Muž u porodu ano či ne?

Za mě - otec u porodu nikoliv. Na co bych ho tam tak asi měla? Dítě by za mě neporodil a že by mě držel jako za ruku a hladil po čele? O to nestojím. Ještě by mě tam rozčiloval, nemohla bych se pořádně soustředit. Řekněme si otevřeně a upřímně, žádná rodící žena není nijak zvláště okouzlující, že ano. Taťka má vidět miminko, až když je hezky umyté a načančané v peřině a maminku sice unavenou a s mastnými vlasy a ztrhanými rysy, ale šťastnou, že už to má za sebou.

Vetsina zen dnes otce k porodu prakticky dotahne, aby ji tam byl jakous takous podporou... sice si slibi "v dobrem i ve zlem", ale opravdu muz nemusi videt vsechno... Vas by jeste rozciloval?

Nevim, pry se tim posili vztah mezi muzem a zenou.. a to netusim jak.

No jo, rozčiloval. Když trpím, chci si trpět tak nějak sama, o útrpné pohledy nemám zájem, zvláště, když jemu by bylo fajn . A nemyslím si, že by se posílil vztah mezi mužem a ženou. Je-li muž slabá nátura, může ho zážitek z porodu poznamenat. Co si budeme povídat, ne? Já, když jsem poprvé viděla záběry z porodu někdy v 16 letech v televizi, udělalo se mi tak špatně, že jsem si řekla, že snad ani rodit nikdy nebudu. No a s odstupem času na porod mého vlastního dítka vzpomínám jako na krásný zážitek. Achjo, už je to tak dávno.

ještě že Vás nemám za manželku...

Otec dítěte by mohl být u porodu bez problémů,ovšem za předpokladu že se tam nepotká s manželem

jezkovy voci!

a co teprv když ani pořádně nevíte, kdo je vlastně otec Tim nechci říct, že je to váš případ Jinak já bych u toho snad ani být nechtěl

Chtela jsem nejaky nazor chlapa Jak se na to diva, kdyz vidi krev, humus, zpocenou manzelku...netusim, jak to ma ten vzajemny vztah posilit. Na netu je dost diskuzi, kde se muzi sveruji, ze kdyz videli tu spoustu krve a jak se mimco dere na svet, uplne ztratili chut na sex a partnerku prestali vnimat jako sexualni objekt, ale pouze jako matku jejich ditete...

Jojo, já si vás pamatuji, Jsmestastni. Gratuluji k těhotenství, a aby bylo bezproblémové, tak jako dosud. Uzemňovat už vás nebudu

tak nějak vypadá mim těsně po narození a pro Martinu:od krve nebyla,asi proto,že nastřihnutá jsem nebyla

Souhlasim, ze ten kdo rekl vetu, ze tehotenstvi je nejkrasnejsi vec v zivote - tak toho bych jako tehotna fakt uskrtila Bylo mi blbe, neustalej sme mela nejake problemy, cast jsmem usela prolezet v nemocnici fakt to nebylo to nejkrasnejsi obdobi Ale na oba porody vzpominam s laskou a nejak je mi lito, ze uz asi dlasi nezaziji

Jinak ja jsem rodila "sama" a musim rici, ze personal se ke me choval skvele - na nikoho si nemohu stezovat - naopak mam pocit, ze se mozna ke me tak chovali, nebot jsme tam byla sama a nejak meli pocit, ze potrebuji povzbudit

Na co by vám byl u porodu? Vy asi nejste v manželství moc štastna, nebot´ byste tuhle větu nevyslovila. To je jako co by dělal otec u oslav narozenin dítěte, nebo proč by měl chodit na oslavu vašeho povýšení nebo buhví čeho. Pravě proto, že je to váš muž a otec dítěte. Protože je to velmi významná událost ve Vašem životě, v životě jeho i Vašeho dítěte. Osobně to pro mě byl jeden z nejdojemnějších dní v životě. Třeba máte ale raději, když ten váš někde ožralý leží s kamarády v hospodě a zapíjí narození dítěte ...,.

Takže na otazku na co by vám byl u porodu asi chcete odpověd´ .. byl by mi tam na houby. Stejně tak ho nepotřebujete na své dovolené, na nakupu oblečení, při výběru kosmetiky, nebo když si vaše dítě bude kupovat za pár let své osobní věci. Pravda, chlap je na houby, je k ničemu, hlavně at´zaplatí učty, opraví ucpané umyvadlo a pak at vypadne ...

Dokud budete uvažovat proč je váš partner důležitý u vašich společných dnů, do té doby rozhodně nebudete štastná, i když si to třeba myslíte.

p.s. 100.000 korun měsíčně není štestí, ale jen filosofie o štěstí ... Ještě, že moje žena nikdy nezapochybovala zda má emoční význam, abych byl u tak významné události jako je příchod nového miminka ( mého potomka ) na svět ...

