Prosím, prosím, poraťe mi své zkušenosti. Rozvádím se a za týden by měl proběhnout první soud (nedomyslela jsem, jaké to bude pro mne těžké a zvolila cestu své účasti, bez pomoci právníka). S tím, že se rozvádím a moje manželství po 25 letech končí, jsem myslím smířená a tak nějak jsem i vydechla. Horší je ta účast u soudu. Nevím, do čeho jdu, co budou chtít, nechi brečet a nechci nechat průchod emocím a "kydat hnůj". Poraďte, prosím, co s tím. Léky, panáka, co ještě? Díky Vám všem za rady a názory
3x
Na leky a panaka zapomente, pokud si nechcete pred soudem trhnout ostudu a byt za zfetovaneho, pripadne opileho magora. Ono se Vam tot totiz muize lehce vymknout z ruky a nebudete prvni ani posledni, kdo si nedal jednoho panaka, ale hned pul flasky.
Radila bych Vam vzit si sebou nekoho hodne blizkeho, komu duverujete, kdo Vas v tezke chvili podpori a bude vedle Vas. A kdyz budete plakat, tez nebudete prvni ani posledni, plac je prirozena reakce na bolestivou nebo stresovou situaci. Mluvte pomalu, zretelne a sebejiste, hlavu pekne nahoru, zadna upipana chudinka. Pomalu a hluboce dychejte a rozmyslejte, co reknete a co ne. U soudu uz to nelze vzit zpet, takze pokud muzete, nejakemu osocovani a kydani spiny se vyhnete. To soudy nezajima - zajimaji je fakta, predlozene dukazy a nazory.
R.
3x
Já to mám za sebou, takže k tomu mohu něco říct. Byl to samozřejmě můj první soud a tak jsem z toho byla také dosti špatná. Ale proběhlo to vcelku hladce, i když můj exmanžel kydal hnůj ostošest. Ale to byla spíš práce jeho matinky. Já bych nedoporučila žádné léky a ani panáka. To si dejte potom! 
Vezměte si spíš blok a dělejte si poznámky, ať můžete případně reagovat. Předpokládám, že děti už máte dospělé, tím to bude snažší. Protože už před samotným rozvodem jsem měla dceru ve vlastní péči, tak to proběhlo celkem rychle a na první stání. Nebojte se toho. Pozorně sledujte o čem se hovoří a zachovejte si důstojnost a rozvahu. I když můj soud proběhl už před mnoha lety, bude to i dneska obdobné. Vezměte si někoho sebou, kdo bude pro vás opora - pomůže to. 
Hodně štěstí! Proti soudnímu vypořádání majetku, které trvalo asi 6 let - tak rozvod byla skutečně brnkačka! 
2x
Uvědomte si, že začínáte novou kapitolu svého života. Pokuste se zachovat si důstojnost. 
Nedělejte ksichty, nevrťte hlavou, nevykřikujte, neskákejte nikomu do řeči. Je to totiž úplně jedno, co druhá strana, s odpuštěním, pindá. Nechejte ho vykecat se. Je důležité mít v ruce papír, že jste rozvedená. To jediné se počítá. 
Pokuste se, až si po čase budete na soud vzpomínat, nestydět se za sebe a za to, že jste stratila kontrolu nad sebou, že jste byla směšná, trapná. Pokuste se vyhmátnout podstatu a nebabrat se v detailech. Nestraťte se v malichernostech. A když na vás půjde vztek, začněte kontrolovat svoje dýchání, myslete na to, abyste dýchala pomalu, klidně a zhluboka. A těšte se na to, co bude pak, zítra a další dny. Neuvažujte co ON, ale co vy a co váš život. 
Hodně klidu, kapku štěstí a laskavý osud
2x
Jestli se rozvádíte, tak počítejte s tím, že u soudu s nejvyšší pravděpodobností bude propírat špinavé prádlo a kydat hnůj. To je totiž běžné, málokdo se rozvede s úsměvem na tváři a v přátelství. Asi tak. Léky a panáky vynechte, obojí oblbuje a vy budete potřebovat čistou hlavu. U soudu nelžete, oni by stejně na to přišli. Pořizuje se záznam ze všecho, co povíte, tak si to také musíte pamatovat, co tam budete říkat. Budete-li už stát u toho soudu, tak nesmíte skákat do řeči ani soudci, ani druhé straně. Pokud budete vy sama mluvit, tak musíte u toho stát. Takže né aby vás napadlo, když by žalující strana řekla na vás nějakou špínu a vy hnedka jak fretka vystartovala a jala se sebe obhajovat. Pěkně, až vás soudce vyzve, až budete mít vy sama slovo. Protože soudní jednání má nějaká pravidla, nějaký řád. Slzy, hysterie a pod. nevypadají profesionálně a málokdy na soudce působí. Oni jsou totiž už na ledacos zvyklí, otrlí. Asi tak.
