Ahoj, mám nějaké divné období, nevím, do čeho píchnout, chce se mi strašně moc dělat něco neobvyklého, něco, co všechny překvapí, ale nic mě nenapadá. Říkám si, kašli na kraviny a vzdělávej se, ale pak přijdou myšlenky na to, že i kdybych si přečetla všechny knihy světa, i kdybych byla na všech místech na naší planetě, nebudu vědět o nic víc, než teď a o nic víc, než vědi ostatní. Nikdy prostě nezjistím vše. Vždycky zjistím to, že lidé jsou všude stejní, že každý si chce urvat něco pro sebe, každý chce určitým způsobem vyčnívat, někomu se předvíst, někdo je hodný, někdo zlý... zkrátka všude stejné, ať už se podíváme do současnosti či do doby před tisíci lety. Napadá mě, že bych žila jako největší filosof na světě, stejně by mi to nepřišlo jako něco úžasného, když bych naopak byla pipinka, co si najde chlapa a je s nim a žije klidný rodinný život ve dva jedna bytě, to se mi taky nechce. Pak mě napadlo, že bych si přidala na FB 5000 lidí a začala žít úplně silnym pařícím životem apod.:D nebylo by to myslím si až tak nic těžkého. Ale pak si řeknu, vždyt to může mít každý. A to si pak řeknu o čemkoliv, co mě napadne, ať už je to sebevíc hlubší či naprosto povrchní. I všechny životní profese, co vyjmenujete, mi připadají "ne nic extra". Strašné prázdno...
2x
Jo, to mám taky. Občas mám "depku" z toho, že vím, jak ten svět vypadá a jaké jsou moje možnosti. Vím, že to tu "nějak odžiju", ale umřu jako každý a za pár let po mě neštěkne pes. Ani žádná práce mě moc nebaví - mám hodně zájmů, ale žádný takový, abych se o něj zajímala nějak extra víc. Zatím to neřeším a prostě žiju, protože se řídím podle hesla z Anny Kareninové "Všecko se vždycky nakonec nějak vystříbí".
Tak to mě malinko uklidňuje, že nejsem sama, a myslím, že 99 % lidí to tak má, jen jsou prostě takoví, že to nějak skrývají a nebo že umějí např. o nějakém svém zájmu natolik zapáleně mluvit, že mi přijde, že jsou šťastni. I když já jako šťastná jsem. Ale sama víš, jaké to je. Ale když si představím, že bych měla žít jako nějaký vrcholový sportovec, nebo jako nějaký náboženský fanatik.. to jsme na tom ještě dobře:D
Tak snad nám někdo dobře poradí. Ono by pomohlo určitě - dělej to, co tě baví. Jenže... taková věc až tak úplně není. Mě baví se maximálně tak šťourat ve vlastní osobě, co vlastně chce a co kdy udělala špatně.
naihon, nezlob se, stříbřiti můžeš předměty, ale v žádném případě situaci. Vím, že lidé tento výraz takto používají. Někdy mi to nevadí, ale někdy mne to prostě "zatáhne" za uši. Tříbit, neboli třídit. Věř mi. Ahoj, a nic ve zlém. Někdy se ze mne stává hnidopych. Také jsem nemusela reagovat. 
Hnidopich, jsem to ale blbec. Hlavně že mám plno rozumu.
2x
Rodeo nevím kolik Ti je let což v podstatě je úplně jedno, ale tak nějak jsem si pročítala Tvé příspěvky a strašně mi připomínáš mě osobně, opravdu...resp. mě zhruba před rokem což pro mě bylo období kdy jsem byla opravdu na dně. Pokusím se Ti napsat tak nějak mojí osobní zkušenost.
Je mi 24 let a před necelým rokem jsem zažívala opravdu deprese...přesně jak píšeš, chtěla jsem dělat vše a zároveň nic a tak pod...Byla jsem v té době opravdu v takévé depce, že mě absolutně nic nezajímalo...já člověk pořádkumilovný(až někdy přehnaně) jsem neuklízela, bylo mi jedno, že je byt neuklizený všude nepořádek, o nikoho jsem se nezajímala, neshody s přítelem...prostě najednou vše co jsem kdy dávala na první místo jakoby neexistovalo a žila si tak nějak jen ve svém světě...nikdy jsem ani nepila, nekouřila a najednou jsem každý den, sklenku jednu, dvě a tak to šlo tak nějak mi bylo chvíli lépe, ale jen na chvilku...prostě jsem tak o sobě přemýšlela a zjistila, že nikam nesměřuju, že jen přežívám den za dnem...tak to šlo se mnou snad půl roku...dokonce jsem jeden večer se chtěla i zabít...nenašla jsem ale odvahu. Tehdy mi i přítel říkal, že jsem se strašně změnila a co je se mnou , jenže to ani já sama nevěděla, prostě jsem asi tak nějak hledala sama sebe.Bylo mi samotné ze sebe na blití
tyhle mé stavy trvali asi nějak do listopadu...Přítel se hlásil na nějaký pohovor a já šla s ním, byl tam sympatický pán a říkal něco o školení...po týdnu jsme s přítelem jela na školení. Tak jsem si tak nějak seděla v té lavici a poslouchala ho, strašně se mi zamlouvalo jak mluví o životě jak pozitivně motivuje(vždycky mě celkem dost bavila psychologie)...jelikož přítel dále nadále s ním spolupracuje i já občas jezdím na ty školení abych si ho poslechla.
Od té doby jsem začla hodně číst knížky kde se snaží motivovat lidi a strašně moc mi to pomáhá a hodně mi to pomohlo protože bych tehdy nevím jak skončila...hodně jsem změnila myšlení a vidím život v úplně jiném světle a jinak na něj pohlížím...to, že máš takovéto stavy značí o tom, že jsi sama se sebou vnitřně nespokojená a nyní se dostavují důsledky...nevíš co máš dělat? Tak na chvíli vypni přestań myslet na to, že nezvládneš tamto a tamto a třeba si i napiš na papír jak si představuješ svůj ideální den, napiš činnosti, které by Tě lákali nebpo činnosti, při kterých se Ti zvedne nálada a jsi hned štastnější...u mně to je třeba hudba.až ten seznam napíšeš tak máš činnosti a vrhni se na ně...začni mít radost i z maličkejch maličkostí, protože z malých maličkostí se začnou stávat radosti velké...já miluju květiny a každý den mám radost z toho, že se můžu na ně jen tak dívat jak mi na balkoně krásně rozkvétají nebo když vyroste další květ...miluju kočky, mám radost z toho, že čičina příjde a pacinou se dožaduje hlazení...hned vím, že je rád když ho hladím a já mám radost...to samé s květinami já z nich mám radost a přitom můžu tím těšit i třeba starší paní naproti v paneláku, že nemusí koukat na zašedlé panelákové balkony ale na kousek rozkvetlé přírody..i když já o tom třeba ani nemusím vědět, že někdo jiný má radost,ale hned zpříjemníš den i někomu jinému a v tom je právě to hezké co dělá život příjemnějším...Dneska spousty lidí se honí za majetkem a nevidí a nevšímá si spousta krásných maličkostí během každého, všedního dne a je to škoda.
Dej si za úkol, že potěšíš každý den tři lidé(tvou rodinu, přátelé, známí, či prodavačku kohokoliv) někomu nabídni pomoc, pochval jiného, pošli přáníčko jen tak pro hezké dny nebo napiš sms...bohatě se Ti to vrátí a budeš mít i sama ze sebe fajn pocit...a pamatuj na to, že nezáleží co si myslí ostatní ale záleží jen na tom co chceš Ty!Nespliń s davem, dneska je spousta lidí sobecká, povrchní ale je málo lidí co mají charakter, jsou čestní a poctivý a právě tím vynikneš protože takových lidí je nedostatek!
Začla jsem na život pohlížet jinýma očima a jsem mnohem šťastnější. Hledej na všem špatném co se Ti přihodilo a přihodí to dobré.
