Tuto rekaci jsem psal zdejší dámě na dotaz : že jí mažel lže, souvisí s tím POUZE okrajově, tak jsem si myslel, že stojí za samostané vlákno:
Vážený šípku, nechtěl jsem reagovat do této diskuze, nakonec jsem musel po přečtení Vašeho příspěvku. 1.Tyto organizace považuji za bezzubé a tohle řešení je neřešení. Proč?
Trochu z jiného soudku : sám jsem rozvedený, děti - 2dcery jsou v péči matky - mojí bývalé manželky. Rozvedli jsme se v pohodě, na první stání, dohodli jsme se a byl klid. Ha! Jenže! Našla si milence (mě to může být svým způsobem jedno-i když i to je pofiderní, protože nevím proč, ale má potřebu je vždycky představovat dětem, zatím 4ks... ) a poslední z nich byl naprosto perfektní , skvělý, přesně to co ženušky očekávají.. choval se k nim slušně, chodil je uspávat - dcerám je 9 a 12 let! a nakonec z něj se vyklubal pedofil - světe div se.!
(v závorce podotýkám, že jsem psycholog amatér, lež poznám, jsem tvrdý ve výchově, ale naslouchám. Pár facek dětem sice patří, určitě vždycky, ale vím, že když mají problém, tak je třeba nanápadně poslouchat a vnímat i to co je mezi řádky, pak se třebas i na přímo zeptat, já osobně si myslím, že byly moje dcery zneužity obě dvě z 99%). Sexuálně. A ne jednou.
Přitom musím podotknout, zcela spravedlivě, že s bývalou ženou vycházíme slušně, nenadáváme si, nepřenášíme žádné negativa na děti - teda - alespoň se o to snažíme... nikdo není dokonalý, že.. 
a musím říct, že se vzájemně respektujeme a neházíme si klacky pod nohy...
V první chvíli jsem myslel, že bývalou zabiju a jeho nechám vykastrovat. Po měsíci dohadech a hledání řešení, jsem vychladnul, začal řešit. První štace - linka důvěry - jenom kecy po telefonu a výsledek a řešení nula, zerro, nada nichts. Druhá štace - fond ohrožených dětí - spolupráce kriozové centrum - objednací lhůta, to by člověk nevěřil vlastním uším - 2měsíce! OK zase jsem kousal jazyk, ale budiž. První sezení s dcérou, 2. sezení s dcerou, 3. sezení s dcérou a pak s rodiči. Podotýkám, že mezi sezeními 1měsíc odstup. šetření - závěr: mluví pravdu z 90%, nemůžeme NIKDY zaručit, musíme Vás upozornit, že nesmíme dát podnět k policii a při případné žalobě bude pozván soudní znalec, který bude přítomen vyšetřování dítěte policií - avšak - světe div se - praxe je taková, že obviněný se z toho vykroutí, protože se jedná POUZE o indicie, nikoli důkazy - TEDY : NEDOPORUČUJEME!. (názor krizového centra je pouze doporučení a oznamovací povinnost je zde jako povinnost mlčenlivosti - prý kvůli zdraví dítěte - pikantní, že?)
Výsledek? ptáte se milé dámy? Po těchto průtazích, s evidentně nevalným, nejistým a tristním výsledkem moje bývalá zcela ztratila chuť na vyšetření mé druhé dcery, která je mladší a nese to vlastně hůře než ta starší.
A co je nejlepší? Mohli byste přispět, jsme nadace... . Ovšem co mě úplně šokovalo, byl závěr psychožky, ketrá mi vysvětlila, že oni NESMÍ dávat rodičům písemnou zprávu o výsledku šetření, nebo psychologického posouzení rodičům na vyžádání. POUZE na soudní příkaz, nebo orgánům činným v trestním řízení... cha, cha cha, takže pes honí svůj ocas, protože vám jedním dechem řeknou toto a zároveň výrazně nedoporučí trestní stíhání - pozor - údajného pachatele pedofilie.
Takže potud z praxe. pokud nevěříte rád poskytnu bližší infos na e-mailu : matousek@post.cz
Pokud si tedy myslíte pod vlivem seriálů, sdělovacích prostředků,reklamy a celkového vlivu společnosti a médií, že je tu úspěšný boj s pedofilíí, máte problém. Pokud si myslíte totéž u jakékoli jiné nadace tohoto typu dostanete sprchu. (včetně nadací bojující proti domácímu nasilí, teroru apod)
Já vás varoval.