1x
Ty panáky bych radši vynechal, ať neblinknete soudci na talár. Když tak nějaký ty uklidňováky, dřív na to byl skvělej Bellaspon, ale ten se myslím už nevyrábí. Takže od někoho sehnat Neurol, taky uklidňuje, nebo se poptat v lékárně na nějaký bez předpisu. Případně ráno před soudem ubalit a vyhulit brko. Ale pak se u soudu radši moc neřehtat.
0x
0x
Tak to je úžasné! Moc Vám všem děkuji za Vaše rady, zkušenosti a hlavně slova povzbuzení a útěchy. Věřte, že jste mi moc pomohli a že si na Vaše rady budu chtít vzpomenout, až mi bude krušno. Určitě si je ještě přijdu přečíst večer před soudem. Nejdu tam s tím, že budu pomlouvat a nadávat, spíš mám strach z těch slz. Jsem hrozná cíťa (vždyť já brečím i u pohádek). Díky, moc si vážím Vašeho zájmu. Hezký večer
Slzičku zamáčknete a nikdo se vám smát nebude. A jestli brečíte u pohádek - tohle pohádka určitě nebude. Pohádka to bude až později, až se vypořádáte i s majetkem. A hlavně až si zvyknete na novou životní situaci. Ale vážně se toho nebojte - buďte hodně silná a svá. Rozvodem život nekončí, prostě jenom začíná nová etapa. Já osobně jsem si opravdu polepšila. To bych vám také moc přála. 
0x
Vy máte teda starosti...
Myslím, že jsou i horší věci, mě nyní potkalo úmrtí v rodině a myslím si, že tohle ani nestojí za řeč, abyste řešila
Jojo, pro zaka je nejtezsi situace dostat se na skolu. Pro maturanta odmaturovat. Pro vysokoskolaka udelat statnice. Matka muze porodit nemocne dite, clovek muze prijit o nohu, muze byt vyhozeny z prace, muze mu shoret dum. Holt v kazde zivotni etape resite problemy, ktere se zdaji byt nejdulezitejsi, a za par let nad nimi mavnete rukou.
Vezte, ze az tazatelce bude nekdo umirat, taky to bude resit. Proc by to vsak resila nyni, kdyz ma uplne jiny, zivy a akutni problem
Máte sice pravdu...ale jste nevyzrálá osobnost, jestliže tvrdíte, že nad úmrtím za pár let mávnu rukou...blízký v srdci zůstane navždy a nikdy to nepřebolí.
Respektive chápu, že asi nemáte tak pevné citové vztahy s bližními...
Je to těžké, kdo nezažil toto, neporozumí.
Ano, však já také nikomu nevnucuju, že by měl řešit tyto problémy, když je nyní nemá...jen říkám, že jsou horší věci, než rozvod...Tomu věřte.
Hezký večer, za názor druhých se zlobit nemůžete, život je o rozvoji, o komunikaci a výměnách názorů, já to beru
Nepsala jsem nic o tom, ze nad smrti v rodine za par let mavnete rukou. 
Cituji: "Pro maturanta odmaturovat. Pro vysokoskolaka udelat statnice. Matka muze porodit nemocne dite, clovek muze prijit o nohu, muze byt vyhozeny z prace, muze mu shoret dum. Holt v kazde zivotni etape resite problemy, ktere se zdaji byt nejdulezitejsi, a za par let nad nimi mavnete rukou."
