Muž u porodu ano či ne?

ještě že Vás nemám za manželku...

No jo, rozčiloval. Když trpím, chci si trpět tak nějak sama, o útrpné pohledy nemám zájem, zvláště, když jemu by bylo fajn . A nemyslím si, že by se posílil vztah mezi mužem a ženou. Je-li muž slabá nátura, může ho zážitek z porodu poznamenat. Co si budeme povídat, ne? Já, když jsem poprvé viděla záběry z porodu někdy v 16 letech v televizi, udělalo se mi tak špatně, že jsem si řekla, že snad ani rodit nikdy nebudu. No a s odstupem času na porod mého vlastního dítka vzpomínám jako na krásný zážitek. Achjo, už je to tak dávno.

Krasny prispevek Dekuji. Muzu se Vas zeptat, jestli Vam pritomnost u porodu nejak "pozvedla" vztah k diteti, ze ho treba vidite jinak?

Díky za vlídná slova.

K té otázce - těžko říct. Určitě bude dobrý otec i ten muž, který nebude u porodu. To je bezpochyby do určité míry jen móda. Jak píší i ostatní tady v diskusi: zamyslete se v klidu s manželem, řekněte si, co Vám udělá největší radost podle Vašeho temperamentu a povahy, a tak si to udělejte. On má k tomu každý spostu řečí, ale za Vás to neodrodí, takže je to jako se všim, že nejlepší je vlastní střízlivý rozum.

Ten porod samotný je spíš o vztahu k manželce, bych možná hádal. Že člověk vidí, že je to opravdu velká bolest, ve které přivede na svět moje dítě.

Ohledně dítěte je to jednak obyčejná zvědavost. Že když pak máte dětí víc, tak je pořád porovnávate - ten byl po porodu ošlikvější, ten dělal to a ten zase tamto. Jak už jsem psal, byla to pro mě výjimečná chvilka, když jsem dítko nesl z tý kuchyńský linky nebo co to tam mají a on se na mě tak vážně zpytavě díval. Byl strašně podobný mému tátovi. Tenhle obraz mi utkvěl, i když jsem si ho nefotil (myslím, že není nutné fotit úplně zběsile ženě až do žaludku. Stačí vyfotit miminko, až když odejde personál a leží se v klidu sami na sále). Jiné vzpomínky potom s dítětem tolik nemám, většinou se to rychle zapomnělo a mám jenom, co jsem si vyfotil nebo poznačil. Ale ten první pohled si pamatuju.

jarmiku. Musím s Tebou souhlasit. Byla jsem u porodu dcery. No, porodu. Vezla jsem ji do nemocnice na kontrolu a vzhledem k zdravotním komplikacím byla vnučka za hodinku na světě císařským řezem. Když maličkou nesli umýt, tak už mě k tomu volali. A za chvilku, jak píšeš Ty, jsem ji držela v náručí a ona na mě zkoumavě koukala. Dodnes mám tu chvilku ukrytou v sobě.

Jinak já se domnívám, že na tom, aby byl s rodičkou někdo na sále, není nic špatného. Vůbec. když některá maminka rodí více hodin. Má si s kým povídat, má ji kdo držet za ruku.

Jasně, že když už se maličké opravdu dere na svět, tak nemá náladu sledovat nikoho a nic kolem sebe. I kdy třeba v těch větších bolestech držet za ruku svého muže, má podle mě něco do sebe.

No, a že by o bylo něco moderního? To není vůbec pravda. Dříve, kdy ženy rodily doma, bylo naprosto normální, že u rodičky je i její manžel.

Domnívám se, že to musí být pro oba rodiče něco úžasného. Držet v náručí svoje mimčo hned po porodu. Moc to nynějším maminkám závidím...

Záleží na každém zvlášť, ne každý muž či žena jsou stejní. Někdo na porod bude koukat jako na jatka, někdo na zázrak.

Nesouhlasím s názorem, že proč by měl vidět muž ženu strhanou, zpocenou, dítko jako králíka, nechť jej vidí načančané. Hned se mi vybavilo srovnání. Proč by měl muž ženu vidět uklízet, vařit a pod. Ať vidí byt uklizený a jídlo až na talíři načančané. Možná mi vynadáte, že míchám jablka s hruškama, ale vidím to tak.

