Naše manželství je v troskách, ačkoliv máme za sebou 11-ti letý harmonický vztah a dvouleté dítě.
Před třičtvrtě rokem jsem přišel na manželčin úlet s ex. Zranilo mě to a naštvalo, ale věřil jsem, že udělám trochu bububu, ona půjde do sebe a vrátí se to časem do normálu. Slíbila, že už se kontaktovat nebudou, jenže po čase s ním v kontaktu byla zase. Situace se opakovala v bledě modrém pravidelně, sliby, že už je to ukončený a pak zase moje zklamání, že jsou v kontaktu furt. Nějaké vysvětlování odmítala. Během toho se střídala různě moje žárlivost, podporovaná její podivnými nočními návraty s podivnýma výmluvama. Já zkoušel už různé, od snahy se k ní přiblížit, to jsem dostal přes prsty, že za ní lozím jak pes, zkoušel jsem tvrdší přístup, to jsem byl zase za tyrana, zkoušel jsem hrát nezájem, a to mi zase vyčetla, že je pro mě vzduch.. Za celé období jsme už myslím oba dost psychicky zničení, byli jsme i v poradně, ale k ničemu, každý z nás to podává jinak, takže se nemají čeho chytit, ona to prezentuje, že ji žárlivě deptám, já mám dojem, že to hrozně přehání a drží mě naopak na uzdě, že se už radši ani neptám, kde byla... A když vidím její pokazatelné lži, tak odmítám věřit dalšímu. Za tu dlouhou dobu jsem to už i přepískl (padly nadávky a dostala na zadek), ona zase výhrožovala sebevraždou. Nechci být za žárlivce, ale cítil jsem se v děsné pasti. Snažil jsem se už nepátrat, protože to žárliví dělají, jenže různé indicie zase nasvědčují, že to ukončeno není a já tak nemám důkaz. Přitom se tváří v kontaktu se mnou povýšeně a naopak mi vyčítá, že se povyšuju já a tváří se ukřivděně. Dospělo to do stádia odluky s tím, že budeme co se týká dítěte a bydlení simulovat porozvodovou situaci, aby se to někam hnulo. Jenže ona to úplně nerespektuje, napíše třeba, že si ho nestihne v daný termín převzít, nebo ho nechá u mých rodičů a má tak vlastně úplně volno, protože je na mateřské a opět nedodrží termín vyzvednutí. Nechápu prostě co se najednou stalo, že jsme tak klesli. Pořád mě ale přitahuje, je opravdu kus. Cítím pochopitelně ponížení, zradu, vnitřní vztek. Štve mě, že necítí, že by se měla snažit ona. O rozvodu jsem mnohokrát uvažoval, ale ty pocity se tím nevyřeší a taky si trochu říkám, že dokud nemám nějaký nový objev, tak bych třeba později litoval, že jsem to neustál. Tak se podělte se zkušenostma, hlavně vy co si procházíte podobným.
3x
Vy si říkáte chlap? Mně, kdyby se stalo něco podobného, tak hned po zjištění úletu paní vystěhovávám a rozcházím/rozvádím se. Máte vůbec nějakou hrdost? Nikdy není pozdě začít znova. Pokud ona vaše dítě nechce, tak ho můžete dostat vy, ne? Taková žena by mi nestála ani za sprosté slovo (dávno jsem pochopil, že nadávky, hádky a přehnané emoce nemají smysl. Lepší je prostě uzavřít kapitolu, spálit most a jít dál)
Prostě jděte do sebe a zbavte se té harpyje.
Asi nemáš dítě a nežil si s někým tak dlouho, ne? Protože všechno špatný po čase lehko vyprchá, ale ty prožité roky a city jen tak nesetřeseš. Kdyby byla na to pilule, tak si ji papnu a bude 
Co se týká nadávek a hádek to tě obdivuju, jenže co se stalo nejde odestát. A kdybych byl hezoun, tak se na to taky dívám jinak.
