Mám takový dotaz, protože nevím, co si mám myslet. Mám přítele (letos už 27 let), mně je 21, jsme spolu už skoro 5 let a plánujeme budoucnost. Já ještě dostudovávám a za rok DOUFÁM už budeme spolu bydlet. Ale nevím co si mám myslet o skoro názorem skorotchýně. Mám ji docela ráda i skorotchána, rozumíme si, myslim si že i oni mají rádi mě. Ale poslední dobou začínám mít pocit, že si tak nějak skorotchýně představuje, že její roli pečovatelky matky po sestěhování se s přítelem vlastně ZCELA nahradím. Abyste rozuměli, co její pečovatelská role matky obnáší. Jejich rodina žije v takovém tom modelu rodiny, který vládl před cca 50 lety, že je rozdělená role - otec, matka. Takže skorotchýně prostě dělá ÚPLNĚ vše, co domácnost obnáší, k tomu ještě chodí do práce a obsakuje syna (mého přítele) = jedináčka. Manžel ji v NIČEM, opakuji VE VŮBEC NIČEM nepomůže. Je už v důchodě, ale vlastně nic nedělá, přitom má spoustu elánu, chuti do života, plánuje jak toto udělá, to udělá a už to říká asi 3 roky a pořád to nedodělal (ale to je jiná kapitola, je to spíš usměvné), ale nechápu, proč tedy své ženě (není o mnoho let mladší než on) nemůže vůbec pomoct. Jeho žena ráno vstane, připraví pro mého přítele snídani, který vstává do práce o chvíli dýl (POZOR - když měla dovolenou tak byla schopna vstát jen kvůli tomu, aby mu udělala snídani - v jeho věku!), jde do práce, přitom má skorotchán připraven oběd (ten si tedy skorotchýně donese z práce, takže aspon nevaří ještě večer na druhy den), tchán si to ohřeje jakorát v poledne a to ještě někdy ani neumí vyndat pekáč z trouby, odpoledne ona přijde a uklízí, myje nádobí (o tom říká, jak mytí nádobí má ráda), později vaří večeři, kterou si tchán už od začátku jejich manželství nakázal jedině TEPLOU (protože on JÍ studenou večeři jíst nehodlá), pere, smejčí, tchán ji s NIČÍM NEPOMŮŽE. Přítel přijede večer z práce a maminka mu dá pod nos hezky teplou večeři a on si ještě docela často stěžuje, že zrovna tohle mu nechutná a že to nechce... ANI JEDEN za jídlo nepoděkuje, nepochválí jí to - nikdy! No fakt, když jsem u něj (tak jednou za měsíc přes víkend) tak nemůžu věřit vlastním uším ani očím. Asi to mám vžité z mé rodiny, protože naše rodina jsme si vždy ve všem pomáhali, můj táta je schopny vyprat, vyžehlit i uvařit, poklidit, samozřejmě to neuddělá třeba tak dokonale a rychle jako mamka, ale zvládne to, když je třeba. Já i sestra jsme schopni taky jakoukoli práci zastat, upečeme, uvaříme...atd. To skorotchán ani přítel vůbec. A nyní se dostávám k jádru problému. Obávám se totiž toho, že přítel zcela přejal tento model rodiny, který mi tedy přijde absolutně nerovnoprávný. Neumím si představit, že po nástupu do práce (po VŠ budu porodní asis., takže pokud budu pracovat v nemocnici, tak to znamená 12hodinové směny, noční, denní) budu zastávat veškerou práci jeho maminky. Vařím ráda, i peču, hodně ráda přítele rozmazluji jídlem, ale nemíním aby sám nebyl schopen hnout prstem, když ja budu nemocna, nebo v praci, nebo něco jiného. Jasně jsem příteli řekla, že to at si nemyslí, že nikdy nebudu jako jeho matka rodinu obskakovat. Že oni rozhodí oblečení po bytě (jako to praktikuje on i jeho otec) a já to po nich i když s řečma uklidím. Přítel se furt dušuje, že on mně URČITĚ BUDE POMÁHAT, ale moc jistá si tím nejsem, kor když vidím, jak tchýně mě ve všem zaučuje a chová se, jak kdyby měl její synáček po našem osamostatnění BEZ NÍ umřít. Podle mě je vyloženě závislá na tom, že on jí potřebuje. Třeba vůbec nechce, abychom šli bydlet do Prahy, přitom přítel tam má už práci (zatím denně dojíždí 70 km autobusem) a já ji tam pravděpodobně také najdu spíše než kdekoli jinde. Vyloženě jsem na ni poznala, jak se jí to nelíbí, když jsme o tom mluvili. Jasné - jediné dítě. Ale v tom jeho věku by se od něj už měla odpoutat. Ale dostalo mě, když jsme minulý víkend já a skorotchýně spolu vařili oběd, a já říkala příteli, at se jde koukat, jak se to dělá, aby taky věděl a ona se smála. Jsem se jí ptala, proč se směje a ona prý jestli si myslím, že on bude někdy tohle dělat. Přišlo mi to nepochopitelný, říkam proč by jako nemohl JEDNOU (můj táta to jídlo také někdy vaří), když budu v práci na denní a on bude mít děti doma. A ona tak vážně: PŘECE NENECHÁŠ RODINU S DĚTMA DOMA SAMOTNÝ BEZ JÍDLA? Myslela jsem že mě asi picne. Samozřejmě jim tam můžu nechat suroviny a říct jim co by mohli uvařit, ale přece jim nebudu dělat večer maso, aby ho druhý den měli ohřívaný, když by ho mohli mít čerstvé, no ne? Myslíte si, že je toto v pořádku a mám jen divné myšlenky? Opravdu se začínám bát, že je přítel mamánek a že bude velmi těžké to z něj dostat aby si zvyknul. Co si o tom myslíte? Prosím, poraďte. Jinak se omlouvám za velikost dotazu 
4x
Vy stojíte nohama pevně na zemi a víte, co chcete 
Vaše názory na rodinný život se mi zdají naprosto zdravé a v pořádku, žádné divné myšlenky, kdepak. Když Vám přítel slibuje, že bude pomáhat, tak mu zkuste věřit, hlavně se ujistěte, že se slyšel. Potom, až se sestěhujete, prostě mu dejte do ruky vysavač nebo nádobí na vaření a poproste ho o pomoc - a pak žádné výmluvy! Slíbil? Slíbil! Zaučte ho, mějte s ním trpělivost, pochvalte ho (i když se mu to třeba moc nepovede). A kdyby se cukal, zkuste mu každý večer (bez výčitek) připomenout, co všechno jste pro něj ten den udělala. Jestli to není úplný trouba, tak pozná, že ve vzduchu visí otázka :"A cos udělal ty pro mě?" Ale to snad nebude třeba 
Na tchýni v tomhle nehleďte. "Paní Vomáčková, jste skvělá, když to všechno zvládáte sama, ale my s Pepou to máme domluvený takhle a jde nám to." Připravte se na to, že Vám párkrát přerovná kuchyň a během hlídání dětí přeskládá prádlo, tak zatněte zuby, dejte to zpátky a zakažte jí to udělat znovu. Tento postup opakujte dle nutnosti :D
Nebojte, já myslím, že holka jako Vy si to zvládne zařídit!