Můžu Ti napsat mail?Že bych ti občas napsala jak se Ti daří a mohla Ti třeba v něčem poradit či podporovat? Podpora je strašně důležitá aby člověk vytrval, protože budeš narážet na lidi co Tě budou srážet a říkat, že to je k ničemu, že tohle a tamto je blbost ale nikdo nemůže vědět nejlíp jen Ty sama!co je pro Tebe nejlepší.
Já v této chvíli mám takových plánů, a baví mě to a hlavně mě to strašně pomohlo v těžkých chvílích...jestli chceš můžem si vyměnit mailem i třeba naše sny a cíle a popsat si o nich...můžu Tě namotivovat a podpořit.Dej mi vědět.
Téda, ty jsi hodný človíček, klidně mi mejl napiš (rodeo54@seznam.cz), budu se moc těšit. Vše co říkáš, je úplná a naprostá pravda pravdoucí:D kolikrát jsem to už zjistila! Ale někdy je den, kdy není síla právě těšit ty lidi, ba není ani radost ze sluníčka, někdy je prostě depka a je jí fuk, že ty se chceš radovat, ona prostě je a čumí na tebe a rejpá ti do hlavy. Ale přijde až zase za dlouho, tomu věřím. A hlavně ale - když lidi těším a vidím, že to nezabírá, že jsou smutní i tak, tak si to pak dávám strašně za vinu
1x
No jo, vy jste holt stráááášně znuděná. Jinak to nevidím. Nic pro vás nemá cenu, všechno tu už bylo. Na jednu stranu chcete vyniknout, ale nemáte prakticky v čem, protože asi nejste v ničem tak dobrá. A vy byste ve skutečnosti tak strašně chtěla vyniknout. Trochu mě zaráží, že ženy, co žijí klidným rodinným životem, nazýváte pipinkami. No, je to váš názor, neberu vám ho. Ale věřte, že jako pipinka vypadáte nyní vy sama, jelikož nevíte, do čeho píchnout, aby to stálo za námahu a pak tu slávu. To je totiž tak, kdybyste měla nějaký svůj vlastní koníček, tak byste se usilovně věnovala jemu a vůbec byste nepřemýšlela, co dalšího ještě dělat, protože byste na to ani neměla čas a ani myšlenky. Činorodý člověk se nenudí, ten má pořád co na práci. Ale vy vymýšlíte jen takové blbinky typu přidat si na FB 5000 lidí. No a co jako? To jako byste byla slavnou? Ale prdlajs. Vždyť to tam na tom FB dělá kdekdo z mladší generace a kdo o nich ví? Snad jen těch 5000 lidí a zbytku světa jsou naprosto ukradení. Podle psaní bych si dovolila tipnout, že jste taková ještě dost mladá duše a snad mi prominete můj možná ostřejší způsob psaní. Ono je tomu tak, že ve skutečnosti asi v životě tápete, chtěla byste něco, ale nevíte co. A taková mi kolikrát připadá většina současné mladé generace. Bez hlubších zájmů, bez tvořivých koníčků (na co, když by se nestíhal FB, fitko, kamarádi, pařba apod.).
Heh, jsem taky na FB a mohu vás ujistit, že ani nevím, koho v "přátelích" mám (mám je tam jenom jako sousedy do hry). Takže ani těch 5000 lidí by o dotyčné vědět nemuselo :D
Pro tazatelku - když jste znuděná a nevíte co by, dejte se na dobrovolnictví. To jako třeba chodit do nemocnic hrát si s dětmi, podle toho, co umíte - někteří dobrovolníci baví děti jako klauni, jiní předvádí cvičeného pejska, další zábavnou formou vyučuje angličtinu nebo si s dětmi "jenom" výtvarničí... obdobně to bývá na dospělém, i když asi v menší míře - třeba návštěvy u starých opuštěných lidí, předčítání knih těm, co toho už nejsou schopni, nedávno jsem četla o léčivém vlivu morčátek na psychiku starších lidí... ne, že by vám to přineslo slávu, po které toužíte. Ale aspoň smysluplně strávíte čas, který teď zabíjíte nudou a třeba vám to pomůže trochu získat nový pohled do života.
Pařby, Fb, to jsou věci, které na první pohled jsou pro mladé lidi důležité a já to sama nechápu. Byl to jen takový příklad, ve skutečnosti bych to nechtěla. Byl to příklad toho, že cokoliv mě napadne, dokáži si představit, jaké to je, že je to veskrze jednoduché a tím mě to už přestane zajímat.
1x
Potrebovala byste zaprahnout do prace, aby jste nevymyslela nesmysly. Pracujici clovek se nenudi, ma porad co delat
Jenže jde o to, že i když člověk pracuje, tak ho to nenaplňuje. O to jde. Chci aby, až budu stará na smrtelném loži, mohla říct: "Dobře jsem žila. Jsem šťastná." Nejde o to "pracovat a nemyslet na nesmysly", protože (alespoň já) když něco dělám, co mě nebaví, tak neustále myslím na to, ja tady marním čas, pro pár peněz? Nebo pro co? K čemu to je? Jaký má život smysl?
Tyhle věci nejsou nesmysly, v jedné knížce jsem četla, že je to prokletí "filosofů". Prostě vidíme, jak lidi žijí a dokážeme si představit, jaké by to bylo, kdybychom to dělali my, ale co z toho? Můžu být doktorka, uklízečka, prodavačka, prostitutka nebo dealer, to je jedno. Stejně to dopadne vždycky stejně. Stereotypně. Ráno se vzbudit, nasnídat se, jít do práce, oběd, práce, večeře, spánek občas o víkendu volno nebo dovolená. 40 let uteče jako voda, budu hlídat vnoučata nebo naopak žít na vysoké noze a "single" až do důchodu. Ale proč? Co je to za životy? Neustále něco řešit, něčím se zabývat, něco "muset".
Chceme jen volnost, naplnění, poznání, ale čím víc toho víme, tím je to horší, protože víme, že "toho" nikdy nedosáhneme. Nejsme chytří, ale ani hloupí. Nejsme ani introverti, ale ani "pařmeni". Jsme jako náhradníci v divadle na roli, jen ještě nevíme, kterou roli dostaneme a jestli vůbec.
Chápu, že někteří tomuto nerozumí, ale já to tak prostě cítím. Hodně mi pomohla knížka Sofiin svět, ale i tak. Jediné nádherné chvilky jsou večer, když jde člověk spát a může vědomě "snít". Tím ale neříkám, že jsem nějaký úplný snílek. Jistě, jdu s přáteli ven, na pivko, do kavárny, do kina a tak dále. Žiju společenským životem, ale prostě "tam uvnitř" je prázdno. Strašlivé prázdno.
Ty brďo! Dvojče? Si tu ze mě dělá srandu někdo, kdo mě zná, ne?:D musím se z toho vzpamatovat.
"Prokletí filosofů?" Bezvadný! Přijde mi, jak kdyby se jednalo snad o nějakou zastydlou pubertu. Byť puberta asi tak od 3 let, ale přece:D Ano, nejsme introverti, ani pařmeni. Ono bychom mohli být klidně obojí, ale nebudem se za to prohlašovat a dělat to, vlastně i když to děláme - já když jdu pařit, tak fakt pařim, ale přijde mi, že prostě nepařim, že prostě kdyby byli dva lidi a dělali totožné věci, jeden z těch lidí budu já, tak o sobě řeknu, že nepařím a tom druhém, že paří:D nedokážu ten pocit popsat. Jako kdyby nad námi bylo něco, co říká, vždyt je to to, co přeci nechceš. Ty nechceš být pařmen a stydíš se za to. A takhle je to ve všem, i v profesích.
