Ziti z absolutniho minima, mate to take tak?

Asi budu jedovatá a zlá, ale vašemu příběhu se říká "zodpovědnost za svá rozhodnutí a své činy". Vy jste se rozhodla mít 4 děti se třemi podivnými muži, vy jste je přivedla na svět, vy je musíte uživit a vychovat. Mám takových rodin kolem sebe více. Např. cikány se šesti dětmi v bytě pode mnou. Nikdy nepracovali, nikdy neplatili ani sociální, ani důchodové, ani daně. A stále vykřikují-My máme děti. Ale chtěli je oni, pořídili si je oni, jsou jejich. Proč já bych měla doplácet menším důchodem, poplatky ve zdravotnictví, zvýšeným nájmem, daněmi za každý rohlík a já nevím čím vším jen proto, aby stát měl na příspěvky pro tyto lidi a jejich rozhodnutí? A navíc, děti z bytu pode mnou, nikdy nepůjdou studovat, pracovat nebudou, nikdy své povinnosti vůči státu plnit nebudou, nikdy nebudou jíst příborem a nebudou mluvit bez sprostých slov. A já, my se skládáme na tyto lidi, stát nám sebere spoustu prostředků, které jsem si prací po 38 let zasloužila. Vychovala jsem a nechala vystudovat 2 děti, které platí všechno, co po nich stát vyžaduje. A vlastně také přispívají na výživu všech, o kterých jsem mluvila. Můj důchod po tom všem nedosahuje obyčejný průměr. Jak dlouho jste platila státu vy? Vy a vaši mužové. A cigoši v bytě pode mnou?Nemívám ve zvyku být takhle ostrá, ale jsem z toho všeho velice nešťastná, bezmocná a bezradná. Proto vám opakuji, jsou to vaše děti z vašeho rozhodnutí. Musíte se o ně postarat vy!

Možná to sem nepatří, ale já mám známou, která má také invalidní důchod, osm tisíc měsíčně. Dnes jí je pětapadesát let, a od svých asi osmadvadecit let, nikdy nepracovala. Má jednu dceru. Po rodičích zdědila dost velká majetek, koupila si byt za dva milióny řtyřista tisíc , a neustále naříká, jak jí chybí peníze, že ten byt nemůže utáhnout. Říkala jsem jí, aby šla na brigádu, někam třeba prodávat na poloviční úvazek, jenomže to se jí nechce. Nakonec se na mne rozhněvala, protože už mi lezly na nervy nářky, které byly bezpodstatné. Abych pravdu řekla, bylo mi jí líto, protože má asi dvacet dioptrií, z toho pramení invalidní důchod. Ale dnes si pořídila čočky, a její okolí to ani nepozná. Velice ráda, a pilně, luští sudoko, což mne vždy udivovalo, protože na to docela spolehlivě vidí. No, nechci být jedovatá ani já, ale kdyby má známá chtěla, tak by si určitě našla nějakou práci, na kterou by stačila. Nevím, jaký má problém tazatelka, také je v invalidním důchodu, a nejsou všichni lidé stejní, ale na druhou stranu vím o několika lidech, že si jednoduše zvykli brát. Copak to by snad ani nevadilo, já mám také brýle, a i když to jsou pouze dvě dioptrie, vím, jak to člověku vadí. Ale na čočky tedy já nemám. Takže ono je to všechno relativní. Jsou prostě jedinci, kteří budou využívat všech vymožeností, které jim systém nabídne, a ještě budou brečet, a stěžovat si na nelehké bytí. No a pak jsou tu ti druzí, kteří drží hubu a krok, a snaží se z toho vybabrat vlastními silami. Je to holt o člověku.

některých lidí je mi líto co se týká finanční stránky, ale jsou i tací, kteří údajně mají minimum a přitom se mají slušně, jelikož každý utratí tolik, na kolik má.(někdo i víc)

Nejde mi do hlavy, proč nevznikl nárok na sirotčí. Ale nejsem v těchto přídadech zběhlá. Asi jste nebyla za otce dětí provdána, protože logicky mě nic jiného nenapadá. Ale jestli Vás to nějak potěší, tak buďte klidná, v dnešní době to má spousta lidí velice složité. Ale snad byste přecejen dostala nějakou podporu, alespoň příspěvek na bydlení. Tady pláčete na špatném hrobě, Vy se musíte obrátit na úřady. A pokud je to tak, jak říkáte, tak Vám určitě poradí oni, a daleko lépe, než my tady. Ale jestli jste se chtěla jenom někomu svěřit, aby se Vám ulevilo, tak jste tady správně. Jenomže nic víc, nikdo z nás asi udělat nemůže. Držím palce

odpoj internet... ušetříš 500,-

tento případ je smutný, ale doporučil bych jedině sociální odbor.

Milostivá, vy můžete jen v hluboké úkloně a s mimořádnou pokorou a úctou všem pracujícím lidem v této zemi poděkovat, že vás a vaše děti živí (příznejte si konečně, že okrádáte jejich děti a je samotné a žijete jen z jejich peněz). V drtivé většině zemí světa byste umřeli hlady.

Ano,,,je to tak zkuste si najít nějakou brigádu a určitě souhlasím,,,4 děti je zodpovědnsot a to jste to nevěděla dříve, že to stojí fůru peněz i kdyby jste žila s nějakým mužem? Já jsem zabezpečená a mám jen jedno dítě, nebot nebudu pokoušet v dnešní době něco ,abych se dostala do takové situace,,, trochu používat rozum se někdy vyplatí,,,

Jak toto přežijete? Dva vaši kluci studují - copak asi? Střední školu? Jestli ano, tak už klidně mohou chodit o prázdninách na brigádu a finančně vypomoci. Váš život se nezmění mávnutím kouzelného proutku. Pokud budete doma na invalidním důchodě, nevidím důvod dávat nejmladší dítě do školky. Můžete se o něho starat doma a za školku ušetřit. Oblečení je možné kupovat v secondhadech, jestliže jste manuálně zručná, dá se oblečení ušít, uplést, uháčkovat. Rodinný rozpočet lze rozplánovat na nejnutnější pravidelné výdaje, nekupovat zbytečnosti, využívat slev nejen v obchodech, ale například i při cestování na výlety - např. vlakem. Chce to jen se naučit tohoto využívat. Takto podobně žije spousta rodin v České republice. Doba je bohužel už taková. Ale nemyslete si, že naši předkové to měli v něčem jednodušší.