- nad uspesnou maturitou mavnete pozdeji rukou, to same u statnit. Znam dost lidi, co jim vyhorel dum, tez za par let zapomneli. Kamarad po autonehode skoncil na voziku, dnes je z nej paralympionik. Nikde jsem nepsala o umrti. Tudiz bych si vyprosila, aby jste si nejdriv vse radne precetla a az potom zde hazela moudra. O me rodine ani o me nevite nic, Vasi jistotu bych chtela mit
Ja jen nemam rada, kdyz nekdo neustale navysuje sve problemy nad problemy druhych. Kazdy ma to sve a zrovna tento problem muze byt pro cloveka obtizny, resi se tady a ted. Ja osobne nepremyslim, co bude, az mi jednou rodice zemrou, nepremyslim, jaky tezsi problem me ceka pristi rok. Kdyz pani resi rozvod a Vy ji napisete, proc to proboha resi, takovou hovadinu, at pocka, az ji zemre nekdo z rodiny... nevyzraly clovek je ten, pro ktereho existuji pouze vlastni problemy a neni schopen empatie - coz ve Vasem pripade opravdu asi nejste schopna. Nezlobim se, jen jsem prekvapena.
doplněno 19.05.11 10:12:Stejne jako Lidka chapu, ze to pro Vas je tezke a bolestne, umrti v rodine uz jsem take mela... ale rict jinemu - co resis hovadiny, kdyz ja resim umrti - nezlobte se, je to sobecne a netaktni.
Dobrý den, Martino,
samozeřejmě, že jse napsala, že nad tím jednou mávnu rukou, jak jste to myslela, to víte jen vy sama, ale jak to vyznělo, tak to moc příjemné nebylo!
Osobně - s maturitou ani státnicemi jsem si nedělala starosti, to byly malichernosti, oproti tomuto.
Jsem vdaná, nicméně, rozvod je jistě hrozná věc...zažila jsem to u mamky, bylo to strašný, ale rozhodně to námi neotřáslo natolik, jako úmrtí! Rozhodně to nezlehčuju...
Já jsem také neřekla nic o vaší rodině, tak to sem laskavě netahejte...Nechápu, co tady mluvíte o jakési jistotě...úplně z cesty...
Já svoje problémy nenavyšuju, on se tento problém ani navýšit nedá, jelikož sám o sobě hrozný je...Takže bych si vyprošovala, abyste mi tady vykládala, co mám a co nemám dělat, jsem několik let dospělá a vy mi tady nemáte právo dělat žádný kázání!
Já jsem nenapsala, aby počkala, až jí někdo umře z rodiny, pořiďte si brýle...Já jsem jen napsala, že to řeší, když jsou dalkeo horší věci, než je rozvod, ale nepadlo slovo, aby počkala, až jí někdo zemře, takové věci já nevykládám!
O empatii víte asi tolik, co o mě, takže přestaňte chytračit...že vy teda tu empatii tak využíváte vůči mě, to jde vidět...
Pracuju jako lékařka na jedné nejmenované klinice v Olomouci a myslím si, že empatie je můj denní chlebíček, věřte tomu.
Být lékařem není lehké, také vidět umírající lidi, nicméně, když se to stane vašemu blízkému, cítíte to trochu jinak, než u jiných lidí, i když vždy je to samozřejmě tragédie...
Končím s vámi tuto debatu, je to bezpředmětné...s člověkem jako vy, si nemám co říct.
Lidka je moudřejší a rozumnější a ví, co říká.
Pěkný den a rozhodně již nestojím o vaše kázání.
Cituji: "ale jste nevyzrálá osobnost, jestliže tvrdíte, že nad úmrtím za pár let mávnu rukou...blízký v srdci zůstane navždy a nikdy to nepřebolí. Respektive chápu, že asi nemáte tak pevné citové vztahy s bližními..." - zde mate odpovedi na sve otazky, pokud sama nevite, co vlastne pisete.
Tato debata by nebyla zacala, kdyby jste tu nehodila nesmysl jako "co resime za hovadiny, kdyz Vy jste na tom hur". Jestli jste lekarka (ja sem tez muzu napsat, ze jsem buhvico ), sdelte, v jake nemocnici, pac kolem Olomouce se pohybuji, ale tam se nikdy neukazu. Kazat Vam neco nema smysl, vse prevratite a nesmyslne utocite. Ja nemam pravo kazat, Vy nemate pravo zlehcovat problemy druhych a slovne je napadat. O empatii vite asi tolik, jako o slusnem chovani.
Nicmene dam na radu lidi, co radili, at se nenecham vyprovokovat Sbohem.
Proboha, já necitovala větu té paní jako žádnou hovadinu, jen jsem napsala, že mám třeba právě teď daleko horší problém!
