Dobrý den všem,
mám jeden psychologický problém,který mě trýzní v podstatě od mého raného mládí a dnes,kdy je mi 32 let,problém nabývá na intzenzitě. Jde o to,že kdykoliv se dostanu do konfliktu nebo jen zaregistruji náznak hrozby od nedůvěryhodné osoby,propadnu panice a až dětinské bázlivosti. Abyste lépe porozuměli mé formulaci,uvádím několik příkladů:
Např za 1.)sedím někde v baru,kde se zastavím na pivo,a o dva stoly dále začne řádit silně opilý člověk,mající silácké řeči,nebo zde popíjí partička příliš hlučně a drsně vyhlížejících mužů. Ve mě se v tu chvíli probudí poplašné zvonky,ihned přivolám servírku,zaplatím a odcházím od nedopitého piva,abych byl honem pryč a někdo z těchto na prvné pohled nelibě vyhlížejících lidí mě nezačal obtěžovat.
Nebo,za2.)jdu přes ulici,parkem či jiným veřejným prostranstvím,a v dálce uvidím skupinku mladých Romů nebo partičku příliš rozjařených teenagerů,otočím se a raději jdu tou trasou,kde by mě nikdo z nich ani nezahlédl. Nejsem nijak zaujatý proti žádnému etniku nebo věkové skupině,jen mám z obecného povědomí zainteresováno,že mezi těmito lidmi se nachází velká koncentrace těch nedůvěryhodných a agresivních. Kdyby mě nedejbože někdo z nich začal obtěžovat jen slovně,byl bych v tu ránu polomrtvý strachy. Kdyby mě chtěli napadnout,ani bych neměl odvahu se bránit.
3)na nějaké společenské akci se rozhodne bojovně naladěný týpek vyřídit si se mnou ručně to,že jsem jej podle jeho mínění nějakým způsobem urazil či příliš pokukoval po jeho dívce. Protože nejsem bijec a téměř mi schází zdravá agresivita a bojovnost,začnu s ním slovně vyjednávat,pokukuji okolo,kdo se mě zastane,a po neúspěchu rovnou uteču. Nebo mě jen osloví nějaký plešatý a potetovaný maník s větším množstvím alkoholu v krvi,začne mě urážet,a já místo abych se bránil,tak jen mlčím nebo začnu nesouvisle koktat,abych ho nepodráždil a nedonutil se do mě ručně pustit. Pak se příšerně stydím a je mi ze sebe samého na zvracení. Stále si pak opakuji "sakra,buď chlap a dělej něco se sebou",ale to zabere jen do té doby,než se opět ocitnu tváří v tvář možnému či skutečnému nebezpečí. Často si pak ze mě lidé okolo utahují nebo mě kamarádsky litují,jaký jsem to slaboch a otloukánek. A já,ač je mi to značně nepříjemné,jim musím dát za pravdu.
Pevně doufám,že si můj příspěvek (ač vypadá tragikomicky),přečte někdo,kdo bude mě brát vážně a poradí mi,jak se umět v takovýchto a podobných situacích chovat,abych mohl rozumně (pře)žít v dnešní těžké době,kdy i u obyčejných lidí narůstá agresivita,jak se naučit bojovat a bránit a nebýt takový trapný zbabělec. Předem všem děkuji za jakékoli odpovědi.
2x
Pekny vecer, odvaha jakozto prirozena vlastnost se velmi tezko ziskava, pokud neni od mladi peclive pestovana. Zvlast, kdyz clovek nema sto dvacet kilo a dva metry. Jedna varianta je, ze Vam to proste jednou rupne v bedne a agresora silene zmlatite, jak se stalo memu neprubojnemu kamaradovi. Tak dlouho ho provokovali, az mu jednou ta zbabela slupka praskla a bylo vymalovano. Od te doby je tak nejak zdrave sebevedomy. Druha moznost je, ze zajdete k psychologovi, ktery Vam pomuze najit koreny Vaseho zbabelstvi. Ocenuji, ze si to sam pred sebou dokazete priznat, ze s tim chcete neco udelat. S takto velkym psychickym blokem pomuze jedine odbornik.
