měla mi ráda ... a v dnešní době takovou holku je problém najít!

Na druhou stranu ve vztazích přicházejí krize ... uvádí se, že krizové roky jsou právě třetí a pak sedmý a tak dále ... záleží vždy na dané dvojici jestli je dokáží nějakým způsobem překonat a je to vlastně takový test pevnosti vztahu dle mého názoru...jestli je to tak ve skutečnosti...opravdu nevím...odborník nejsem...

Především ženy mají potřebu cítit od partnera lásku, že je daný člověk pořád miluje a že si jich váží...pokud tohle dlouhodoběji necítí a od partnera se jim nedostává potřebná dávka lásky...jde to rychle z kopce...to je zase jen můj názor ... :))

Taky musí oba dva společně plánovat... ( po 7 letech ... čeká určitě zda si jí vezmete a asi by chtěla mít i děti ) to ale už nemůžu vědět.

Rada je jediná...dobře zvažte všechna pro a proti a pokud jí máte opravdu rád...seberte síly a snažte se ... jinak se taky docela dobře mlže stát, že nakonec dá sbohem...ona Vám...a to mi věřte příjde tak nečekaně, že nebudete vědět ani jak se jmenujete ... :)

 

hodnocení

0x

Odpověděl sis sám. Nemá smysl prodlužovat agonii vztahu. Sedm let v tahu. Položil sis otázku, proč se Tě pokaždé snaží získat zpátky? Určitě má k tomu něaký důvod. Jenomže v tom Ti nikdo neporadí, to Ty musíš vzít rozum do hrsti. Buďto se bez ní neobejdeš Ty, a pak ale musíš snášet veškeré okolnosti, nebo se rozhodneš tomu trápení, udělat konec. Pro jedno kvítí, slunce nesvítí! Žárlením to nenapravíš, to bude zžírat jenom Tebe. Takže na otázku, jak z toho ven, odpovídám, rozum do hrsti. Buďto akceptuj další roky sebetrýznění, nebo to ukonči. Jiná rada není. Držím palce, protože jsem si vědoma toho, že ono se hezky kecá, když se v tom neplácáme konkrétně sami. :)

 

hodnocení

0x

Na tohle si kazdy musi odpovedet sam,zda ma cenu,ci ne,jestli udelal maximum,jestli postoj pritelkyne neni odrazem vaseho chovani,zarleni.Tezko vam na tohle nekdo odpovi.vzdy je potreba zhodnotit obe strany,takze navstivte tŕeba nejakeho odbornika.

 

durancea*
hodnocení

0x

Taky myslím, že jste si odpověděl sám, dokonce přímo nadpisem.

Zásadní je, že nepíšete, kolik let Vám je - 7 let chození může být od 15 a oba dnes na vysoké, proto spolu nebydlíte, nebo to může být věk starší, v tom případě spíš nechápu - že se vidíte 2x týdně, nebydlíte spolu a neplánujete spol. život (rodinu nebo spol. koníčky).

Já se vdávala po 4 letech, ale 3 z toho jsme spolu bydleli, přesto i tak to byl krok spíš racionální - mám pocit, že jsem četla jako hranici 3,5 roku, kdy by se měl vztah nějak (jakkoli) "posunout" (svatbou ap.). Dokonce jsem čerla psychol.názor, že lidé se mají znát na svatbu nejméně rok (aby poznali svůj protějšek v jednotl. ročních dobách, zda není dotyčný zvyklý v zimě jet s partou na 14 dní sám na lyže ap.).

Vy máte evidentně vztah tzv.přechozený - buď si vážně promluvte a vědomě začněte něco měnit, nebo jako změnu zvolte rozchod. Rozhodně neotálejte, ubližujete si tím oba. Buď dejte šanci sobě spolu (a vědomě vztah očistěte a zlepšujte), nebo sobě zvlášť.

 

hodnocení

0x
avatar minda

Já si myslím, že ve vztahu je důležité, aby se někam vyvíjel a rozvíjel, abyste měli čím dál víc společného, např. společných zážitků - já nevím, jezdíte třeba spolu na výlety? co si třeba koupit kola, jestli je nemáte, nebo brusle a začít podnikat něco nového společně? prostě změnit ten stereotyp... pokud tedy máš pocit, že to stojí za to...