Nejsme ani chytré, ani hloupé. Myslím, že jsme chytřejší než polovina populace našich vrstevníků, která chlastá a hulí a nevědi, kdy byla druhá světová (ale ono svym způsobem - co když to je ta moudrost - umět nic neřešit, co když největší tupost a blbost představuje právě člověk, kterej čte, neustále něco řeší a stejně dohromady na nic nepřijde?) Já bych chtěla někdy vydat knížku. Ale vím už teď, že ji nikdy, nikdy nevydám. Musela bych ji desetkrát přepsat a když bych ji vydala a přečetla za rok, propadala bych se hambou. Měla bych už zase jiné názory, byla bych už zase jiný člověk. Často si říkám, jak někdo může vydat takovouhle knížku, písničku, nebo cokoliv. Když je to přitom tak stupidní. Že se nestydí. A oni se ti lidi vážně nestydí...
Sofiin svět jsem četla. Docela fajn knížka, pravda. Strašně mi na chvíli pomáhají i esoterické knihy, ale to za chvíli zase vyprahne. Minule jsem prosila hvězdy o naplnění štěstí a stávaly se neskutečné věci. Asi to budu zkoušet každou noc. Ale trochu se toho bojím. Mám pocit, jak kdybych měla každý den špatné svědomí z něčeho, aniž bych vědomě někdy něco udělala. Možná, jak kdyby to bylo špatné svědomí z toho, že jsem neudělala nic pořádného.
Lidé říkají, že se nudíme, to je půlka pravdy. Netoužím po slávě jako takové, skoro o všech celebritách si myslím svoje. Toužím spíš o všeobecném uznání (jistě, jako každý člověk.) Nevím ale, kde ho nabrat, když se prostě neznám.
Jsou dny, kdy jsem úplně šťastná. Naprosto, srším vtipem, nejraději mám, když můžu rozdávat štěstí lidem okolo, ale když se mi to nedaří, když má někdo blbou náladu v mém okolí, hned si myslím, že je to moje vina, dokáže mě zaměstnat myšlení i na to, že moje kočka má špatnou náladu kvůli tomu, že jsem ji ráno divně pozdravila.
Opravdu dvojče! 
. Přesně jak říkáš - když něco dělám, co dělá někdo jiný, tak vím, že "on/a" to dělá líp (nebo upřímněji, uvolněněji) než já, protože já při "tom" nic necítím. Ať se jedná o to paření nebo třeba jen posezení u vína.
Taky se občas probudím a připadám si jako infikovaná virem štěstí. Jsem spokojená, veselá, mám super náladu, ale vždycky to nakonec nějak "vyhasne" (někdy až po pár dnech). Miluji život, myslím, že je skvělý, nádherný. Miluji naši zemi, tento svět, ale někdy si připadám, jako.. "jako bych nesla tíhu celého světa" nebo jak to říct. Občas truchlím pro mrtvé, které nikdo neuznává, ne že by mi jich bylo opravdu líto, ale jako kdybych měla povinnost truchlit, protože "vím, že pro každého člověka by se mělo truchlit, ale pro tohoto zmetka to nikdo jiný neudělá, tak musím já".
Hrozně ráda dělám lidem radost a nežádám nic na oplátku. Pomůžu, když je potřeba a nepotřebuji to zaplatit nebo jinak odměnit. Peníze pro mě nemají žádnou hodnotu a jsou nutné jen k tomu, aby člověk neumřel hlady a měl co na sebe, ale jinak jim nevěnuji žádnou pozornost (a není tím, že bych jich měla dost, naopak).
S tím špatným svědomím to je taky stejné - někde se něco stane a mě přepadají myšlenky typu "Tam jsem měla být, měla jsem tam být a zabránit tomu!" a hrozně si to vyčítám.
Chci umřít a vědět, že tu po mě něco zůstalo, že jsem tu zanechala nějaký odkaz svého naplněného života. Ať už bude naplněn jakkoli. Doufám, že neskončím jako Hérostratos.. respektive jako Paul Hilbert...
:D no, taky už mě to napadlo, abych jednou nedělala nějaké hrůzné činy:D ale na to jsem zase až moc "hodná", slávu typu Jacka Rozparovače nechci už vůbec:D
Tak je to docela potěšující, že jsme už dvě:D můžu se zeptat, kolik je ti let? Prokristapána, hlavně ať ti jen není 15:D
S tím vínem. Jako já když někde jsem, tak mě to baví dost. Druhý den si sice zpětně všechno přemítám, co jsem měla udělat tak a jinak... možná je to jen typicky ženské myšlení? Ať se kouknu na kterýkoliv životopis či něco podobného, už chci být jako ten člověk. Druhý den už ale nechci:D
Vždycky jsem byla jiná než ostatní, neopičila jsem se po nikom, ani jako malá. Vždy jsem si jakoby chtěla zachovat svoji tvář. A teď, když jsem starší, jakoby mi vadilo, že bych se mohla změnit. Jakože jsou na světě lidi, kteří mě znají jako malou - hodnou, milou, praštěnou a tak... a teď, že kdybych měla být jiná, čili hlavně neřešit vše co udělám a nehodnotit každý okamžik, už bych to nebyla já. Přitom bych si to tak přála - rok, dva, vůbec na nic nemyslet a nesnažit se zavděčit každému.
Na ty činy jsem taky až příliš hodná. To souvisí částečně s tou naivitou, osobně totiž nevěřím v existenci zla. Zlo je totiž jen nedostatek dobra, ale v každém může být dobro zase obnoveno a "doplněno".
15 mi není, je mi 20 (v září 21). V tom ostatním (tvář, praštěnost, změna, rok klidu) souhlasím.
Chvíle, kdy jsem opravdu šťastná a cítím se "naplněná" jsou ty, které trávím na srazech s lidmi, které vídávám právě jen na těch srazech - Festival fanzazie a podobně. FF je ostatně pro mě "týden míru". To jsem šťastná, protože se nemusím přetvařovat nebo něco podbného - jsem mezi ostatními "šílenci" a "intelektuály" (tím nikoho neurážím, slovem intelektuál myslím geeky a podobně ).
Jé, tak to je skvělé, že znáš alespon něco, kde jsi štastná. Já jsem zase štastná u ohně a kytar. To můžu:D
Jak říkáš o tom, že zlo neexistuje. To přesně říkám taky:D už je to trapný, někdo si ze mě dělá prču:D
Ještě bych napsala některé věci, který mě docela odlišují a schválně, jestli to tak taky máš:D
- pamatuji si strašně moc zážitků ze svého dětství, vč. pocitů svých a druhých lidí, pamatuji si všechny lidi, které jsem kdy potkala, co říkali, co cítili, jak se chovali, i kdybych je viděla třeba jen půl hodiny a i kdyby mi v té době byli třeba tři roky. Často vyprávím zážitky a lidé říkají: jak si tohle pamatuješ, to už vůbec nevím! A nebo že to dokonce není pravda:D
- lidé mi často říkají, že jim připadám zajímavá, mám hodně přátel, ve skutečnosti se jim neumím věnovat, nevím jak se jim věnovat tak, aby věděli, že je mám skutečně ráda. To samé v rodině
- jsem velice sentimentální, entuziasmická - až naivní, nadchnu se pro každou příležitost, pak to brzy odezní
- myslím, že na mě nemá moc vliv reklama, či spíš, hned ji všude prokouknu
- mám cit pro muziku, básně, výtvarno
- celkově jsem si vždycky u všech lidí připadala malinko v něčem nespecifickém moudřejší a rozumnější
- vždy jsem si víc povídala s kluky
- nechápu věci typicky ženské - kosmetika, parfémy, nakupování oblečení atp.
- už nevim:D
Tak tady se zase moc neshodneme - o té paměti. Mám mizernou paměť a často mi je to vyčítáno, jako "že vůbec nevnímám". Což není pravda. Dlouhodobou paměť mám v pořádku, ale s tou krátkodobou je to horší. Není to moje vina, cvičím, ale stejně to moc nepomáhá.