2x
1) asi bych udělal to samé, proč se nechat zatáhnout do něčeho, po čem mi nic není, netýká se mne to. Zůstávají zvědavci a pak jsou z nich třeba poškození... když ne rváči, ale toto přece není na denním pořádku
2) vcelku logické a udělá to asi většina lidí, jde o zhodnocení situace, rizika, banda má velikou odvahu, samotný je většinou posera...
3) tomu nějak nerozumím, to jako kdybych provokoval, není důvod, abych byl do něčeho zatažen.
Jinak je třeba cvičit, některým situacím se nevyhýbat. I když kdo uteče vyhraje a zvláště dneska, kdy jde kolikrát o život.
Než se naučit bít, je třeba posílit psychiku, umět se v takových situacích orientovat, analyzovat je, bez ztráty kytičky vycouvat.
A pak se dobře zamyslet a ponořit do minulosti, proč takové chování je, nějaká příčina.
1x
Zkuste navštěvovat kurz sebeobrany,karate,judo,né proto aby jste hned na potkání každého spacifikoval,ale pro své sebevědomí a že se třeba dokážete v nutném případě ubránit.Jinak se každý normální člověk vyhýbá takové skupině lidí i kdyby byl hromotluk a ovládal všechny bojové sporty.Není o co stát.Já to vidím tak,že vám by pomohl ten nějaký kurz.Poptejte se tam u vás v místě.Nebo někde poblíž.Chodějí i ženy i muži středního věku.
1x
Určitě bych netvrdila, že je to normální a nepodporovala jej v tom, že takhle se chová každý inteligentní jedinec a že prát se umí každý debil. Ono dostatečně si věřit, umět v případě potřeby dobře zareagovat, tak to doopravdy umí málokdo. Já chápu ty pocity úzkosti, taky je mám čas od času, ale od nikad neodcházím, nahodím drsnej výraz a jdu, i když je mi ouzko 
. Určitě jdi navštívit psychologa, ať vyřešíte tvůj strach a jak někdo dobře radil zkus navštěvovat kurz sebeobrany, nebo nejaké bojové umění. Získáš alespoň nějakou sebejistotu.
0x
prosímtě, to co jsi popsal je logické chování inteligentního člověka, který opdvědomně ví, že provokovat jakýkoli konflikt je neracionální, ani případné komplikace, zranění, zlomeniny i třeba když někomu nechtěně ublížíš nebo strhneš vřavu, za to nestojí a je třeba se tomu vyhnout
porvat se umí každej vymaštěnej de*l
já osobně jsme podobnej srab a musím říct že se prostě takto beru - není to ani výhra ani prohra, za určitých situací se to může vymstít, mám ale za to, že ve více situacích to ušetří nepříjemnosti
jaké nepříjemnosti, to si člk bohžel uvědomí až teprve když nastanou
horší .. a na diskusi ... je to v situaci, kdy třeba jsi svědkem toho že takovíhle týpci někomu ubližujou... ale popravdě sám nevím, jak se v takové situaci kdo zachová a nejde vždycky o sílu...
Ja se tedy moc neperu, neprovokuju, ale rozhodne neodchazim z baru jen proto, ze se prave nejaky vymastenec chce vedle prat... a kdyz me nekdo za nazabve oslovi, nerudnu, nekoktam, ale normalne si vysvetlime stav veci. Kdyz ani to nezabere, necham ho tam stat a odchazim (ne utikam), a pokud mi holt vpadne do zad, tak to uz je na jeho riziko.
