OSLOVOVÁNÍ soudruh, soudružka - proč?

Asi proto, že všichni byli druhové a družky v boji za tu společnou socialistickou vlast? Ale socialismus už není, tak nejsme tak družní, takže se tohle oslovení už nehodí.

Osobně jsem velice rád že se takto oslovovat nemusí. Před převratem někteří učitelé to to oslovování vynucovali, po převratu se proti tomu hrubě ohrazovali!

Soudruh (ženská forma soudružka) je titul, který k vzájemnému oslovování užívali a užívají příslušníci některých levicových seskupení, zvláště pak komunistických. Byl také užíván jako úřední oslovení v mnoha zemích s komunistickým rež/...

Tady komunistická diktatura kopírovala nacistickou-v Německu se oslovovali "soukmenovče-soukmenovkyně".Tady to komunisti vysvětlovali tak, že páni už tady nejsou, jen vládnoucí dělnická třída. Komunisti a odboráři si tykali. U soudu se ale neříkalo "Soudruhu obžalovaný-ale pane obžalovaný, tady jaksi titul pan nevadil. Ale byli i pracovní kolektivy, kde se všichni mezi sebou oslovovali pane.A říkali : "U nás kdybys někomu řekl soudruhu, tak se urazí " O tom by se ještě dalo hodně vzpomínat...

.

No protože si tak říkali "komáři" mezi sebou,podobně jako dnes v ČSSD si říkají "příteli". Jenomže tehdy byla jen jedna strana a to KSČ a každý musel být ve straně,tedy v tom KSČ.A pokud nebyl,tak byl podezřelý třídní nepřítel. Jestli se chcete oslovovat soudruhu a soudružko tak se odstěhujte do nějaké současné komunistické bašty. Vidíte v televizi severní korejské soudruhy,nebo čínské soudruhy a co dělají? Tak to vypadá,když se začne v celém národě "soudruhovat". Já osobně nechápu,proč KSČ u nás nebylo po 89tém postaveno mimo zákon a klidně sedí komunisti v parlamentu a kybicují jako tenkrát.Tykalo se mezi dospělými většinou v podniku.Dnes se říká ve firmě,až na to,že tehdy byl podnik státní,protože všechno bylo státní.Vznikaly ale takové,podle mého názoru,trapné situace,když o mnoho let mladší,většinou těžce angažovaná,soudružka břitce tykala chlapovi soudruhovi,který by jí mohl být dědečkem.

No, asi byl velký průšvih, když žák tykal soudružce učitelce nebo dokonce soudruhu řediteli. Ačkoliv k tomu byl veden, soudruh to nakonec považoval za vzpouru...

Prostě mi to přišlo normální ale učitelům se netykalo, tykali si soudruzi pouze mezi sebou.Myslím - nevím jelikož jsem ve straně nikdy nebyla, že si soudruzi říkají soudruhu i dnes. Vidíte, to by bylo zajímavé zjistit. Dnes si Sokoli říkají bratře a sestro a také se tomu nikdo nediví.

uvedená slova se říkali za dob vlády komunistů. Jen na pár měsíců při pražském jaru se začalo učitelům říkalo pane, paní, pak přšla okupace a normalizace, a už zase sou druzí. Tikali si jen špičky komunisté nebo silně kované.

• soudruh, -a m. druh v povolání, přítel, kamarád.
  [Kyrysník raněný] se musil časem ještě i o svého soudruha opříti. Třeb. I soudruzi v povolání zlobívali Rulíka Bětuškou. Šmil. Tak se stal Janovic jediným soudruhem mých nočních potulek. Mach. V nejmladší slovinské poesii nenajdeme silných básnických osobností, které by se povznášely vysoko nad své literární soudruhy. Krit. měs. Zř. Myslila jenom na ubohého soudruha svého [manžela]‚ s kterým prožila živobytí. Havl. Přen. Vrhal se [jezevčík] s místa na místo, hledaje soudruha, zápasícího s kočkou. Kam. Pro soudruha dalné(sic!) pouti vyhledala rosmarín. Lada N. D
  (v komunistickém a levicovém socialistickém prostředí) oslovení člena členem. Myšlenka mezinárodní solidarity všech dělníků působila na české soudruhy velmi mocně. M. Volf. Hlásí se, soudruhu maršále, námořník černomořského flotu. Drda.
  -
  Jak již bylo uvedeno, oslovovali se tak komunisté (a možná i sociální demokraté); po roce 1948 v Československu to však bylo rozšířeno jako "povinné" oslovení v zaměstnání, školách, armádě atd. Tedy i děti ve škole museli oslovovat "soudružko učitelko" - ač se nejednalo o druha v povolání. Tykání bylo mezi členy komunistické strany, ze začátku i mezi odboráři (viz Anděl na horách), ale jinak se normálně vykalo.


• Po změně režimu v listopadu 1989 se přestalo toto oslovení používat (zůstalo jenom mezi členy komunistické strany); v zaměstnání může být nahrazeno oslovením "kolego".

Oslovení soudruh vzniklo dávno před tím než vůbec byli komančové. To že za komunistů se oslovení zprofanovalo je úplně jiná věc. V podstatě každé "seskupení" lidí, která se snaží o nějakou změnu ve společnosti (ač dobrou nebo i špatnou) se začne nějak oslovovat. Jinak soudruh vzniknul ze slova soudružec což je člověk se spřízněnými názory.

Slovo soudruh jsem nepoužíval ani ve škole a oslovoval jsem normálně paní/ pane učitelko(učiteli. Jen jedna úča to chtěla, bylo proto oslovována souško. Pokud mě někdo v dospělosti oslovil soudruhu, normálně jsem ho upozornil , že soudruh nejsem. Pravda je že se mi to stalo snad jen dvakrát. Stejně tak jsem upzornil pana faráře když mě oslovil synu, že nejsem jeho syn. Taky bych mu v životě neřekl otče. Pro mě za mě ať si každý mezi sebou oslovuje jak chce já si bohatě vystačím s oslovením pane /paní. Rodina, přátelé a kamarádi to je jiná kapitola. No a vida kamarád, vpodstatě stejný význam co soudruh, jen né ze slovanštiny a hlavně není zprofanovaný.

Milane byl a v 90-94 ne jen členem, ale to neznamená že mě někdo mohl oslovovat soudruhu, To mám spojené úplně s jinou organizací I oslovení by nemělo být člověku nepříjemné.

Jo,to my jsme museli na stredni skole zdravit- cest praci,jinak byl take malem vyhazov,jak se clovek spletl.

Soudruh je víc než druh.

Ottův slovník naučný.