Jak poznat šedý zákal?

Možná, že je to jeden ze zákalů. A ten se dá léčit pouze operací, kdy se vymění čočka. Po operaci je spousta fyzických omezení. Nesmí se sehnout, namáhat, rozčilovat, křičet, plakat. A to všechno proto, aby stehy, kterými je čočka přišita, nepopraskaly a oko se nenávratně nepoškodilo. Myslíte, že by toto všechno byl schopen zvládnout?

Šedý zákal se projevuje na čočce, nikoliv na bělmu nebo ba rohovce. Posvítíme-li do oka, je čočka mléčně zakalená (je to způsobeno usazováním krystalků solí). Postižený člověk vidí sice relativně ostře, ale vjem je "zamlžený".

Slzení oka bývá příznakem podráždění spojivky, bělimy nebo rohovky. "Šedé pavučinky" mohou být příznakem degenerativního poškození drobných povrchových cév. Ve vámi popisovaném případě asi není nutné pacienta stresovat komplikovanými vyšetřeními. Doporučuji zeptat se vašeho očního lékaře. Zřejmě vám doporučí nějaké šetrné kapky (ideální budou ty, které mají současně zklidňující a mírně desinfekční účinky). Opatrným a rozumným vykapáváním se oko zklidní a snáze se vyplaví případný usazený maz a další nečistoty, čímž se zabrání šíření zánětu.

Odstranění šedého zákalu není složitá operace. Podstoupila ji i má tchyně (96 let) a vidí krásně.
Taky už jí to moc nemyslí a nepamatuje si co bylo před 5 minutami. Ale s provedením operace souhlasila.
Nicméně je nutné začít u očního lékaře, který určí o jakou vadu očí se jedná, zda je to opravdu šedý zákal a doporučí jak dále postupovat.
Po operaci nejsou žádná velká omezení, jak tady někdo píše. Cca měsíc se kapou oční kapky i několikrát za den.
Máte těžký úkol přesvědčit dědu abys tím chtěl něco dělat.

Nechte ho v klidu dožít,když má tu demenci tak je mu to stejně jedno.

V dědově věku je dosti pravděpodobné, že může mít šedý zákal. Operace je ke zvážení - pomohla by mu? Kdyby žil ještě plnohodnotný život, tak asi ano. Ale v jeho případě? Na druhou stranu, nenadává např. také proto, že on opravdu špatně vidí a je z toho i nervozní? Jinak samozřejmě chápu, jak se asi chovají dementní lidé.

Zdálo se mi, že před mými dveřmi si dveřmi a povídají si dva mužští. Tiše jsem nakoukla kukátkem a fakt. Pan Parkinson (to je ten Němec, co mi stále schovává brýle) s panem Alzhajmrem vedli tiše debatu a upřeně pozorovali mé dveře. :D To je scénář, kterého se bojí každý, kdo má nějaký ten rok navíc. Každý z nás se bojíme, že budeme dementní, že budeme na obtíž. Vybydlená hlava, to je tragédie, ale bohužel, obrany není