..není co dodat ... přečtěte si to rychle než to sys Claymen smaže ...

muj příspěvek byl jako reakce Eulanii, která napsala větu : k čemu by vám tam byl. Ale jaký je rozdíl, když vidíte špinavé dítě, pokakané, a když vidíte unavenou ženu po porodu? Jde o to, zda koukáte na svého životního partnera, kterého milujete v dobrém i zlém, nebo jen na něco, co se před vámi přetvařuje, že je jen čistotné, vždy vzorné stvoření, hezky načesané, prostě dokonalé. Bud´milujete svého partnera jaký je od přírody nebo jen takového, za co se před Vámi přetvařuje. 5 let bez dětí je sice 5 let zkušeností, ale jde o to, zda již s ním bydlíte a hlavně, děti vše změní, a pokud nevíte jak, hod´te si do obývaku malý granát. To co uvidíte za nepořádek, bude to jak vše vypadá, když to co kdysi bylo čisté a upravené je najednou ušpiněné, na jiném místě než to chcete. Ani 20 let manželství není totéž jako 3 roky s dítětem ( v manželství).

Tím ale nedávám najevo zda muž ano u porodu nebo ne. Myslím že jediný kdo si to má rozhodnout je právě on, zda to snese nebo ne. Pak je otazka, nakolik jste opravdu partneři, zda to budete akceptovat, nebo mu to zakážete ...

Omyl, nejsem ani vdana, ani tehotna A ve stastnem vztahu, deti planujeme tak za pet let. Ptam se proto, protoze s timto mym nazorem, ze chlap k porodu proste nepatri, si pripadam v dnesni emancipovane spolecnosti jako vyvrhel

A myslim, ze kdyz si nepreji, aby me muj milovany partner videl ztrhanou, zakrvacenou, po nedostatecnem klystyru zamazanou od buhviceho, krve atd... pravda, muezete namitnout, ze ke vztahu tohle patri Ale nektere veci by meli zustat pouze mymi vecmi a nektere zase pouze partnerovymi. Ja bych dejme tomu partnerovu operaci penisu take sledovat nechtela (kdyz uvazuji nad sitim hraze).

A uz vubec netusim, proc do toho tahate nejake ucty a pak at vypadne a ze 100 000 mesicne nenis stesti. O tom jsem se zde vubec nebavila, takze souvislost nejak nechapu

A jeste - neni to tak davno, co muzi k porodu proste nesmeli, byla to ciste zalezitost zen a porodnich bab. Pouze tlak dnesni emancipovane doby se nam snazi vtlouci do hlavy, ze pro vztah muze a zeny predstavuje porod nejaky nesmirne zavazujici okamzik. To je historicky fakt at chcete, nebo ne.

Za druhe bych nikdy nechtela, aby me partner videl v takove situaci a jeste videl "uplne vsechno", z estestickeho hlediska to nemusi byt prijemny zazitek.

No a za treti - pokud vse zacnete prevadet na majetek a co vse chlap musi udelat, pravdepodobne mate nejaky komplex Jiz v nekolika diskuzich jsem se zapletla do dialogu, ze penize nerovna se stastny vztah.

V tom pripade nechapu, jak vznikaji videa, co manzele natoci u porodu. Je tam videt relativne vsechno...

Souhlasim s vami - take jsem nechtela mit manzela u porodu, ale nastesti ani on nechtel - takze nebylo co resit.

Take to povazuji za modni zalezitost - proste kdo u porodu neni nebyl in, ale ja totake beru za velmi intimni zalazitost a partner by me u porodu jen znervoznoval

Milý pane Fidonete, to nemá vůbec nic společného s tím, jestli mám šťastný vztah či nemám. Chlap u porodu nemá co dělat. Stačí, že se podílel na vzniku nového človíčka, které bylo zplozeno z velké lásky. Tak jako na toaletu chodím sama a nepotřebuji mít u toho asistenta, nepotřebuji, aby mi manžel otíral pot z čela a díval se, jak vehementně tlačím na porodním sále. V dřívějších dobách otcové u porodů nebývali, ženské je vyhnaly pryč. To akorát dneska je taková divná doba, že si nastávající maminky berou k porodu otce dítěte, a pokud ti nemohou či nechtějí, tak si vezmou kamarádku, sestru, dulu či já nevím koho. Jako proč? Nechápu... Jedno dítě jsem porodila, aniž bych tam kohokoliv blízkého měla, a neubylo mě. A jediná, kdo má právo rozhodnout, jestli muž u porodu ano, či ne, má žena, protože ona bude rodit, a ne každé by to mohlo být příjemné. A pro příště bych byla velmi ráda, kdybyste se vyvaroval hodnocení mého manželství, o kterém nevíte zhola nic a jen kvůli nějakým indícím vyvodíte, že žiji zřejmě nešťastně.