Ne, dítě nemám, ale znám desítky rozvedených rodin s dětmi, které to sice zasáhlo, ale žádné trvalé škody to nenechalo, možná je to i posílilo. Chcete-li si nechat věčně s*át na hlavu, tak prosím, je to vaše volba. Já jsem toho názoru, že chlap by měl mít svou hrdost a neměl by nikoho nechat sebou zametat. Vzmužte se, nebo odevzdejte svůj odznak a pistoli! U chlapa není vzhled zdaleka tak důležitý, to už vám mohlo dojít, ne?
3x
Myslím si, že kámen úrazu je v tom, že vaše manželka ví moc dobře, že vás jako žena ještě stále moc přitahuje. Tudíž si s vámi může dělat, co chce, a vy jí všechno zbaštíte. Sice se skřípěním zubů, žárlivý a nešťastný, ale zbaštíte. Zkuste jí dát najevo, že pro vás jako žena už vůbec není atraktivní. Hm, vlastně to už jste zkoušel a minulo se to účinkem. Achjo, těžko radit, váš vztah je takový už divný. Pokud se však rozvedete, počítejte s tím, že se situace příliš nezmění. Vaše žena si dál bude dělat, co chce. Buď vám dítě dávat vůbec nebude, anebo se naopak na něho vykašle a bude si užívat volnosti života, určité symtomy už tam jsou - viz nedodržení domluveného termínu ohledně vyzvednutí a předání dítěte. Řekla bych, ač to bude pro vás znít velmi bolestně, že vaše žena je velmi velmi zaláskována jinde a ztratila hlavu. A co ten její ex? Je aspoň nezadaný? Nebo je to také zadaný podvádějící manžílek? Víte, možná by nebylo špatné, kdybyste jí dal tu volnost a rozhodl se pro rozvod. Možná, že se časem ukáže, že ten ex není pro ni vůbec ten pravý, třebas ji má jen pro zábavu a na nic vážného s ní nemyslí. Tudíž by si vaše žena hezky nabila ústa. V této situaci bych vám doporučila se soustředit vyloženě jen na sebe a vaše dítko. Manželku do svého života nezahrnujte. Máte odluku, tak to vydržte. Nic jí už nevyčítejte, prostě změňte chování k ní - žádná žárlivost, žádné výčitky. Ona musí poznat, že vy se měníte a mělo by jí začít vrtat hlavou, proč se tomu tak děje. Zatím je ona na tom koni. Tak se tam zkuste nějak dostat také.
Díky. Mno, možná bych ještě upřesnil, že i když jsem uvnitř rozcupovaný a zraněný, tak se snažím navenek tvářit odolně a lehce odměřeně, abych se jí snažil tu její jistotu zpochybnit. Odluku zvládám, i když mě občas splín přepadne. Čas vyplňuju prací, sportem, kulturou, kamarády. Máte pravdu ohledně žárlivosti a výčitek. Ohledně toho její ex, pokud vím, měl známost a nedávno se rozešli...nakolik to souvisí s mojí ženou, nevím. Taky mě mate, že žena ještě nedávno tvrdila, že se rozvádět nechce. No, uvidíme po odluce. Buď jsem jí ho ještě víc nahrál, nebo jí třeba něco dojde.
2x
Ukázkový případ psychického vydírání. Chlape, vzmuž se, starej se o to děcko a hledej náhradní mámu. Ta "LOGO RENAULT" Tě jen zneužívá a má z toho srandu. Ať ta "máma" pozná, že i bez ní jde svět a život dál, a líp...
