line-height:115%>Jaký je váš pohled na uvedenou situaci... Manželka propadla jedné hře hrané v internetovém prohlížeči, kde hráči hrají nejen za sebe, ale tvoří aliance a bojují společně proti jiným aliancím. Toto obnáší samozřejmě komunikaci mezi hráči (plánování společných útoků atp.) a přináší to i virtuální sblížení. Bez ohledu na hodiny a dny trávené u PC by mi to až tak nevadilo.
line-height:115%>Problém nastal v okamžiku, kdy se jeden z lepších hráčů aliance ostatním omluvil, že nějaký čas nemůže hrát. Bylo to proto, že ho vyhodili kvůli chlastu z práce, rodiče ho též vyhodili z domu a on zbylé peníze prohrál v automatu. Že nyní nemá kde bydlet, bude trávit noci v nočních tramvajích do doby, než si sežene nějakou práci a ubytování. Toto jsem zjistil, když jsem si spustil internet a naskočily mi tam poslední stránky se zprávami posílanými v této hře. Manželka se neodhlásila a bylo nastaveno otevření na posledních stránkách. Na mě koukala její korespondence s tímto hráčem. Chtěl jsem ty zprávy zavřít jako obvykle a dělat si svoji práci, ale z monitoru na mě zíralo číslo bankovního účtu. Tak jsem si k tomu přečetl souvislosti.
line-height:115%>Jasně z nich vyplynulo, že tomuhle hráči chce poslat nějaké peníze. Šel jsem za ní a říkám, proč a kolik mu chce poslat. Poslat mu chtěla proto, aby měl chudák co jíst a mohl si zaplatit nějakou ubytovnu a nezmrznul. Odehrálo se to již počátkem února. Na otázku kolik mu chce poslat, když po Vánocích nemáme ještě vyrovnaný kontokorent v bance, mi řekla, že tři tisíce. A navíc s tím, že jí to nikdy nemusí vrátit. Že mu chce pomoci, že tak jak on se může chovat jen člověk, který je nemocný. Myslel jsem, že mi upadne brada až na zem. Jasně jsem řekl, že si nepřeji, aby takovému týpkovi cokoli posílala navíc za uvedené situace. Druhý den se jí ptám, kolik mu poslala. Prý že pět set. Ovšem po pár dnech jsem ze souvislostí vyvodil, že to bylo více než dva tisíce, ale méně než plánované tři. Což mi pak bylo manželkou s jejím velkým odporem potvrzeno.
line-height:115%>Další omáčku okolo vynechávám, toto je základ. Jen pokud by někoho zajímalo... věk účastníků manželka i já za pár let čtyřicet rodiče dvou dětí, onen hráč svobodný necelých třicet.
line-height:115%>Rád si přečtu na uvedenou situaci názory vás, nezaujatých osob, co to můžete posoudit s nadhledem. Děkuji za vaše odpovědi.
2x
Dobrý den. To je už patologické a sám píšete, že propadla hře. Takže následuje propadnutí do pekel. Ta Vaše ženuška se asi nudí a má ho.no co na práci. Tchán by řekl : motyku a jít každý den ve 4 ráno okopávat vinohrad. Ony by ji ty roupy přešly. Do kelu, co děláte Vy, že jste to nechal zajít tak daleko. Nebo Vás má omotaného kolem prstu a celé manželství taháte za ten kratší konec? Nedoporučuji žádné násilí, pro začátek stačí pár facek a zamezení přístupu k PC. Současně ji zaměstnejte jako nějakou pomocnou podřadně placenou sílu, aby ty peníze vydělala zpět. Potom ji milostivě můžete do konce života odpouštět, ale to bych ji tak připomínal, že by sežrala ten počítač i s monitorem. Když to nepomůže, tak ji nejdříve dejte toto přečíst a potom ji zařiďte léčbu s hlavou, protože to je sice nemoc, ale takovými nemocemi já pohrdám, je to na úrovni narkomanie, alkoholismu a jiných ismů a takoví lidé patří spíše do blázince. A pokud ji neutáhnete otěže, tak se vysmykne a jede v tom znova. Jestli Vám někdo bude radit, že na ni musíte zlehka, pomalu, s citem, něžně, s láskou a podobné kraviny, tak já jsem zastánce tvrdé ruky. Znám ze svého okolí hodně příkladů a vždy stejný konec. Vyhrála závislost. A všichni byli v pr..li. Hodně zdaru! S pozdravem Laďa