Vim nestrika, ale tece, vsude samy sliz, tmava krev, stolice. Jako student oboru vychova ke zdravi mame porody z prvni ruky Ja vim, ze muz si pak vazi partnerky, ze to vydrzela a privedla na svet jejich dite. Ale nezmeni se vztah milenecky prave tady na ten "obdivny"?

Popravde neznam moc muzu, kteri by se do toho hnali. Vicemene tam jdou kvuli partnerce. A sama jste rekla, ze muz si zeny pak vic vazi. Samozrejme to nesouvisi s vazenim se partnera uz na zacatku vztahu.

Kamarad pracuje v psych. poradne, a muzu Vam rict, ze ma plno klientu, kteri si se situaci po porodu nevi rady. Ve sve manzelce uz nevidi tu krasnou sexy zenskou, ale jen nadobu pro dite, jen matku deti. Nemyslim to nijak zle, tak to proste ti mizi citi.

Myslim, ze vetsina muzu vi co porod obnasi i bez toho, aby u toho byli. Takze muj manzel ac u porodu nebyl, tak si me za to vazil a vazi dodneska

Nektery vazi,nektery,ne,nic se nezmeni.ale nelze na tom stavet,myslim tim,jako ze si muz proto vazi,vice cely zivot partnerky,jako ze se k ni chova lepe,to ani nahodou.on je sice rad,na cely zivot,ze mu dala dite,nekde to tam je,ale zivot plyne,prijdou nejake trable a urcite v tu chvili mu nejede hlavou,ze by mel byt nejak ohleduplnejsi.Proste mu to ujede,a treba je nejaky ten nesvar.Vse je o pestovani vztahu i v budoucnu,a dite ztmeluje oba dohromady,na porod se uz nemysli.ani zena by se nemela tvarit,jako,ja jsem ti porodila a ty se takhle ke mne chovas,nebo cekala jsem neco jineho.to je prece blbost.Zena by mela toto brat-rodila jsem,protoze jsem moc chtela deti a s timto partnerem a tecka.jeste si neodpustim reakci na vec,ze muz je gynekolog a proto,kdyz prijde domu nema treba chut na sex.no,treba do urcite miry,ale ono to tak chodi treba i jinde.Muzi vetsinou takovy jsou,kor kdyz jsou z zenou dele.Ale na to musi kazdy prijit sam a umet to s nimi.no,kdovi oc to maji slozitejsi gynekologove,je pravda,ze znameho az takhle,nebo jeho zenu nemam.nejlepsi skola je zivot,Marti.ale chapu,to,ze potrebujete si utvorit obraz z duvodu profese.

Samozrejme to tak chodi i jinde Ajtak nemuze po praci ani videt PC, ucitelka zase deti...:D Nicmene mate pravdu, nejlepsi skola je zivot, ten nam ukaze... kdovi, treba si to casem rozmyslim, nekteri me tady celkem nahlodali

Můj názor je, že ne. Rodili jsme nedávno a čekal jsem za dveřma... většinou to chtějí pouze ženy...

Asi to záleží ne dohodě s drahou polovičkou.Jedno ale nechápu-a to že i v našich končinách jsou takoví doslova úchylové,že si porod se všemi podrobnostmi,jak se dere dítě na svět natočí na video a pak to pošlou na Youtube,aby matku s roztaženýma nohama vidělo celý rodný město.To asi opravdu hraničí s demencí.:D

Souhlas, to je moc pekne Ale ultrazvuk, fotka miminka a tak je neco jineho nez samotny porod

Záleží na každém zvlášť, ne každý muž či žena jsou stejní. Někdo na porod bude koukat jako na jatka, někdo na zázrak.

Nesouhlasím s názorem, že proč by měl vidět muž ženu strhanou, zpocenou, dítko jako králíka, nechť jej vidí načančané. Hned se mi vybavilo srovnání. Proč by měl muž ženu vidět uklízet, vařit a pod. Ať vidí byt uklizený a jídlo až na talíři načančané. Možná mi vynadáte, že míchám jablka s hruškama, ale vidím to tak.

A ještě jedno zdánlivě nesouvisející srovnání. Když jsem viděla tátu nemocného, s rozřezaným obličejem, bez zubů a zapáchajícího rakovinou, byl to pořád můj krásný tatínek. Cizí lidé se pochopitelně odvraceli. Chápu. Stejně bych řešila i tyto otázky, co se porodu týče. Muž mých snů, takový ten princ, co nikdy nepřijel, by se mnou u toho porodu byl. Vzal do ruky to krví omatlané dítko a něžně mi ho podal. Až bych bulela dojetím. Muž, kterého mám, by mi při otázce účasti u porodu řekl. "Si se zbláznila ne? Co tam jako budu dělat?"

Takže asi tak.

