Měla jsem naplánovaný den, ráno 2x knihovna, doktorka, dojet pro benzín, ke známé, uklidit, udělat oběd a na trénink. Vytíženost jako prase, ale stihla bych to. Jenže, matka se sestrou si usmyslela, že mladší sestra nemůže jet ze školy autobusem, a že jí musím vyzvednout, včera mi překopaly plán, s tím, že vynechám známou a jednu knihovnu -nestihla bych to a po obědě dojedu si vyřídit co stihnu a pro sestru, nasraně jsem jim to odkývala, protože ty věci musím přetahovat do pátku a oni mi v poledne zavolají, že už mi nepotřebují, že ségra nejede po škole domů...vytočilo mi to do nepříčetnosti...pohádali jsme se tak jako nikdy...
vrchol všeho, že mi sestra žádala, abych za ní šla v sobotu do práce, máme stejnou brigádu, dohodila jsem jí to, jenže zatím co já mám 19 šichet v měsíci (od září jsem i kvůli škole a tréninkům měla volných 7 dní, jsem ztrhaná jako čokl), ségra 4-6 šichet, protože je líná, měla jsem mít první sobotu od ZÁŘÍ volnou, tak jsem řekla, že prostě ne..nepůjdu...výsledek, jsem strašná (řekla ségra) nedá se se mnou žít v jednom domě (řekla máma), že prý to co dnes předvádím vážně nejde.. je mi strašně smutno a chce se mi brečet, tohle už vážně nemá smysl, musím se odstěhovat ...našim se nikdy nezavděčím a sestra vždy bude ta PRVNÍ
4x
Holt zivot vzdycky neni fer
Ale cim driv to pochopite, tim pro Vas lepe. Pritel taky obcas musi zajet pro segru do skoly nebo pro mamu do prace, casto mu to narusi plan, uceni, praci... jenze dobre vi, ze kdyby se nastval a odmitl, priste by zas nikdo neudelal nic pro neho. Nemyslim segru, tak byla jako mala casto nemocna a tez je s ni zachazeno jinak, ale spis otce, ktery se chova ke vsem stejne. Vztekas se, ze na to nemas cas? Ok, ale pak se nediv, ze ho nebude mit nekdo dalsi. Na druhou stranu ho nikdy nevola nebo neotravuje, kdyz dela opravdu neco duleziteho.
Nicmene nevidim zadny duvod, proc by Vase sestra nemela jezdit do skoly a z ni busem, pokud tak jezdila i drive. V klidu matce vysvetlete, ze se proste nemuzete zabyvat jejim odvozem, protoze se ji busem nechce, kdyz mate neco naplanovaneho. Myslim tim praci, trenink, uklid. Posezeni s kamaradkou zas neni tak nejdulezitejsi. Je potreba jim oznamit Vas harmonogram. Mi rodice presne vedi, kdy mam trenink, kdy odjizdim na pritelem a snazime se to casove nejak zkorigovat.
Vim, ze litat z prace na trenink a z treninku k doktorce je umorne, zkuste neco vypustit. Treba jen jednu cinnost, ktera neni az tak dulezita, a udelat si trochu volna. Jinak budete cim dal vic pretazena, podrazdena, hadava, az se zhroutite. MOzna ze jste chvilemi nesnesitelna, protoze nestihate a jste nervozni.
Nedelejte se sebe otroka a stanovte jasne meze, treba to zaskakovani za sestru v praci. Proste nemuzete, mate sve prace dost a hotovo. Proste nekdy ten druhy musi pochopit, ze vsechno na toho prvniho prehazovat nemuze. A nejaky pubertalni reci, jak jste strasna, kdyz ji nevyhovite, si neberte
Nebo opacne - ok, ja za tebe pujdu v sobotu, ale ty za me pujdes zase jindy. Neco za neco, to je fer.
Od rodicu take slychavam, jak se mnou neni k vydrzeni, jak jsem drza, tvrdohlava Ale co, ja jina nebudu, mam je rada a oni maji radi me. Zadna kase neni tak horka, jak vypada
A mladsi bracha je take oblibenejsi, tatuv mazanek, protoze jde v jeho slepejich a ja jdu tak nejak celkem mimo Ale nemuzu, a ani nechci byt stejna jako on. Ja jsem JA, dobre znam svou cenu, dobre vim, co umim a v cem jsem vyjimecna. Nechtejte se nikomu zavdecovat, budte proste prirozena a sva. Nema cenu s nekym porad souperit
No, nebylo to posezení s kamarádkou, ale s bývalou sousedkou, která nás měla za rodinu, hlídala nás odmala a od té doby, co jsme se odstěhovaly je na tom velmi psychicky špatně, je sama, minulý týden se mi psychicky zhroutila, je to stará paní, tak se jí snažím aspoň občas navštěvovat.