Dobrý den. Já jsem také nemyslel facky, po kterých by upadla do bezvědomí. Ale takové probouzecí, jako když se chcete zeptat na mol opilého hňupa, kolik toho vypil, abyste mu mohl zachraňovat život. Že chodí k odbornému lékaři a že se mazlí se svou depresí? To bych vám zrovna napsal vyměnit ambulantní léčbu za ústavní. A věřte, že mě je to líto. Já to znám. Mám bráchu, který je už v důchodu a všechno propije. Koupil jsem mu náš skororodný barák, platím jak vůl všechno, protože nemám to srdce sám před sebou a před Bohem ho nechat chcípnout hladem. Každá domluva končí no a co, já se stejně oběsím. A to trvá roky rokoucí a z toho kruhu se není možné vyhrabat, protože navíc bydlím někde jinde a podnikám ještě o dalších 85 km dál atd.. Takže jedině Vám mohu vyjádřit svou soustrast a popřát, abyste našel vnitřní sílu to vyřešit, nebo aspoň snášet. S pozdravem Laďa
Vidím, že to znáte v lehce změněné podobě. U nás zase téměř každá vážná rozmluva končí slovy, že za to nemůže, že je nemocná, že si to sama nevybrala.
Ústavní léčbu odmítá, protože pak by bylo potvrzeno, že je "blázen" a při rozvodu bych ji mohl připravit o obě děti.
Také to již trvá roky a šance na zlepšení je v nedohlednu. Ač se mi do toho nechce, obávám se, že řešení bude na mě a bude muset být radikální. Řešení, které ona ocení slovy, jaký jsem bezcharakterní slaboch, když opustím chudinku nemocnou manželku...
0x
Dlé mého názoru od každého trošku. Vaše žena je asi dobrá duše, navíc hraje-li pravidelně ty hry, nachází se ve virtuálním světě a má pocit sounáležitosti s těmi ostatními hráči. Asi byste jí měl vysvětlit, že pokud dotyčný třicetiletý pán má na to hrát tolik hodin PC hry, tak to s ním nebude tak horké. A že by v první řadě měla myslet na svoji rodinu, děti a vás, než na nějakého svobodného maníka, který si tímto způsobem může eventuálně opatřovat penízky na dobré a pohodlné živobytí. Jinak vaší ženu "obdivuji", že dokáže propadnout těm hrám. Je přeci tolik věcí v životě čtyřicetileté ženy, co by mohla podnikat a ne jen vysedávat před PC. Já ji nechápu, to nemá jiného koníčka?
Dalšího koníčka? O žádném nevím. Roky se jen "mazlí" se svou depresí, na kterou se léčí u odborného lékaře. Ale ona je, jak říká, bohužel ten případ, na který žádná léčba nezabírá. Hraní u PC ji údajně dává zapomenout na projevy nemoci.
Svým způsobem může mít vaše žena pravdu, v tom virtuální světě si to udělá všechno, jak ona sama chce. Je to ovšem jen únik ze světa opravdového a možná i zástěrka k tomu, aby se nemusela o nic jiného snažit. Těžko radit. Někdy musí chtít i samotný člověk postižený depresí se změnit. Škoda jen, že ty počítačové hry jsou takové neproduktivní jako koníček a jen zabírají čas a peníze.
0x
Samozřejmě jsem ji vaše argumenty již dávno sdělil. Ostatní podle ní také potřebují pomoc, ale ty nezná. Na ně tedy přispívat nebude, protože prý nemá jistotu, že to bude použito k účelu, na který to pošle. A já na to, že "chudák" kámoš spoluhráč to jistě neprochlastá 
Take jsem pro leceni, nez Vam manzelka preroste pres hlavu. To by taky jednou sve hraci parte mohla prepsat dum, aby chudacci meli kde bydlet. Byla bych pro duraznou domluvu, ze uz nehodlate akceptovat, ze by se toto melo opakovat. Jinak lze hru zamozrejme zablokovat. Chapu, ze Vse zena ma nejaky unik pred nemoci, ale tohle je cesta do pekel. Toto je zavislost stejna, jako alkohol a drogy.
