Ahoj,
je mi 32 let, rodicum je pres 70 a zkratka se s nimi nesnesu - hadky, rev, slzy, nervy. Vsechno vi lip nez ja (hlavne matka, ktera se stara o vsechno), ve vysledku s prominutim akorat vsechno poserou (bohudik ne doslova), takze mam jeste dalsi nervy navic. Uz to fakt nedavam. Jejich den se sklada z koukani na televizi, koureni a koukani z okna. Matka otci jen podstrojuje, on sam nedela nic, jen ji buzeruje a od rana chlasta pivo (diabetik, srdcar). Bydlime v jednom panelaku, akorat ja s pritelkyni v jinem byte. Nejradeji bych se odstehoval nekam daleko, ale nejak mi to neda, protoze uz jsou ve veku, kdy potrebuji pomahat. Matka je vitalni, otec uz nikam nedojde. Vim, ze z toho asi neni cesty ven. Akorat se asi brzy zblaznim.
2x
Škoda slov,pomůže jen psychiatr a neváhej.Podle mne si na sebe bereš ,to co nemusíš.Já bych je ignoroval,ač se to zdá drsné.Mají svůj život,nový počali (tebe)úkol mají splněný.Čekání na smrt,je svinstvo.Co dělat,když nic jiného neumí?Budeš na tom stejně.Je to totiž koloběh v přírodě.
0x
Máte svůj život a oni zase svůj, bydlíte sám tak nic nebrání tomu aby ste jednou za týden šel na návštěvu a jinak si rodičů nevšímal. Není pravda, jak napsal předchozí rádce, že je to čekání na smrt. Někteří staří lidé např. můj tchán od rána co vstanou mají co dělat, moje maminka 2x týdně Sokol, jezdí do divadla a na koncerty, nás děti nijak neobtěžuje má své kamarádky a když potřebuje z něčím pomoc řekne si. No a to, že máte jiný názor na život a na spoustu věcí které oni v dobré víře dělají tak s tím nic nenaděláte, důvěrně to znám, děda nám na chalupě včetně nových, venkovních parapetů než jsme za týden přijeli natřel vše na modro, o muže se pokoušel infarkt když to viděl ale holt tam má děda doživotní bydlení a chtěl nám pomáhat.
lidus,jen jsem se vžil do jejich situace,kterou jsem prožil úplně stejně(ohledně rodičů)Samozřejmě žiji jinak než oni,nebo kdokoli jiný.TJ na moji obranu,ikdyž...máš názor.
Bohuzel (bohudik?) mame i spolecnou chalupu, takze vyse popsane duverne znam.Vse je dobre, i kdyz se rozpada. Novou kuchyn? Na co? Za chvili umreme. Ja jsem zvykla ... rika matka atd. atd. atd.
Ano jako bych tchána slyšela ale my na to moc nekoukáme, kuchyň, wc, koupelnu jsme novou udělali, děda sice protestoval proti nerez dřezu a pákové baterii ale až to zkusil ptal se co stála a dal peníze, no a nyní když na víken dojedeme prvně musíme vyházet z kuchyně co tam děda nanosil a víme, že za týden to bude stejné. Slova manžela "tatínku proč to či ono děláš, proč se neosprchuješ každý den, proč nesplachuješ pokaždé když jdeš čůrat?" zbytečné se rozčilovat, no a když pak přijedeme a děda nechá na dvůr dovézt velkou fůru písku aby pravnučka měla pískoviště tak to fakt nevíte zda se smát či plakat. Vydržte, já si říkám, že snad i mě bude víc jak 80 let a také se mladým nebude líbit co dělám.
doplněno 30.04.11 13:39:odolomouce mám pro vás perličku. Před chvílí volal manžel, že mi děda do volného místa na skalku zasadil 4 kopce brambor, tak je manžel vykopal a já se modlím aby do středy než dosadím skalničky lilo jak z konve. Teda fakt nevím zda se nemám náhodou hůř než vy.