Tady ani nejde snad vypustit, jakmile mám volno, hned jsem zapřažená, oběd, domácnost, o vše se starám já a ségra si lítá po zábavách, to je to, co mi štve...naši jsou vytížení, potřebují pomoct, takže kolikrát, když dorazím v osm večer, jedu ještě nakoupit, můžu objektivně říct, že nejsem neochotná ani hádavá nebo drzá, potkám je vždy ve dveřích, tak to ani není reálně možné
Zkuste si s rodici normalne promluvit, ze proste tento napor nestihate. Ze neni ve vasich silach varit, uklizet, prace a jeste jezdit pro sestru. Protoze jak to pisete, takhle to dal nejde, to je fakt sileny. Jen pozor na to, aby Vam nerekli to, co me - tak proste nechod na treninky, kdyz nestihas. Odreagovat se a zasportovat je stejne dulezite, jako jit do te prace
Nebo je postavte pred hotovou vec: dnesek uz mam plno, nestiham, promin. Snad to muze udelat segra. Pritel to ma tak - ok, ja te odvezu ze skoly, ale ty pak uvaris/vyvencis psa atd. Nechte treba na lince vzkaz DNES NEVARIM se smajlikem, at se segra jde treba napast Ono ji to casem dojde.
3x
Asi to nebude mít v životě jednoduché. Vaši rodičové si holt zvykli na to, že jste vždy po ruce. Co poručí, to vy učiníte. Sestra je mladší, tak na ni takové nároky nemají. Ale pozor, až se osamostatníte a měla byste svoji domácnost, nemusí to vyši rodiče až tak rozdýchat lehce. Jako levná pracovní síla byste totiž v rodině příliš chyběla a ne každý rodič se s tím dobře vyrovná. Jsou takové případy ze života, kdy rodiče pak zasahovali do rodiny svého dítěte a snažili se partnery např. rozeštvat. Nemusí to být váš případ, samozřejmě. Měla byste se naučit být trošku více asertivní. Ano, rodičům pomůžete, pročpak ne. Ale odsud až posud. Pokud se cítíte přetažená, musíte jim to říci. Aby vás nezneužívali na úkor sestry. Však ona taky stárne, síly jí příbývají, tak se může taky trošku více přičinit. Jestli máte výčitky kvůli hádce, že jste se nezachovala nejlépe, klidně matce řekněte, že jste unavená, proto jste vypěnila. Že také potřebujete odpočinek a ne se jen pořád dřít. Smiřte se ale s tím, že vaše sestra bude nejpíš vždycky ta první. Spíš do budoucna si hleďte uhlídat, aby vás rodiče pak nezneužívali, i když budete už samostatná. To není návod, jak rodičům nepomáhat. Pomáhat, ano. Ale ne na úkor sebe a své budoucí rodiny. Tak jsem to myslela.
Tak to je správně řečeno, každý si snadno zvykne na neplacenou dobrovolnou pracovní sílu-otroka. To chtělo včas začít zapojovat sestřičku, teď už očividně zpohodlněla. Ale i tak nikdy není pozdě, protože jinak by to fakt asi se zdravím tazatelky nedopadlo dvakrát dobře. 
Já jsem tedy druhý nejstarší ze čtyř bratrů a žádné jednostranné přetěžování neexistovalo, i když starší bráška je a byl dostatečně dobře zneužitelný. 
Asi bych měla uvést na pravou míru naše věky, je mi 20 a ségře 18, takže zas tak o tolik mladší není...a jinak máte pravdu s rozeštváváním vztahů...sestra si domů přítele může vodit, může tu spát, ten můj pomalu nesměl překročit práh domu, dopadlo to jak se dalo očekávat rozchodem...tím nechci říct, že za to můžou jen naši, ale velkou měrou se na tom podíleli...
jen ještě dodám, že doma se mnou nikdo nemluví, ráno jsem vstala a úplná ignorace, táta zabručel něco jako pozdrav, ale tím to hasne...super víkend předemnou
0x
Mám jednoduchou radu - neplánovat. Prostě se ráno probuďte, koukněte na hodiny - a, vidím, že mám/nemám dost času, tak půjdu/nepůjdu tam a tam. To, co se plánovat musí (doktor, kámoška, trénink) tam jdu. Věci, které neutečou (úklid, benzín) udělám jindy. A je to.