2x
No jo, vy jste to trefila přesně. Váš budoucí nastávající je opravdu mamánek, a navíc je předpoklad, že vám budoucí tchýně bude do vaší rodiny hovořit. Navíc, nebudete-li vy ochotná dělat pro ni (rodinu) na 200 %, jako to dělala ona. Taky si myslím, že možná váš partner okopíruje svůj model rodiny a bude se ho snažit uplatňovat ve vaší rodině nové. Ale on za to ve skutečnosti až tak moc nemůže, byl tak vychován. Některé matky se nedokážou nikdy odpoutat od svých synů a je jedno, jestli je jim 20 nebo 40 let. Ony je totiž pořád vidí, jako toho svého malého řekněme Pepíčka, o kterého je třeba se postarat a nikdo jiný to nezvládne lépe, než ona. Tady bude záležet hodně na vašem partnerovi, jak bude ochoten přijmout nový model rodiny, zapojit se trošku více do práce. Ale pozor, i dnes hodně mladých mužů opravdu vařit neumít a žehlení považují za ryze ženskou práci. Vaše skorotchýně si své chlapy dost rozmazlila, tudíž i váš partner je rozmazlený a je ve věku 27 let možná už dost starý na to, aby to nějak změnil. Nechci vám brát nějaké iluze, jste mladá, plná optimismu. Ale myslím si, že po sestěhování u vás dojde k mocenským bojům, kdy si vy a váš partner budete každý hájit to své. On domácí pohodičku, vy naopak rovnoprávnost. To moc nejde dohromady a bude opravdu záležet jen a jen na tom, jak se k tomu oba postavíte a jaká vy budete obratná v tom, abyste jeho donutila se alespoň trošku podílet na domácích prácech. Některého muže nepředěláte, a jestli si myslíte, že ano, tak se šeredně, opakuji šeredně mýlíte. Možná, že váš partner vám nyní slibuje hory doly, ale předpokládá nějak v duchu a tajně, že nakonec prát, žehlit a vařit nebude muset a vy zcela převezmete roli jeho matky. Být vámi, budu napozoru. Předpokládám, že on je vaše první velká známost. Dost možná, že bude následovat ještě další, než najdete toho pravého. Nechci vás strašit, jen ze mě hovoří životní zkušenosti. Chybami se totiž člověk učí.
Já to s ním zatím vzdávat nechci, uvidí se časem. Je dospělý, musí si to sám přebrat, co je pro něj prioritní, jestli sezení u počítače a ignorace jakékoli práce v domácnosti nebo kvalitní partnerský vztah, později rodina. Se vším mu hodlám pomoct a poradit mu, ale on sám se musí rozhodnout, převychovávat ho nehodlam 
Spíš mi poraďte, jak na tchýni, aby trošku dostala rozum máme spolu jinak fakt moc supr vztah, jsme (doufám budeme větší časem) kamarádky, ale tohle je fakt jediná věc, se kterou si nerozumíme a to dost zásadně, protože má pocit, že bez ní synáček nepřežije. Někdy mě tím i dost uráží, ale asi si to neuvědomuje. Mluvit už jsem s ní zkoušela, ale vždycky řekne, "no když on by to nezvládl", nebo když si třeba přítel ZCELA VYJÍMEČNĚ nabírá jídlo sám a omylem jí položí pokličku na varnou desku tak, že z ní kape voda z té páry, tak málem vylítne z kůže, jakoby šlo o katastrofu. Jako ani se pak nedivím, že přítel to všechno nechá na ni, je to těžké no... Ani vařit s ní není taková pohoda, protože vše dělá pomalu a pečlivě, furt po sobě vše utírá, to já když vařím tak to je svižné, rychlé tempo, linku mám ulepenou, ale při mytí nádobí vše nakonec setřu a je čisto, no V tom se my dvě lišíme, ale ona mě nutí její zaběhnuté metody. Např. ona dělá jinak housk. knedlíky i kvásek, než moje mamka a já a už mi to vnucuje. A to je jen příklad, samozřejmě čeká, že budu o jejího synka pečovat jako ona sama 
Jinak přítel, když jsme někdy spolu u našich a vaříme, tak ho taky zapojuji a docela i se snaží. I když cibuli krájí asi tak 5 minut (nekecám!) , ale vím, že musím chválit. No a když se mi jednou (asi 2 roky zpět) nechtělo mýt po obědě nádobí, tak ho šel normálně umýt sám a bez řečí a já ležela na gauči Ale říkám, děsí mě ten vliv jeho matky a chtěla bych to změnit, aby stála při mě do budoucna. 
Pokud Vas nuti delat veci podle sveho, je opravdu nutne rict "dekuji, je to dobry recept/jidlo/system, ale ja to delam jinak, jak me ucila mama". Jinak Vam to brzo preroste pres hlavu.
Jo to já ji říkám, respektuje to, ale přijde mi že se tváří, že to TAK dělám špatně, hůř než ona...
2x
Spousta lidí tu píše, že chlapa nepředěláte. Mají pravdu. Ženskou ovšem taky ne. A zdaleka nejsou špatní jen muži. Znám takové, kteří přijdou večer z práce a pokud si něco neuvaří, nic k jídlu není.
Jestli u vašeho milence doma běžné domácí práce zastávala manželka, bude to zřejmě očekávat i on. Koneckonců si myslím, že to, co se vyvíjelo mnoho tisíc let, se jen tak rozhodnutím dnešních "moderních" žen hned nezmění. Žehlit např. taky umím, ale od manželky očekávám, že žehlit bude ona. Po ní naopak nechci, aby sekala trávu, skládala uhlí nebo dělala dříví, opravovala vodovodní kohoutky, natírala okna atd. Ale třeba vařit prostě nebudu.
Co tím vlastně chci vyjádřit? No že byste si měli dopředu ujasnit, jak opravdu bude vaše případná společná domácnost fungovat (případně si to vyzkoušejte v praxi). Pokud se neshodnete, nezakládejte ji. Ale vinu neházejte jen na muže, Váš podíl je tam také.
Pokud vám to nevyhovuje tak s ním domácnost nezakládejte. 4lověk si předsi taky nekoupí Ferari, když nemá na benzín.
Přesně jsem čekal, že se nějaká ozve. Vyjmenovala jste spoustu úkonů, které běžně dělají i muži (úklid, nákup, děti). Takže nevím, proč je dáváte ze zásluhu jen ženám. Ano, jsou skutečně chlapi, kteří nedělají nic, ale těch je tak málo, jako ženských, které nedělají nic. Proč vlastně do práce běháte a udejchaná se vracíte? Tak choďte normálně, ne? Některé ženské ze sebe zkrátka musejí dělat chudinky (ale i takoví chlapi se najdou ).
Máte pravdu, že spousta prací (mužských) se dělá jednou za čas. Ale zas jich může být hodně, takže mohou vystačit taky na skoropořád. To je jak se sněhem. Taky padá jen v zimě. Ale když napadne, tak ženská neříká "dneska já, zítra ty".
Ale v jednom s Vámi plně souhlasím. Než nějakou "emancipovanou" ženskou, která odmítá vařit, to radši nic.