 

eulalie*
hodnocení

0x

Sedm let spolu chodíte? Jste přechozený vztah, nejspíš. Ani nepíšete, kolik je vám let, ale když se jedná o slečnu, tak asi budete hodně mladí. Kam byste chtěl vztah posunout? Ptal jste se na to přítelkyně? Neptejte se jí na to, jestli někoho má. I kdyby měla, stejně vám to nepoví. Spíš se ptejte na budoucnost, co si od vztahu slibuje a co si představuje. Jste-li notorický žárlivec, v každém jejím činu můžete najít stopy nevěry, byť tam žádná nebude.

 

onsy
hodnocení

0x

Všem Vám děkuji za fajn názory, nečekal jsem, že to tady takhle funguje :) Pokusím se malinko celou věc uvést na pravou míru, byť většina z Vás už poradila a myslí, že správně.

1 Ano, jsme mladí a začalo to v 16, tzn. jeden z největších problémů, který jsem úplně zapomněl zmínit je fakt, že jsem její první milenec.

2 Aktivity spolu podnikáme, ale čím dál tím méně. Brusle i kola máme, jsme oba dost sportovní, problémem je spíš čas, málo společných přátel (resp. nechuť přítelkyně seznámit mne s jejím okolím, především se to týká spolužáků z práv..)

3 S tím, že to je přechozené souhlasím. Také si myslím, že potřebujeme oba nějakou vlekou změnu. Současně se ale bez sebe asi neumíme obejít. Mám pocit, že jediným východiskem je zamilovat se do někoho jiného, jinak se asi zblázním, ale jak už jsem zmínil, tomu brání čas a malinko i štěstí.

4 Často se ptám, kam to směřuje, co si od toho slečna slibuje apod. Bohužel, vždy je odpověď stejná: "Já nevím...", tzn. určitě Vás napadá věta, je mladá, ještě neví co chce... že?

Jsem sice o pouhý rok starší, ale obecně se cítím morálně na víc. Studuji dálkově, pracuji na plný úvazek ve velké firmě na časově náročné pozici, takže na aktivity moc času není. Když ten čas je, přítelkyně ho hodně tráví s rodinou, s přáteli a až poté semnou. Celé mé okolí mne považuje za přezrálého, takže i mé úvahy o tom, že bych potřeboval něco vážnějšího, někoho, kdo semnou bude chtít sdílet domácnost a plánovat budoucnost, jsou asi přirozené.

Mám strach, že ji nedokáži změnit, že změnu podnikne až s někým jiným a to mi vážně rve srdce z těla (omlouvám se za to klišé, ale přesně to vystihuje pocit, když si ji představím v posteli s někým jiným... znáte to?! )

Tím jsem shrnul další pocity, které tuto situaci doprovází. Ještě jednou Vám moc všem děkuji za reakce, ale stále vůbec netuším, co s tím budu dělat :(

eulalie*

Já když to tak čtu, tak se mi to jeví, jakože slečna vás má v záloze, ale ve skutečnosti si dělá, co sama chce. Volný čas přednostně tráví s přáteli, vy jste až na posledním místě. Myslíte si, že by se časem změnila? Řekněme postupem let, kdybyste se třeba vzali a měli společnou domácnost? Ale kdeže, lidé se vesměs nemění. Vypadalo by to u vás podobně jako nyní. Jenže se na sebe podívejte. Vy pracujete, slečna je studentka. Každý jste úplně někde jinde. A ještě nějakou dobu budete. Po zvládnutí právní fakulty slečna nejspíš nastoupí do nějaké právní kanceláře a začne budovat svoji kariéru. A nyní počítejte - jsou to další min. 3-4 roky asi jen chození. Mně z toho vychází, že se k sobě moc nehodíte. Sám to nejspíš cítíte taky, ale nedokážete udělat ten zásadní krok k rozchodu. A jestli slečna neví, kam váš vztah směřuje, tak buď nikam nesměřuje, nebo jí ten váš vztah nestojí ani za to, aby nad ním přemýšlela. Jelikož každá žena přemýšlí, co bude v budoucnosti? Z vás už pravděpodobně čiší potřeba se usadit, budovat si hnízdo, mít něco jistého. A vaše slečna vám toto nedává a ani šanci do budoucnosti, že by něco takového s vámi chtěla podnikat. A to je kámen úrazu a vy to asi moc dobře cítíte. No jo, ale vy ji máte stále rád, viďte. V tomto vztahu jste vy tím, kdo více dává. Asi to není vyrovnané. A možná, že ani nikdy nebude. Zkuste se ale ke své slečně chovat tak, jak ona se chová k vám. Až jí na vás vybyde volný čas, vy ho naopak mít nebudete (i kdybyste ten den měl sedět doma na židli a čučet na lelky, jestli mi rozumíte). Slečna se vám nezmění, změnit přístup k ní asi budete muset trošku vy sám. Nějak diplomaticky naznačit, že by o vás mohla vlastně i přijít. Možná si je moc dobře jistá tím, že ji nikdy neopustíte. Které ženě by toto nedělalo dobře? Mít galantního nápadníka, vždy po ruce, čekajícího, až ona bude mít na něho čas, který mu ona milostivě věnuje?