Necetla jsem vsechny prispevky, ale napisi jak jsme to videla ja a muj partner. Musim rici, ze jsme se schodli on k porodu opravdu nechtel jit a ja ho tam nechtela - v dnesni dobe jsme asi rarita, ale proste jsme to tak citili. Tedy prvni s tim prisel manzel, ze by u porodu fakt nechtel byt jeslti mi to moc vadi (vsichni v okoli byli a porad o tom vypraveli) ja jsem rekla, ze s tim problem nemam, ze bych ho tam stejne nechtela. Pak ke konci se to manzelovi nejak rozlezelo a rikal, ze kdybych opravdu chtela, ze by tam sel, ale ja jsem opravdu nechtela

Rodila jsem 2x a pokazde "sama" a musim rici, ze bych nemenila pokud bych jeste nekdy rodila, tak bych tam manzela opet nechtela. Nevim citila bych se divne nebylo by mi to prijemne. Navic jsem oba porody mela opravdu hodne rychle. Myslim, ze bych ho tam stejne nevnimala nebo by me tam spis rozciloval Hned po porodu jsme byli spolu a prinesli nam i mimi takze o nic neprisel. Tedy vlastne u toho prvniho u druheho hlidal starsiho syna.

No a reakce okoli - koukali na nas jako na exoty jako, ze manzel nebyl u porodu. No a chudak manzel dokonce v porodnici dostal od jedne sestricky vynadano - kdyz jsme zacala rodit sela pro nej na chodu, ze se muze pripravit a on ji rekla, ze tam jit nechce a on mu vynadala s tim, ze jeho zena tam rodi, ze by tam jit mel...

Jinak znam dost pripadu kdyz zena muze u porodu chtela, ale on nechtel a i naopak kdyz zena nechtela, ale manzel chtel byt. Neni nad to kdyz na to oba maji stejny nazor

Ale osobne mi totorchu pripada jako modni zalezitost a uz uplne silene mi prijde kdyz to nekdo foti ci nataci na kameru a pak ukazuje sirokemu okoli - tak to bych fakt nechtela

Tak ja jsme nastesti oba porody mela tak rychle, ze jsem po prijezdu sla rovnou na sal (nestilh se sni klystyr ani kontrolni UTZ, nebot prvni ditko bylo KP) no a na sale jsme byla cca 30 minut. + siti. Kdybych rodila treba 12 hodin ci dele treba bch to videla jinak, ale takto mam pocit, ze bych tam partnera ani nevnimala mela jsme dost starosti sama se sebou a byl jsme spis vdecna za to co mi radila porodni asistentka ci lekar, kteri byli orpavdu moc mily a moc mi pomohli - nebot ac jsem toho mela fakt nad hlavu, tak jsem se obcasi zasmali.

Domnívám se, že otec dítěte by u porodu neměl být. Nikdy nikdo neví, jak dlouho porod bude trvat, zda se nevyskytnou komplikace ( zadržená placenta, císařský řez aj.) a také nedostatek krásy matky a vůbec málo estetické prostředí i matka křičící a spocená, to není pohled vhodný pro jejího muže. Pro zdravotníky kolem porodu určitě otec rodícího se dítěte je osobou překážející a zdravotníky stresující.

Záleží na muži.

Já u porodu manžela měla a jsem dodnes ráda, ani on nevzpomíná špatně. Na přípravu se mnou nechodil, vzniklo vše napůl spontánně, napůl dohodou (přesně jak píše Krkovička) - i já chtěla těch pár hodin na "hekárně", pro jistotu, pak ať si kdyžtak odejde (většinou neodejde, neb kolikrát se nedá určit, kdy ta jistá doba porodní končí a začíná nová, navíc každý pak už u toho zrození být chce - soused suverénně přestřihával pupeční šňůru svých dětí a je hrdý dodnes - případně je to chlapovi už hloupé odejít někam na chodbu a čekat s foťákem, že ho zavolají.

Ta první doba porodní může být dlouhá, na pokojíku pro mě byl manžel i jistotou, že příp. zavolá pomoc, navíc byl oporou, kdykoli jsem měla dojít pár desítek metrů do vyšetřovny, je vysoký, takže na zavěšení se mu na ramena kvůli uvolnění se, sprchoval mě na balonu, prostě já osobně, ač nejsme právě Romeo a Julie (nebo teda možná právě proto - spíš racio manželství), jsem měla JISTOTU blízké osoby. Téměř totéž by ale mohla splňovat kamarádka či sestra, příp.dula.

Některé dvojice jsou silně propojeny a i muž si chce užít to zrození svého potomka.

Jeden můj známý bohužel zrovna stál v nepravou chvíli na nepravém místě - viděl v zrcadle, jak manželku šili. Na vztahu a sexu se jim to nepodepsalo, ale 3. dítě už nechce ani on.