Přátel nemám tolik, ale mám hodně známých. Vlastně ani nevím, kde končí "známý" a začíná "přítel". Ale rozumím si s mnoha lidmi, a přestože mi říkají, že jsem super, správná a vtipná, tak si tak nepřipadám. A přesně jako ty - nevím, jak se jim věnovat, aby věděli, že je mám ráda.
Sentimentální a až naivní jsem taky. Vždycky mě něco napadne, ale sotva jsem v půli, tak mě to přestane bavit. Reklamu moc neřeším, většinou si vybírám podle sebe, podle svých zkušeností.
Pro muziku moc cit nemám, ale miluji ji, jenže mám "hudební hluch". S tím nic moc nenadělám, ale ráda kreslím a maluji, dokonce jsem chtěla jít na uměleckou školu, ale pak jsem si uvědomila, že se tím živit nechci.
Ano, i mezi kluky jsem si hledala přátele častěji než mezi dívkami. V módě či kosmetice a podobných věcech se nevyznám. Respektive - teorii ano, ta mi jde skoro všude, ale s praxí je to horší. Snad jediná "typicky ženská" vlastnost, kterou mám, je úchylka na boty. Stačí mi ale jen jít do obchodu a koukat na ně, doma v botníku mám jen několik párů.
Odjakživa mi všichni říkají, jak jsem divná. Přestože jsem snílek, tak jsem taky cynik - takové ty běžné problémy mi přijdou občas až směšné (A se zase pohádal s B, protože A šel po práci s kamarádem C na pivo a to si s A domluvili, že budou doma, protože A se chce učit, a prostě potřebuje, aby u toho B byl...).
Taky moje morálka je zcela mimo. V některých věcech jsem příliš liberální, v jiných zase až moc konzervativní. Jsem jednoduše "zvláštní". A přestože studuji VŠ a hodně lidí mi říká, že mám přehled a jak jsem "hrozně chytrá holka", tak já sama se za to stydím, protože vím, že jsem hloupá. Můj pravopis je hrozný, mé vyjadřování ještě horší a znalosti "obyčejných" věcí jdou zcela mimo mě.
Jediná věc, u které jsem si kdy řekla: "Tohle chci opravdu dělat," je psaní. To mě hodně baví, jenže nejsem schopná dokončit ani jedno dílo, protože s ním nikdy nejsem spokojená.
Jo, všechno sedí. S tou krátkodobou pamětí také, ale to je o něčem jiném. To, že nevnímám a nesoustředím se, si ze mě dělá každý srandu a je to taková jedna z neběžnějších věcí, na které si mě ostatní dobírají. Absolutní nesoustředěnost se mi občas nevyplatí právě na VŠ. A to jak ti připadá právě "trapný" řešit - kdo s kým byl na rande, jak vypadala pani Vránová zamlada apod., to je taky jak přes kopírák. Toužím po tom umět se bavit "o ničem". Bavit se umím docela dobře, dokonce možná i na toto téma, ale v duchu si říkám: "ježiš.":D Prča je ale, že když bude někdo mluvit naopak přehnaně chytře, nebo když bych sledovala debatu dvou lidí, kde má jaždý jiný názor, řekla bych si "ježiš" rovněž:D S pravopisem se mi zdá, že jsi na tom tedy dobře, myslím, že ti určitě šly i slohy, ale jak říkáš, nikdy bys nebyla se svím "dílem" spokojená. Normálka. A tak budem žít dál, těšit se na večery, kdy budeme snít o tom, jak se zítra probudíme a budeme už někdo jiný, někdo vysněný bez vlastního vědomí.
Teorii v módě apod. to nevím ani co je, pečuji o sebe přiměřeně, myslím, že třeba až s věkem se to bude stupňovat. Ty boty... no, to bude asi naše nejhlavnější odlišnost:D
Nevím, co myslíš těmi obyčejnými věcmi
možná bychom si mohly psát raději emaily, tady už to stejně nikoho zajímat nebude:D
Tak se tu registruj a můžeš mi napsat do vnitřní pošty. Nechci tu prezentovat svůj mail veřejně (kvůli botům).
Těmi obyčejnými věcmi myslím: "Víš, že v Albertu mají slevu na pomeranče?" "Věděls, že se Jana pohádala s Pepíkem kvůli její mámě?" "Co si myslíš o tom novém klubu ve městě?" "Mám koupit raději 8 rohlíků nebo jeden chleba?"... Prostě takové ty záležitosti a problémy, které se časově vážou jen na současnost a blízkou budoucnost. Něco, co druhý den není absolutně důležité a je to jen "tlachání". Taky bych si přála, abych tomu "tlachání" přišla na chuť, ale mě to prostě ani tak moc nebaví (jednou za čas se ale nějak "odvážu" a jen kecám o nesmyslech :D).
Teorii v módě myslím tak, že vím jména návrhářů a značek a podobné věci (dostala jsem o tom knihu), ale nakupovat hadry mě nebaví a řešit "co si zase vezmu na sebe" taky ne.
Tý jo, jména návrhářů a značek, to bys mě mohla přiučit:D že bych ten svět oblečení možná taky začala mít ráda, nebo alespon pochopila, co na tom ti lidé mají:D já ti dám svůj email klidně veřejně, protože to není můj osobní ani můj druhý osobní mejl, ten ti pak pošlu až v mejlu:D takže rodeo54@seznam.cz. Budu se těšit, ahoj
Jo, ten pocit vědomého snění, to je nejhezčí okamžik dne. Občas se u toho ale rozčílím, či spíš se už těším na druhý den, resp. noc, kdy to budu zase provozovat, protože ten večer nic kloudného nevymyslím.
Pravda, nezabavna prace je o nicem Myslela jsem domaci prace, u kterych se dobre zapomina na nejake nudeni a podobne. Vite kolikoli, zastavam nazor, ze clovek ma zivot takovy, o jaky se sam pricini. Kdyz nekdo sedi na zadku a porad fnuka, ze nevi, co by delal, ze ho nic nebavi, ale pritom by neco delat chtel - misto aby ten zadek zvedl a sel se podivat na tak obycejne, ale nabijejici veci jako je zapad slunce, ranni mlzny opar nad rekou, pavouci sit po desti, koruny stromu prosvicene sluncem ... a pak se trochu vzpamatoval a vybral si aktivitu, ktera ho bude naplnovat, at uz to je malovani, zpivani, prochazky, keramika, cteni, souteze, sport, miliardy dalsich veci. Kazdy si par minut denne muze cas na neco, co ho naplni a udela mu radost, kdo tvrdi, ze ne, tak lze sam sobe.
Jde o to chtit a pricinit se sam, ackoli je to obtiznejsi, nez se nechat jako ta loutka vest. Ja mam treba aktivit nad hlavu, delam, co me bavi a i kdyz nekdy nevim, kam skocit a zrovna me chteji vyhodit ze skoly, uprimne reknu, ze mam zatim krasny zivot
Zlatíčko, měla bys vidět mé fotky. Je na nich přesně to, o čem píšeš západ, stromy prosvícené sluncem, ranní pavučina (a jaká!:D), mlha nad rybníkem, na tyto fotky jsem obzvlášť pyšná a připomínají mi krásné chvíl, je fakt, že jsou to nabíječe jako blázen! Maluju každou chvíli, chodím do sboru, procházky, čtení, sport jsou samozřejmostí. Ale nic, nic z toho není ONO! Čím to je?
Napadlo mě tak náhle - možná chybí někdo, kdo by to vše, co dělám, obdivoval?
Mas kolem sebe kamarady? Ty skutecne? Me, kdyz je docela spatne a nechci tim zatezovat pritele, ktery ma coby maturant svych starosti dost, jdu na kafe s nej kamaradem. Prokecame cele odpoledne, doveze mi krystal, ktery si muzu sama vytvorit, takovy prasek a krystalky a on potom sam roste, a hned je mi lip...