onsy

Bohužel s Vámi ve všem souhlasím. Zřejmě je to přesně tak. Dokonce máte pravdu i v tom, že chovat se k ní stejně jako ona ke mě funguje a docela dobře. Poslední dobu jsem odtažitý, předstírám špatnou náladu a skutečně se ke mě chová mnohem lépe, než když jsem "normální", galantní a snažím se. Ale to mě nebaví. Chci si vztah užívat, ne ho přežívat. Jak tak koukám, víte o čem mluvíte - můžete mi, prosím, odpovědět ještě na poslední dotaz, který jsem částečně už zmínil v předchozím příspěvku... A sice, zda je možnou variantou najít si někoho jiného, "přemilovat se" a pokusit se zapomenout? Nebo je to jen naivní představa, že to tak půjde lépe a ve skutečnosti, až tu lepší osobu potkám, akorát jí kvůli této současné ublížím tím, že se zase nesmyslně vrátím zpět?

Já si totiž vážně neumím představit, jak to udělat jinak. Radikální řez, tedy rozchod, jsem už zkusil mnohokrát. Rekord byl cca měsíc odloučení, ale pak do toho vždy nějak spadnu znova, protože jsem obecně dost společenský tvor a nemám rád samotu. Bohužel se mi zatím nedaří poznat někoho alespoň stejně tak dobrého nebo lepšího, jako je ona, byť by se dalo říci, že zase tak skvělá není, když ji nestojím ani za malý risk nebo zamyšlení se nad budoucností... Díky moc :)

eulalie*

Problémem mnoha lidí po partnerském rozchodu je to, že usilují navázat co nejdříve vztah nový. Ale pozor! Většinou uděláte stejnou chybu a najdete si partnera nachlup stejného, jakého jste již měl. Každý rozchod si musíte tzv. odžít. Chvíli být sám, přemýšlet co jste špatně dělal a co naopak dobře apod. Věřím, že se to těžko provádí, když nemáte rád samotu. Ale hledat novou přítelkyni za každou cenu taky není dobré. A toto asi vy zrovna děláte. Už už byste chtěl nějakou slečnu novou. Netlačte tak na pilu. Ona se možná ve vašem životě nějaká jiná objeví, budete-li chtít, ale nepřijde to možná hnedka jako mávnutím proudku. Vy totiž potřebujete nějakou, která bude ochotná s vámi plánovat svůj budoucí život. Ale pokud budete pořád tlačit na tu pověstnou pilu, najdete si slečnu takovou, jakoby z oka vypadla vaší nynější přítelkyni a budete pořád opakovat stejné chyby. Já vás celkem dost dobře chápu, člověk má kolikrát pocit, že mu už ujíždí vlak, že se s nikým již nikdy neseznámí a pod. A věřte, až byste někdy potkal tu svoji "pravou" dívku pro vás, tak se přemilujete a zapomenete na tu nynější velice rychle. Jojo, kdybyste věděl, jak já dlouho čekala na toho svého prince. Ještě tak vám povím, když budete hledat dívku za každou cenu a ona nebude pravá pro vás, vždycky budete s lítostí hledět do minulosti a vzpomínat, jak byla ta vaše studentka práv vlastně úžasná. A ještě jednu poznámku na závěr, takové to rozcházení se na jeden měsíc a zase opětovné lepení vztahu, je k ničemu. Někdy pomůže delší doba odloučení k tomu, aby si dva lidé uvědomili, že k sobě patří, že je jim po sobě navzájem smutno a že se chtějí k sobě vráti. Ale jeden měsíc?