Takze jak jsem predpokladal, je to vsude stejne. Akorat ja mam rodice starsi ve svem mladsim veku, takze nemam vybudovane ty spravne obranne schopnosti 
Meho tatinka jsem nevidel se myt uz tak dobry mesic - nevidime se kazdy den, ale i tak ta frekvence neni nejcastejsi. Zachod nam zatim splachuje, nekdy zustava i s darkem ... tech se pritelkyne hrdinne zbavuje, az se ji divim, ze po cizim dedkovi meje hajzl.
0x
Ahoj "odolomouce", pokud píšeš, že máš vlastní byt, nechápu Tvůj smutek. Bydlíš si sám, s přítelkyní, tak si tak pěkně bydlete dál a k rodičům zajděte jednou za týden na kávu. Nemyslím je házet přes palubu, ale nabídnout jim, že kdyby cokoliv potřebovali, vědí, kde vás najdou. Vždyť s nimi přece nemusíš být den co den! A přesto jim můžeš pomoci, pokud budou potřebovat. Máš to přímo ideální - nejsi s nimi, ale zároveň jsi po ruce. Tak proč si, člověče, stěžuješ?
S tou hygienou je to u starých lidí těžší, někteří na ni nedbají, jiní se třeba bojí už vlézt do vany, nedokáží to. Mám také problémy ohledně čistoty se svou 86 letou tchýní, ale občas ji dostanu do vany, má tam i sedátko, vydrbu ji a babča je zase jako jablíčko. Ale o to by se asi měla postarat maminka. 1/ je jeho manželka 2/ velká většina ženských má k hygieně kladný poměr. Nebo jí to nevadí?
0x
velmi mi to připomíná moje rodiče, ale člověk si uvědomí ztrátu až o ně přijde, taky mě z nich tekly nervy...ale jak ráda bych se vrátila aspoň na hodinu o 4 roky zpět a řekla své mamince jak ji mám ráda...
Tohle je veliká pravda, od doby, kdy zemřel můj tatínek, jsem mnohem laskavější a shovívavější k manželovým rodičům (otec má 80, maminka 76). Uvědomila jsem si, že dokud máme rodiče, ať jsou jacíkoliv, máme v životě jakousi pomyslnou kotvu. I když se to v případě starých a nemohoucích rodičů nezdá, je to tak. Až o ně přijdeme, pochopíme, co jsme ztratili, a přejeme si, abychom byli měli víc trpělivosti a věnovali jim víc času, dokud jsme mohli...
0x
Dobrý den. Naprosto se ztotožňuji s rektorkou inženýrkou. Je to prostě tak, jak píše. Já už rodiče nemám, tak jsem rád, že mám aspoň tchýni a tchána, kterým samozřejmě říkám mamko a tati. A oba mají už přez 80 roků. A já bych je na rukou nosil. Ale do běžného života se jim nemontuji, nic se nesnažín měnit, natož je nějak předělávat k obrazu svému. Mamku jsem přinutil ( vlastně na to pod mým vedením došla sama ), aby se nechala prohlédnout u ortopéda. Nevěřila, že skoro ležák s nesnesitelnými boletmi ještě někdy bude zažívat normální život. Dneska je po výměně obou kyčelních kloubů a o prázninách si zatancujeme. A o běžné denodenní záležitosti se stará na plný úvazek švagr, kterého vyhodili z práce, protože prý ...Ale to je jedno. Každý se nějak životem protlouká a každý má to své zaužívané. Dojedu, pokecám se švagrem ,pochválím a poděkuji, protože sám to nedělám a hlavně nekritizuji. To moje milované švagrové tam dojedou jednou za Uherský rok a ve své nebetyčné lásce všechno mění k obrazu svému. Není divu, že jsem oblíbenější, než vlastní krev. Ale platí žij a nechej žít. Takže stesky a stížnosti na své rodiče vůbec nechápu, Já je už nemám a co bych za to dal, kdyby byli. A nakonec, kdoví, jak dopadneme my a jak se budeme jednou jevit našim dětem. Aby někteří, třeba odoloumouce neskončili v nějakém domově pro Bohem zapomenuté. S pozdravem Laďa
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.