Jsem naivní nebo mám skutečně šanci?

Dost možné je, že se váš kamarád na vás teď snaží dívat "jinýma očima" a čeká co z toho bude. Tak by to asi mělo být. Nechala bych tomu volný průběh být vámi a v pravou chvíli to určitě poznáte. Pokud by mu to bylo nepříjemné, to že se vám líbí, asi by s vámi nechtěl trávit žádný čas a spíš by se vám vyhýbal. Pokud máte strach můžete mu o tom říct, ale asi beych se nesnažila chtít něco slyšet od něj. Třeba se teď vyrovnává s tím co jste mu řekla a snaží se ve vás vidět to co ještě neviděl. Myslím že to šanci určitě má, ale rozhodně bych se nesnažila na něj nějak tlačit. Zkuste se vžít (nezaujatě pokud možno) do jeho situace a třeba vám jeho chování bude jasnější.

Držím palce

Souhlasím s gp. Šance tam je, ale netlačit na pilu! Jestli vám to vyjde, budete na tyhle začátky určitě hrozně rádi vzpomínat, tak proč je zkracovat?

Vy jste udělala první krok. On je ten, kdo ví, na čem je. Tak nechte další tah na něm. Jestli je čerstvě "volný", možná nebude chtít vztah okamžitě. Teď asi potřebuje kamarádku, ne partnerku. Ale až bude partnerku chtít, dost možná bude mít zájem právě o vás.

Držím palce!

Rozhodně bych nic neříkal, protože tím z nervozní a možná bude mít pocit, že na něj chvátáš nech tomu volný průběh. Vím co píšu u své bývalé přítelkyně jsem tu chybu udělal moc jsem chvátal a tím jsem jí odradil takže držím palce a přeji hodně štěstí

Bylo by to krásné, kdyby váš kamarád zahořel k vám stejnou láskou, jakou vy hoříte k němu. Nyní je opuštěn, bez přítelkyně. Je mu smutno. Co když vás jen využívá? No? Jste nejblíže po ruce na zahojení jeho ran po rozchodu s jeho přítelkyní. Podívejte se na to nezaujatýma očima. Jestliže se člověk s někým v životě rozejde, tak odžít si rozchod nějakou dobu trvá. Vrhat se vzápěti po rozchodu do dalšího vztahu, nikdy nevěští nic dobrého. Člověk pak dělá většinou stejné chyby. Možná byste měla být na pozoru. Ano, můžete být kamarádovi dobrou kamarádkou, ale pozor na to, aby vás jen nevyužil na své cestě za svým štěstím, které by ale nesdílel s vámi, ale s nějakou jinou přítelkyní. Vy jste se mu ze své lásky už vyznala, více udělat pro sebe nemůžete. Nechte nyní veškerou iniciativu na něm. Ať on projeví, co v něm dřímá. Možná si uvědomí, že jste fajn ženská, že je mu s vámi dobře, že vás má rád, že vás miluje... Ale chce to čas.

Všem vám děkuji za názory a rady... já den o de dne věřím víc a víc a skutečně doufám, že ne marně. Nebudu se na něj snažit tlačit, vím, že je po rozchodu a vím, že potřebuje čas, jenomže se bojím, že ho dřív "uloví" nějaká jiná. Já s ním moc sama nejsem, bohužel za to mohu "poděkovatL svému bratrovi, a to víc se bojím, že prostě ztratí zájem, pokud nějaký má... poradíte i to, co s tím?

Pokud o vás muž stojí, tak neztratí hned tak zájem jen kvůli vašemu bratrovi. Byl by trpělivý a počkal by si na ženu svých snů. Pokud nevydrží, tak by nevydržel asi nikdy, a když byste se mu zomrzela, odešel by. Vy jste moc netrpělivá a máte neustále pocit, že něco ztrácíte. Asi se hodně kvůli tomu trápíte. Víte, co když jste se na toho muže moc upnula, co když máte šanci seznámit se ještě i s někým jiným? Jen jeho berete jako jediného možného svého životního partnera. Možná se vám zdá, že někomu se to mluví, když má svého milého, ale věřte, že kolikrát jsou to trnité cesty životem, než se dva k sobě dostanou. A může to trvat i roky, kdy už člověk pomalu ztrácí naději. Moc vám poradit neumím, jen tu trpělivost. A proč by ho měla ulovit nějaká jiná? To si tak málo věříte? To máte tak malé sebevědomí? To není zrovna dobrá povaha na vyrovnaný vztah. Přestavte si, že si ten váš kamarád vybere vás. Tak nějak mám pocit, že stále nebudete spokojená, že stále budete přemýšlet, že vám ho nějaká atraktivnější osůbka ženského pohlaví odloudí. Buďte trošku více seběvědomá, muži moc nemají rádi uťápnuté chudinky. No možná, že někteří ano, ale chovají se k nim pak jak k onuci.

Kvůli mému bratrovi jde hlavně o to, že jakmile jsme my dva sami, on přijde, nebo volá apod. Každopádně doufám, že máte pravdu a on trpělivý bude.