Napište si sem klidně, že jste bůhví co, já jsem za svou práci vděčná adělám ji velice ráda.
Pracuji ve FN Olomouc, jak jsem řekla, na jedné nejmenované klinice.
Neútočím na vás, jen vám oponuji a snažím se s vámi diskutovat, jen vy si to příliš moc berete a je to zcela zbytečné!
O tom, zda vy máte slušné chování, by se teprve dalo poelmizovat.
Už jste se vyprovokovat nechala, já jsem klidná.
Mimochodem, když tedy máte to slušné chování, žádala jsem vás, abyste mi už neodepisovala, že to pokládám za uzavřené, tak teď nevím, jestli vám to napsat v jiném jazyce, vyberte si - umím anglicky, italsky a maďarsky ještě, takže co bude lepší, než čeština...
MIla misenkho, me je jedno, kolik jazyku ovladate, jake postaveni mate a kolik penez berete. Pokud byste totiz mela slusne chovani, tu svou uvodni vetu, ktera zde zaznela jiz asi desetkrat, byste nikdy nenapsala. Ano, pokud nekdo mavne rukou nad trapenim ciziho cloveka, protoze on ma horsi, tak me to bere Kazdy mame svoje problemy, ale resili jsme tu pani, ktera se rozvadi. Snazime se pomoct, nikoli ji dat najevo, ze bude hur a tohle nema cenu resit. Pokud tohoto nejste schopna, nevstupujte do diskuze.
Tesi me, ze jste uz klidna a vypada to i potesena Je mi Vas lito. Protoze tohle chovani se moc casto nevidi.
Vas to musi hodne bavit
, jinak byste uz nepsala.
Pouze jste me naprosto presne utvrdila v puvodnich myslenkach, toz to su klidna Holt syndrom potrefene husy zacina byt cim dal vic rozsireny.
Na dalsi invektiva jiz nehodlam reagovat, radeji tu pujdu konverzovat i prijemnymi inteligentnimi lidmi, tudiz sbohem
Pro nejake vzdalene priste bych prosila, abyste se registrovala a vyuzivala soukromou postu. Neni nutne, aby zde nase duchaplna konverzace otravovala vzduch.
Už dávno jsem Vás žádala, abyste těch odpovědí konečně nechala, nebaví mě se s Vámi obtěžovat...
Pravědpodobně se asi hodně nudíte...raději dělejte nějakou duchaplnou činnost, než sezení na takovýchto diskuzí a vyrypování do druhých lidí.
Jste zakomplexovaná a léčíte si svoje komplexy na lidech, které ani neznáte.
Nevidíte si do pusy a evidentně Vás baví rýpat do druhých.
Vašeho manžela ( tedy pokud vůbec nějakého máte ), upřímně lituji.
Syndrom potrefené husy byste určitě měla vyléčit, pokud budete potřebovat odbornou pomoc, klidně se ozvěte. Ale opravdu jen v případech nouze.
Pokud se ozvete, budu Vás považovat za psychiatricky nemocnou osobu a ráda Vám samozřejmě pomohu.
Příjemný den
Misenkko, je samozřejmé, že úmrtí v rodině je hrozně bolestné. Ovšem ale i rozvod po 25 letech manželství dokáže hodně ublížit a člověk cítí potřebu si o tom s někým rozumně popovídat. Já tu paní chápu a je dobře, že chce o tom mluvit a netrápí se s tím sama. Takže ani rozvod není jen obyčejná starost - někdy i hodně bolí. Ale i tak chápu vaši reakci, protože vám to momentálně připadá malicherné.
doplněno 18.05.11 21:38:Moc ráda bych vám pomohla, ale u této bolesti ani dobrá slova a ani žádné rady bohužel nepomohou. Lidka
0x
Dobrý den. Já nechápu, proč se na rozvod díváte jako na něco stresujícího. Rozvod je akorát posvěcení toho skutečného soužití podle právního řádu. Je to vyvrcholení dlohodobého procesu neúspěšného manželství. A jestli se chci, nebo nechci rozvést je bolestivé, nebo osvobozující nebo nějaké jiné odvršení tohoto procesu. To u toho soudu je jenom formalita. Nebo není? Tam Vámi budou zmítat vášně, nebo co? Tam se dáte zase dohromady? A o co tam jde? Po 25 letech péče o nezletilé děti, nebo rozdělení majetku? To by snad mělo být jasné už předem, nebo ne? Ale to je všechno fuk. Rozvod u soudu je pouze tečka za vyslovenou větou, ano já se chci rozvést protože ...bla,bla bla. Je to prostě katarze a není proč ronit slzy, není proč být zoufalý, ustrašený, smutný a nervózní. No a ráno se pěkně nasnídejte a vente si sebou nějaké nealko, nejlépe neslazenou minerálku. PS už jsem viděl, že tu lítají virtuální facky. nebo jsem měl vidiny? S pozdravem Laďa
Lado, byl jste uz u nejakeho horsiho rozvodu (bez deti)? Pokud neni toto zarny ojedinely pripad dohody obou stran, temer vzdy se jedna o nadmiru stresovou, neprijemnou a vleklou vec.