onsy

Dobře. Řekněme, že jste mi v podstatě potvrdila to, co mi radí většina přátel, kolegů, ale i já sám sobě. Jak to mám ale udělat? Ona vždy zase přijde, pokud si tedy dříve nenajde / již nenašla někoho jiného. Jak potlačit mojí slabost? Jak se vyhnout kontaktu, když čísla, adresu a vše znám z hlavy? Nějaké "best practices" na rozchod? Jak to mám dotáhnout do konce, aby to nedopadlo opět stejně?

eulalie*

V práci pracovat do vyčerpání, doma se učit do dálkového studia. Ale tam určitě už máte všechny zápočty a zkoušky hotové, že ano. Ve volném čase nasadit brusle nebo vyjet na kole nebo jít do společnosti svých kamarádů, prostě co vás baví. Třebas i sám a dostat ze sebe přebytečnou energii a vytvořit si trošku endorfinů. A když dívka za vámi přijde, hledět jí jen do očí, nikam jinam, aby vás to vůbec pokoušelo, a být velmi neoblomný, nepřístupný až protivný. Vymazat veškeré kontakty na ni z mobilu, FB, emaily (zablokovat její adresu), vy sám si změnit telefonní číslo apod. Společné fotky buď zničit, nebo tajně schovat. Však vy určitě přijdete na další možnosti, jak se vyhnout kontaktu, o který vy sám už nestojíte.

mike32*

Prominte...že do toho tak vstupuji...ale ten návod na rozchod...( mazání čísel, pálení fotek ) :D

Tímhle ji ze svého srdce a už vůbec ne z hlavy nevymaže! Ba naopak ... příjde taková deprese ... že to ještě ani netuší ...

Nezlobte se, ale někdy mi příjde, že radit v těhle záležitostech je skoro uplně zbytečné ... pokud má dojít k rozchodu ... dojde k němu ... když už k němu dojde ... každej to prožívá jinak a každý se s tím jinak vyrovnává ... jsou i tací jedinci, kteří se s tím vyrovnávájí po zbytek života...

Je to jen na VÁS DVOU! a co jsem četl vaše komenty...jste přesně ten typ, kterej by po rozchodu a s vědomím, že Vaše láska se miluje s někým jiným ... propadl velmi silným depresím ... ( a že takových případů znám dost )

martinaa*

Musim oponovat, kdyz se zbavite vsech veci, ktere Vas poji s byvalym vztahem, mate aspon cistou hlavu. Kdyz si budete fotky, cisla a podobne chranit jako oko v hlave, v depresivnich chvilich je vytahovat a porad dokola nad nimi brecet... nerikam znicit vse, ale proc mit doma nocni kosilku a zubni kartacek byvale nebo ponozky byvaleho? Podle me je nejvetsi hloupost prave zivit tu depresi temito pripominkami.

onsy
hodnocení

Je asi rozdíl, mezi košilkou a ponožkami a telefonním číslem.. samozřejmě si nic "jejího" asi nechávat nebudu, to, jak říkate, mi bude akorát připomínat minulost. Na druhou stranu, nevím, proč trhat fotky. Pevně doufám, že zůstaneme přáteli, ikdyž to nepůjde hned, tak do budoucna. A nad společnými zážitky se někdy pousmějeme.. Nebo to tak nemůže fungovat? Nechci ji vymazat ze života, chci se pouze pohnout dál a věřím, že to ona také. Je pravda, že to první období bude hrozný - především ve chvílích, kdy si představím, nebo se dokonce nějak dozvím, že je skutečně s někým jiným. To právě v případě, že budu sám, asi jen tak nerozdýchám. I proto bych upřednostnil zalepit to jiným vztahem - tam ale zase musím souhlasit s eulalií, protože mě se fakt nedaří najít někoho lepšího (přestože zájem o mne je, připadám si strašně vybíravě...)