Datum: cca za tři roky
web: poradte.cz
Tema: je totojestě běžné2
Text: Tak jsem podle vašich rad manžela vychovala. Sex jenom když umyl nádobí. Jídlo jenom když uvařil i mně.Ven jsem chodila s kamarádkama jenom tak třikrát do týdne. Často jsem chodila do kosmetického salonu abych se mu líbila. A představte si že mě nechal a našel si mnohem ošklivější. JE TOTO JEŠTĚ BĚŽNÉ
Tak takto bych se určitě nechovala, takže nemusíte mít obavy, že se tu takový příspěvek jednou objeví
jo a bez chlapa si taky poradím a když už do tuhého tak o pomoc požádám,takže- posekám si sama...okna si natřu taky sama...sníh odklidím taky.Znám ženu,nejsem to sice já,ale když k ní přijedete,obkládá koupelnu,v ohrádce 2děti a statek se zvířectvem venku.chtěl byste jí?Ještě byste jí zdržoval.Chlap si vystačí sám (když to jinak nejde), ženská si vystačí taky sama (když to jinak nejde), ale spolu jim je určitě lépe, ovšem jen pokud si vyhovují, protože ani jeden se v dospělosti už nijak zásadně nepředělá.
Jo a k Vaší poslední otázce: nechtěl. (možná se divíte, možná ne)
Navzájem si vyhovují -co je to za formulaci? Fakt mě dostala. Snad když se partneři mají skutečně rádi, tak se i v něčem obětují pro toho druhého, nefunguje to tak, že by si 2 lidé 100% ve všem vyhovovali. To snad ani není možné takové 2lidi najít. Je to o toleranci a schopnosti ustoupit. Tohle dnes mladí lidé neumí, proto je tolik rozvodů.
"Když se partneři mají skutečně rádi" jako že se vídají po škole nebo občas o víkendu a dokonce spolu byli celý týden (a už tehdy se málem neshodli), tak to ještě pořád neznamená vůbec nic. A jestli nechápete, co jsem myslel tím, že si dva vyhovují, tak bohužel, ...
Já tím nemyslím třeba mě a mého partnera, ale znám takových párů několik. Dřív neexistovalo, že by spolu mladý pár nejdřív bydlel a pak teprve svatba. Dříve byla nejdřív svatba, dítě a se vším se museli poprat. Pokud se měli skutečně rádi a záležilo jim na sobě, tak jim to vydrželo, pokud ne, tak většinou ne. Dnes spolu lidi před svatbou bydlí, aby věděli jestli jim to bude klapat, a přesto je stále zvyšující se % rozvodů. Chybí tolerance a snaha něco udělat pro druhého. Nemyslím si, že si lidi musí "vyhovovat" - mně to přijde prostě divná formulace. Ale nebudeme slovíčkařit že Pokud myslíte tím že si "vyhovují", že se k sobě jako hodí, tak by se i o tom slově vlastně dalo polemizovat.
Souhlas Okna se nenatiraji kazdy tyden, stejne jako se kazdy tyden nespravuji kohoutky ani nedela uhli. A kdyz na to prijde, travu taky posekam Toz aby to bylo nastejno - ja jednou za dva roky uklidim a vyzehlim, jednou za tyden uvarim a dojdu na nakup. A jsme si kvit
Nemyslím si, že je to rozhodnutí dnešních "moderních" žen, jak píšete, ale vliv doby, v které dnes jsou pracující i ženy, jestli sám nedokážete ty doby od sebe odlišit.
Narovinu říkám, že moje máma, jakožto taky zdravotník pracujcí 12ky, by domácí práce nezvládala tak dobře a včas, kdyby ji můj skvělý otec nepomohl. Přijde mi to naprosto normální, přece nebude hlady, když mu ženská neuvaří. Jinak trávu taky poseču i složím dřevo, vodovodní kohoutky se neopravují (to ani nevím, jestli by přítel zvládl, spíš ne) stejně jako se nenatírají okna každý den, víme?
A pokud si neumíte ani jednoduché jídlo uvařit (rozuměj ne svíčkovou ani kachu se zelím), tak to se teda máte čím chlubit. Mně takový chlap přijde fakt neschopny! P.S.: Můj táta i zavařuje okurky třeba - sám od sebe!
1x
Dobrý den. Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Zlatá máma. To je dobrá rodina. Přesně podle pravděpodobnosti podřízenosti jednotlivých aktérů. V jedné čtvrtině všechno dělá žena , v druhé čtvrtině všechno dělá muž, ve třetí čtvrtině dělají všechno oba a ve čtvrté cenové skupině oba dělají akorát dluhy. A mamánek,papánek a kdovíco ještě, všechno je jedno. Budete se životem protloukat spolu, stejně skončíte na mateřské, potom na druhé a vyjde Vám to akorát na 6 roků domácího vaření, podstrojování, čekání ,vítání a loučení. A ty provokativní řeči před tchýní Vám přinesly co? Rozladění a evokovaly napsání románu o emancipaci? nebo o čem? Kdosi zde napsal, že stojíte pevně na zemi. Jestli chcete stát na té zemi pořád pevně a sama, tak to udělejte hned. Protože převýchova manžela k obrazu svému je z kategorie těch 50 % rozvedených manželství. A jestli něco je v dnešní době normální? Nevím ale je nenormální 27 roků tvářeného synka k obrazu matky své, překopat na progrmovatelného manžela k obrazu svému. To prostě nepůjde. Tak vynést koš s odpadem, vyřešit problém někde v Pákistánu a pod. Buďte ráda, že nadměrně nepožívá, nezahýba a pracuje. S pozdravem Laďa
Pokud jste dotaz nepochopil a dotazu nerozumíte, není to můj problém.
Nesouhlasím, že na mateřské je člověk jako v domácím vězení, to je na další diskuzi, takže to bych neřešila 
A přítele nehodlám převychovávat (opravdu nechápu, proč bych měla dospělého chlapa převychovávat, když je dospělý), ale vést k samostatnosti a zodpovědnosti (aneb vše se neudělá samo) . Kdyby nadměrně požíval, zahýbal a v jeho věku nechtěl pracovat, tak bych s ním samozřejmě už 5 let nebyla. Takže asi tak k vašemu příspěvku.
Dobrý den. Já jsem si evidentně se svým dosavadním životem úspěšně poradil. A na rozdíl od Vás nevidím rudě, když někdo napíše něco, co se Vám nelíbí. Dotaz jsem pochopil, dotazu rozumím a jediné v čem máte pravdu je, že ten Váš malicherný pidiproblém je opravdu jenom Váš. A kdybyste si to přečetla ještě jednou, tak byste musela vymazat celou větu o mateřské, včetně toho debilně se pitvořícího smjlíka. A mohla byste zde vysvětlit, jaký že je rozdíl mezi převýchovou ( když má někdo nějaké návyky ) a vedením k samostatnosti a zodpovědnosti a já dodávám k poslušniosti? A co Vám říká těch 5 roků společného života s tím mamánkem? Že se najednou z toho potentujete a budete se muset starat? A ještě dodám, že já neodpovídám tak, jak by si tazatelé v hloubi své duše přáli. Odpovídám naprosto jasně, přímočaře a to se Vám evidentně nehodí do krámu. Nechcete se náhodou s mamánkem rozejít a zde hledáte zdůvodnění, že? To by mě opravdu rozesmálo. S pozdravem Laďa
Já rudě taky nevidím, já jsem naprosto klidná, narozdíl od Vás. Už to mám tak naučené z nemocnice, protože to by se jeden musel zbláznit.
