Zdravím, nemáte někdo zkušenosti s léčbou fóbií? Nevíte nějákou účinnou léčbu? Myslíte že se to dá vyléčit? Díky za rady
10 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení
2x
ja*
Já si myslím že je úplně jedno o jakou fóbii jde. V každém případě je to bezdůvodná tělesná reakce na psychický podnět , která není ovladatelná vůlí. Já mám konkrétně fóbii ze zranění, prostě když vidím zranění s krví tak je mi špatně nebo omdlím.
U psychiatra jsem se léčil, ale léky jako antidepresiva nebo sedativa na to vůbec nezabírají. Ty můžou odstranit stres, zlepšit náladu, ale těžko odstraní fóbii z jednoho konkrétního podnětu. Spíš věřím že pomůže hypnóza nebo regrese, ale ještě jsem nenašel nikoho kdo by to uměl.
U psychiatra jsem se léčil, ale léky jako antidepresiva nebo sedativa na to vůbec nezabírají. Ty můžou odstranit stres, zlepšit náladu, ale těžko odstraní fóbii z jednoho konkrétního podnětu. Spíš věřím že pomůže hypnóza nebo regrese, ale ještě jsem nenašel nikoho kdo by to uměl.
ja*
Fakt? já jsem na ní taky byl ale na mně to vůbec nezabralo. Tam mají nějak samy přicházet vzpomínky, že jo? A to jsi byla normálně při vědomí, nebo v hypnóze? Já jsem byl normálně při vědomí, ale mě prostě nenapadlo nic co bych předtím nevěděl. Nějak jsem nepochopil jak bych si měl vzpomenout na něco co nevím.
A opravdu sis vzpomněla na něco cos předtím nevěděla? ať už ze současného života nebo z minulých?
A opravdu sis vzpomněla na něco cos předtím nevěděla? ať už ze současného života nebo z minulých?
dusatka*
Nebylo to v hypnóze a"vzpomněla"jsem si celkem na 4 minulé životy - nějak nepřemýšlím nad tím, jestli to byly opravdu vzpomínky nebo jestli si to můj mozek právě v tu chvíli vymyslel, ale bylo to velmi živé, jako velmi čerstvá vzpomínka a všechno se to týkalo mého strachu z výšek, prožívala jsem vždy i svou smrt... Podstoupila jsem to před dvěma lety a hned víkend poté jsem jsem prošla trasu, na kterou jsem nemohla jít kvůli té fóbii už asi 15 let. Od té terapie se to trochu zhoršilo, některé situace jsou mi teď pořád velmi nepříjemné, ale už nemám až na výjimky ty stavy strašné paniky. Paní doktorka mi tehdy doporučovala ještě nějaká homeopatika, ale já neměla tu disciplínu to brát podle rozpisu, ani homeopatikům moc nevěřím. Taky mi říkala, že by se to ještě zlepšilo zopakováním terapie, no ale když už nemám ty strašné stavy, tak zas nemám tu motivaci ![;)]( ";)")
ja*
Tak to asi fungovalo tak jak by mělo. Já jen pořád nechápu jak to vzpomínání nebo vybavování vypadá. To si normálně sedneš, ona se tě na něco zeptá, a tobě se samo vybaví něco co jsi do té doby nevěděla, a na co by sis jinak nikdy nevzpomněla?
A jak dlouho to trvá než přijdou ty vzpomínky? a to se vůbec o nic nesnažíš a přijde to samo?
A jak dlouho to trvá než přijdou ty vzpomínky? a to se vůbec o nic nesnažíš a přijde to samo?
dusatka*
dělala jsem jen to, co mi říkala psycholožka. Pohodlně jsem si sedla, mohla jsem i ležet, kdybych chtěla. Nejdřív jsem se se zavřenýma očima snažila znovu si vybavit celou situaci okolo posledního"záchvatu"v nedávné minulosti, nahlas jsem to popisovala v přítomném čase (vystupujeme z lanovky, jdeme na Ještěd, syn jde moc blízko k zábradlí, hned ho okřikuju, i když se mu nic nemůže stát, rozhlížím se okolo a začíná mi strašně bušit srdce a přepadá mě panika apod). Pak jsem to procházela znova a znova, celkem asi 4x nebo 5x a pokaždé se mi vybavovaly nové podrobnosti, pak jsem se měla pokusit vybavit si situaci , kde jsem měla podobné fyzické pocity a zase to popisovat v přítomném čase, naskočila mi jedna z mnoha skutečných vzpomínek a zase jsem to popisovala celkem asi 4x v přítomném čase a pokaždé se mi vybavovaly další podrobnosti. No a pak jsem si měla vzpomenout na něco ještě staršího, a najednou jsem se viděla zvenčí, nejdřív jsem ani nevěděla, kdo jsem, pak jsem zjistila, že jsem malý chlapec a pobíhám po cestičce nad srázem, psycholožka mi dávála otázky a já na ně odpovídala opět v přítomném čase a opět jsem procházela poslední úsek svého fiktivního života celkem asi 4x a vybavovaly se mi další a další podrobnosti. Pak mi řekla, abych si vybavila ještě další podobný zážitek no a celkem to byly 4"minulé životy"a v každém i smrt, celkem asi za 4 hodiny. Je to těžko popsatelné. když jsem tam přišla, měla jsem taky obavu, že si nic nevybavím, ale psycholožka mi řekla, že to je její starost, aby mě k tomu navedla, a taky že jo ![;)]( ";)")
, když jsem pak jela domů, říkala jsem si, že bych snad ani neměla řídit, byla jsem tak nějak"mimo".
, když jsem pak jela domů, říkala jsem si, že bych snad ani neměla řídit, byla jsem tak nějak"mimo".ja*
Díky za rady, tak to bylo přesně to samé na čem jsem byl já. Jenže mně se nic nevybavilo, teda nic z toho co jsem předtím nevěděl. A nevím co jsem dělal špatně, ani psycholožka to nevěděla. A to vybavování vypadá jako třeba sen ve spánku? Nebo jenom jako když normálně zavřeš oči a něco si vědomně představuješ?
Já jsem potom právě vůbec mimo nebyl.
Já jsem potom právě vůbec mimo nebyl.
ja*
Ještě mě napadla jedna otázka: To při tom jsi (duševně) ve stejném stavu, jako třeba ve škole při zkoušení? Mě říkala ta psycholožka na začátku samozřejmě že se mám uvolnit, ale to se asi dost dobře nedá, žejo, když se máte soustředit na to co se ptá a co odpovídat...
dusatka*
To vybavování bylo jako když zavřu oči a snažím se vzpomenout na něco, co se stalo třeba minulý měsíc a já to procházím v duchu znova. Koneckonců ta první vzpomínka byla asi týden stará a ta druhá asi měsíc, ta třetí z "minulého života" se mi pak vybavovala úplně stejně. A když se mě psycholožka na něco ptala, někdy jsem si hned vybavila odpověď, někdy to prostě nešlo. Nemůžu říct, že bych byla zrovna uvolněná. Prostě jsem dělala, co mi psycholožka řekla, a přišlo to samo.
Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.