A ještě jedno zdánlivě nesouvisející srovnání. Když jsem viděla tátu nemocného, s rozřezaným obličejem, bez zubů a zapáchajícího rakovinou, byl to pořád můj krásný tatínek. Cizí lidé se pochopitelně odvraceli. Chápu. Stejně bych řešila i tyto otázky, co se porodu týče. Muž mých snů, takový ten princ, co nikdy nepřijel, by se mnou u toho porodu byl. Vzal do ruky to krví omatlané dítko a něžně mi ho podal. Až bych bulela dojetím. Muž, kterého mám, by mi při otázce účasti u porodu řekl. "Si se zbláznila ne? Co tam jako budu dělat?"

Takže asi tak.

Mařenko to je psané srdcem .

Pro ty kdo polemizují nad tím jak otec fotí či drží kameru dodám, že zeť podle jeho slov neměl na nic takového čas, vnučku nám vyfotil až těsně po porodu u maminky. Příště prý si bere fotografa sebou.

Tak ja jsme nastesti oba porody mela tak rychle, ze jsem po prijezdu sla rovnou na sal (nestilh se sni klystyr ani kontrolni UTZ, nebot prvni ditko bylo KP) no a na sale jsme byla cca 30 minut. + siti. Kdybych rodila treba 12 hodin ci dele treba bch to videla jinak, ale takto mam pocit, ze bych tam partnera ani nevnimala mela jsme dost starosti sama se sebou a byl jsme spis vdecna za to co mi radila porodni asistentka ci lekar, kteri byli orpavdu moc mily a moc mi pomohli - nebot ac jsem toho mela fakt nad hlavu, tak jsem se obcasi zasmali.

Ja u porodu muze nebudu chtit ani za deset let Zivotni postoje se vekem sice meni, ale nektere dlouhodobe zustavaji. Nicmene kamarad ma v poradne dost muzu, co po porodu k zenam neciti ten samy sexualni a partnersky vztah jako pred porodem (mysleno muzi, co byli u porodu). Zrejme necham partnera vyslovit jeho nazor, jak to vidi a citi, ale konecne slovo jako rodicka budu mit ja.

Ne,ne,ne,ne,stokrát ne. Proč by tam měl manžel se mnou být? Porodit musím stejně sama a to, že mě bude držet za ruku, nebo mi utírat pot z čela - od toho jsou tam sestřičky. Já jsem ani u jednoho z mých dvou porodů manžela s sebou neměla - on stejně nechtěl - a jsem za to ráda. Zbytečně by mě znervózňoval, prostě by mi tam vadil.

Já s ním k zubaři nebo na urologii taky nechodím,nevzal by mně. Proč asi?

Martino,ono je tohle hodne diskutabilni.Spis si myslim,ze kazdy muz se tak trosicku ve vnimani zmeni,pokud zalozi rodinu a ke sve pani at uz oddani,ci ne,se chova,trosku jinak,ńemyslim zle,je to ruzne,kazdy muz to vnima jinak.Nevim,jetli hraje opravdu tolik roli,kdyz muz byl u porodu.Je mozne,ze nekterym neco vic dotece,ale podstata je stejna,mozna dospeje v necem o trosku driv.Vam jsem chtela rici,ze vek samozrejme hraje urcitou roli,ale to jak se clovek vyviji,dospiva v neco,zalezi hrozne na okolnostech.Nekdy jedina vec,dokaze natolik popostrcit,nebo take na opak,mame na to cely zivot,aby jsme si utvareli nazory a k necemu dospeliCele je to o tom,pochopit se s muzem vzajemne, vytvorit tak celek,pochopit sve ulohy..Je to moc tezke,nekdo to nedokaze za cely zivot,jini,kdyz to pochopi,tak toho nemusi uz dlouho uzit.Zdanlive toto nema souvislost s vasi otazkou,ale v podstate se to kolem tohoto toci.Verte ale .ze to ma smysl.