Pokud k mému malichernému "pidiproblémku" nemáte co říct či poradit, tak proč přispíváte? Opravdu nerozumím . Ještě byste mi ale mohl vysvětlit, proč bych měla mazat větu o mateřské, když si za tím názorem stojím. Děkuji.
Znovu opakuji, že můj přítel je dospělý a tudíž není potřeba ho vychovávat. Pokud je vychovaný dobře, tak pochopí, že se bude muset zapojit, pokud bude vychovaný špatně, tak ho rozhodně převychovávat nehodlám a rozejdu se s ním. Pořád ale věřím v to, že přítel je vychován dobře, bude stačit ho k tomu vést a samotný na to přijde, že se samo neuklidí, ani nevypere, ani neumyje nádobí, že se budem muset o práci dělit, když jeden nebude moct.
5 let společného života jsme spolu zatím neprožili, protože spolu nebydlíme, jelikož studuji a přítel nedávno dostudoval. Ale 5 let našeho vztahu mi říká, že se jinak k sobě moc hodíme, kromě toho v jakém stylu byl vychováván a to je jádro problému, který tu řeším, rozumíte? Pokud znáte radu, budu ráda Děkuji.
Dobrý den. Drahá neznámá, pidiproblém je to proto, protože ho má v různých podobách úplně každý. Je to dennodenní střetávání vlastních představ s realitou a strach z neznámé budoucnosti. A že se k sobě hodíte kromě stylu jeho výchovy? Takže když ne převýchova, ani dosavadní výchova, tak co? Vodítko s obojkem? Písemný notářsky ověřený a stokrát podepsaný manuál o rozdělení pravomocí, práv a povinností? A k té mateřské, musím znovu , speciálně pro Vás napsat, abyste si to ještě jednou přečetla, neboť já nepíši o vězení, ale o vaření a jiných zálibách normálních, vdaných žen na mateřské dovolené. Ale co mě osobně vůbec nesedí, že když se tak ohromně k sobě hodíte, že mu za 5 roků Vašeho vztahu nevěříte. A to je asi ten Váš problém. A ve vztahu jsou určitá rizika a Vy se musíte rozhodnout a stará zkušenost říká, že se vezmete z lásky, protože z rozumu to nejde. A proč? Protože láska je slepá. S pozdravem Laďa
Fakt jste tak jednoduchý, že nepochopíte, co se Vám snažím celou dobu tady vysvětlit? 
Tak jednodušeji pro Vás. Přítel je vychován dobře (pokud se do toho nepočítá naučení všech prací v domácností), ovšem zcela jistě na něm jejich rodinný model rozdělování činností v domácnosti zachová nějaké stopy. Já se tu celou dobu snažím zjistit NAKOLIK asi tak to může ovlivnit naši budoucnost, nakolik v tom může být problém. Samozřejmě se to vše pozná až spolu začneme bydlet, ale zajímal mě názor ostatních nezaujatých lidí, co si o tom myslí a především pak o tchýni, která přítele nikdy k ničemu nevedla, což já jsem nezažila. Takže po tom cca roce se prostě uvidí, bud jeho dobrá výchova nebude ovlivněna jeho dosvadní životem tolik, aby se nedokázal přeorientovat na pomoc v domácnosti, nebo bude ovlivněna hodně, což nebude dobré. Ale věřím v to, že snad má vlastní rozum a chápe dnešní dobu, která si pomoc od chlapa vyžaduje. To jsem již psala dříve, proto nechápu, proč píšete, že příteli nevěřím... Trochu zcestné ne? 
Ptám se Vás proto na to, zdali si myslíte, že by tento způsob dělby práce v jejich rodině hodně mohl ovlivnit náš budoucí život, co si myslíte o tchýni a co byste radil na tchýni, aby si uvědomila, že by mohla trošku začít pracovat na jeho samostatnosti, když u ní ještě bude rok bydlet (do jeho 28 let). Prosím odpovězte na tyto otázky a nemelte blbosti.
K mateřské dovolené se už nehodlám vyjadřovat, protože asi pravděpodobně už nevíte, že o vězení jste psal první Vy a já Vám to vyvracela. To je jedno.
A svatba se zaslepenýma očima zamilovaností mi přijde nerozumná a důvodem dnešní vysoké rozvodovosti. Mnohem lepší je svatba v období po cca 2 letech vztahu, kdy zamilovanost opadne, člověk vidí na partnerovi chyby a bud se vztah rozpadne, nebo se posílí a vznikne LÁSKA (tou už člověk není zaslepen) - takže si prosím nepleťte pojmy, děkuji.
Dobrý den. Vy se snažíte vysvětlit, že každý názor, který se Vám nehodí do krámu je špatný. Neumíte se ani orientovat v tom, co jsem napsal. K mateřské se nemusíte vyjadřovat, protože nevíte co to je a o tom debilním vězení si to pořád vymýšlíte. Nakonec kdesi píšete, že to vyzkoušíte a že se uvidí. A já Vám to jinými slovy jednoduše říkám od samého začátku. A takže Vy zde děláte anketu, jak výchova v rodině ovlivní chování partnerů v manželství? Na to je jednoduchá odpověď : naprosto zásadně a nedělejte si iluze, že to budete šéfovat. Když to nemáte pod kontrolou už teď, tak se to pod Vaši kontrolu už nikdy nedostane. A to platí naprosto obecně, jako že leváka na prváka nepředěláte. A o jaké pomoci mluvíte? Každý průměrný partner se tak trochu podílí na chodu domácnosti. Předpokládal bych, že by se to mohlo týkat i Vašeho partnera. Jestli si ale myslíte, že ne, tak mu jednoduše nevěříte, nebo jak to nazvete Vy? A troufám si tvrdit, že to co se zde snažíte řešit, je minipidiproblém a týká se obecně abslutně všech, kromě kudlanky nábožné. Ta toho samce sežere. Na tchýni bych radil, abyste na ni byla milá a nestala se tím rozvracečem. Určitě ji neříkejte, že Vašeho přítele neneučila samostatnosti. Jestli ale chcete spáchat sebevraždu, tak ji pozvěte na kafé tam ji na rovinu všechno vyklopte a máte pokoj. Navždy. A vysoká rozvodovost není způsobena tím, že se lidé berou z lásky. Je způsobena právě tím, co zde pořád dokola, jako kafemlejnek omíláte, omíláme a nějak tak tuším že omílati budete. Je to prostě rozpor mezi očekáváním a skutečností. Já znám pouze jednu lásku a ta je pořád stejná. Jestli máte na lásku více kategorií, tak za totáče se cenila láska k Sovětskému svazu. A protože mě to s Vámi už nebaví, tak to končím. Pokud ale zase napíšete, něco v podobném duchu, jak jste napsala, tak se zase rád zapojím. A bude to aspoň sranda. Zatím je to z Vaší strany trapné vystoupení ustrašené studentky. S pozdravem Laďa
Já už se odmítám vyjadřovat. Váš názor nesdílím vůbec v ničem. Mám školy nad hlavu a opravdu nechápu, proč se tu s Vámi zdržuju, když ani neumíte poradit, jen soudit... Jste fakt divný člověk. Nashle.