Co o tom muzi Vase zena vi (vi, ne si mysli to, co ji treba nalhal)? Videla ho nekdy nazivo, mluvila s nim nazivo? Zna ho, navstevuji se? Ne? V tom pripade poslala penize neznamemu cloveku. V cem tkvi ta jeji jistota?
Znají se jen z netu. Prostě peníze poslané neznámé osobě.
Důrazná domluva také proběhla, ale cítí se ukřivděně. Protože jsem přečetl její poštu, navíc přeci udělala dobrý skutek, jí to udělalo radost, je dospělá a může si s penězi dělat, co chce stejně jako to dělám já. Ovšem já ještě nikdy vědomě neposlal peníze někomu cizímu. Třeba bych mohl začít... má někdo zájem 
Je celkem jedno, jak se pani citi, ona nepremysli racionalne. Dejte dvacet tisic nejakym bezdomovcum a pak se doma tvarte radostne, jak jste dospely a muzete si delat, co chcete... ne vazne
Vase pani by si mela uvedomit, ze nezije sama (pak at se treba rozda), ale ze zije s manzelem, tudiz nejake vydelky by mely jit na spolecne konto. Samozrejme pokud kazdy nevydelavate devadet tisic a nemate presne urcene, co kdo plati. U nasich je to tak, ze ucty jsou defacto dva, ale: z mamina se plati inkaso, obleceni a jidlo behem tydne, za tatova tydenni nakupy, benzin, veci do domacnosti, nezbytne opravy a vetsi vydaje (skola, vylety, zavody). S tim, co ji zbyde, si mama muze delat, co chce - jenze pokud ot utrati za hovadiny, ke konci mesice bude o chlebu a o vode Drive meli totiz jeden ucet, ale mamino rozhazovani tatu nakoplo k jejich rozdeleni.
Pokud mate penize spolecne, radim Vam stejne. Bud na ne nesahne bez Vaseho svoleni, nebo at si pak hospodari s tim, co ma.
0x
Děkuji za tohle téma. Otevřelo mi to oči... mě je sice 21, ale kvůli depresím jsem taky začala hrát různé hry, abych na to všechno zapomněla, ale po téměr dvou letech toho mám až po krk, si říkám: holka, máš přece i svoje povinnosti... Vážně není dobré být závislý na pc... důležité je uvědomit si to a najít si něco, co člověka bude naplňovat (mě doufám bude naplňovat moje práce a sport). Co mě napadlo k tomu co píšete ... chodíte s manželkou k psychologovi? Možná o tom psycholog neví, tak se to ani nesnaží nějak řešit, ale ono je to důležité, pokud jí neotevřete oči Vy, pak musí někdo jiný...
K psychologovi... Tam jsem již před pár lety zajistil návštěvu. Společnou. Nejdříve hrozné zle, proč tam půjdem a co tam budeme dělat. Nakonec souhlas. Den před návštěvou si to rozmyslela a že nikam nejde. Že nemá potřebu někomu cizímu sdělovat, že je blázen. Zašel jsem tam sám a výsledkem bylo, že by tam měla chodit manželka, pokud chce, aby se to někam pohlo. Ona však nemá zájem. Připomíná mi to rčení... komu není rady, tomu není pomoci.
Pekny den, prijde mi, ze Vas manzelka ma tak trochu pod kontrolou. Pokud nepomohl rozhovor, doporuceni, u par znamych se osvedcila vyhruzka. Ackoli ja se s tim moc neztotoznuji, pouzili taktiku "bud se pujdes lecit/pujdes na sezeni/prestanes rozhazovat nase penize - nebo koncime."