Osobně myslím, že nej problémem mého muže (ač já to vidím jako oporu) byla typická mužská vlastnost : měl pocit, že nemůže pomoci, že je tam zbytečný (normal psychol. jev - když se partnerovi chcete vypovídat z problémů v práci, byť jste je už vyřešily, hledá hlavně východiska, rady, nechápe, že chcete něco jen sdílet - musí konat).

Takže bych to nechala na partnerovi plus mu vysvětlila, k čemu a kdy by mohl být prospěšný, naopak že se nebudu zlobit, pokud řekne ne. Osobně jsem se jen ptala, zda chce u porodu být.

... a zas dle povahy - třeba mrknout do rozkroku na hlavičku bych ho asi nenechala...

Doplňuju výše uvedené:

- mého muže pozvali během šití, aby se účastnil omytí dcerky, pak mu ji zabalili a hrdě čekal s ní v náručí v jiné místnosti, než ji donesli

- u porodu se děje cokoli, ohledně vylučování ap., nelze předpokládat, slyšela jsem mnohé, ale osobně jsem byla mile překvapena a ani té krve není tolik

- průzkum někdy kolem r.2000 hodnotil rodičky v Praze a Brně, proč zvolily doprovod u porodu - výsledek: jedna skupina (která) nevím pro pocit sounáležitosti a partnerského (rodičovského) štěstí, druhá (jako já) pro pocit jistoty, že mě personál neopomene, nezanedbá ... osobně myslím, že zvlášť prvorodička když může, by někoho s sebou mít měla, nemusí to být manžel

Oprava věty: hrdě čekal s ní v náručí v jiné místnosti, než MI JI MOHL DONÉST

Vidim to z pohledu studenta, co vystudoval predskolni pedagogiku Nee, nebojte, k detem mam pekny vztah, videa z porodu me nijak nefascinuji - byla jsem jedina ve skupine, kdo u nej svacil) Proste je to bezna zivotni situace, ktera se opakuje po miliony let.

S temi gynekology mate mozna castecne pravdu - kamaradka je vdana za gynekologa, a kdyz ten prijde domu, kolikrat nema na sex ani pomysleni, protoze dnes videl hodne zenskych a uz toho ma proste dost. Nerikam kazdy den, ale obcas to tak je. Holt kazda profese ma to svoje.

U Vas je to take hodne ovlivnene tim, ze jste vedle sebe mela pouze manzela... ja bych treba svoji mamu u porodu nejak prezila, vzdyt ona me rodila, utirala mi zadek atd. To same nemohu rict o partnerovi Jiste, byl tu i argument, co kdybych byla nemocna a treba nemohouci, zda by se o me partner potom take nestaral. Jenze ty dve veci maji podstatny rozdil - nemoc, uraz a podobne nejsou volba. Clovek se starat proste musi. Naproti tomu k porodu ho nikdo nenuti.

Take bych chtela, aby mi manzel pomahal, aby me utesil, podrzel - verim, ze jeho pritomnost na sale rodicku dovede uklidnit. Jen proste nechci, aby to videl..

Tak já teda dítě ještě nemám a upřímně říkám že než jít k porodu, to si radši zlámu hnáty, natřikrát.

Porod jsem viděl na videu a opravdu jediný argument pro to abych se toho účastnil je ten že to partnerka chce.

Nicméně móda je taková, řečičky o vztahu otec-dítě-porod... říkají ti samí lidé kteří prosazují teambuildingy, 100% emancipaci a jiné nesmysly.

Promiňte ale já si chci svoje dítě zapamatovat poprvé jako hezkého upraveného andílka a ne jako slizké cosi o čem mi tvrdí že je to zdravé a moje.

S partnerkou to ještě musíme pořešit ale doufám že mě tam nikdo nebude nutit. Rád si počkám za dveřma ale řezničina není pro mě.

Byl jsem, je to nezapomenutelný zážitek a klidně bych to zopakoval - tedy až na ten náš závěr, ale naštěstí nakonec všechno dobře dopadlo. Je to otázka dohody partnerů a rozhodně bych v tomto nepodléhal módním vlivům. Je dobře, že tu ta možnost je. Pokud je někdo proti, nemusí jí využít.

odpustte,ale trochu z Vas mluvi mladi a jeste ne uplne vyzralost.ale to je v poradku,zrejme umerne k veku.Porod nema s myslenkami o sexu nic spolecneho.Je to nejaka Vase zbytecna obava.Vyzraly muz,ktery bere narozeni ditete zodpovedne a naprosto prirozene,nevidim v tom zadny problem.Myslim,ze mate urcite zabrany,mela by jste o tom mluvit s manzelem,najit nejaky zpusob komunikace.pokud tohle nebudete mit srovnane,spis pritizite u porodu sama sobe.Hodne zalezi na tom,jestli se na to muz citi,kazdy neni na to staveny a vubec to neznamena,ze bude spatny tata,nebo vam nebude oporou.Nechte v tomto i muzovi prostor,mozna si az pozdeji uvedomite jak je to dulezite pro oba.Ja osobne,kdyz si vzpomenu na sve porody,mela jsem tendence mit muze u porodu a pak jsem nakonec byla rada,ze tam nebyl.jo,co jsem hrozne chtela se o tu radost podelit hned jak porodim a to si myslim,ze je mozne domluvit.Myslim si,ze nekdy nemusime odhadnout jak nam zrovna u porodu samotnym bude a jestli neposleme radej muze za dvere.