Dobrý den. Že té školy máte nad hlavu je naprosto evidentní, že nezvládáte více věcí je evidentní také. A jestli chcete dobrou radu, tak se svěřte příteli s touto diskuzí a máte to definitivně vyřešeno. Hned budete vědět na čem jste. A když se odmítáte vyjadřovat, tak se nevyjadřujte a věnujte se škole, aby Vám přez tu hlavu totálně nepřerostla. Ono takové duševní pohnutí po přečtení příspěvků, které jsou Vám proti srsti, může na Vás zanechat trvalé následky. A jenom naokraj, nebudete to mít sama se sebou lehké, když ani nechápete, proč se se mnou zdržujete. Že byste cítila nějaké vnitřní nutkání bojovat proti životu zrovna se mnou? A už jsem Vám psal, abyste na mě nereagovala, protože po každé Vaší reakci já musím něco napsat a to se Vám nebude líbit. Nakonec to může mít vliv i na Vaše duševní rozpoložení a budete si muset brát prášky na spaní a na trávení. S pozdravem Laďa
Tak ze začátku Vašich příspěvků jsem si myslela, že byste přecijenom mohl mít nějaký kousek inteligence, ale po tomhle příspěvku jste mě přesvědlil o opaku. Však se s Vámi loučím, děkuji za "názory" S pozdravem, Ela.
Dobrý den. Čest a sláva reformátorům, kteří změní Svět a ustálené pořádky. Citace :
- Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha _ Hlavním hrdinou je chudý venkovský šlechtic (moudrý blázen), který se pokouší obnovit potulné rytířstvo. Ze svých výprav se vrací zesměšněn. Cestuje na starém sešlém koni Rosinantovi a za svou paní si zvolil neexistující Dulcineu. Kontrast mezi světem Quijotových představ a realitou je v románu zčásti vyjádřen pomocí postavy prostého sedláka Sancha Panzy, který rytíře doprovází coby jeho zbrojnoš.
- Já jenom musím dodat, že kdo chce kam, pomozme mu tam.
- Hodně štěstí v reformách, v životě a v manželství. Za pět roků dejte vědět, jestli mám gratulovat k výročí, nebo jestli mám zapálit svíčku na hrobě Vašeho manželství. S pozdravem Laďa
Bohuzel se opet jednou musim Ladi zastat - Vy to vsechno berete jako nejakou hru (skrz ty smajliky i to, jak se bavite tim, ze je pritel defacto neschopny), zkusime a uvidime. Tneto pristup k partnerstvi se mi ale nezda tak uplne koser. Co se Vam zda roztomile ted, jak je nemotorny a neschopny, Vam za dva roky po spolecnem sestehovani bude pripadat jako peklo. Verte, ze vim, o cem mluvim. Stanete se tim samym, cim je nyni tchyne. A proc? Protoze Vas pritel takto zije cely svuj zivot a tricatnik sve zasady a styl zivota tezko zmeni. Kdyby mu bylo 20, mozna... Pokud se ho budete snazit zapojit do domaciho procesu, setkate se tak leda s nepochopenim, proc by to mel delat, kdyz cely zivot nemusel. Pokud na nej zacnete tlacit vic, setkate se s tvrdym odporem, nasleduji hadky atd atd.
Ja mit za pritele flakace, co doma nehne prstem, protoze na to ma maminku a sam si neni schopny ani ohrat parky, tak utikam velmi rychle pryc. Pro je vztah o kompromisech, ucte, pomoci, lasce... ne o tom delat cely zivot nekomu sluzku. Nechci na Vas byt hnusna nebo podobne, ale takhle to zase po svych zkusenostech vidim ja. A jeste poznamka - dobre vychovany clovek se pozna tak, ze je prijemny, charakterni a bez zbytecnych kecu umi vzit za praci.
1x
Milé děvče! Pryč od něj a celé jeho rodiny! 27 let? Toho se vám už asi předělat nepodaří.Co vidí doma a na co je zvyklý,to bude na 99 % vyžadovat i po vás. Jste mladá,popláčete si teď jen chvíli,jinak pak budete plakat celý život.
0x
Vážená slečno "skoroporodní asistentko",
mnoho starších dívek by Vám mohlo závidět Vašeho přítele "mamánka" (jak říkáte), který má v této době práci, vydělává peníze, je Vám věrný, chce si Vás vzít a jeho rodiče s tím souhlasí. Mnoho starších mladých mužů, než je Váš přítel, je nezaměstnaných, a proto si ani žádnou rodinu založit nemohou.
Zlomyslný poradce by Vám špatně poradil: " Jste v právu, to si nenechte líbit, abyste v manželství "obskakovala mamánka", který by Vám v ničem v domácnosti nepomáhal". Takovéto kategorické rozhodnutí cizího člověka není nikdy zcela objektivní.
Moje rada je opačná a dobře myšlená: "nevyskakujte si" ani na skoromanžela, ani na skorotchýni, ani na skorotchána a važte si jich. Jejich zaběhlý rodinný život respektujte a přizpůsobte se mu. Ani Vy nejste dokonalá a ani být nemůžete. I oni jistě vynakládají a budou i v budoucnu muset vynaložit hodně trpělivosti a ohleduplnosti k Vám, aby jste všichni společně mohli fungovat jako spokojená rodina.
Heh, nabádat potencionální nevěstu k tomu, aby víceméně "držela hubu a krok" a dál si pěstovala líné budižkničemu, které se po příchodu z práce jen válí na gauči a nechá se obskakovat jako arabský paša jen proto, že je zaměstnaný, to Vám řeknu, to je fakt rada do života...
Partnerství, vážený/á nadne, znamená vzájemnou spolupráci a toleranci. Pokud chce mít žena jen další hladový krk, o který se musí starat jak o kojence, to si může pořídit slepice a králíky, z těch bude mít alespoň maso a vajíčka...
Jsem mužský, ale osobně zastávám názor, že chlap, který bez posluhovačky(za nic jiného totiž svou partnerku nemá) není schopný se o sebe postrarat, ten si žádnou ženskou nezaslouží a je to obyčejný neužitečný trubec. No vždyť k čemu je chlap, který se neumí postarat o děti, jedl by akorát salámy s rohlíkem a chodil ve špinavých montérkách, když by neměl po boku svou "milovanou"? a jaký to má přínos pro tu partnerku?
Nadne, víc mimo už to snad ani být nemůže. Slečně tento model dle jejích jasných slov nevyhovuje. Kdyby se mu měla přizpůsobovat, šla by zcela mimo vlastní přesvědčení, absolutně by to nemělo trvání - protože by byla vrcholně nešťastná. Je otázka, do jaké míry se bude schopen/ochoten přizpůsobit její přítel.