Naprosto jste to trefila. Má mě tak trochu pod kontrolou, protože...1) ví, že nejsem příznivcem takového řešení; 2) používá těžko vyvratitelné argumenty - tvrdí že všechno pramení z její choroby deprese a ta se nedá vyléčit, jinak by se přeci např. Petr Muk, Karel Svoboda a další známé osobnosti zcela jistě vyléčili a nemuseli zemřít; 3) citově vydírá ve smyslu, co bude s dětmi po rozvodu a jaký jsem to charakter opustit nemocnou manželku.
I když nejsem příznivcem rozvodů, jiné uspokojivé řešení již nevidím a začíná u mě převládat názor, že je jediným možným východiskem.
Ty argumenty jsou naprosto pitome To se nezlobte. Deprese a maniodepresivni psychoza jsou dve ruzne veci, navic Petr Muk zemrel na uduseni zvratky po bujare pitce, smrt byla oznacena za nestastnou nahodu. A to, ze Karel Svoboda nebral doporucene leky, je sice smutne, ale za to si mohl sam. Psychoza se neda vylecit, ale da se uspesne lecit, pokud clovek chce. Tuto nemoc ma pomerne dost lidi, ale vetsina nesedi doma na zadku a nelituje se.
Ani ja nejsem priznivcem rozvodu, ale pokud Vas manzelka citove vydira pres deti a pres udajnou bezcharakternost, moc vychodisek nemate. Jakmile si nekdo bere deti coby rukojmi, muj soucit nema, tecka. A rozhodne je charakternejsi nechat vyrustat deti v normalnim zdravem prostredi, nez mezi dluhy a vydirajici matkou. Mimochodem, jak se chova k nim?
Za nemoc nikdo nemuze, je to smutne, ale pokud se Vase zena neleci a lecit se nechce, muze byt nebezpecna sobe i okoli.
Nešlo o to, jestli zmíněné osoby ještě žijí ani o to jestli jsou argumenty pitomé (podle mě jsou pitomé zcela evidentně), ale o to, že uvedené osoby se léčily a zcela vyléčit se jim nikdy nepodařilo. Logický závěr je - je to nevyléčitelná nemoc. Tomu manželka věří.
Jak se léčí? Řekl bych tlumí příznaky "nevyléčitelné" choroby. Dávky antidepresiv si občas upravuje podle sebe a svého momentálního stavu jak více tak i méně. Na uklidňujících lécích (neurol) už byla závislá. Teď už mi toho o léčení moc neříká, protože to pak cituji: "Používám proti ní".
Přímo k dětem se chová většinou celkem dobře. Ale péče je v různých oblastech značně nevyrovnaná. Např. pomáhá jim s učením, večer jim čte - super. Na facku - když je sedmiletý syn nemocný, nejen že je doma sám, ale ani mu nepřipraví jídlo na druhý den. Horší je, jak jsou děti ovlivňované nepřímo. Chabou péčí o domácnost a jejími psychickými stavy. Např. nezájmem o svět a sociální kontakty, pak někdy sedí u stolu + zírá do prázdna a brečí. Toto oni již berou jako přirozené ženské chování.
Dole mate pekny prispevek od babajaga. Bud tvrde reseni - leceni, dohled atd, nebo radikalni reseni cislo dve a to je rozvod. Nezlobte se, ale Vase deti vychovava psychicky nemocny rodic. Celkem dobre nestaci. V pripade dusevni nemoci soud sveruje dite do pece druheho rodice. Pokud je Vase zena svepravna, bohuzel ji nemuzete k lecbe ani navsteve psychologa donutit.
Vim, ze se mohou vyskytnout argumenty, ze za to nemuze, je nemocna, a ze utikate od nemocneho cloveka, misto abyste pomohl. Ale melo by Vam jit primarne o deti, nevite, co prijde zitra. Spousta lidi takovy svazek zvlada, ale v pripade, ze se dotycny leci. Nekdy se proste psychicka nemoc rozjede natolik, ze jakekoli zdrave souziti neni mozne, tim hur pro deti.
doplněno 23.05.11 20:52:O ty deti ji muzete pripravit i bez ustavni lecby, staci posudek soudniho psychologa, takze to je taky argument k nicemu.