Dobrý den. Je to nutné, abych se takových jednání zúčastnil? Proč bych měl? Rozvod je pricipiálně opačný proces jako svatba. Jde o to právní postavení. Co se tam řeší je mě celkem jedno a už úplně jedno, jak to kdo snáší. Rozhodně je to ale vyvrcholení celkové situace, kdy společné soužití není možné. A že se tam obě strany tu více, tu méně natřásají jak kohouti je jasné. Ale je také jasné, že výsledek má být rozvod. Tak co tu řešíte. Jestli jeden nebo druhý toho odpůrce více usadí, nebo urazí,nebo pokoří, nebo co? To přece dávno mají za sebou a proto se snad chtějí rozvádět. A u rozvodu se řeší majetek? A nechme toho. Já prostě neuznávám některé věci, a nemohu diskutovat o řešení věcí, které jsou dopředu dány, milionkrát prokázány a milionkrát prožity. A stejně z toho pro většinu lidí nevyplyne žádné ponaučení a neudělají si žádný závěr. A navíc já jsem ze staré školy, ženil jsem se z lásky a dodržel jsem manželský slib za každých oklností. A tak to vydrží až do smrti. A ještě položím řečnickou otázku - proč se teda lidé rozvádějí? myslí si že to pro ně bude horší, nebo lepší? Tudíž horší už to bylo a nechtějí to dále snášet? S pozdravem Laďa
Pekny den Lado, pokud se svou budouci ex nemate vrele vztahy, nemate vzajemnou domluvu atd, stani se ucastnit vetsinou musite. Nevim, zda jde rozvest manzele bez pritomnosti jednoho z nihc, ale uz jsem to nekde zaslechla. Ono to, co bylo vyrceno za zdmi domu, je neco jineho, nez kdyz Vam to nekd vpali do obliceje pred cizimi lidmi. Bitvu o majetek jste zminil - ani ta neni prijemna, pokud u svazku neni sepsana predmanzelska smlouva. To jsou ty veci, ktere byly milionkrat prozity, milionkrat prokazany. Urazky, slzy, vztek, nekdy i bezmoc a frustrace. Tak dopada prevaha rozvodu.
A proc se lide rozvadeji? Staci se podivat na dnesni dobu. Nasili, lzi, kradeze. Zenska, co zanedbava dite, aby se mohla dobre licit a oblekat. Chlap, co se napije a manzelku mlati.. atd atd, to bych mohla psat pul hodiny. A ano, verim, ze v tomto pripade to po rozvodu bude jedine lepsi.
0x
Dobrý den. Velmi mě mrzí, co tu můj dotaz a prosba o radu těch, kteří se ve stejné situaci ocitli, způsobil. Nežádala jsem o názory, těch, kteří rozvod nezažili. Ani těch, kteří právě prožívají velký smutek nad ztrátou blízkého. Ten smutek jsem také zažila, vím jak to bolí a jak jenom čas dokáže být milosrdný a tu bolest utišit, nedovolí však zapomenout.
Takže Vám všem, kteří hovořili k věci a jejich slova mluvila z osobní zkušenosti a ze zájmu o mé starosti a obyvy, a kterým jsem již jednou děkovala, činím tak znovu. Díky Lidko, Martino, Babkazov a Radku Pro ostatní je tu rada "Když se vás nikdo neptá, neodpovídejte" a nebo "Mlčeti zlato" a nebo "Více mysli, než povídej",... každý ať si vybere podle chuti.
Hezké odpoledne Všem.
Já bych to jen doplnil, kdysi jsem četl takové moudro, přiznám, že i já sám mám problém se jím občas řídit.