Teď k tazatelce. Vidíte věci podle mého soudu tak, jak by měly fngovat. Chodíte oba do práce, oba vyděláváate, oba se podílíte na nájmu, takže PROČ byste vy měla zastávat celou domácnost? Neřeknu, kdybyste byla doma a přítel vydělával. On platí, vy uklízíte a staráte se o domácnost, potažmo o děti. Fajn. Oba práce? Oba platíte? Oba uklízíte, oba perete. Přes to ani u nás nejede vlak. Teď trochu z vlastního soudku... Něco o tom vím. Váš přítel JE mamánek, ale jestli vás má rád, možná se i rád změní. Ne že by hned věděl, jak na to. Ale pomůže poradit (nikoliv kibicovat), pochválit (jak ž někdo zmínil) a v žádném případě nesrovnávat s domovem. U nich doma nic neřešte, tam to funguje nějak, tak se na ten den dva přizpůsobte a pak zapomeňte. U SEBE DOMA si společně nastavte taková pravidla, aby vyhovovala oběma. Radím úkolovat. Já peču chleba, ty vysáváš. A chce to trpělivost. Nevysál dva týdny? Zavřete oči, ignorujte prach, on to udělá. Pomůže neupéct ten chleba... Chápete, ne? Jde to - není to lehké, ale jde to. Bezchybný samozřejmě není nikdo, ale ustoupit v tom, co chcete, jen proto, že "on má práci", to je v dnešní době fakt absurdní... Vy ji taky máte, resp. budete mít, to se nebojím, echt v Praze, kde výše nezaměstnanosti je myslím rovna výši dobrovolné nezam. to nebude tak těžké. Takže za sebe radím - vše rovným dílem. A máte klid.
Vam prijde jako spokojena rodina ten pripad, ze zenska skace kolem chlapu, co nedelaji nic a s nicim nepomuzou? Jiste, zabehly zivot rodiny at respektuje, ale at ji ani nenapadne si z toho brat priklad. To jste snad zamrznul v dobe ledove.
Muj otec taky nerad myje nadobi a vubec po sobe uklizet atd adt s tim, ze ma prece doma dve zensky, proc on by to delal. No jo, milej zlatej - to ze on chodi do prace, neni nic svetoborneho. Mam chodi do prace taky, a zvlada se starat o domacnost. Proc by ji on tedy nemohl pomoci, notabene kdyz chodi z prace o par hodin driv? Ono je jednoduche lehnout si na gauc s pivkem a obcas zabit hrebik, a o zbytek at se postara zenska
Slecno, nenechte si tento model prerust pres hlavu. Jasne, v jejich rodine to respektuje, ono Vam ani nic jineho nezbyde, ale az budete s pritelem, dejmu mu asne najevo, ze takova putka doma proste nebudete. A at to vi co nejdriv, aby nedoslo ke zbytecnym problemum.
Můžu se zeptat, čím si jako vyskakuju na přítele či tchánovce? :D tím, že bych ráda, aby tchýně trošku přítele vedla k samostatnosti jako je to běžné ve většině rodin? Opravdu jste mě pobavila musím říct.
0x
Pamatujte si ,že chlapa nepředěláte.Pokud on bude mít zažitý tento model rodiny,bude považovat za samozřejmé,že to tak bude u Vás.Mám podobnou zkušenost. Mého ex manžela takhle vychovávala nejen matka,ale i babička. Byla jsem mladá a zamilovaná a HLOUPÁ.Choval se totiž k ženám s úctou,láskou,uměl vše ocenit a poděkovat.Ovšem když ptáčka lapají pěkně mu zpívají..Mmanželství jsem ukončila,protože to došlo do stadia , kdy byl líný si vytáhnout talíř z lednice (na kterém měl nachystané jídlo)a dát ho o 30 cm výše ohřát do mikrovlnky...Samozřejmě důvodů bylo více,ale došlo mi že je ze mě více služka než rovnocenný partner..
Takže radím utečte, v 21 máte život před sebou a nenechte si ho zkazit tím,že zůstanete zavřená mezi 4 stěnama a budete pobíhat od plotny k pračce...ten pravý na Vás ještě někde čeká...
0x
0x
No slečno ELo "skoroporodní asistentko", pět let už spokojeně žijete s přítelem, a teď najednou zjišťujete, že je "mamánek" a že by Vám nepomáhal v domácnosti? To jste dříve nevěděla a ani Vám to dříve nevadilo? Proč tak najednou? Nenaočkovala to do Vás nějaká Vaše kámoška, která si na Vašeho přítele "brousí zuby", až se s ním rozejdete?
No, dělejte, jak uznáte za vhodné. Kdo chce kam, pomozte mu tam. Ale věřte, že znovu sehnat podobného přítele s rodiči, kteří jsou Vám nakloněni, nebude pro Vás jednoduché. Nehledě na to, že ještě manželé nejste, a že tedy ani Váš předpoklad, že Vám Váš nastávající nebude pomáhat s domácností, nebyl prokázán, a tudíž to je pouhopouhý PŘEDPOKLAD. To je podobné, jakobyste nechtěla jít do školy na zkoušku, protože byste předpokládala, že Vás profesor vyhodí.
Další možnosti: Jiný manžel Vám doma bude prát, vařit, vstávat v noci ke řvoucím dětem, ale nebude mít placené zaměstnání, budete muset sama živit ze svého platu celou rodinu včetně jeho. Jiný manžel opět bude dělat "hospodyňku", avšak bude to alkoholik a silný kuřák. Jiný manžel bude dělat "hospodyňku", a aby mu bylo doma veseleji, bude si domů vodit slečny a veselit se s nimi za Vašimi zády, když Vy budete v zaměstnání. A nedejbože (a svým chováním to přivoláváte) se může i s Vaším přítelem ( a později manželem) něco stát, a Vy zůstanete na celou domácnost zcela sama. Zkrátka život není a nelze nalainovat podle toho, jak si to přesně jeden člen rodiny přeje. Všichni musí mít schopnost přiměřené tolerance. Jinak to nejde. Láska ochladne, mládí a krása také povadne a vydrží spolu pouze manželé, KTEŘÍ SE VZÁJEMNĚ SNESOU.
Samozřejmě jsem si to mohla myslet, že se to vše obrátí pro mé osobě... Moje chyba, že jsem sem psala .
Jinak se s přítelem rozhodně nehodlám rozcházet. Máme se moc rádi a pokud se mnou bude chtít být, tak bude tolerantní a bude mi muset občas pomoct. Už jsme se o tom kolikrát bavili, tvrdí že bude pomáhat, ale co bude za rok, to je jakorát tak ve hvězdách. Pro mě je to můj partner a partneři si mají pomáhat. Že jste tu někdo psal, že byste to neřešili a že mám být ráda, že přítel pracuje, přijde Vám to normální? Nemohla bych být s člověkem, který jen chodí do práce a pak se doma svalí k TV, který se nedokáže o sebe sám postarat bez přítomnosti ženy. Já jen doufám, že přítel prostě bude trošku chlap, že to bude brát automaticky. Je jasné, že ho to budu muset třeba naučit, pomůžu se vším, aby to dělal rád, trpělivě, nemíním ho do ničeho nutit, ani ho vydírat (nebude sex, když neuvaříš), je snad dospělý a ne děcko. Chápu, že když po něm jeho matka nic nechce, že ho to nenutí nic dělat, my jsme se sestrou na tom byly stejně, než nás máma zapřáhla. Naštěstí mě to i začalo bavit a rozhodně nejsem ten typ ženský, co nedokáže chlapovi uvařit, vyprat, apod. Já to neberu jako otročinu, ale očekávám, že se o to podělíme s partnerem jako to vidím u svých rodičů (když nemůže jeden, udělá to druhý) a budeme si navzájem vděční... Je to normální zdravý vztah podle mě. Co se týče chlapských prací, tak samozřejmě počítám, že dřevo třeba budeme skládat spolu, jako to děláme někdy i u jeho rodičů a přijde mi to naprosto normální, že pomůže i ženská s takovými pracemi, pokud to zmůže. Co nezmůže, tak nedělá ale zase udělá víc v domácnosti, zatímco chlap dělá tu "chlapskou" práci a pak samozřejmě už doma nedělá ten den nic, když mu to zabralo celý den. Nechápu, proč jsou ty chlapské práce tak omílané, pro mě je to to samé jako ženské s tím rozdílem, že ty chlapské jsou opravdu jen občas...
