Rodiče mě vyhodili, nemám kam jít

Zažila jsem něco podobného a ne jednou. V těch 18 jsem to pořešila bydlením u kamarádky. Pak otěhotněla a sdělila mi, že bych si měla něco rychle najít, protože pokoj, který jsem měla plánovala pro mimi. Druhé, co se naskytlo bylo zde zmíněné přítel s bytem. To bych už nikdy neudělala. Takové z nouze jednání se mi krutě nevyplatilo. Bylo mi to po pár letech předhazováno a vůbec... špatné manželství. Podruhé se mi to stalo někdy ve 30 letech, byla jsem najednou na ulici a co dál. Našla jsem si práci s ubytováním a vidím to jako nejlepší řešení. Moc neutratíte, našetříte si, mezitím se porozhlídnete v klidu po nějaké lásce a máte klid.

V dnešní době bych volila i práci v zahraničí.

Já sice říkám, že by mělo být uzákoněno, že děti s rodiči můžou bydlet maximálně do 25 let ale neumím si představit, proč bych své dítě vyhodila. Co tak starašného jste provedla, že vztahy s rodiči jsou na bodu mrazu? Máte babičky? Zkuste požádat o bydlení je a nebo se domluvit s rodiči, že budete platit svou část nájmu, podílet se na stravě a td. Nebo hledejte podnájem. Hlavně aspoń nějakou práci aby ste na to měla. Nechcete přece zkončit jako bezdomovec.

Vzdělání máš ukončené?

Dnes má mladý člověk složitou cestu k vlastnímu bydlení. Hlavně že ještě máte připojení k Internetu. Jak už tady padlo výše, práce = (nějaké) peníze = (nějaké) bydlení. Hodně štěstí.

Dnes jsou přece neomezené možnosti. Jak to, že jiní odejdou dobrovolně a velmi dobře se uchytí?