Ted mi hrozi vyhazov ze skoly. Nejak bylo, nejak bude, veset se nebudu Je to jiste komlikace, premyslim, co bych vlastne delala dal, co umim a co mi pujde. Ale zvesela, vzdycky ceka za rohem nejaky lepsi zitrek, tak proc to predem vzdavat?
A kdyz mi sem nejakou fotecku hodis, ja ji budu obdivovat
Jeste pripomenu - me nabiji kolektiv na lodi. Spolek fajn lidi, clovek ma pak pocit, ze neni a nebude sam
Tak to mě moc mrzí, že máš problémy ve škole, vím, jaké to je, naštěstí se mi to tenkrát v dobré obrátilo, ale to je přesně věc, kterou beru celkem s nadhledem, asi tak, jako ty. Ten pocit, že člověk neví, co bude dál, je zničující, ale zkrátka ví, že to "nějak dopadne".
Já jak kdyby tyto typicky existenční věci pro mě nehrály až takovou roli. Já mám kamarádů a známých dost, řekla bych. Hodně lidí mě má rádo a hodně lidí mám ráda já. Ale ty třeba řekneš, že máš kamaráda, který ti doveze krystal (ani nevím, co to je?:D) ... a už o tom víš. Mně třeba teďko nedavno kámoš připomněl, že bylo fajn, když byl u mě na Štědrý den a tak, prostě pár zážitků, co jsme spolu zažili, ale to já prostě nevím. Musí mi to někdo připomenout, protože v tom prostě nevidím něco až tak skvělého. Až když to on zpětně vypráví, dojde mi, že to bylo vlastně fajn.
To je ono, kdyz ma clovek mraky znamych, ale kamaradu jen par Ja mam jen toho jednoho, na zbytek se nemuzu spolehnout... jedna kamaradka je labilni a dela podrazy, druha je urazliva.. co pak s nima:D Jeden skutecny kamarad vyda za tisic znamych
Nejak bylo, nejak bude... proc se trapit, kdyz to jeste neprislo? Az to prijde, zacnu to resit
Jen sem s dovolenim umistim odkaz na krystaly, pro predstavu hyperzbozi.cz/... - a ja vim, ze vzdycky, kdyz se na nej podivam, vzpomenu si, kdo a proc mi ho dal
1x
No nic ve zlém, ale zřejmě Vás ještě v životě nepotkalo nic tragickýho, máte všechno a všechny kolem sebe. Jinak byste se nemohla takhle nudit a mít čas na takový myšlenky. Přece štěstí je, když je člověk zdravej a taky, když má rodiče nebo již svou rodinu. Já již rodiče nemám a nejsem stará, přesto jsem šťastná.Mám totiž krásný a zdravý děti- to je štěstí! A můžu potvrdit, že život bez rodičů je sakra těžkej, obzvlášť, když jsou malé děti! Ale nikoho nesoudím, je to každého věc a můj názor.
Jak říkám, byly to dva blbý dny, teď jsem třeba v úplné pohodě. Depku snad může mít každý. Jestli vás to zajímá, nevím, co si pod tragédií představujete, každopádně mám tátu alkoholika, který pije od svých 16 let, dá klidně 15 piv za den, byl již mnohokrát v ohrožení života, je to velmi výbušný člověk, což bylo vždy předmětem nepříjemných výstupů. Také mám mamču... psychicky trochu mimo tento svět, která též alkohol může a pak se dějou dosti, dosti nepříjemné věci spojené např. s výjezdem hasičů a sanitek k nám domů. O tom tu ale psát nechci, ale jestli si myslíte, že je všechno růžové a že proto se nudím, tak je spíše opak pravdou - kdyby bylo vše ok, tu depku bych třeba v tom minulém týdnu neměla. Ovšem co se týče vztahů s našimi rodiči, tak mám nejlepší za život . A stačí tak málo, v tom bych zase mohla radit já - zkrátka být tu pro ně, jsem na ně hodná, dělám jim snad radost, snažím se je chválit, ale nebýt tu pro ně do takové míry, kdy z vás mohou vysávat energii pláčem a podobnými věcmi, protože pořád jsou dospělí a je to jejich život, za který jsou plně zodpovědni
Tragédie pro mě každopádně je, že kdybych neměla svý děti a manžela, tak jsem na světě úplně sama. Všichni mi umřeli a sourozence mám akorát nevlastní, které vůbec neznám. Když jsem byla malá, máma mě opustila a starala se o mě moje babička. Už to je těžký, když nemáte rodiče. Svojí babičku jsem velmi milovala a přesto, že to budou už 4 roky co odešla, doteď jsem se s tím nesmířila. a nikdy nesmířím, zkratka mi to nejde. Taky vím moc dobře, co je to depka. Mám je totiž pořád, protože život se se mnou nemazlil a nemazlí.Nad vodou mě drží moje rok a půl stará holčička. Tak se prostě snažím být šťastná, i když ten, kdo měl někdy depku, ví, jak je to těžký. Ale to je na dlouhý vyprávění. Akorát Vás potěším, že v tom určitě nejste sama!
Tak to chápu, moje babička také vyrůstala bez rodičů, musí to být moc náročné, pak ty ztráty bližších osob... v podstatě, každá životní situace může být náročná kvůli rozličným věcem, přeji vám hodně zdaru a pocitů, že všichni odešlí by si přáli, aby právě vy jste na ně vzpomínala jen v dobrém a vše dobré dělala právě za ně a hlavně se kvůli nim netrápila, nic na světě to nezmění a jenom to přihorší jednomu člověku, a to jste vy. Hodně štěstí:-*
A fakt!
0x
Mám to podobné. Jsou to takové zvláštní pocity. Baví mě toho hodně a zároveň nic. Nedokážu najít nějaký zájem, který by mě naplňoval a přitom se tím dalo uživit. Nebaví mne honit se za penězi. Bohužel v dnešní době je člověk na penězích z určité části závislý. Někdy si říkám, ať si představím co bych dělal, kdybych měl peněz dost, ale nějak si to prostě nedokážu představit. Nejradši bych si lehl do trávy a pozoroval hvězdy a zbytek už je ve hvězdách. Kdybys chtěla, můžem se o tom třeba pobavit a možná k něčemu dospějeme a možná také né.
Ještě něco, ono to může vypadat, že nedělám nic, ale já toho dělám opravdu hodně, nebudu zde jmenovat všechny zájmy, myslím, že jsem všestranně nadaná, kreativní, celkově prostě spíš nadprůměr, než průměr, prostě pohoda, ale uvnitř?
A nepramení vaše pocity o štěstí z toho, jaká je dneska doba. Asi jsem vás špatně odhadla, ale po tom prvotním vašem psaní jste se jevila úplně jinak. Víte, současná doba je plná beznaděje. Krize, nezaměstnanost, vláda chystá kdovíjaké hrozné reformy, v celém světě je poměrně neklid - Afrika (Lybie a ty další arabské státy), Blízký východ taky nic moc, Dálný východ a nakonec ani v Evropě to není úplně klidné - viz demostrace v Madridu, Athénách apod. Takže ať se chce nebo nechce, zpětně se to všechno promítá do životů nás všech. Všeobecně se vžívá konzumní způsob života, ale co to znamená? Jen všechno slepě konzumovat? Bez vlastní invence? Na to spousta lidí už možná nechce neustále přistupovat. A já doufám, že takových lidí bude časem více. Třebas přijdou s další generací, která se ještě nenarodila. Těžko povědět. Ale pravda je taková, že většina lidí žije obyčejný život, který, kdyby se zdokumentoval, by byl k nedívání, jak nutné by to bylo.
To je v pořádku, nemusíte se omlouvat.
To, o čem mluvíte, z toho mám často špatné myšlenky, je to tak jedna desetina všeho. Někdy naopak mě to ale povzbuzuje, že si říkám, že jsem/jsme na tom ještě dobře.
Snazite se navodit pocit, ze zivot nema smysl? Pokud jste mlada, zdrava, mate kolem sebe rodinu a pratele, je to hovadina. Nebo to nejak spatne chapu?