Psala jsem sem hlavně kvůli tchýni, která má podle mě zastaralé názory a na mého přítele neblahý vliv, protože v tomto věku by ho prostě už měla trochu k něčemu vést. Je normální, když řekne, že se ted už nedívá večer na Prostřeno, protože zrovna do toho přijede on a ona mu musí jídlo nandat na talíř a dám mu to pod nos ke stolu? Asi by to nezvládl sám! Prostě to mi přijde blbý přístup a blbá výchova, ovšem asi mi neporadíte, jak bych to mohla řešit...
Jo ještě jsem zapomněla napsat, že tchán když byl mladý tak vydělával opravdu hodně peněz a živil tak vlastně celou rodinu sám - ženská byla na mateřské. V tom případě to pochopím, chlap maká celý den v práci a je unavený, ženská je doma, tak doma už může mít chlap klid. Bohužel to tak zůstalo, jako je to často vidět u spoustu rodin, už napořád stejné, ačkoli šla tchýňka po mateřské do práce. A to je chyba. Prostě jaký si to kdo udělá, takový to má no. 
Jinak děkuji za názory ty, s kterými se stotožňuji i ty, s kterými tak úplně nesouhlasím...
No tak s tím chystáním talířů, párků, hořčice uplně jak na chlup stejná tchýně Nebyla jste náhodou u ní?
Ne nebydlíme spolu, ale navštěvujeme se na víkendy. Ja studuju ve svém rodném městě, tak se mi vyplatí víc bydlet tu, než dojíždět od přítele. Ale až dostuduju (snad už za rok!
) tak chceme jít spolu do bytu, pravděpodobně do Prahy - kde najdu práci a to bude asi v Praze, protože přítel už tam taky našel. Bude to ze začátku asi boj, ale aspoň daleko od maminky. Moje máma teda občas říká, že se přítel od mámy z domova nehne, ale já si trvám na svým, že u nich tedy bydlet ne-e a on to zatím respektuje.
Sami jsme spolu byli na 2 dovolených, ale to jsme jeli s tchánovci autem, takže vlastně taky ne sami. Jakorát po půl roce našeho vztahu, to jsem byla ještě 17tiletá holka jsme u nich spolu hospodařili, protože tchánovci jeli tenkrát sami na dovolenou. A právě v tu chvíli mi to poprvé došlo, jaký je to mamánek. Myla jsem nádobí první den a on mě začal poučovat jak to dělá maminka a že to mám OPLACHOVAT! Nevěděl, že bych i bez jeho rad stejně nádobí od Jaru oplachovala Peskoval mě, že jeho mamka nemá ráda, když někdo kuchyňskými židelmi šoupe po lině. Já se snažila, do té doby jsem byla ve vaření skoro nepolíbená, ale před tím týdnem jsem nastudovávala všechno možný, vařila s mámou, babičkou a chtěla jsem najednou umět vařit, abych mu udělala radost. To jsem nevěděla, že nám tchýňka zavaří do sklenic na každý den jídlo! Ale i tak jsem pekla buchty a snažila se vařit, protože mě to začalo bavit (a drží se mě to doteď). Pekla jsem mu vdolky si pamatuju a spálila odspodu v jejich tenkrát starý troubě! A on si furt stěžoval. Nechápal, že omáčku zahušťuju moukou, že to jeho máma nedělá, že ji tam cítí! A že tam jsou moc mastný oka! No tak mě sral, že ani nevíte jak! Hned ten první večer po tom mytí nádobí jsme se neuvěřitelně pohádali a on přiznal, že to přehnal a že už se to nikdy nestane... Další dny to tak nějak šlo, chodil na brigády, já mu vařila jídlo, ale furt tam bylo to: "moje máma to dělá tak a tak...", poslední den jsme tedy všude uklidili SPOLEČNĚ. Dost mi ten týden dal, hlavně jsme se víc poznali a on pochopil, že srovnávání s jeho matkou teda nebudu snášet! Už to nedělá Na mou 1. rajskou vzpomínáme dodnes a smějeme se tomu
V zadnem pripade se nedejte zviklat a nebydlete u nich. Vas vztah by skoncil rychleji, nez si to uvedomite... takovych pripadu jsou mraky...
0x
Precetla jsem si jen kousek vaseho psani a okamzite reaguji.pamatujte si,at budete bydlet i sami,nejspis bude pritel ocekavat to,na co byl zvykly od matky,tak to chodi.a jestli chcete bydlet tam,tak to nechci videt,budete ta nejhorsi.Jina moznost,prijmout tuto roli,ale pokud jste od zakladu jina,zkuste si to nekde na hromadce,delsi cas.Cas ukaze,ale zase pocitejte s tim,ze ze zacatku protejsku nebude nic vadit,ale jednou vam to muze dat sezrat,ze o neho nepecujete jako maminka.Mezi nami devcaty,vetsine muzu se to ale zamlouva,je to trosku nas udel,zkuzte zhodnotit.
0x
Jééé váš přítel asi vypadl z oka mému příteli. U nich v rodině to chodilo a chodí úplně stejně, nebudu to rozepisovat, obě dvě víme. Když to napíšu stručně - po dvou letech jsme spolu začali žít, mně bylo dvacet jemu šestadvacet let. Dva roky jsme spolu válčili denně, nacházeli způsob, jak spolu komunikovat, co to znamená dělat kompromisy. V nejhorším období jsme se nedokázali dohodnout ani na tom, zda se koupí pytle do koše větší nebo menší...
Z nějakého důvodu jsme tohle všechno přestáli a převychovala jsem ho k samostatnosti. On mě taky samozřejmě změnil. Občas uvaří dobré jídlo, většinou vaříme spolu, s úklidem pomůže (po důrazném požádání o pomoc), je na něj spolehnutí. Takže nezávidím vám, vím přesně, co váš čeká a přeju vám pevné nervy, pokud se rozhodnete bydlet společně.
Kdyz to tak procitam, tak mi prijde, ze muj pritel asi spadl z marsu:D Je pracant, rad vari, uklidi (kdyz mu to reknu), spis pracuje na cemkolik tykajici se domu, aut, otcovy firmy atd. Uz jsem jednou doma flakace mela, a nedovedu si predstavit, ze bych prevychovavala takoveho jeste jednoho:D:D
0x
Rozdělení rolí v rodině je výhodné. Vždyť to sama u tchyně vidíte. Všichni jsou spokojení. Pokud v rodině role rozděleny nejsou, dochází u činností, které nikoho nebaví k dohadům, kdo je vykoná. Je-li jasné, že o auta se stará manžel, ucházející pneumatiku opraví on. Přirozené rozdělení rolí vyplývá z biologických základů, kdy ženy bývají zaměřeny více do rodiny, preferují monotónní práce nevyžadující logické myšlení a s malou tělesnou námahou (vaření, úklid, háčkování, práce u pásu, porodní asistentky), zatímco muži preferují nárazové krátkodobé riskantní činnosti s vyšší tělesnou námahou a nutností řešit problémy (válčení, kácení stromů, chirurgie). Najdou se vyjímky, které toto tradiční rozdělení rolí nedrží - například Drábová dlouhodobě velmi dobře zvládá vedoucí funkci na výbušném místě, ale pokud muž pracuje v jeslích, nebo školce, bývá dříve či později odhalen jako pedofil.