Na co se vaše paní vlastní léčí? Pouze na "obyčejné" deprese? Nebo je v tom něco více - např. maniodepresivní psychoza? Antidepresivní prášky by měly fungovat na principu, že potlačí příznaky deprese - nechuť k jakékoliv činnosti, smutek apod. A člověk pod jejich vlivem by měl být schopen zvládat pak běžné denní starosti. Jenže toto nestačí, pak je třeba, aby začal na sobě také pracovat, jakmile mu pominou ty příznaky, kdy třebas není schopen nic kloudného udělat. Využít dobu bez příznaků deprese např. k nějaké pracovní činnosti, která člověku dělá potěšení. Neznám vaši paní. Nevím, proč má deprese. Jenže, jak to tak popisujete, mně to spíš připadá, jakoby si v té své "nevyléčitelné" nemoci libovala. Dělá jen to, co baví ji. Ostatní fláká. Nejsem lékař, ani psycholog. Jen vím, že pod dobrou medikací společně s úsilím samotného pacienta jdou lehčí formy deprese léčit úspěšně. Ale to musí pak chtít i ten samotný pacient. Nelze jen čekat, že léky toho člověka spasí, že udělají všechnu práci za něj. Ony mu jen pomohou od toho, co dělá depresi depresí - totiž, že potlačí ty hrozné příznaky, kdy člověk není schopen jakéhokoliv činu. Co když deprese vaší paní jsou jen takový zástupný problém? A kdy se vlastně objevily? Po narození dětí? Jinak vám vztah klape? Je v něm vaše paní spokojená? Chodí do práce? Nemyslím si, narozdíl od už zde uvedených příspěvků, že rozvod by pro vás byl řešením. Vaše paní je nemocná, pokud se rozvedete, můžete riskovat, že její psychický stav bude ještě horší, toto vidím jako velice reálné. A dopad na vaše děti, když by viděly matku v takovém stavu, no nevím. Nedej bože, kdyby se náhodou práškama přiotrávila, aby demontrovala, jak jí bylo ublíženo... Asi byste měl změnit taktiku vůči ní. Jo a mimochodem, pokud ani po medikaci se její stav nelepší, ona sedí a brečí, tak je někde něco špatně. Buď špatné léky (které už nezabírají), nebo španý lékař, nebo její vlastní nespokojenost s čímkoliv ...
Elulalie, ja si nemyslim, ze rozvod je dobre reseni. V zadnem pripade. Alespon ne pro pana. Jenze deti, o ktere se matka, ktera se odmita lecit, nestara, mohou dopadnout spatne. Kdyz to prezenu, co kdyz na ne jednou vezme kudlu, protoze bude v tezke depresi? Co kdyz je nekde zapomene v takovem stavu? Co az jednou posle nekomu vic penez, ze na deti nezbyde? Co az si takoveho jednoho kamarada pritahne domu, protoze nema chudacek kde bydlet?
Take si myslim, ze neni dobre, kdyz deti mamu vidi v techto stavech. Toto neni pro deti vyhovujici prostredi. Otazkou ovsem je, co je lepsi - kdyz ji vidi v takovyc stavech, nebo ji nevidaji vubec. Argument, ze by se mohla zkusit pak zabit - tim by mohli vyhrozovat vsichni, kterym nekdo z rodiny odchazi. Tohle psychicke vydirani neberu...
Jenze jak chcete pomoci nekomu, kdo se odmita lecit, protoze to nema cenu? Donutit ho nemuzete.
Martinaa, řekla bych, že my problém původního tazatele nevyřešíme. Nevíme, co stojí za depresí jeho ženy. Může být skutečně nemocná, může se za ni jen schovávat před světem a okolím. Těžko posoudit. Rozvod sám o sobě je traumatizující událost pro všechny zúčastněné. A v této situaci tazatele dvojnásob. Já mu toto radit nemohu, nemohu mu napsat... tak jo, rozveďte se, vykašlete se na ženu, seberte jí děti a začněte někde jinde život nový, lepší. Umíte si představit život těch dětí po rozvodu? Při návštěvě matky, pokud by je neměla ve své péči, by je zpracovávala proti otci... umím si to dost živě představit. Toto si musí tazatel moc dobře rozmyslet, než by ten pomyslný krok ke "svobodě" udělal.