Ja u porodu muze nebudu chtit ani za deset let Zivotni postoje se vekem sice meni, ale nektere dlouhodobe zustavaji. Nicmene kamarad ma v poradne dost muzu, co po porodu k zenam neciti ten samy sexualni a partnersky vztah jako pred porodem (mysleno muzi, co byli u porodu). Zrejme necham partnera vyslovit jeho nazor, jak to vidi a citi, ale konecne slovo jako rodicka budu mit ja.

Ne,ne,ne,ne,stokrát ne. Proč by tam měl manžel se mnou být? Porodit musím stejně sama a to, že mě bude držet za ruku, nebo mi utírat pot z čela - od toho jsou tam sestřičky. Já jsem ani u jednoho z mých dvou porodů manžela s sebou neměla - on stejně nechtěl - a jsem za to ráda. Zbytečně by mě znervózňoval, prostě by mi tam vadil.

Já s ním k zubaři nebo na urologii taky nechodím,nevzal by mně. Proč asi?

Martino,ono je tohle hodne diskutabilni.Spis si myslim,ze kazdy muz se tak trosicku ve vnimani zmeni,pokud zalozi rodinu a ke sve pani at uz oddani,ci ne,se chova,trosku jinak,ńemyslim zle,je to ruzne,kazdy muz to vnima jinak.Nevim,jetli hraje opravdu tolik roli,kdyz muz byl u porodu.Je mozne,ze nekterym neco vic dotece,ale podstata je stejna,mozna dospeje v necem o trosku driv.Vam jsem chtela rici,ze vek samozrejme hraje urcitou roli,ale to jak se clovek vyviji,dospiva v neco,zalezi hrozne na okolnostech.Nekdy jedina vec,dokaze natolik popostrcit,nebo take na opak,mame na to cely zivot,aby jsme si utvareli nazory a k necemu dospeliCele je to o tom,pochopit se s muzem vzajemne, vytvorit tak celek,pochopit sve ulohy..Je to moc tezke,nekdo to nedokaze za cely zivot,jini,kdyz to pochopi,tak toho nemusi uz dlouho uzit.Zdanlive toto nema souvislost s vasi otazkou,ale v podstate se to kolem tohoto toci.Verte ale .ze to ma smysl.

Tak je mozne, ze pritel vyslovi prani jednou u eventuelniho porodu byt. Je hodne rodinne zalozeny a je citlivy. Tak uvidime, treba se rozvine nejaka diskuze a treba casem opravdu zmenim nazor, kdyz o to bude moc stat

Muj tata by u porodu byt nemohl, pac by ho museli krisit... stacil mu muj vytrzeny zub:D

Zase,Martino mate byt v rovnovaze,takze vyhovet muzi,aby byl u porodu,presto,ze na to vy nebudete pripravena,neni dobre.Pokud o to stoji,treba se mu podari,vas na to pripravit a pokud ne,neni to vas problem.mel by to v tomto pripade respektovat a je na vas,jak mu to vysvetlite.mate v tomto ohledu plne pravo,si zvolit ,aby jste byla v naproste pohode.preji vam,at hlavne vse dobre dopadne a muzete se s partnerem spolecne radovat.vite,ono,teprve to nejtezsi,vas oba ceka-vychovat dite a pritom dokazat byt v pohodovem vztahu.Hodne stesti.

Byl jsem u dvou porodů (letos a před pěti lety), byť ten druhý byl tak rychlý, že jsem přijel už těsně k hotovému, než jsem odvezl většího do školky.

Manželka chtěla, abych tam byl.

Já jsem tam též chtěl být a jsem velice rád, že jsem tam byl. Pochovat si právě narozeného synka, který se na mě koukal, je nejsilnější zážitek mého života. Vím, že někde otcové přestříhavají třeba pupeční šňůru. To jsem nedělal a osobně bych o to nestál.

Minimka vypadala obě po narození moc pěkně, do ruky jsem je dostal až otřená a zabalená v plence.

Chuť na sex mi ty zážitky nevzaly. Ani jsem nic nechutného neviděl. Člověk stojí u hlavy manželky a snaží se nepřekážet. U toho porodu, u kterého jsem byl celého, tak jsem stejně většinou měl slzy v očích. Důležitější než vlastní porod, je myslím být tam předem a potom, pomoci vyplnit papíry, podržet, podat atd. co je potřeba, zeptat se, když něco žena chce apod. Zejména ty dvě hodiny po porodu, kdy se většinou žena nechává na porodním sále s miminem a jenom se v klidu leží, ty jsou pěkné. I pokud nechcete mít manžela u porodu, tak po tom porodu si myslím, že lze doporučit, aby tam byl.