Ano, tento zajety model muze fungovat u jedincu, kteri se nejak zasekli v dobe kamenne Tyto instinkty byly dulezite prave v techto obdobich, kdezto dnes diky moderni dobe pozbyvaji na ucelu. Samozrejme, pohlavi tak nejak predurcuje k typum prace, to vsak neznamena, ze se jich budu striktne drzet. Pro pritele neni problemy vysat a uvarit a pro me neni problem vymenit svetla a nastipat drevo... nicmene si opravdu myslite, ze jit z prace nakoupit, pritahnout tasky domu, postarat se o deti, uklidit, uvarit, udelat s detmi ukoly a cekat, az muzicek prijde z prace a bude vyzadovat teplou veceri, nacez opravi kapajici kohoutek, je mala telesna namaha?
U nas ve skole nemame zrovna malo muzu a temi jeslemi - chlap nemuze mit nikdy k takto malym detem stejny vztah a instinkty, jako zena To jsou vedecke studie, ne prostoduchy blabol.
A ke te Drabove - vzdyt to je spis chlap nez zenska, podle vizaze a hlasu
No,pokuď máte velký dům a hospodářství , je rozdělení rolí nutné. Po celedenní práci v našem lese tedy rozhodně nebudu manželce ještě vařit svíčkovou. Což ona chápe.
Tak to musite rict, ze mate velky dum a hospodarstvi Nicmene ohrat parky nebo neco od obeda si snad muzete, ne? A tez ne kazdy ma velky dum a hospodarstvi... ja od pritele ocekavam, ze je dospely samostatny chlap, takze i po te celodenni prace je schopny ukrojit si pul chleba a skocit si do sklepa pro pivo
Slovenské přísloví říká - Aká matka, taká Katka. U chlapů ovšem platí totéž. Takže jestli je otec příjemný lenoch , bude synek stejný. A Vy s tím nic nenaděláte. V mládí sem si říkal, že tohle jsou kecy ,ale teď s údivem pozoruji, že to platí prakticky stoprocentně. Tedy pokuď je vztah otec-syn kladný. V opačném případě syn často schválně dělá přesný opak otce.
Dikybohu oba jsou pracanti a prace je bavi Porad neco vymysleji, kuti a delaji. Povetsinou vsak na zahrade, s auty, s firmou, venku. Tudiz mam strach, ze barak zustane na me...
Už jsem ani nechtěl moc přispívat do této diskuse, ale je zajímavé, jak jedním vrzem odmítáte rozdíl mezi mužem a ženou (žena a starost o běžný chod domácnosti) a zároven ho obhajujete (muž a malé děti). Přitom obojí vyplývá z vývoje lidí jako živočišného druhu.
0x
Milá slečno, zmiňujete se o sestěhování se (po svatbě). Za zavedených popsaných podmínek v rodině snoubencově žít ve společné domácnosti s jeho rodiči je to cesta k rozvratu manželství. Možná existují vzácné vyjímky, ale tisícileté pravidlo zní:
Opustíš otce svého i matku svou ... a přikloníš se k manželu (manželce) svému. Je to velmi vážný požadavek a i ten, kdo nemá rád dávnověká pravidla z Bible, ví, porušení této zásady nese většinou hrozny hněvu (přinejmenším). Mladá rodina může přece prosperovat i se svými dětmi s láskyplnými setkání s dědečky a babičkami - ale nikoli dlouhodobým společným soužitím. Uvědomme si jenom ty úžasné rozdíly generací v názorech, stylu života atd atd.
Procento rozvratu mnoha manželství, která by jinak mohla být zcela normální a šťastná, je velmi vysoké jen a jen ze společného soužití dvou ne-li více generací pod jednou střechou. Vy sama jste velmi dobře poznala, kam to"sestěhování" směřuje, ale manžela určitě v původní domácnosti nepřevychováte, jeho rodiče při veškeré úctě také ne. Jediné řešení: osamostatnit se v bydlení s manželem, minimalizovat potřebu výpomoci ze strany rodičů... a to i co se týká pravidelné péče o děti. I když každý ze snoubenců si nese s sebou do manželství kromě rodových genů i množství předsudků a nebo obyčejných zvyků, za čas v rámci vzájemného porozumění a lásky dojde k obroušení větších rozdílů a bude vše v pořádku. Jestliže Vám ale bude kdokoli zvenčí do Vašeho života mluvit, radit apod... budete nešťastni oba.
Tak ať to vše dobře dopadne.
Milá Elo, jak píše "dedabrno", v Bibli jsou i praktické rady do života, je to přece jen kniha s historií lidského národa. Je tam také jedna rada. Nikdy by se nemělo zapřahat nestejnoměrné jho. Myšleno dvě nestejná zvířátka, např. jako ovce a kůň, nebo koza a kráva. Protože, každé zvíře potáhne jiné jho. To silnější potáhne všechno a to druhé se s ním poveze. Když to převedu do společného manželského jha, tak je to rada, aby byli partneři s hodně podobného rodinného prostředí. Jinak jeden potáhne na sobě tu větší tíži a ten druhý se s ním poveze. Rozhodnout se musíte sama a dobrovolně, zda hlavu strčíte do chomoutu. Přeji správné rozhodnutí. - stařenka
0x
IMHO ho nepřeučíte ... zůstane takovej jakej je... pokud se k tomu člověk nevychová od mládí tak to končí...
Naprosto souhlasím, že ten váš přítel se nezmění, mám s tím vlastní velmi špatnou zkušenost, která skončila rozvodem. Dokud jsem byla na mateřský tak jsem zastávala všechny domácí práce sama a mlčela jsem. Jak jsem šla do práce což bejvalej nechtěl, protože by musel něco dělat, tak mi zase s ničím nechtěl pomáhat, ani dcerku neodvedl do školky, musely jsme se s maminkou střídat. Co s takovým člověkem, obskakovat ho jako jeho matka, ale já jsem nebyla jeho matka, přece jsem člověk jako on, a on se válel na gauči, já přišla s malou ze školky, vařila večeři, starala se o nákupy, úklid, nějakou dobu jsem to snášela, ale nakonec jsem si řekla co s tebou, mít tě jako závaží, myslet jenom co budeš jíst a pít a proč za co, copak jsem nějakej otrok. Rozvedla jsem se a moc se mi ulevilo, zbavila jsem se koule u nohy.
0x
Na to bych dal veliký pozor!Každý mužský bude od své ženy vyžadovat většinou to,co viděl doma u své matky.Už je to dané výchovou.Takže dobře sledovat chod rodiny,když jdete k nim na návštěvu.Často se tak manžel vybarví překvapivě až když je už pozdě vycouvat.
Hlavně nedopustit něco kopírovat aby žena byla otrokem domácnosti je něco hnusného j e třeba aby ti dva si hned udělali nějaká pravidla dám příklad když jeden z nich onemocní není ten druhy schopný ničeho aten nemocny který by měl třeba pár dní ležet nemu že jelikož ten druhy je neschopen ato bych mohla psat do vecera at se slecna hned vzpamatuje.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.