Chtěla bych mít na sobě nějaké poznávácí znamení, aby když mě vidí cizí lidé, aby si řekli, jo to byla ta, co... A TED NEVIM. Zapadnu do davu bleskurychle a abych si kvůli tomu dělala piercing do všech částí obličeje, růžový vlasy apod., to si mi ňák nechce. Nenapadá vás něco? Na šperky tolik nejsem. Nechci ani vyloženě poutat pozornost, jen se nějakým detailem odlišit.
4x
No, už ten nick je originální. 
Hovinko, od davu se oddělíte, zvýrazníte tím, co právě že není vidět. 
Říká se tomu charisma, například. Takový ten okamžik, kdy na vás zůstane někdo zírat a vůbec neví proč. A proto si vás zapamatuje. Chce přijít na kloub tomu, co je na vás tak jiné, zvláštní.
Hezká přezdívka, že?:D
Jistě, charisma je velká věc, těžko říci, zda jsem jím obdařena... To se člověk ani nenaučí, ani to na sobě asi ani nikdy neuvidí, nebo ano?
Můžu třeba chodit pozpátku... :D:D
Charisma, síla osobnosti, kouzlo osobnosti. Ono to charisma mají hodně lidi, kteří znají svojí hodnotu. Nebo se umí tzv. prodat. Já to neumím pořádně vyjádřit, co chci říct. Zkusím to takhle. Když si dáte ozdoby, nebo vezmete šaty, v kterých se necítíte, lidi to poznají. Půjdou dvě ženy vedle sebe (nebo i muži, to je fuk). Stejně učesaní, stejně oblečení a třeba dvojčata. Jeden z nich půjde sebejistě, hlavu vzhůru, rovný postoj, neuhýbá pohledem, nebude se tvářit ani naštvaně, ani falešně šťastně (takový výraz mívají prodejci blbin). Druhý půjde nahrbený, zamračený... Koho z nich si všimnete?
To je ale těžká a zvláštní otázka, lidé si všímají i ošklivých a nesympatických lidí, kolikrát, když vidím partu lidí, kde se všichni smějí, zaujme vás člověk, který je spíše odstrčený, jenom tak kouká a je zkrátka jiný.
Nejde mi o to ani tak být sympatická každému, kdo mě potká, ale spíše jako něco, že když řeknou - běžte za tou holkou, co...kdyby řekli za tou, co chodí narovnaně a usmívá se, tak by mě hledali asi dlouho:D
1x
Jak rika marenka, ja chodim s hlavou drze nahoru, divam se lidem do oci, ne do chodniku. Oblekam se uplne obycejne, nejradeji tenisky, rifle a triko, mozna jsou vyraznejsi moje tetovani, ale predevsim moje vystupovani. Nemusim mit zadny extra doplnek, aby lide vedeli, ze maji co do cineni se mnou:D Nevim, jak to jinak napsat, aby to neznelo moc sebevedome... a pokud chci vycnivat oblecenim, beru nejaky kus, co ostatni nemaji - na netu kupuji za levno ruzne kousky a ameriky - tasky, sponky, vyrazne boty v originalni barve (mam treba zlate martensky, kterych je jen par kusu
, nebo vyrazne modre zimni kozacky) atd. Samozrejme Vam ten originalni kousek musi sednout.
Právě jak jsem řekla (nebo neřekla?) - nerada bych to zapřičnila vyloženě oblečením. Možná tak nějaký nápis na tričku by asi byl to pravé.
A nepřipadáte si divně, když každému "civíte" do očí? A to když jdete po městě, už lidé poznají, jaké máte chování?
Nenosim napisy Ale moje obleceni vyjadruje, jaka jsem Nikdy me nepotkate v ruzovem tricku a minisortkach...
Kdyz se divam lidem do oci, necivim na ne Mrknu, kdo jde naproti me, a zas koukam na cestu. Je prijemnejsi se stretnout pohledem s peknym klukem nebo pekne oblecenou hokoua pousmat se na sebe, nez cumet zaryte do zeme a tu hlavu nezvednout. Nevim, takovych lidi vidam plno... jsou, ramena svesena, hlavu k zemi - pripdaji mi utapnuti, nesevedomi, takovi nijaci.
Tak to mám taky zažité. Jdu, proti mě cizí člověk a loupne po mě pohledem. Já nesklopím oči a usměju se. Vždycky ten úsměv dostanu zpět. A je fuk, kdo to je. Jestli to je stará babička, nebo pěkný chlap. Lidi jsou naštvaní v dnešní době a hledají světlo. Asi tak.
Pravda, dneska lide hledaji prijemneho cloveka a usmev je take prijemny... vetsinou se vrati a pomuze alespon trosku rozsvitit horsi den
0x
Ahoj, milé hovinko, Tvůj dotaz mi přivál vzpomínku někdy ze 60. let minulého století. Bylo mi asi 13 - 14 let a chtěla jsem na sebe všemožně nějak upozornit - prostě vybočovat z davu. Známí mě vzali na pouť, prodávali tam takové barevné placky na přišpendlení s "duchaplnými" nápisy. Děsný kýč, ale pro mě tehdy to pravé. Hned jsem si vybrala modrou placku s nápisem: CO ČUMÍŠ? a hrdě si ji připnula na šaty. Po návratu domů nastalo rodeo. Rodiče byli dobří, ale snažili se z nás něco vychovat. Otec se napřímil, vykulil oči a : CO TO JE? Tohle se opovážíš nosit? A už facky padaly. Další přidal, když ze mě vytáhl, že ta "krása" stála 20 Kčs - a to byly tehdy peníze! A věříš, hovinko, že ten výprask pomohl? Od té doby jsem hodně uvažovala, co si dovolím a co ne.
A jak už psali ostatní, důležité je chování a to, co máš v hlavě. Před rokem s námi jela v jednom kupé v rychlíku mladá dáma, upravená,jak ze žurnálu, vše sladěné, ale byla to taková zlá a sebestředná dorota, že jsme byli rádi, když jsme vystupovali. Taky si ji pamatujeme dodnes a budeme ještě dlouho. A to bys snad nechtěla. Jaga
0x
doplněno 01.06.11 11:49: Taky možná Pražáci znáte toho kluka,co nosí šatičky a korálky a kanady,má na uších obří sluchátka a kudy chodí tudy zpívá Madonnu.Mám na něho štěstí všude kam vlezu.
0x
Líbí se mi úplně všechno co řekla Mařenka. 
Ale kouknu se na tuto otázku z druhé strany. O koho stojíte, aby se na vás koukal tak, aby si vás zapamatoval? Nebudete si za chvilku říkat, ať se starají o svoje? Že nikomu nic nedlužíte, ať vás nehodnotí, neoceňují. Protože tak tomu bude. 
Já si myslím, jako Mařenka, že vždycky vyleze na povrch to co v člověku je. Zkrásní nebo zešpatí, ikdyž se jeden bude snažit sebevíc. Lidi si všimnou usměvavého děvčete, ale taky takového "strašidýlka" se sicherkama v uchu. Například. 
Já si lidí všímám a pamatuji hodně podle vůně. 
A je lépe, když si vás lidi budou pamatovat s láskou třeba podle činů, než podle toho, že máte bílý pruh ve vlasech.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.