Muž u porodu je jistě trend, u nás cca posledních 10 let. Ale je to jen možnost, není to povinnost. Co jsem slyšel hovořit lékaře a vůbec zdravotní personál, tak to rádi nemají, a jsou raději, když tam muž není. Hovořil jsem pracovně s jedním primářem porodnice a říkal, že jim otcové dost často kolabují, ale že oni tam nejsou od toho, aby se starali o otce, ale o dítě a matku.

Já si osobně myslím, že jedním z důvodů, proč to nemají rádi, je ale i ten, že když tam s ženou je i muž, tak si žena nenechá vše bez řečí líbit, má víc zastání, ptají se a různé věci pro tu ženu taky žádají.

Ať už se rozhodnete jakkoliv, tak bych si to rozmyslel dobře, protože je to výjimečná situace, kterých v životě moc není. Cit k vlastnímu dítěti je nesrovnatelný s jakoukoliv jinou emocí, co člověk v životě prožije. A z toho vyplývá i síla prožitku při porodu.

Krasny prispevek Dekuji. Muzu se Vas zeptat, jestli Vam pritomnost u porodu nejak "pozvedla" vztah k diteti, ze ho treba vidite jinak?

Díky za vlídná slova.

K té otázce - těžko říct. Určitě bude dobrý otec i ten muž, který nebude u porodu. To je bezpochyby do určité míry jen móda. Jak píší i ostatní tady v diskusi: zamyslete se v klidu s manželem, řekněte si, co Vám udělá největší radost podle Vašeho temperamentu a povahy, a tak si to udělejte. On má k tomu každý spostu řečí, ale za Vás to neodrodí, takže je to jako se všim, že nejlepší je vlastní střízlivý rozum.

Ten porod samotný je spíš o vztahu k manželce, bych možná hádal. Že člověk vidí, že je to opravdu velká bolest, ve které přivede na svět moje dítě.

Ohledně dítěte je to jednak obyčejná zvědavost. Že když pak máte dětí víc, tak je pořád porovnávate - ten byl po porodu ošlikvější, ten dělal to a ten zase tamto. Jak už jsem psal, byla to pro mě výjimečná chvilka, když jsem dítko nesl z tý kuchyńský linky nebo co to tam mají a on se na mě tak vážně zpytavě díval. Byl strašně podobný mému tátovi. Tenhle obraz mi utkvěl, i když jsem si ho nefotil (myslím, že není nutné fotit úplně zběsile ženě až do žaludku. Stačí vyfotit miminko, až když odejde personál a leží se v klidu sami na sále). Jiné vzpomínky potom s dítětem tolik nemám, většinou se to rychle zapomnělo a mám jenom, co jsem si vyfotil nebo poznačil. Ale ten první pohled si pamatuju.

Mily caryfuku, prosim, nejprve si ji opravdu prectete Nez zacnete neco placat. Ja nepotrebuji radu, svuj postoj jsem sdelila a prosila jsem o nazory jinych, tomu se rika diskuze) Zajima me kazdy nazor zde vyrceny, premyslim nad tim a zabyvam se tim. Pokud Vam toto vadi, tak sem nechodte.

V první řadě bych řekl to, že by to v každém případě mělo být společné rozhodnutí a přání matky a otce. Jít k porodu jen proto, že to chce matka je stejná blbost, jako vnucovat se rodičce pokud ona nechce...

Osobně, u porodu jsem byl. Byl to pro mě fantastický zážitek zakončený naší milovanou dceruškou v náruči. Jediné co mě trápilo bylo to, že jsem neměl manželce jak fyzicky ulevit a tudíž si připadal trochu zbytečný. Přesto ona tvrdí, že jsem pro ni byl obrovská podpora, bez které by to vše zvládala mnohem hůř a to mě naplňuje štěstím

Hepcziik - škoda, že už nemám bodíky - vystihl jste to přesně, jak to vidím já (a líp!)