0x
Ahoj "prvorozena", prožívala jsem kdysi v mládí něco podobného. Táta mi umřel na infarkt, bylo mu 49 let, mně 19, mamce 42, a sestře 12. Bylo to naprosto nečekané - hrozný šok pro všechny. Ale já už v té době měla po matuře, měla jsem chlapce, mamka se hrozně sebelitovala a doslova opičí láskou přilnula k mladší sestře - je chudinka, ve 12 už nemá tátu! Já v 19 chudinka nebyla. Mně dávala vždycky přešívat pánské šaty po dědečkovi, které našla na půdě, já se za to styděla, pánské zapínání, ale jiného jsme neměla, tak co mi zbývalo. Nosit to. Zato se sestrou jezdila do Prahy do Tuzexu pro rifle, pro kožíšky, pro módní boty. Dokud byl táta, takové rozdíly jsem nepozorovala. Já teď musela všechno dělat, sestra se musela učit. Třeba když nám přivezli auto uhlí, odskládala jsem ho za 2 dny sama. Pak jsem se chtěla vdávat a odstěhovat ke svému manželovi. Mamka ztropila velikou scénu, že je chci nechat samotné /neměly by nikoho na hrubé práce/. Svatba měla být v říjnu. O prázdninách před tím si mamka zajistila 14 denní letecký zájezd do Bulharska, vzala s sebou sestřičku. Jak já bych byla taky ráda jela, nikdy jsem neseděla v letadle, ale už prý nebylo další místo. Mně posměšně poručila, že když se tedy chci vdávat, mám mezitím, než se vrátí, otlouci omítku z celého baráku, bude se dělat nová fasáda, tak abych to připravila. Tloukla jsem jak pitomá, ony se válely u moře, dovezly mi plastovou tašku s nápisem Albena. Dneska už je to pryč. Od mé svatby uplynulo skoro 36 let, jsem 3 násobná babička, v manželství stále spokojená. Jen občas si s lítostí vzpomenu, jak se mnou mamka orala. Dodnes se s ní ani se sestrou příliš často nestýkám a když ano, není to z jejich ani mé strany moc upřímné. A tak Ti radím - pokud máš možnost bydlet jinde, využij toho a oprosti se od rodiny. Budeš sama svou paní, co si sama naplánuješ, to si uděláš a nikdo Ti nebude poroučet a kazit Tvá rozhodnutí. Jen tak z toho vyklouzneš. Vím o tom, bohužel, hodně. Držím Ti palce - Jaga.
Ani nevíte, jak ráda bych šla bydlet sama, ale pravdou je, že (a oni to vědí) to finančně neutáhnu, studuji VŠ a za dva roky studia jsem nesehnala brigádu, abych stíhala školu i práci, vydělávám 3500 čistýho, což je pro dnešní život prd,jsem z Prahy, tudíž mi kolej nedají a opravdu v dnešní době a s mou relativně náročnou školou jak na učení, tak na čas nevím, jak bych se z těch mizerných prachů uživila...kamarádka dělá ve fresh baru (z jiného VŠ, takže to stíhá) 30 hodin týdně a bere 6500, bydlí se 4 holkama, platí nájem 4000 a jen ztěží si za zbylé dva a půl zaplatí dopravu, stravu a školu...bohužel není to reálné, pokud bych odešla, přijdu o veškerou finanční podporu...jedině, že bych začala šlapat...
0x
Milá slečno, teď to nejde se trhnout. Ještě to vydržte. Kdyby jste si vzala třeba půjčku na studia, tak byste se zatížila do budoucna. Prostě se soustřeďte na svůj život. Nic rodičům nevysvětlujte a zkuste se z věcí spíš vykroutit, nesvěřovat se. Odpočívat. Dát si priority. Nějak rodiče měnít je sci fiction. Nelze. Ale zase jim nemusíte říkat vše, že? A říci, promiň to nemohu, to také lze.
Nemuzu souhlasit s tim vykrucovanim. To je tak leda pro srabi, clovek, ktery proste nema cas normalne rekne "promin, nejde to, nemuzu". Snazit se z toho vykroutit jakymkoli zpusobem by mohlo vztahy v rodine jeste vice priostrit. A nesverovat se? To uz je pro me uplne mimo, od toho rodina je. Ja take nejsem vecne doma, na vsechno nemam cas a ano, obcas domaci prostredi vyuziji k jidlu, prani, atd. Ale to nema co delat se sverovanim a fungovanim rodiny...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.