Víte jaká rada je nejhorší? Nevyžádaná.
K tomu už není co dodat - a jestli budete chtít, tak se ozvěte, jak jste to přežila. Budeme držet palce. A rádi vás na naší poradně přivítáme i u příjemnějších témat. Třeba by vám to zrovna pomohlo vyrovnat se s novou životní etapou. Hodně štěstí - někdy je to potřeba!
Děkuji moc. Jste moudrá a chytrá žena a Vaše slova jsou trefná, k věci a zároveň člověka povzbudí a utěší. Trošku jsem po Vás zapátrala i v jiných debatách a jen lituji, že Vás příští týden nebudu moci mít vedle sebe. Určitě se ozvu. Hodně štěstí i Vám!
Ale žádné strachy, určitě to zvládnete. A kdyby bylo potřeba, jsem na netu vlastně každý den - tak podám berličku! Klidně se ozvěte. 
Hezký večer a hlavně se nestresujte, fakt to nestojí zato - jenom to člověku ublíží. 
Dejte pak vedet, jak jste dopadla Sice jeste nejsem ani vdana, ani rozvedena, ale velmi chytry kamarad je pravnik a mela jsem moznost v ramci socialne-psychologicke praxe navstevovat nektera rozvodova stani. Preji Vam, abyste Vy byla v te prijemnejsi a rychlejsi casti z nich
Říkala jsem si, že budete mladá žena a nejspíš se zkušeností ze soudních síní, než ta, co si ten rozvod musela prožít. Ale je dobré vědět i jak to vidí druhá strana, tedy ti, co vynášejí rozsudky. Děkuji za Vaše přání a určitě dám vědět.
0x
no já to mám taky za sebou,po 23 letech.
ikdyž nejsem žádná plačka a na všem jsme se domluvili,draly se mi slzy do očí a moooc jsem se přemáhala.
já bych doporučila prášek,ale předem vyzkoušet,jak na vás působí!,den či večer před tím prožít něco pěkného a milou přítelkyni sebou k soudu.
hodně zdaru!
0x
Dobré odpoledne. Zdravím všechny, kterým záleželo na tom, aby mi co nejlépe odpověděli a zároveň mě nevyděsili ještě více, než jsem byla. Takže od včera jsem rozvedená (do 30 dnů přijde potvrzení písemně). Během 20 minut bylo po všem. Krátký proslov soudkyně, krátká zpověď moje, krátká zpověď manžela, pár otázek a vyřčení ortelu a hotovo. Vaše rady jsem si vzala k srdci, hlavně ty, abych říkala jen to, za co se s odstupem času nebudu muset stydět, zachovat klid, kontrolovat dech a s sebou někoho blízkého. Zvládla jsem to třesoucím hlasem, ale zvládla. Nervíky dostaly zabrat řádně a ještě dnes cítím tu únavu a vyčerpání. No a taky trochu smutku, že 25 let společného života jde tak rychle a relativně snadno vyrušit. Jak říká Lidka, ještě mě čeká další a horší záležitost - vypořádání majetku. Ale na to teď nemyslím, potřebuju si dopřát regeneraci. Takže tak... Všem Vám velký dík za podporu a pochopení.
Tak to je dobře, že vás dlouho netrápili. Nevyrušil to soud, ale spíš vy sami, resp. jeden z vás. Nejste ani první a ani poslední a vlastně už to nebudu dál rozvádět, aby se to zase nějak nezvrhlo. Jenom jedno bych doporučila. Zkuste se se svým ex domluvit na dohodě. Fakt to je nejlepší řešení. U nás to trvalo tak dlouho - můj ex to hrotil do nekonečna. A advokátům se to líbilo. No a nakonec to skončilo dohodou díky rozumné soudkyni odvolacího soudu. Zkuste si udělat sama svou představu, jak to řešit. No a kdyby to neprošlo, tak potom dohodu přes právníka. Ale teď si skutečně dopřejte klidu, teď je čas i na toho panáčka nebo nějakou tu dvojku. 
Ale dlouho to neodkládejte. Já jsem přišla o své auto i s mým kvalitním advokátem, který prošvihl dvouletou lhůtu. 
Tak hodně štěstí i klidu do další životní etapy! A kdyby bylo potřeba, zase se ozvěte a něco kolektivně vymyslíme.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.