To Vas uprimne lituju, a nemyslim to ironicky Spis smutne. Clovek bez cile, bez smyslu a bez naplne je jen schranka... proto se snazim zit tak, aby to bylo fajn a delam veci, co me udelaji stastnou - to je muj smysl
Tak napsal jste "nema smysl" - z toho bohuzel neodvodim, jaky smysl zrovna myslite Kdyby mel kazdy zit tak, aby zmenit neco pro vsechny a v opacnem pripade je tu k nicemu, daleko bychom nedosli... kdo miri moc vysoko, spadne dost hluboko. Ja treba tridim odpad, podilim se na zahranicnim projektech pro deti z rozvojovych zemi, projektem bora-bora se snazime zachranit zelvy...
Musite si najit nejaky ten smysl, co Vas bude naplnovat, a nemusi to hned byt zachrana lidstva
Cekala jsem argument, jiny nazor, presvedcovani. Zrejme toto nemate, pak chapu, ze nezbyva, nez se uchylit k vypadum a urazkam.
Ma pravda je takova, z clovek, ktery pise, ze zivot nema zadny (i hlubsi) smysl, je pro me politovanihodny, jelikoz nezije a sam se nesnazi, aby bylo lepe, ale pouze preziva.
narozdil od vas ja neprezivam. Netravim totiz veskerej cas na posahanych diskuzich jako nekdo..dalsi vec je ze jste mimo misu. Nepochopila jste co sem svymi prispevky myslel a proto jsem nereagovalZ ucebnice?:D Omyl, ja takhle ziju Nesedim doma na zadku a nelituji se, jak nic nema smysl, jak me nic nebavi atd. Jinak veta "zivot nema smysl" - zkuste mi napsat, co jsem z toho podle Vas mela pochopit:D Necham se prekvapit.
A pokud Vam diskuze pripadaji posahane, tak se jednoduse nechodte. Ja mam momentalne bakalarske volno a svuj veskery volny cas budu s Vasim laskavym dovolenim travit, kde se mi zachce
nema smysl. Ano nema hlubsi smysl, vsichni ho zijeme jen abychom si ho zprijemnili a o tom to cely je, v podstate v tom tudiz zadny vetsi smysl neni. Jinak co se me tyce+ ja si ziju spokojenej zivot nabytej kazdodennimi aktivitami narozdil od povalecu u pc jak je dnes zvykem ze ano? v podstate tu jen delate chytrou jak vsemu rozumite viz. Google.com wikipedie ale v realnym zivote jste naprosto nepouzitelna. Takovych lidi buhuzel s dobou pribyva..:D Teeeda smekam pred Vasim jasnovidectvim Omlouvam se za povalovani u pc, momentalne jsem nemocna a mam zakaz aktivit, a k tomu se jeste ucim na zkousku, jinak se temer neodhlasuji, pac vzdycky zapomenu Svuj denni program pomerne vrcholoveho sportovce, ucitele a nocniho baroveho zpevaka Vam sem rozepisovat nehodlam, kdyz vse tak dobre vite:D
Takze, mily gotchabossi, evidentne nemate zadne argumenty, kterymi byste podporil svuj vyrok, ponevadz se me dokola stale jne snazite urazit a zesmesnit. Dikybohu, nejsem primitiv, abych se nechala nekym takovym vytocit
A prosim, napiste mi, co jsem zde kopirovala z googlu a wikipedie:D:D, na to jsem zvedava nejvic.
Vážená, já chápu studijní volno, které teď mám i já. Ale já na vás nic špatného neřekla, tak laskavě neříkejte, že se tady někdo lituje, jen jsem chtěla slyšet, zda je na tom občas někdo podobně, ano, v podstatě každý má někdy den blbec a já jako debil vlezla sem na poradnum své problémy svěřila někomu, kdo tady bude ještě měsíc potom rozebírat idiotiny typu kdo, co, kdy, kde dělá a kdo si užívá života lépe? Co tím získáte, když je to tu navíc veskrze anonymní? Uklidníte se, že žijete ten nejlepší život na planetě a že jste ten nejvíc silnej člověk? Pak člověk nemá mít depresi:D nechci vám radit, ale vy zde opravdu trávíte asi dost času a člověk, který nedokáže respektovat názory druhých, empaticky zareagovat, by vlastně neměl na poradně co dělat a nebo spíše opovídat na otázky praktického rázu, jako např. kde je nejlepší bar v Praze a nebo do jakého koše patří krabička od mléka. Kdyby vás nevytáčely řeči, které o vás dotyčný napsal, tak na ně nebudete vůbec reagovat a popisovat mu Váš denní rozvrh. Takže bych vás žádala, kdybyste si nadále vylévala své pocity večer v baru a užívala dál dne jak to jen "drsně" umíte. Děkuji.
Tak az mi to tu obecne rekne vicero lidi, nez jeden dva anonymy, mozna zvazim svuj odchod:D:D Kdybyste misto toho okecavani, jak jsem chytra a vsemu rozumim, proste napsal, co Vas zere. Toz budte take chytry a prispivejte tez:D... Jaky mate mindrak?
P.S. Hluboce se omlouvam, ze mam pomerne siroky zaber zajmu a tudiz mohu prispivat v mnoha rubrikach
Jeste bych podotkla - stat si za svym nazorem, nemenit ho kazdou chvili a povazovat ho za spravny znamena ho nekomu vnucovat? A to od kdy?
a ted honem napiste dalsi super stupidni moudro..Dikybohu jsem se poradila s jinymi prednimi radci a pry se toto stava, ze chce nekdo jen urazet a hadat se, mam se na to vykaslat Ja Vam svuj naozor nevnucuji, pouze Vy nejste schopen prijmout fakt, ze s Vami nekdo nesouhlasi, a tim padem jsem hned chytra a spatna.:D
Nastesti je tu plno lidi, kterym me odpovedi pomohly a podekovali mi, pokud ode me nic nechcete, nechapu, proc me stale jen urazite, misto abyste vymyslel rozumny argument. Ten nemate, takze jen dalsi plane reci
nikdo tu nikoho neurazi jen vyjadruju svuj nazor a na to tu ma narok kazdy ne? Tazatelce zpusobujete jen vetsi deprese jak sama napsala tak myslim ze nepisu sam za sebe kdyz vas ted pozadam abyste jiz nadale v diskuzi nepokracovala ptz tady jste napomocna asi jako trn v riti. NashlePodle me neni clovek? NO, nic takoveho jsem nepsala, ale zacinate psat cokoli, jen abyste neco psal. Kdyz jsem vyjadrila svuj nazor ja, jsem chytra, napomocna jako trn v riti atd. Takze koukam Vase pravidla plati jen pro nekoho, ze:D
Tazatelka tu ma mnoho odpovedi, vesti cast se podoba te me. Takze jsou asi vsichni trnem. Nicmene uz jen dle Vaseho vyjadrovani je mi jasne, s kym mam tu cest Pozadat muzete, nicmene i ja mam na cokoli zde narok.
Dikybohu, ze me trapne odpovedi lidem zde docela pomahaji:D
jinak ja mam o vas obrazek uz davno a jsem rad ze podobnych radoby chytrolinu tu moc. Co moc, vlastne je tu jen jeden a to jste vy a pokracujte abyste mela posledni slovo. Muzu rict ze se tu bavimTo posoudi oni svymi hlasy a vnitrni postou:D Kdyz dovolite:D Ale vidim, ze jste ztratil nit a uz pouze sypete urazky, coz je ponekud nudne... ale jen tak mezi reci, ja se nestydim za to, co delam a ze neco vimD:D
Obrazek mit muzete, jinak samozrejme vite uplne houby, ale to je klasicka veta hadavych prudicu, co chteji radoby popichnout, kterou uz jsem slysela milionkrat
Rodeo, s Vami jsem ted vubec nevedla rec, nechapu tedy, proc se do toho pletete Ale budiz... temer vsichni Vam tu odpovedeli, ze si mate najit nejakou cinnost, zapojit se atd, protoze kazdy tu ma nejakeho konicka. Zkuste vysvetlit, proc zrovna moje jsou nejlepsi a nejsilnejsi...? Protoze me bavi zivot? Mam pomerne plny rozvrh, jsem spokojena? To jsou jen blaboly, kdyz s Vami nekdo nesouhlasi. Empaticky reagovat neznamena souhlasit a vsechno odkyvat, to si pletete pojmy.