2x
"adost", já osobně nejsem pro rozvody, už k vůli dětem. Zřejmě si nyní uvědomujete, koho jste si vybral, za životního partnera. Jak Vám to napsal "erikch", není to o vzhledu ženy. Takto většinou dopadnou muži, kteří vybírají podle vzhledu tkz. "kost", aby si zřejmě dokázali, jak jsou super, když dokázali sbalit takovou kočku. Jenže už jim uniká, jaká to bude máma a hospodyně. Vy spolu žijete po všech těch nehezkých zkušenostech, již ze zvyku. Vaše manželka zná Vaše slabé stránky velmi dobře a ví, co si k Vám všechno může dovolit a zkouší až tu hraniční mez. Máte to těžké rozhodování. Vždy trpí více ten, kdo do vztahu víc investoval ze sebe a mezi vámi jste to právě Vy. Myslím, že nemáte pro svou ženu moc velkou cenu, když takto stále a opakovaně jedná. Buď by musela přijít k rozumu a změnit se, což nevidím, že by se v brzké době stalo a nebo jí budete stále její jednání trpět, až od Vás stejně odejde. Máte k manželství a k rodině větší zodpovědnost, než ona, takto to posuzuji z Vašeho dotazu. Nevidím tu vaši společnou budoucnost růžově. Je mi také líto malého dítěte, v každém případě nebude mít ty nejlepší vzpomínky na dětství. Jedině si s manželkou promluvit tak, aby se vzpamatovala k vůli dítěti a ne k vůli žárlivosti, aby se začala k rodině chovat zodpovědně. Čas zhojí hodně /ne všechny/ životních ran, to je moudrost starých předků. Píšu Vám jen svůj názor. - stařenka
Dík stařenko Jo, kdybych si vybral kost, tak bych tomu rozuměl. Ale tenkrát to byla spíš taková baculatá, milá, ale vzhledově nomální holka. Taky jsem měl před tím dojem, že mě docela obdivuje (a já ji). Taky mě mátlo, že mně sem tam napsala, že mě miluje, jsem pro ni jediný a tak, ale ve skutečnosti jsem nějakou její snahu necítil. No nic. Jak to tak čtu, tak bude asi rozvod nejlepší, i když to bude bolet. Ale čas to snad spraví.
Tady se Vam snad poprve odvazim oponovat - udrzet vztah za kazdou cenu jen kvuli detem je to nejhorsi, co pro ne muzete udelal. Pro starsi generaci to bylo nemyslitelneho, rozvest se - vzdyt by deti stradaly. Bohuzel je to vsak zastaraly a mylny nazor, jak dokazuji vyzkumy detskych psychologu. Daleko lepe jsou na tom deti rozvedenych rodicu, mezi kterymi klidne i putuje, ale rodice se doma nehadaji, nedelaji si naschvaly , neobvinuji se - nez deti, kvuli kterym spolu rodice zustali, ackoli se treba nesnasi. Opravdu myslite, ze dite nevyciti pohrdani, vztek, litost, nenavist, pripadne podvadeni svych rodicu? Bohuzel ano, a vyciti to zpravidla uz v kojeneckem veku.
Martino, na úvod jsem napsala, že nejsem pro rozvody /myslím obecně/, dále pak tazateli píšu, že společnou jejich budoucnost nevidím růžově a tak připouštím odloučení /rozvod/. To jen pro upřesnění. - stařenka
1x
Situace jak vystrizena od bratranka. Vite, nezlobte se za tento nazor, ale prijde mi, ze jste tak docela podpantoflak a hlavne Vase manzelka je hysterka a tak trochu mrcha. Vyhrozovat sebevrazdou muze opravdu jen srab a zbabelec, stejne jako porad dokola lhat, vymyslet si a stale podrazet nekoho, kdo ji ma rad. Vlastne jste si sam odpovedel, sice Vas pritahuje jako kus masa, ovsem ne jako zena (mysleno dusevne). Kazdy jste proste uplne nekde jinde.
Podvadi Vas, lze, vyhrozuje, dela z Vas blbce. Komunikovat s Vami odmita, chova se divne ... Mate pravdu, rozvodem se nic nevyresi a pocity budou stale. A taky stale budete ten podvadeny blbec.
Díky za reakci.
Kdyby to bylo tak, že si řeknu je to mrcha, tak je to snadný. Jenže já ji miluju a nenávidím současně. Nechápu, jak se mohla tak změnit. Nechci se ale prezentovat jako svatoušek, taky jsem za tu dobu neudělal všechno košer a vyvíjel i nátlak, vždycky jsem to neustál. Podpantoflák jsem nebýval, ale je fakt, že teď prostě zdatně využívá čehokoliv a mává se mnou. (Paradoxně ostatní lidi mě myslím respektují) Ale čím mi vlastně rozvod pomůže, když pocity zůstanou? A budu vědět, že jsem ji vlastně ulehčil cestu k němu? A prakticky to taky nebude žádné terno. Dítě bude trajdat jednou za týden či dva z domácnosti do domácnosti, což bude pro jeho vývoj fakt bezva.. Finančně asi taky oškubanej. S pověstí žárlivce. Mně by to mohlo být všechno i jedno, ale nové partnerce asi moc ne. Sakra, to je bezmoc.
