Má někoho jiného - mám se ještě snažit?

Nelámejte to přes koleno. Cesty osudy jsou nevyzpytatelné... co tím chci napsat? Že například v současnosti se vaše dcerka s tátou až tak moc stýkat nebude, ale to nemusí znamenat, že si k sobě nenajdou cestu později, v dospělosti. Třináctileté slečně nevysvětlíte, že má mít ráda macechu a má je respektovat. Kolikrát děti nerespektují vlastní rodiče a k nějaké cizí "babě" má mít respekt? To prostě možná nejde tak naráz. Váš bývalý partner toto nepochopí, ale to je jeho problém. Možná by neškodilo, kdyby občas přistoupil na to, že s dcerkou bude opravdu například na výletě sám. Oni dva by si to mohli v klidu vyříkat, kde je problém. Je-li otec alespoň trošičku rozumný, měl by toto pochopit a společné víkendy plánovat dle toho. Jednou oni dva spolu, jednou všichni společně i s macechou.

Jsem rozvedená a něco podobného jsem zažívala také. Já si myslím, že byste to vy měla nechat plavat. Dcera už je dost velká, aby si řekla co jo a co ne. Ať má číslo na otce a on na ni a když chtějí být spolu, určitě mobil mají a mají možnost se domluvit. A dohodnout se, že vám to oba nahlásí, že se nějak dohodli. A vy nekomentujte život jeho a už vůbec nevyzvídejte. Věřte své dcerce, že jste ji dobře vychovala, že to bude umět zvládnout. Jen ať ví, že vám může všechno říct, probrat s vámi, ale nechtít po vás řešení. To si musí umět říct sama. Věřte, že to prospěje vám všem. U nás, když to takhle začalo fungovat, nastalo úžasné uvolnění, klid a pohoda. A dcerám, které jsou už dnes dospělé, se svými rodinami, tenkrát úžasně stouplo sebevědomí. A začaly se chovat jako dospělé. To byly postupně ve věku vaší dcerky. A vám odpluje černé strašidlo, které stále někde v koutku číhá. Říkám to asi nesmyslně, ale já jsem to tak cítila.

Přesně jak říkají dámy nade mnou. Dcerka si bude muset na přítelkyni zvyknout. Ale kámošky z nich asi nikdy nebudou