Tak je mozne, ze pritel vyslovi prani jednou u eventuelniho porodu byt. Je hodne rodinne zalozeny a je citlivy. Tak uvidime, treba se rozvine nejaka diskuze a treba casem opravdu zmenim nazor, kdyz o to bude moc stat

Muj tata by u porodu byt nemohl, pac by ho museli krisit... stacil mu muj vytrzeny zub:D

Zase,Martino mate byt v rovnovaze,takze vyhovet muzi,aby byl u porodu,presto,ze na to vy nebudete pripravena,neni dobre.Pokud o to stoji,treba se mu podari,vas na to pripravit a pokud ne,neni to vas problem.mel by to v tomto pripade respektovat a je na vas,jak mu to vysvetlite.mate v tomto ohledu plne pravo,si zvolit ,aby jste byla v naproste pohode.preji vam,at hlavne vse dobre dopadne a muzete se s partnerem spolecne radovat.vite,ono,teprve to nejtezsi,vas oba ceka-vychovat dite a pritom dokazat byt v pohodovem vztahu.Hodne stesti.

Souhlasim s vami - take jsem nechtela mit manzela u porodu, ale nastesti ani on nechtel - takze nebylo co resit.

Take to povazuji za modni zalezitost - proste kdo u porodu neni nebyl in, ale ja totake beru za velmi intimni zalazitost a partner by me u porodu jen znervoznoval

Milý pane Fidonete, to nemá vůbec nic společného s tím, jestli mám šťastný vztah či nemám. Chlap u porodu nemá co dělat. Stačí, že se podílel na vzniku nového človíčka, které bylo zplozeno z velké lásky. Tak jako na toaletu chodím sama a nepotřebuji mít u toho asistenta, nepotřebuji, aby mi manžel otíral pot z čela a díval se, jak vehementně tlačím na porodním sále. V dřívějších dobách otcové u porodů nebývali, ženské je vyhnaly pryč. To akorát dneska je taková divná doba, že si nastávající maminky berou k porodu otce dítěte, a pokud ti nemohou či nechtějí, tak si vezmou kamarádku, sestru, dulu či já nevím koho. Jako proč? Nechápu... Jedno dítě jsem porodila, aniž bych tam kohokoliv blízkého měla, a neubylo mě. A jediná, kdo má právo rozhodnout, jestli muž u porodu ano, či ne, má žena, protože ona bude rodit, a ne každé by to mohlo být příjemné. A pro příště bych byla velmi ráda, kdybyste se vyvaroval hodnocení mého manželství, o kterém nevíte zhola nic a jen kvůli nějakým indícím vyvodíte, že žiji zřejmě nešťastně.

Milá "eualie", opravdu velice ráda čtu Vaše příspěvky zde na poradně a jsou i pro mně kolikrát poučné. Ale možná jste "fidonetovi", trochu psala v emoci, protože srovnávat produkt vytlačený na WC anebo dítě na porodním sále, je opravdu rozdíl. To srovnání na mně nepůsobí srovnatelně. Nic ve zlém, jsem ráda, že jste na poradně. - stařenka

a co teprv když ani pořádně nevíte, kdo je vlastně otec Tim nechci říct, že je to váš případ Jinak já bych u toho snad ani být nechtěl

Jojo, já si vás pamatuji, Jsmestastni. Gratuluji k těhotenství, a aby bylo bezproblémové, tak jako dosud. Uzemňovat už vás nebudu

tak nějak vypadá mim těsně po narození a pro Martinu:od krve nebyla,asi proto,že nastřihnutá jsem nebyla

Souhlasim, ze ten kdo rekl vetu, ze tehotenstvi je nejkrasnejsi vec v zivote - tak toho bych jako tehotna fakt uskrtila Bylo mi blbe, neustalej sme mela nejake problemy, cast jsmem usela prolezet v nemocnici fakt to nebylo to nejkrasnejsi obdobi Ale na oba porody vzpominam s laskou a nejak je mi lito, ze uz asi dlasi nezaziji

Jinak ja jsem rodila "sama" a musim rici, ze personal se ke me choval skvele - na nikoho si nemohu stezovat - naopak mam pocit, ze se mozna ke me tak chovali, nebot jsme tam byla sama a nejak meli pocit, ze potrebuji povzbudit