Pokud se vsak nepujde lecit - bud medikamenty, nebo alespon k psychologovi, tak jako tak souziti s ni bude horor. Popravde - nevim, jak bych toto resila.
Ale manželka tazatele se přeci léčí - má předepsány léky, pravděpodobně také navštěvuje psychiatra. Ze svého hlediska ona dělá pro sebe hodně a jediní, kdo ji zřejmě z jejího pohledu nechápou, je její okolí. Tady je to na velmi tenké hraně, každá strana má svoji pravdu, jak tazatel, tak jeho žena. No a protože opravdu nevíme, proč deprese paní má, nemůžeme vlastně velice nic kloudného radit.
Tazatel napsal, ze zena je ten typ, na ktery zadna lecba nezabira..., s psychologovi jit odmita, ustavni lecbu take (buhvi, zda vubec ma "deprese" ci neco jineho). Je nasnade, kde ma problem. Ve sve hlave.
Eulalie a Martinaa, díky za vaše reakce. Máte pravdu, každé řešení nese v sobě negativa. Podle mého sama manželka by měla mít zájem řešit situaci. Nejen léčbou medikamenty od psychiatra, kam chodí, ale též konzultacemi u psychologa. Tyto konzultace odmítá. Jako důvod uvádí, že když si např. někdo zlomí nohu tak je to na RTG vidět. Ale když se jí něco pokazilo v mozku, tak do hlavy jí nikdo nenahlédne a proč by tedy ztrácela čas u psychologa. A pokud někdo tvrdí opak, je magor, který to nezažil a neví, o čem mluví. Hrozný názor...
Možná toto totiž není jen deprese. Psycholog a psychiatr, kde jsme měli mít společnou návštěvu, mi podle mého popisu řekl, že deprese má určitě, ale jsou též reakce, které by měla rozumem dokázat ovládat a že tam může být deprese + něco dalšího. A k přesnému stanovené diagnózy a léčby ji musí dostat do ordinace. Ovšem ona je svéprávná a nemá zájem. Navíc se mi zdá, že ji tato choroba do určité míry vyhovuje. Jakýkoliv nedostatek nebo chybu za ni hravě skryje. Je přeci nemocná, nemůže za to...
Mozna byc zkusila donutit ji k jinemu lekari/psychologovi - pod pohruzkou odpojeni PC a odebrani veskerych penez, nebo neceho jineho, co zabere. I tak se v tom budete placat pekne dlouho... mam dojem, ze domluva ani pomocna ruka zde uz nepomuze, kdyz jste to uz zkusil...
To je, jako bych s ní jednal jak s nesvéprávnou osobou O financích mám po sponzorství cizího alkoholika doufám docela přehled. Výplata manželky chodí ke mně na účet. Odpojení PC - možné je ho zaheslovat, ale nevidím to jako zrovna dobré řešení, PC slouží i dětem.
Píšete, jak byste se s tím už někdy ve svém okolí setkala Tyto stavy v trochu pozměněné formě se u ní projevovaly již před čtrnácti lety, když byla prvně těhotná. Na mateřské se to ještě zhoršilo. O depresích jsem tehdy nic pořádně nevěděl a když jsem s ní probíral soužití, končilo to slovy, že ona se chová normálně a já jsem ta příčina, protože se k ní chovám hnusně. Hnusné chování bylo třeba jen to, že měla přijet návštěva, kterou jsem já 1x za rok pozval. Ona byla total sesypaná z toho, že musí 1x za rok uklidit. Tehdy jsem se snažil najít chybu v sobě a vyjít vstříc absurdním požadavkům. Když pak nastoupila do práce, bylo to lepší. Ovšem na druhé mateřské to dosáhlo vrcholu a tehdy uznala, že je chyba v ní a začala se léčit zprvu u obvoďáka, později u psychiatra. Chvíli se to lepšilo, ale pak zase zpátky do depresí. Jak na houpačce. Už ta "léčba" trvá šestým rokem a posun vidím jen v tom, že od myšlenek na sebevraždu se posunula k pocitu přežití alespoň dalšího dne.