martinaa*

Rikam, neni potreba trhat a nicit vse, ja mam samozrejme nekdy taky schovane fotky byvalych partneru. Az je po case vytahnu, vzpomenu si na par zazitku... s tim telefonem tezko rici, to je na zvazeni kazdeho. Ja si byvale z telefonu vymazala, protoze alespon prvnich par mesicu to svadi zase mu napsat, ve slabe chvilce mu zavolat. Ted uz se ani moc nestykame, pres vsechny ty reci, jak zustaneme pratele, se to ani jednou nepovedlo a ja sama nemam nejaky zajem se s nimi vidat a kontaktovat je.

Popravde - rika se, ze novy vztah je jen berlicka, ktera pomaha pri rozchodu... no nevim, ja od svych 17 let nemela vztahovou pauzu a se svym pritelem jsem nyni temer dva roky, jako nejaka berlicka mi nepripadal. Ale od zacatku jsem citila, ze tohle je ono. To je potreba, abyste take citil, takze pokud mate z ceho vybirat, nestydte se a udelejte to. Ovsem necekejte osudovou lasku dva dny po rozchodu... ackoli nezavazny vztah pomaha po rozchodu vycistit hlavu.

Nikdo se prece od zakladu nemeni.ale je mozne,ze jeji chovani je jeji postoj k vasemu,nejak na ni pusobite..Do urcite miry se clovek necha ovlivnit,ne zmenit.Kdyz si najde ona protejsek opak co vy,muzé se zacit prave chovat,tak jak by jste si byval predstavoval vy.Ale to neznamena,ze bude jiny vztah stastnejsi,Takze nesnazte se nikoho zmenit,nezmeni ji nikdo,je to jen odraz pusobeni protejsku,zkuste zacit od sebe.Tot muj nazor.

 

mutozen*
hodnocení

0x

Měl by jsi jí nějak oživit. Nebo jí tahat na nějaký zábavy a prostě být jenom furt s ní.

 

onsy
hodnocení

0x

Přátelé, děkuji všem za rady a názory. Nikým z Vás jsem se neřídil, ale všichni jste mi do jisté míry potvrdili to, o čem jsem byl přesvědčen už dlouho. Má žárlivost a nedůvěra k bývalé přítelkyni nakonec našla své opodstatnění - přiznala mi jinou známost, resp. že se s někým scházela. Nevím jak moc a co bylo, ale tak či onak, dodalo mi to sílu to ukončit. Nedovedete si představit (nebo možná, že někteří ano), jak to bolí. Vyplnily se mi ty nejhorší představy o tom, jak to asi budu snášet, ale současně jsem rád, že už jsem našel cestu ven. Budu spoléhat na čas, který, jak se říká, to snad zahojí. Na rovinu? Radši bych to nevěděl :) Ale co už..

Díky

 

hodnocení

0x
avatar babajaga

Ahoj, Onsy, čtu, že už máte vše za sebou, ale nedá mi to, abych nenapsala aspoň 2 poznámky:

1/ Odborníci na manželství většinou svorně tvrdí, že nejčastěji se rozpadá po 7 letech. U Vás to sice nebylo přímo manželství, ale vztah a po těch 7 letech už bylo vše tak stereotypní a okoukané, že to prostě přišlo. Buďte rád, že to nebyl rozvod, ještě byste se mohli handrkovat o postele, příbory, kocoura a palmu. Asi to bolí, vím, ale řadu dalších, s tím souvisejících problémů /a taky výdajů/ jste si ušetřil.

2/ Žárlivost nesnáším. Partneři by k sobě měli mít natolik důvěru, aby se nemuseli snižovat k žárlení. Viz písnička Jakuba Smolíka: Jen blázen žárlí, až umírá, holku krásnou neuhlídá... a z toho vidíte, že žárlit fakt nemá cenu. Partnera to většinou dožene někam úplně jinam, kam třeba původně ani nechtěl. Jako u Vás.

Tak hlavu vzhůru a v dalším vztahu, který zaručeně přijde, raději více důvěry a méně žárlení a podezřívání, opravdu to dokáže udělat ze života peklo.*cert* Jaga.

 

 


 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]