Pripada mi, ze vlastne nevite, co chcete... na jednu stranu ji udajne milujete, na druhe ji vsak zrejme pouze ze zarlivosti nechcete ulehcit cestu k druhemu... neni v tom jen Vase jesitnost? Vite, z lasky muze lehce vzniknout nenavist, z nenavisti laska tezko... pokud Vam tento "vztah" vyhovuje, tak v nem setrvejte... pokud ne, nefnukejte a jednejte. Nezlobte se, ale takova zenska nestoji ani za to kopnuti do zadku.
A jako pedagog s psychologickou praxi Vam muzu rict, ze se bohuzel vseobecne nevi, ze rozvedeni rodice v pohode jsou pro dite tisickrat lepsi nez dusno a hadky nerozvedenych rodicu. Dite, jakkoli male, tohle proste vyciti...
Ješitnost je u chlapa přítomna vždycky Ale nechápu jak nechci ulehčit cestu k druhému? Když by navrhla rozvod ona sama, nadělal bych houby. Jo a jak to dopadlo s tím bratránkem?
Psal jste, ze ji nechcete ulehcit cestu za tim druhym... ale proc, kdyz Vas tak trapi? Spis bych rekla, ze byste mel podat zadost sam, nez se toho dockate od ni, ackoli ji vyhovuje Vas vyuzivat a delat z Vas prvotridniho vola.
Bratranek se s hyterickou furii rozvedl, tak se sice snazila ho obrat, meli dve holky - dvojcata. O ty se poprali, a psychologicky posudek prilepsil bratrankovi. Mels vedectvi svych rodicu, kamaradu a sousedu, ze se mu manzelka "ku.vi" s jinym, lze, o dcerky se radne nestara a navic chlasta. Snazila se postavat holky proti nemu, nastesti dvojcata jsou cely po bratrankovi. Ted je holkam 9,5 roku, ziji u tatinka, mama je navstevuje jednou za dva mesice
Kdyz si je bere, musi s nimi byt socialni dohled. Smutne... ale vemte si, jak by to dopadlo, kdyby zustali spolu. Chudaci holky, to by bylo docela peklo.
1x
člověk se musí určitým způsobem "sklánět"(každý vztah dvou lidí je kompromisem,nebo tedy měl by být),ale nesmí se "zlomit"...Prostě ignoruj ji(rozveď se,rozejdi)-ale jde o prcka,rozvod je řešení vás dvou,ale předjímat určení péče,její úpravu soudem by mohlo být kontraproduktivní...Prostě koukej na sebe a prcka,a dle toho jednej a chovej se tak-rozvod nech případně na ní(ať si i zaplatí návrh-už je za bůra...)...a nějakou "kost" jistě dříve či později najdeš-i když zdaleka to není jen o vzhledu-což už taky víš...
0x
Vždycky, když čtu něco podobného, napadne mě - jak je to tež doopravdy?! 
Mám za sebou manželství s patologickým alkoholickým žárlivcem. A vím svoje. Např. jednou nás celou rodinu, dvě děti a mé rodiče na návštěvě, hnal z deky od řeky a řval, kdože je ten blbec s knírem, co na mě furt čuměl. Já jsem měla plné ruce práce, protože pořád někdo něco chtěl a ikdyby se na mě někdo koukal, vůbec bych to neměla čas zaznamenat. A víte, že ještě po několika letech mi to připomněl a byl hluboce přesvědčený, že mi byl ten člověk blízký. Nevysvětlila jsem. 
Kdyby to tak šlo zařídit, aby bylo možné, odstěhovat se. Tak na 2 měsíce. Bez možnosti a snahy šmírovat, beze zpráv a nechat si to všecko v hlavě uležet, nechat emoce vychladnout. I jí by to prospělo, protože by si pár věcí musela uvědomit. Nešlo by to? 
Píšete, že dostala na zadek. Zbláznil jste se? A to ji chcete získat zpět?