Jak funguje vztah? Nefunguje. Naprosto v ničem. Ona se snaží přežít den, já se snažím žít. Jezdím s dětmi na dovolenou, za příbuzenstvem, na výlety (pokud jdeme vyjímečně společně dopadá to špatně, buď hádkou nad nesmysly nebo raději mlčím a žeru se zevnitř). A jestli je spokojená ona, o tom pochybuji. Ona nemá z ničeho radost. Mít přeci nemůže, to nejde - je nemocná depresí a snaží se jen přežít.
Měl bych změnit taktiku... Jak? Mám pocit, že kromě rozvodu jsem už zkusil všechno a udělal toho dost. Ona podle mě hledá mávnutí čarovným proutkem, po kterém bude ona v pořádku a všechno krásné. Nic pro nápravu nedělá a já čarovný proutek nemám
Takže pravda bude nakonec v tom, že vaše paní se utekla do deprese před okolním světem. Nikdo jí nerozumí, nikdo ji nechápe... nejhorší jste vy sám. Asi tak, je-li opravdu v depresi, tak ona může způsobit, že se vaší paní nechce jet na výlet, cítí se unavená, deprese člověka užírá zevnitř. A na tady toto právě pomáhají ta antidepresiva. No pomáhají, vaší ženě asi moc nepomáhají, protože ona sama nechce, aby jí pomohly. Těžko posoudit, kde je pravda. Např. manžela prvního našeho prezidenta Tomáše Masaryka Charlotta Garrigue trpěla po narození dětí poporodní depresí, která se už nikdy nezlepšila a ona většinu života pak strávila internována v ústavu. Vaše paní na tom může být podobně. Ale vzhledem k tomu, že odmítá léčbu, řekla bych, že spíš v nemoci vidí únik od reality všedního života. Mohu se zeptat, kdo jí předepisuje ty léky - neurol apod.? Zaráží mě taky skutečnost, že si sama ordinuje, nebo lépe řečeno upravuje množství léků. Toto se dělá vždy jen po poradě a konzultaci s psychiatrem. Vyšší dávky mohou ublížit, nižší zase tolik nepomohou. Jak už jsem jednou psala, poslání antidepresiv je zbavit člověka trýznivého pocitu, kdy nemůže nic kloudného udělat, nemůže se do ničeho dokopat, zbavit ho úzkosti. Posléze, když nastane zlepšení, měl by toho člověk využít už po svém k nějaké produktivní činnosti - začít se věnovat rodině, práci, koníčkům a postupně se zbavovat léků. Postupně, nelze vysadit naráz, s tím, že pozitivní efekt zůstane a člověk už bude nadále činorodým. A toto u vaší ženy nenastalo. Z jejího pohledu asi za všechno špatné můžete vy. Já vám bohužel neumím nic poradit. Víte, určitě životní zkušenosti mě osobně přesvědčily, že každý člověk je strůjcem svého štěstí. Někdy si musí moc se životem poprat, ale vždy se musí sám snažit a neobviňovat okolí ze svého neúspěchu.
Antidepresiva ji předepisuje psychiatr. Neurol ji předepisoval také. Pro neurol si chodila souběžně též k obvodnímu lékaři, dokud mu nedošlo, že jich bere nějak moc (kolem 15 denně, plus navíc ty od odborného lékaře o kterých nevěděl). Jakmile to zjistil, byl konec. Následovalo asi pětiměsíční odvykání pod vedením psychiatra.
Dávky antidepresiv má doporučené odborným lékařem, ale někdy si jich bere méně, někdy více. Samozřejmě podle své úvahy a zkušeností stejně nemocných osob (načte si to v různých fórech na netu). Ale tyto informace mi už sděluje pouze v omezené míře. Používám je přeci proti ní
Souhlasím s vámi, pro ní je nemoc únik od reality života.
To, co prožíváte, je cesta do pekel. Radikální a tvrdé řešení - dohled nad financemi, léčení. Jinak Vám rozfofruje všechno. Jeden známý, 60 let, měl podobnou manželku - deprese, dluhy, chlast. Nedokázal to rozseknout, až pomohla příroda - paní se uchlastala. Je to už 12 let a ten trouba dodnes platí dluhy, které ona nadělala a bude je platit ještě 5 let. Hrůza.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.