Vite, nastesti me odpovedi a jejich "pomoc" nezalezi na Vas, ale na lidech, kterym jsem rada a mozna i dobre poradila. Tady je poradna, slecno, nikoli libim se ti:D Zde muze kazdy napsat svuj nazor bez toho, aby ho nekdo zacal urazet, jak si mysli, ze je chytry a skvely. Ano, to me vytaci, priznam se... protoze se clovek snazi nekomu poradit a misto toho se mu zacne posmivat a urazet ho nekdo, kdo s tim nema nic spolecneho. Dikybohu, lidem se me odpovedi libi, a pokud se tu najdou dva, kterym jsem trnem v oku, veset se nebudu
...bylo tady řečeno, že ste známá v diskuzích a já nevím co ještě...nejsem tu tak často ale Vaše názory se mi líbí...absolutně mi nepříjde, že by ste se snažila někomu vnutit názor...to že život hlubší smysl nemá...no na to nemám co říct...možná tady někdo chtěl slyšet jen litovačné názory...a jak se říká práce je nejlepší lék na všechno takže čím víc aktivit člověk má tím nemá ani moc času řešit deprese prostě to tak je.takže souhlasím s Vámi.
Metallico, dekuji Jsem rada, ze takto nepremyslim sama... snazim se poradit, jak to citim, a ze se to nekomu nelibi, stat se muze. Za svym nazorem si vsak stojim a stat budu
Cim vic naplnujicich aktiit, tim je clovek vice stastnym clovekem Ale jak jsem uz mesic doma, tak mi to taky leze na nervy
Já naprosto souhlasím, jak již jsem psala tehdy jsem byla absolutně bez aktivit a tehdy bych řekla že život o ničem není ale to může říct člověk opravdu bez zájmů...dneska to už vidím jinak...jak si psala, o těch želvách...můžeš mi prosím do vnitřní pošty napsat o co se jedná?Já poslední dobou zvažuji že bych chtěla nějak pomáhat co se týče zvířat jenže mám nějaké mezinárodní stránky a to je v angličtiněsbírám tak nějak různé info bylo by možné mi napsat o co se tak jedná?díky
tak samozřejmě že takový lidé můžou být ale absolutně mi podle příspěvků nepříjde že by tazatelka byla nějak psychicky narušená...spíš mi příjde že hledá jen určitý směr života apotřebuje různě povzbudit...ale jo určitě povzbudí to když někdo napíše že je život o ničem apod...proč nenapsat rovnou at skončí úplně na dně že?to člověka opravdu povzbudí...
Me pomahaji. Tudiz ja naruseny psychicky stav nemam, ale to se pozna i podle toho, jak se clovek chova
Jo, chápeš to špatně:D dotyčný myslel(teď nevidím jeho jméno), že člověk v sobě musí občas navodit očistný pocit, že je všechno fajn, že je to vlastně všechno jedno. Ono to prostě je jedno:D smysl to má pořád, ale v ještě hlubšim na první pohled povrchnějšim měřítku. jo, asi ten pocit zrovna mam:D
0x
Jsem už starý a častěji se ohlížím zpátky. Přidám poznámku k těm pipinám.Byl jsem po vojně a v práci vyprávěl jeden dělník, už dědeček, jak se svým vnoučkem krásně prožili neděli. Byli na houpačkách, koupili si čokoládu, šli se dívat na vlaky...Během vyprávění se jeden mladík pohrdavě šklebil-on je mladý, jeho celý svět čeká...Děda si ho všimnul a řekl: Však se také jednou oženíš-a nakonec si budeš užívat své dědečkovství. No to víte že jo, celej žhavej, abych žil životem obyčejného člověka...Byl ještě mladý a nevěděl, že i na ten život obyčejného člověka se v životě pořádně nadře-postavit pro rodinu svépomocí domek, dalším studiem si zvýšit kvalifikaci...atd.
Právě na věk po 60 se těším ze všeho nejvíc. To už mi právě jako obyčejný život vůbec nepřijde. Úplně se na to těším a mám strašně moc ráda staré lidi, mohla bych se s nimi bavit do aleluja a přála bych si, aby mi tu napsalo daleko více lidí ze starší generace. A aby byla pochopena ta pipinkovost - prostě se mi nelíbí, že v dnešní době dvacetiletý člověk si najde partnera, už s ním jde bydlet, za rok mají dítě a pak se ve třiceti rozvedou. Navíc ještě ty byty nebo satelitní domy vypadají všechny tak stejně... moderna v bytě, ani jeden obraz, ale hlavně, že je tam umělý krb...
Víte, Rodeo, vy takový ten život, co jste vypodobnila, vůbec nemusíte žít. Můžete se zařídit dle svého. A pokud je člověk v šedesáti fit, tak je to fajn. Ale pokud už na něho lezou nemoce, tak není o co stát. Určitý nadhled nad životem dostanete mnohem dříve. Myslím, že přelomovavá je taková ta čtyřicítka. To ještě nejste stará, ale mladá už taky moc nee. Mladí lidé od vás očekávají, že se budete pomalu připravovat na skok do hrobu, ti starší od vás zase naopak tvrdí, jak jsou čtyřicáté roky nádherné. A máte pravdu, umělý krb je hrozný, stejně jako obrovská plazmová televize v obýváku, kde nábytku člověk moc nenajde.
Dobrý večer
Náhodně jsem se dostala na tyto stránky a zaujala mne tato debata o smyslu života. Je mi 54 let a tak se osměluji přispět svou troškou do mlýna . Mám takovou zkušenost, že dokud se člověk zaobírá sám sebou, resp. svými tužbami a sny, nemůže dosáhnout skutečného naplnění...
Kdysi jsem náhodně zaregistrovala jeden výrok, který se vztahuje k tomuto tématu (odezněl v rozhlasovém seriálu Jak se máte, Vondrovi). Jedna zralejší žena říká druhé, zřejmě o dost mladší: "Jo, holka, na světě jsme pro ty druhý..." Postupem let se s tím ztotožňuji, přičemž poznávám, že to neznamená oběť, ale radost a uspokojení... Jistě i Vy máte kolem sebe blízké, jimž můžete věnovat svou pozornost a lásku.
Ale "být na světě pro ty druhé" znamená mít zdroj, který mi bude dávat sílu, protože dříve nebo později člověk vlastní síly vyčerpá... Já jsem ve svých 34 letech jako stoprocentní ateistka objevila Boží slovo - Bibli, která mě přivedla k poznání živého Boha, Ježíše Krista. On mi ukazuje, jak žít radostný, uspokojující život. Pomáhá mi žít v pravdě. Poznala jsem, že skutečný smysl života spočívá v poznání Boha a v navázání a budování osobního vztahu s Ním - pokud chci být šťastná nejen nějakých 50, 60 let, ale pořád, věčně! Věřit Bohu nemusí nutně znamenat nějaké tradiční pojetí. Právě v té intimnosti je podstata a také uspokojení...
Takže, pokud mohu přispět: doporučuji HLEDAT ŽIVÉHO BOHA, hledat CELÝM SRDCEM!