Myslim, ze vetsina muzu vi co porod obnasi i bez toho, aby u toho byli. Takze muj manzel ac u porodu nebyl, tak si me za to vazil a vazi dodneska

Nektery vazi,nektery,ne,nic se nezmeni.ale nelze na tom stavet,myslim tim,jako ze si muz proto vazi,vice cely zivot partnerky,jako ze se k ni chova lepe,to ani nahodou.on je sice rad,na cely zivot,ze mu dala dite,nekde to tam je,ale zivot plyne,prijdou nejake trable a urcite v tu chvili mu nejede hlavou,ze by mel byt nejak ohleduplnejsi.Proste mu to ujede,a treba je nejaky ten nesvar.Vse je o pestovani vztahu i v budoucnu,a dite ztmeluje oba dohromady,na porod se uz nemysli.ani zena by se nemela tvarit,jako,ja jsem ti porodila a ty se takhle ke mne chovas,nebo cekala jsem neco jineho.to je prece blbost.Zena by mela toto brat-rodila jsem,protoze jsem moc chtela deti a s timto partnerem a tecka.jeste si neodpustim reakci na vec,ze muz je gynekolog a proto,kdyz prijde domu nema treba chut na sex.no,treba do urcite miry,ale ono to tak chodi treba i jinde.Muzi vetsinou takovy jsou,kor kdyz jsou z zenou dele.Ale na to musi kazdy prijit sam a umet to s nimi.no,kdovi oc to maji slozitejsi gynekologove,je pravda,ze znameho az takhle,nebo jeho zenu nemam.nejlepsi skola je zivot,Marti.ale chapu,to,ze potrebujete si utvorit obraz z duvodu profese.

Samozrejme to tak chodi i jinde Ajtak nemuze po praci ani videt PC, ucitelka zase deti...:D Nicmene mate pravdu, nejlepsi skola je zivot, ten nam ukaze... kdovi, treba si to casem rozmyslim, nekteri me tady celkem nahlodali

Asi to záleží ne dohodě s drahou polovičkou.Jedno ale nechápu-a to že i v našich končinách jsou takoví doslova úchylové,že si porod se všemi podrobnostmi,jak se dere dítě na svět natočí na video a pak to pošlou na Youtube,aby matku s roztaženýma nohama vidělo celý rodný město.To asi opravdu hraničí s demencí.:D

zminulého století vám snad vadí, že těhotenství a porod na chvíli vaši ženu změní? Tak to aby ste raděj děti neměl, ona ta krása je pomíjivá a pokud už dnes víte, že budete ženu měnit z každou vráskou tak to se ani nežeňte. Já u porodu nekřičela jen jsem prosila sestru aby nikam nechodila a v tu chvíli mi manžel strašně moc chyběl, dcera taky nekřičela a rodila v nemocnici v prostoru co si vybrala, ano za ten nadstandart si 1500 připlatila + 500 otec u porodu. Pokud nastanou komplikace je otec vykázán u císaře by fakt nebyl k ničemu. Vy to vidíte tak, že tvořit děti je sice super ale vidět jak přichází na svět je pro vás k ničemu. A co když manželka bude ležet v horečkách, spocená a ukřičená třeba bolestí těla to se asi seberete a půjdete někam přečkat a vrátíte se až vám upravená a usměvavá žena bude zase s nohama na horu k dispozici. Omlouvám se ale tak na mě váše slova působí.

Krkovičko, můj muž v r. 1981 viděl dceru po 14 dnech až si jí odvážel domů, mě jí milostivě v inkubátoru ukázali po týdnu a to jen díky jedné známé zdravotní sestře, narodila se nedonošená ovšem porodní váhu měla 2.40 což zas nebylo ani na tehdejší dobu tak málo, laktaci mi zastavili a dítě krmili z lahve. I donošené děti viděla matka pouze chvilku kdy je dovezli na kojení. Návštěva stála pod oknem i když zrovna nejsem pro rodinnou sešlost u postele rodičky, toto byl opravdu zážitek. Neměla jste se ke komu přitulit, poplakat si nebo se zasmát. Mě je manžel oporou a tak já bych ho u porodu rozhodně chtěla mít a vím, že i on by to chtěl. Ale je to svobodné rozhodnutí dvou lidí a tak to má být. Ještě dodám, že dcera měla nadstandart i po porodu a její muž tam byl 2 dny od 7 h. do 23 h. a v podstatě se staral o dítě.