z osobní zkušenosti,částečně i "dvojité"(druhý prcek musel na svět až císařem-takže mě odpouročeli ze sálu...)je to "zážitek",kterému se nic nevyrovná a i velké plus-(dle slov manželky)pro ženu...Je pravdou,že na oné "hekárně" mi nebylo nejlíp-míněno z úhlu pohledu bezmoci manželce ulevit od bolesti(byli jsme tam víc jak 12 hodin)a jediné co jsem jakože mohl bylo prohmatávat bolavá záda a krk manželky(což mi přišlo hodně málo)...Ale pokud oba chtějí a shodnou se na jeho přítomnosti u porodu-je to prostě nenahraditelné a nějaké výhrady ohledně "tělních tekutin" apod.nejsou vůbec na místě-naopak chlap (beru podle sebe)nemá do okamžiku kdy porod pozná in natura vůbec představu o náročnosti a "prožitku" ženy-rodičky...Myslím si,že muž získá i daleko větší pocit řekněme odpovědnosti(k ženě i prckovi)-prostě pro mne to byl nejsilnější životní zážitek,v dobrém slova smyslu a jsem rád,že jsem mohl být přítomen...A ještě k pořizování videí ze sálu-to mi příjde trošku až "úchylné"-taková ta potřeba to mít všechno "natočené"-jde o to "sdílení" s partnerkou,být po boku ať se děje co se děje-a ne řešit z jakého úhlu pohledu ten který záběr...Pro ženy,které váhají,pochybují-pokud je partner(manžel) dostatečně rozumově na výši-nebude v žádném případě řešit zda náhodou uvidí krev apod.-"nezhnusíte" se mu,právě naopak-hodně to dá oboum partnerům...!

Uz bohuzel nemam body, tak aspon takhle

Doporučují shlédnout Hru o jablko.

Co si z toho kdo vybere, to už je jeho věc.

Dobrý den, u porodu jsem manžela měla-chtěl. Byla jsem moc ráda, že mě drží za ruku a dodával mi i sílu. Já jsem pro ANO.

Chtela jsem se jeste podelit,proc,jsem byla rada,ze u 4 porodu muz nebyl.Byl to velmi zvlastni porod,prijela jsem,ze mi odteklo proudy vody,pan Dr.pravil,ze to voda nebyla,no tak jsem si brumlala,ze je to dost divne,ze bych to uz nepoznala.S muzem jsem byla na telefonu,byl v praci,dovezl me soused.Chteli me poslat domu,ze panikarim.ale sestra mela jiny nazor a umluvila Dr.,ten se jen smal.Vubec jsem nemela bolesti,coz nemuzu o jionych porodech rici a tak jsem si v pohode vypravela s muzem po tel. a spis verila tomu,ze je porod v nedohlednuTo byla faze,kdy bych mohla klidne mit muze u sebe.Do 1 hodiny mi z niceho nic rekli budeme rodit.no,nechtela jsem tomu verit,co placaji,povidala jsem,vzdyt nejsem vubec pripravena.Oni na to,no nejste,ale musime rodit ozvi slabnou.vubec to nebylo ,lehke,neslo mi to,a mela pocit,ze tentokrat je to nas konec.radeji bych brala bolesti,nez ta silena predstava,ze to nepujde.museli pak pomoci kapackou,a prislo mi,ze neradi a slo to hned.Tak u toho bych rozhodne nechtela mit muze,abych pusobila ze jsem neschopna.No nebylo divu,ze neslo-holcicka mela porodni vahu 5kg.Jeste dnes dekuji v duchu sestre,ze me nechtela pustit domu,dopadlo by to spatne.Nekdo rekne mozna,co to bylo za Dr.ne,ja se nezlobim,jinak lekar dobry,jen by si mel uvedomit,ze jsou i vyjimky.dnes se se vsim setri,Drive,jak jśte prekrocila prah porodnice,tak Vas domu nepustili,kdyby jste tam mela byt 2 mesice.

Nezlobte se na mě, ale pokud máte muže, který by Vám během porodu nebo po něm dal najevo, že si myslí, že jste nechopná, tak ten si zaslouží kopnout s rozběhem do rozkroku. Pokud si myslíte, že je takový, pak nechápu, proč s takovým člověkem jste...

Já u porodu byl. Chtěl jsem to já, chtěla to manželka. Pro ženu to byl bolestivý zážitek na jehož konci byla krásná dcerka a jsem ženě vděčný, že pod srdcem nosila plod naší lásky i za to, že jsem mohl být u porodu. Věřím že i když jsem nepomohl od fyzického trápení, snad jsem byl alespoň vzpruhou díky které to lépe snášela. Nikdy by mě nenapadlo, že bych dokázal třeba jen pomyslet na to, že je žena neschopná díky tomu, jak se u porodu chová, že má strach.

Když vezmu plno příspěvků nade mnou, tak já si vždycky myslel, že otec u porodu je nebo má být podpora pro tu mámu, která tam chudák v bolestech přivede na svět prcka a tady se dočítám, že spousta žen tam chlapa nebere proto, aby se neztrapnili nebo tam chlapa nebere proto, aby neviděl něco ošklivého. Bože, proč jste si je tedy brali? Proč s nima máte dítě? Když jste byli oba u početí, taky jste se báli, jestli nejste trapné nebo neschopné? Je neoddiskutovatelný fakt, který jsem již jednou psal, že podle mě otec u porodu musí být bezpodmínečné přání obou partnerů, ale co tady občas čtu za puritánské a tmářské názory, nad tím zůstává rozum stát...