Zdravím všechny zúčastněné, zejména Tolgu, která zde před časem položila otázku ohledně smyslu života... Přeji všem Boží požehnání (zařazení mezi pipky a náboženské fanatiky se mě nijak nedotkne )
Je mi jasné, že nejvíc člověk musí být šťasten, pokud vybuduje něco svého, ať je to vzdělání či příbytek, ale je opravdu povrchní, když se do toho člověk žene ve dvaceti letech - v dnešní době
...s tímto výrokem vůbec nesouhlasím...je jedno zda ti je dvacet, třicet či šedesát vždy se o to stále snaž...to bys pak i mohla říct třeba ve čtyřiceti, že si to nestihla a že už jsi ,,příliš stará,,.
Ahoj radílci, tak jsem se dnes probudila do krásného dne a hned je lepší (o hodně lepší:D) nálada. Vymyslela jsem zase velkou fůru věcí, co budu dělat a můžu vám říci, že se na to upřímně těším. Psala tady slečna Tolga a jasně z toho vyplývá, že člověk se musí neustále na něco těšit. Pak je to žití hned hravější a zdravější. A dravější:D To budu mít takhle zase týden, pak to vyšumí, do toho mě třeba něco naštve a na to přijdou dva dny zase úplně na ho*no, jako to bylo předevčírem a včera. Přemýšlela jsem, z čeho by to všechno mohlo pramenit. Dospěla jsem k závěru, že podobné stavy musí mít stejně každý. Lidé si prostě vědomě hledají nějaké problémy a pak je to snad i baví. Většinou lidé ale jsou naštvaní, že nemůžu NĚCO KONKRÉTNÍHO mít. Ovšem u mě převládá pocit, že pro tak mladého člověka je vlastně ohromě těžké se rozhodovat, co dělat. Je tolik možností, tolik svobody v historii v žádném případě nebylo, můžu cokoliv, cestovat, můžu bydlet 50 let jinde, můžu si vybrat, není to nic těžkého, prostě to MŮŽU. Myslím si, že snad nejsem ani nějak ošklivá a kluci si maj se mnou dost co říct, myslím, že si můžu tak nějak vybírat i u mužů - a zase, kterýho? Stačí se jen podívat, co všechno svět nabízí, ve skutečnosti je ta malinký, ale pro nás, pro takový červíky je to jedna velká obrovská možnost plná lidí a zvířat a vy máte šílenou touhu to všechno nejen vidět, ale i se tam nějak zapsat a co hůř, uchopit a vylepšit. A to je mi ale zku*venej pud!
Já si myslím, že hlubší smysl má, ale ve chvíli, kdy si řeknu, že ne, tak se cítím líp:D
U mě nejde o strach ani o nic jiného, u mě jde o tu vizi, kterou nevidím, nevím, co si jako tu nejvyšší metu postavit a za kterou jít, a to proto, protože mi přijde, že prostě můžeme mít všechno - kdokoli.
Opravdu si, Rodeo, myslíte, že můžete mít v životě všechno? Na první pohled to tak vypadá, jsou tu opravdu neomezené možnosti. Ale jak tak nad tím člověk více hloubá nebo si žije ten svůj život, zjistí, že až tak všechno mít nemůže. Spousta lidí je v životě omezena po finančí stránce, po zdravotní stránce, do života vstupují různé překážky a ejhle, najednou to, co se jevilo jako snadné, je nedosažitelné.
A proč myslíte, že je spousta lidí omezena? Samozřejmě, že to nemyslíte špatně ale lidé jsou omezeni právě svým ,,blokem,,v hlavě a ve smýšlení...samozřejmně, že není nic jednoduché, ale pokud něco chci a o něco nebo někoho stojím musím se snažit pro to udělat maximum aby to dopadlo v můj prospěch tak já si přeji a hlavně se to snažit dělat tak abych tím neublížila někomu jinému...nemusí se mi to třeba povést ale vím, že jsem se o to pokusila, bohužel ale spousta lidí řekne protože to je prostě pohodlnější, že se na něco vymluvý...nemám čas, finance, zdraví apod... Vstupují překážky a najednou to není snadné, ba jak píšete nedosažitelné? Proč to je nedosažitelné?Proto, že jsem v mysli smýšlela negativně, že to nedokážu apod..nebo prostě proto, že ta cesta najednou není lehká a musela bych proto něco udělat. Strašně moc čtu o lidech co jsou postižení a moc je obdivuji, že se nevzdávají a spousta z nich snila svůj sen nevzdávali se ho a bojovali až do konce, člověk opravdu žasne nad tím co všechno tito lidé dokázali...Před těmito lidmi smekám, protože to nemají vůbec ale vůbec lehké a přesto se nevzdali...proti tomu mi výmluvy typu, nemám čas apod.příjdou tak strašně malicherný.
Asi jsem se špatně vyjádřila, ale vezměte si příklad mladé rodiny, která si plánuje, že bude mít tak 3 vlastní děti. A postupem času zjistí, že nebude mít ani jedno vlastní, jelikož jsou jako pár neplodní a ani umělé oplodnění by jim nepomohlo. Tak k čemu dojde? Budou mít možná sice ty 3 děti, ale už nebudou jejich vlastní, protože si je adoptují. Tudíž jejich původní záměr je nedosažitelný.
dobře...nebudou mít vlastní ale nemyslíte, že pokud zkoušeli všelijaké cesty a opravdu touží po dítěti a pak existuje možnost adopce, že i za tuto cestu nebudou štastni? Navíc dají rodinu nějakému malému dítěti, které jako mnoha ze stovek dětí by jinak třeba nemělo domov a díky této situaci co potkala tento pár on má šanci na solidní domov?Nebudou nakonec štastni všichni? Pár sice nebude mít vlastní dítě ale věděli, že zkusili vše a nakonec dali lásku cizímu dítěti, které má možnost mít domov? Zavřela se sice jedna možnost ale další možnost se otevřela. Pár dá lásku cizímu dítěti, které nebít této situace tak třeba vyroste v dětském domově.
doplněno 23.06.11 15:24:...člověk pokud se opravdu o něco snaží a ví, že udělal maximum a i přesto to nejde tak se musí dívat na další události kolem sebe jako na další příležitosti a být za ně vděčný.
Ano, samozřejmě, že ano. Ale vy jste zřejmě nepochopila, co jsem tím příkladem myslila. Totiž to, že někdy je člověk postaven v životě do situace, kdy je nemožné dosáhnout toho, co si vysnil. Rodina z mého příkladu bude mít tři děti, bude jim dávat lásku, ale ta žena si nikdy nezažije těhotenství, porod a toto všechno. Přesto všechno mohou žít spokojený život.
Pochopila, něčeho nedosáhne a o nějaké věci příjde, ale zároveň dá možnost někomu žít spokojený život...a teď třeba záleží na člověku zda se bude dívat na to tak, že nezažije 9 měsíců porod a třeba i šílené bolesti nebo se tohoto vzdá a ví, že udělá nějaké dítě neskutečně štastné a co je tedy v tomto případě víc? Musí se člověk snažit na to koukat pozitivním směrem a hledat jen to dobré nic jiného mu nezbývá a nebo si říct, že tedy děti nechci vůbec...což v tomto případě mi to příjde nesmyslný.
cíl?budu mít spokojenou rodinu a je mi jedno že budu mít cizí dítě, ale dám mu lásku, spokojený život, studium, pohled na svět...mám názor na to ten, že porodit dítě ještě není tak nic hroznýho(až na pár hodin bolesti)že mnohem lepší je se o dítě starat celý život, to je pro mě víc...koneckonců matka z domova ho porodila ale odhodila ho...je dobré ji považovat za matku?Nebo budu považovat za matku tu která mě vychovala?
doplněno 23.06.11 16:02:nikdy není nic jen černé nebo bílé...
No jako mít rodinu a být dobrá maminka, to chce být podle mě snad každá ženská. Veskrze pak tedy jedno, zda to bude mé biologické dítě, adoptovat chci tak jako tak. To je sice dobrej cíl, ale až mi bude sedmdesát, tak budu chtít za sebou vidět i jiné věci, než to, že mám rodinu. Rodinu má každej, každej na světě má mámu a hodně maminek je jistojistě hodných.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.