A možná máte pravdu, že jsem se na něj upnula, a proto jsem netrpělivá, ale je to jen proto že skutečně nikoho jiného nechci, svůj život si bez něj představit nedokážu. Samozřejmě byli jiní, ale ti mě jen utvrdili v tom, že ON je pro mě ten jediný. A proto se také bojím, aby mi ho jiná nesebrala, nejde o malé sebevědomí, to si myslím, mám dostatečné, ale jde o občasné pochyby, které na mě vrhá nejistota z toho, co bude... Každopádně se budu řídit vaší radou a budu trpělivá, jak jen to půjde, snad to povede ke zdárnému konci. Děkuji vám moc. .

Jediné, co hrozí, abys nebyla náplast na zranění z předchozího vztahu a až se zranění zahojí - náplast nebude potřeba.

Sice v navazování vztahů není nikdy nic jistého, ale podle popisu jsi na dobré cestě

Dobrý den. Úplná červená knihovna. Do které třídy chodíš děvče? Aby nás náhodou rodiče nehnali k odpovědnosti za odpovědi. No, nicméně chápu, že je jiná doba, rodiče namají čas, maminky se dívají na stupidní seriály a děvčátka se musí ptát na internetu. Moje vnučka ( 6 roků ) se na 1. máje ptala ,proč se líbá pod rozkvětlým stromem... Tak říkám poď dám ti pusu. a ona na to , ne to musí galán. Ty máš galána? Jo, a on už je velký a chytrý. A jak je velký? On už chodí do první třídy! Ona vyroste a ty také vyrosteš a všechno bude jinak. Nemá cenu se stresovat. Nyní jsi ve stádiu výběru samce, což je ještě ta lepší situace. Až budeš ve stádiu kudlanky nábožné, že se ho budeš chtít zbavit, to teprve bude nápor na nervy. Nyní je to selanka. S pozdravem Laďa

Dobrý den, možná že vám to přijde směšné, ale já už dávno nejsem žádná malá školačka a vyprošuju si, abyste mě přirovnávala k malému šestiletímu devčeti, rovněž si nepřeji, abyste moji rodinu odsuzovala podle toho, co tu píšu, moje maminka je tvrdě pracující žena, která svoji úlohu matky splnila a teď se věnuje kariéře.

Pokud nehodláte na můj problém pohlížet nějak inteligentněji a s úctou, doporučuju vám raději se věnovat své malé vnučce, která jistě nechce slyšet jen, že vyroste, to ona ví moc dobře.

Dobrý den. A už je to tady. S reálným životem si nevíte rady a mě tu sprdnete za několik minut a to se ani neznáme. Tak se postavte k reálnému životu a budete mít po problémech. Podle toho sprdunku jsem pochopil, že je Vám více, než mé vnučce. A co se týká doporučování stran mé činnosti, tak já si vím poradit ve všech situacích. A ještě , abych odpověděl na Vaši otázku: Jsem naivní, nebo mám skutečně šanci? Ano jste naivní, ano máte šanci. A to jsme byli všichni a šance jsme měli také všichni. Takže nic nového pod Sluncem a stejné situace v životě se opakují se železnou pravidelností. A dneska je všechno rychlejší, takže, kdo zaváhá,nežere, protože potom pozdě bycha honiti. PS mě zase tak moc nevadí, že mě oslovujete jako ženu, ale asi jste v tom duševním rozpoložení, které vyvolalo Vaše trauma přehlédla, že žena opravdu nejsem. Ale nevadí. To se srovná S pozdravem Laďa

Promiňte, nevšimla jsem si, že nejste žena, jelikož jsem špatně přečetla vaše jméno, za čež se omlouvám a rozhodně to nemá nic společnému s mým duševním stavem!

A nesprdla jsem vás, jen jsem vám slušně řekla, co si nepřeji, já si nenechám jen tak něco líbit a z duše nesnáším, když si někteří lidé myslí, jak jsou strašně chytří jen proto, že jsou o něco starší. Já beru, že máte určité zkušenosti navíc, neříkám, že jsem nějak zkušená žena, která má za sebou půlku života, jsem ale dospělá žena, kterou nikdo nebude urážet a povyšovat se na ni!

A moje otázka, kterou jsem zde položila, byla z důvodu, že jsem chtěla slyšet názor jiných lidí, než jsou mí přátelé. Chtěla jsem pouze názor na mou situaci, která vám se zdá malicherná a naprosto směšná. A tak vás prosím, nechte si svoje "rady" pro sebe.

Je mi 18, ale nemyslela jsem to tak, že teď už pro mě matka nic není, samozřejmě že je pro mě stále velice důležitá osoba, jen jsem to chtěla podat tak, že už nepotřebuju držet za ručičku na každém kroku.

A ano, jde se věnovat kariéře i při dětech, ale ona takovou možnost neměla, teď si to může vynahradit a my ji v tom jen podporujeme a pomáháme, jak jen to jde.

To znám.

Máte pravdu, třeba se taky dočkám.

K mému bratrovi... jde o to, že on je mladší a právě ten můj kamarád se mu občas věnuje, pozve ho zahrát si nějaký pc hry, jdou si zahrát airsoft... jenomže jde o to, že on nevolá mně, ale kamarádovi anebo přijde s tím, ať si jdou něco zahrát, nebo se dožaduje rady, jak ve hře pokračovat... mému kamarádovi už to taky vadí, ale trpí to, jelikož ho má docela rád.