Dobry den
Pred 9 dni jsem byla na miniinterupci od chvile kdy jsem se probrala z narkozy toho lituju. Byla jsem v 8tydnu a jiz jsem na sobe pozorovala urcite zmeny ( boleni prsou, bricha, chut k jidlu, pocity..) . Neustale si nadavam a rikam si jak jsem mohla zabit svoje miminko.. neustale koukam na jeho fotku ze sona . Je mi 19 a po financni strance na tom nejsem dobre, stejne tak i moje mama , ktera mi do toho zakroku nutila. Pritel se se mnou rozesel rekl mi ze dite nechce a ze by se se mnou po svatkach stejnak rozesel ( pry me ma rad, ale ze se mu styska po bejvalce, vsechno co udelam tak v tom vidi ji ) . neustale se trapim a obvinuji, kdyby jsem to tak mohla vratit zpatky... pritel byl se mnou pouze u vypsani zadosti kdy jsem mu i na chodbe brecela s fotkou miminka a on me jen po 5min. objal... na vsechno jsem byla sama...jak se stim mam vyrovnat? vim ze jsem mlada, ale desne to boli...
Nehlede na to ze kdyz si vzpomenu jak me na sale pripoutavali...bylo to hrozne... do toho jeste najivne cekam jestli se ke me pritel vrati..
3x
Ahoj, je to velmi smutné, bude to bolet, ale nakonec to přebolí
. Nezapomeneš nikdy, ale jaksi se to otupí. Navíc, jak píšeš, jsi mladá a dětí můžeš mít ještě kupu.
Miminko by se nenarodilo do fungující rodiny, nenarodilo by se do dobrých podmínek, jak píšeš. To jsou podle mne vcelku zásadní věci, ačkoli matek samoživitelek je dost. Jak to ovšem zvládají, to už je věc druhá.
Neobviňuj se, neudělala jsi nic "špatného". Nelze tě soudit, když nevíme, jaký máš život a co se ti honilo v hlavě. Není lehké ani navzdory rodičům odejít z domova a protloukat se s dítětem na vlastní pěst. Pokud do toho zklamal ještě expřítel, možná bych jednala stejně. V žádném případě se ovšem k ex nevracej! Zradil jednou, zradí znovu! Takové zbabělce nesnáším.
Zaměř se na to, co tě odvede od smutných myšlenek - práce, koníčky, sport... ať se neutápíš v žalu. Pokud to bude nevyhnutelné, klidně se objednej k psychologovi. A hlavu vzhůru, zase bude líp!
Jinak souhlas s Limoskou, té fotky se zbav. Každý pohled na ni bude sůl v ráně.
2x
Je to velmi traumatická záležitost, cítím s Vámi, taky jsem si to prožila. Počítejte s tím, že to bude několik měsíců trvat,než se z toho psychycky dostanete. Hlavně vyhoďte tu fotku ze sona, pokud jste tak už neučinila.
Jinak pokud s Vámi přítel nechtěl být, nelitujte, patrně jste udělalala dobře. Byla byste na dítě sama, a opravdu jste ještě velmi mladá. Kdyby Vám bylo 30, byla by to jiné, ale ve Vašem věku toho máte opravdu ještě hodně před sebou.
Vyplakejte se, dejte si pár dní na truchlení, a pak se snažte zapomenout a jít dál... Máte ještě celý život před sebou.
P.S. Pokud Vás přítel nepodpořil, a nechal Vás v tom samotnou, tak to nestojí za to, abyste rozchodu litovala. Vím, že je to těžké, ale zapomeňte na něj.
Dekuji...jsou chvilky kdy si rikam , ze jsem udelala dobre, ale na druhou stranu...a pritel mi uz za to take nejspis nestoji.. kdyz jsem se probrala z narkozy tak jsem mu vycetla ,ze se mnou nebyl kdyz mi i do oci tvrdil ze me ma rad a na to mi rekl , ze mam pravdu ze se mnou mel byt ze se mi omlouva a ze me ma rad... nejhorsi na tom je , ze nevim jestli byl z toho vseho tak zmatenej a rozhozenej.. nebo je naprosto vpohode a to vse mi rikal jen aby me uklidnil ... 
, ale je fakt ze si troufam rict ze jsem z nej i citila ze me ma rad..
Vy jste v tu chvíli byla tak rozcitlivělá, že jste vyloženě prahla po jeho náklonnosti. To je úplně normální. Ale teď už se, pokud možno neotáčejte zpět. A nerozpitvávejte, jak se choval či nechoval. Už je to pryč. Teď se musíte dát psychicky dopořádku, abyste mohla jít v životě dál. A neustálé rozebírání jeho chování či toho, zda Vás měl či neměl rád, Vám rozhodně nepomůže. Kdyby Vás měl opravdu rád, tak by Vás na tu interupci neposlal.
2x
Dobrý den. Musíte věřit tomu, že jste udělala správné rozhodnutí v dané situaci. Obrečí to spousta ženských, ale ono to přejde časem. Netrýzněte se vzpomínkami, život máte před sebou. Udělala jste prostě jen to, co jste musela. A časem se s tím vyrovnáte. Věřte tomu. Netrýzněte se vzpomínkami, nedívejte se na to foto. Vaše nervy dostaly zabrat. Je to vždycky velký nápor na psychiku. Odezní to, nebojte se. zase budete moci žít normální a plnohodnostný život. Jste prostě teď jen velmi zraněná a zranitelná. Přejde to, uvidíte...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.