Mily caryfuku, prosim, nejprve si ji opravdu prectete Nez zacnete neco placat. Ja nepotrebuji radu, svuj postoj jsem sdelila a prosila jsem o nazory jinych, tomu se rika diskuze) Zajima me kazdy nazor zde vyrceny, premyslim nad tim a zabyvam se tim. Pokud Vam toto vadi, tak sem nechodte.

z osobní zkušenosti,částečně i "dvojité"(druhý prcek musel na svět až císařem-takže mě odpouročeli ze sálu...)je to "zážitek",kterému se nic nevyrovná a i velké plus-(dle slov manželky)pro ženu...Je pravdou,že na oné "hekárně" mi nebylo nejlíp-míněno z úhlu pohledu bezmoci manželce ulevit od bolesti(byli jsme tam víc jak 12 hodin)a jediné co jsem jakože mohl bylo prohmatávat bolavá záda a krk manželky(což mi přišlo hodně málo)...Ale pokud oba chtějí a shodnou se na jeho přítomnosti u porodu-je to prostě nenahraditelné a nějaké výhrady ohledně "tělních tekutin" apod.nejsou vůbec na místě-naopak chlap (beru podle sebe)nemá do okamžiku kdy porod pozná in natura vůbec představu o náročnosti a "prožitku" ženy-rodičky...Myslím si,že muž získá i daleko větší pocit řekněme odpovědnosti(k ženě i prckovi)-prostě pro mne to byl nejsilnější životní zážitek,v dobrém slova smyslu a jsem rád,že jsem mohl být přítomen...A ještě k pořizování videí ze sálu-to mi příjde trošku až "úchylné"-taková ta potřeba to mít všechno "natočené"-jde o to "sdílení" s partnerkou,být po boku ať se děje co se děje-a ne řešit z jakého úhlu pohledu ten který záběr...Pro ženy,které váhají,pochybují-pokud je partner(manžel) dostatečně rozumově na výši-nebude v žádném případě řešit zda náhodou uvidí krev apod.-"nezhnusíte" se mu,právě naopak-hodně to dá oboum partnerům...!

Uz bohuzel nemam body, tak aspon takhle

Hepcziik - škoda, že už nemám bodíky - vystihl jste to přesně, jak to vidím já (a líp!)

Nezlobte se na mě, ale pokud máte muže, který by Vám během porodu nebo po něm dal najevo, že si myslí, že jste nechopná, tak ten si zaslouží kopnout s rozběhem do rozkroku. Pokud si myslíte, že je takový, pak nechápu, proč s takovým člověkem jste...

Já u porodu byl. Chtěl jsem to já, chtěla to manželka. Pro ženu to byl bolestivý zážitek na jehož konci byla krásná dcerka a jsem ženě vděčný, že pod srdcem nosila plod naší lásky i za to, že jsem mohl být u porodu. Věřím že i když jsem nepomohl od fyzického trápení, snad jsem byl alespoň vzpruhou díky které to lépe snášela. Nikdy by mě nenapadlo, že bych dokázal třeba jen pomyslet na to, že je žena neschopná díky tomu, jak se u porodu chová, že má strach.

Když vezmu plno příspěvků nade mnou, tak já si vždycky myslel, že otec u porodu je nebo má být podpora pro tu mámu, která tam chudák v bolestech přivede na svět prcka a tady se dočítám, že spousta žen tam chlapa nebere proto, aby se neztrapnili nebo tam chlapa nebere proto, aby neviděl něco ošklivého. Bože, proč jste si je tedy brali? Proč s nima máte dítě? Když jste byli oba u početí, taky jste se báli, jestli nejste trapné nebo neschopné? Je neoddiskutovatelný fakt, který jsem již jednou psal, že podle mě otec u porodu musí být bezpodmínečné přání obou partnerů, ale co tady občas čtu za puritánské a tmářské názory, nad tím zůstává rozum stát...