0x
A proč se chcete naučit bojovat. To chcete být jak ti ostatní agresivní lidé? Spíš zapracujte na svém sebevědomí a asertivitě. Dovoluji si tipnout, že takovým, jakým jste dneska, jste musel být vždy - i na základní škole, viďte. Člověk se příliš nemění, kdo nemá bojovnost v sobě, moc se jí nenaučí. Ano, máte pravdu v tom, že agresivita okolo nás vzrůstá. Uspěje ve společnosti jen člověk výbojný, dokonce i mladé dívky střední školou málem povinné se takto výbojně chovají. Takže není chyba ve vás, ale ve společnosti, že vychovává takové lidi. No a kdybyste byl jako výbojnější, to by se vám líbílo? Jako že byste toho potetovaného týpka knokautoval? Ale to byste musel znát minimálně nějaké bojové umění, jinak jste bez šance. Tak jste holt mírnější povahy, však takovým mužů je. No a co? To není zbabělost, co ve vás trčí. To je prostě druh povahy. Jestli se sám sobě nelíbíte, zkuste si přečíst něco o zvyšování sebevědomí, takových knížek na trhu je spousta. Některé zabírají, už jen v tom, že se člověk nad sebou trošku zamyslí.
Nejde o to naucit se prat Ale neutikat jen proto, ze se vedle u stolu nekdo pere, pripadne se do me nekdo navazi. Nekdo to holt skousne a radeji odchazi, nekdo se nenecha vytocit a snazi se drzet hovor v normalnich mezich a nekoho holt urazky orzpali dobela. Skoda, ze ti, co si nenechaji s... na hlavu, jsou pak take bitkari a agresori jen proto, ze treba brani sami sebe nebo svoji pritelkyni. Uz jsem tu parkrat cetla, jak je nasili utocistem slabych a podobne. To je prave argument lidi, co se proste konfliktu boji a vyhybaji se jim. Kdyz beze slova odejdete, mozna seberete agresorovi vitr z plachet, to ano Ovsem kdyz ho dobre mirenou ranou poslete k zemi, kolikrat si ziskate respekt daleko vetsi... pokud si pak na Vas nekde nepocka za rohem s partou kamaradu:D
0x
Nic si z toho nedělejte :D každý jsme nějaký. Já se zase narovnám a vydám se hloučku z 2) sloupce vstříc. A kouknu se hezky zpříma. Vždycky uhnou! Zlost mám málokdy, ale strach nemám, ten mi jaksi chybí. Nechcete kousek mé odvahy? Kdyby to tak šlo, dala bych vám ji a vy mi kousek bázně. Pomohlo by nám to oběma 
Poradit vám asi neumím. Sama se občas krotím a říkám si, že bych měla být opatrnější, že bych se měla bát nebo aspoň obávat.
0x
Kazdy jsme nejaky,nekdo vice bojovny,jiny vubec.Prijmete jaky jste..,proc,ne?rozhlednete se kolem,jiste nejste sam,jen to treba neni tolik videt.protoze na rozdil od vas se dokazali prijmout jaci jsou.Na tom neni nic nenormalniho,ze chytry se pitomcum vyhne.Podivejte,oni to na vas citi,jak nejste srovnanej,proto si troufaj,proste je to pritahuje,davate jim prilezitost ,aby si zamindrakovanci bouchli.Potrebujete nabrat trochu sebevedomi,neciti se sam.Pokud vam to tak vadi,zacnete s tim neco delat,treba nejaky kurz sebeobrany,zlepsit si konc´dicku,zamyslet se,proc jste prevazne sam.Jinak je jasne,ze asi drobek pred golemem ma min sanci.Nabizi se otazka proc ten golem ma potrebu zrovna merit sily s drobkem.Vyrovnany clovek to delat nebude,ma nejakou slabinu.kdyz budete umet ovladat svoje dusevno,bude vas poslouchat i telo.Zkuste Jogu a ńeni na skodu dochazet k psychologovi,pro srovnani myslenek.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.