Jsem rád, že se našel někdo, kdo se k tomu staví z opačného úhlu pohledu a zastává se ženy, aspoň je to názorově pestřejší.
Je ale rozdíl myslím mezi oprávněnou a neoprávněnou žárlivostí. Takže, vím jistě, že se potkávali, že si psali erotické zprávy, že nebyla, kde říkala a tak. Přesto zatloukala a pak až při přímé konfrontaci připustila, že něco bylo, ale že je to dávno ukončené. Já si pak zase řekl, že se svou žárlivostí zabojuju a budu se snažit nepátrat a tak. Jenže divné věci se děly nadále, jako noční příchody, na rychlo zavřené okno prohlížeče přede mnou, lži i v jiných věcech apod. Nevím, na jejím místě bych se snažil, pokud bych o manželství stál, se snažit přede vším si znovuzískat důvěru a minimalizovat pochybnosti. Ano, dostala po půl roce na zadek s oddůvodněním, že to má i za dítě. Asi to nebylo úplně oukej, bylo to vlastně zoufalé, ale přišlo mi to jako menší zlo než dát rovnou rozvod, když promluva nezabírala. Inspirovala mě k tomu jedna žena, která podváděla manžela, který dal pak rozvod a po letech ho potkala a říkala, že ji měl tenkrát radši zmlátit, než být teďka nešťastná a závidět jeho nynější ženě.
Ano, ta odluka to je odstěhování, nevím, kde je, je to naplánováno zatím na měsíc. To by myslím patologický žárlivec sám nenavrhl. Taky jsem předtím nežárlil. Na pivo si občas zajdu, pak je mi to aspoň všechno víc buřt. Ale štve mě, že není schopna plnit ani dohody ohledně předání malého a že se ho zbavuje a odkládá ho k rodičům. To je možná jedna z věcí, která mě štve nejvíc, že obrázek, který jsem si o ní udělal je o dost jiný než co vidím teď a hlava mi to nebere.
Jinak já si zase teďka říkám často, jak je to doopravdy, když některá říká, že žila s patologickým žárlivcem. Ono je to snažší hodit to na něj, než přiznat, že ho opravdu podváděla a tím se to všechno odstartovalo. Neříkám, že je to váš případ.
doplněno 24.06.11 11:49:Jo a ještě, ta obava, že u rozvodu se může soudkyně či soudce přiklonit k vašemu úhlu podhledu - jasný žárlivec, nepotřebuju nic slyšet, dáme mu co proto - je taky jedním z faktorů, proč jsem rozvod ještě nepodal.
výše jsem to nechtěl moc rozebírat-přesto-podle mne(sám mám dva prcky 10 a 4 leté) je fakt prioritou váš prcek-pokud už jeho máma(a vaše budoucí ex...zatím asi v nadsázce... )má malinko jinak nastavené hodnoty(prcek by měl být jasnou 1),tak alespoň vy buďte super taťkou -tím nechci říct,že se nesnažíte,ale víte jak to myslím...Osobně když prcek přiběhne a člověka s radostí obejme,tak to je nenahraditelné-nedá se to vynutit,zaplatit...-buď to prostě je anebo není...Tím chci oklikou naznačit,soustředte se na prďolku-ženský tak nějak asi příjdou samy,navíc vás i radosti,blbosti apod. s malým psychicky "odtáhnou" někam jinam,dostanete zdravý odstup od problémů s(ex) manželkou...A rozvod-jak již bylo řečeno-je to značně nevyzpitatelné a nepředjímatelné-to bych neřešil,už jenom prostý fakt,že jako manželé (a rodiče samozřejmě)máte ničím neomezené možnosti styku s dítětem,dokonce i pokud byste se s prckem sebral a zmizel třeba do Bolivie,má manželka absolutní smůlu,jelikož nejste rozvedeni,tudíž by jste syna nemohl "unést" atd.-ale to jen úvaha na okraj...Zkrátka rozvodem při praxi našich soudů,byste mohl hlavně ztratit...,prostě nahodit styl "mrtvého brouka" a "jeďte si svou trasu"-to zda se "přidá" nebo ne je čistě na ní,víc nemá smysl(a ani to není dost dobře možné)řešit...Tak at se vám a malýmu daří...!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.