1x
Moc vás nechápu. Kdybych měl podezření, že mi někdo znásilnil dítě první kam jdu je PČR a už vůbec nemám chuť to sířit světu pomocí internetu
Já zas trochu chápu. Jde o moje dítě, dotyčný je k němu milý a policie ůže být pěkně nešetrná, vlastně teprve od ní se může synek dozvědět, že to co bral jako hru, je znásilnění astress může být ještě větší.. Já nevím, co je správné a vůbec nevím, co bych dělal já, ale myslel bych, že právě ti sociální pracovníci by to vědět měli. Je něco shnilého ve státě dánském.
Když nepudu na PČR já je jisté, že někdo ano. Nabízí se pouze jedno východisko a to, že dotyčného předemnou uchrání mříže a to z venku nebo zevnitř.
0x
Minidazi, já Vás chápu. Ono, kdo nezažil, nepochopí. U nás nešlo o pedofilii, ale o podezření z týrání. Popíšu jak se věci mají. Díky mé skvělé minulosti se stalo to, že mi synka v jeho 5 letech vzali. Právem, to uznávám. Než jsem se dala dohromady, uběhlo dalších 5 let. To byl již chlapec v pěstounské péči. V té době byl soud o určení další péče o synka. Můj moudrý otec mě zrazoval. "Nebuď sobec, xy se má dobře, má novou rodinu. Ty bydlíš na ubytovně, pořádně nevíš co bude za rok, splácíš dluhy. Nech ho tam kde je." U soudu jsem tedy řekla, že zatím nechám chlapce v pěstounské péči, ale chtěla bych se s ním občas vidět. To mi nedovolili, prý by to pro dítě nebylo dobré i s ohledem na přizpůsobení se nové rodině. Dobrá tedy. Bylo mi ouvej, ale pořád jsem věřila, že se má syn dobře. Psala jsem mu pár dopisů, ty mě pěstounka vracela, že se bojí, aby se xy netrápil, nezhoršil ve škole i v chování. Dobrá. Jenže, stalo se před 2,5 rokem. Najednou se mi ozval na ICQ. Našli jsme se. Půl roku pláče, nadšení, naděje. Mami, vem si mě k sobě, na mě jsou zlí. Svěřil se mi, to mu bylo 15, že ho bijí, dal příklad situace, kdy dostal od pěstounky facku, že se mu spustila krev z nosu. Hodila po něm nějaký hadr, ať si to utře a prý do něj na zemi i kopla. Vulgární nadávky na denním pořádku. Okamžitě jsme jeli s manželem na soud, podali si žádost o zrušení pěstounské péče a úpravu styku. Vše jsem u soudu řekla. Poslali mě na Kraj, OSPD, abych zažádala o šetření u pěstounů. Tam jsem zašla, byli z toho hodně překvapení, chtěli to sami řešit a poslali mě na město k sociální pracovnici, která měla syna na starosti. Tam jsem se setkala s hrozným přístupem. Co si myslím, že se po 10ti letech ozvu a budu dělat rozbroje, že ona do pěstounské rodiny nepůjde, protože je zná a chodí tam á půl roku. Zažádala jsem o schůzku se synem, kterou mi doporučili před jednáním na soudě. Sociální pracovnice začala téměř řvát, ať si to zařídím sama, že takové jako jsem já zná až moc dobře. Samozřejmě, že než jsem pěstounce zavolala já, měla už hlášku od té soc. prac. a švihla mi s telefonem. Zkontaktovala jsem FOD. Ti udělali pár kontrol, ale opět. Výsledky šetření podaly té naší soc. pracovnici. Pod tlakem FOD slíbila, že si syna pozve k sobě, o samotě. Udělala to, že jej pozvala, ale za přítomnosti pěstounů. Syn mi pak napsal, ať to ukončím, že má doma peklo. Před tím jsem ho varovala, souhlasil s tím a počítal s tím, ale s čím asi může počítat 15ti letý chlapec. Zakázali mu počítač, sebrali telefon. Pěstounka mi volala, že jestli se ukážu u jejich dveří, pošle na mě policii. Syn prosil, ať to nedělám, že má peklo. Ten rok se tak zhoršil ve škole, že málem propadl. Musela jsem to ukončit, přestala jsem jezdit na sociálku, na FOD. Vše utichlo, než došlo k soudu. Tam pěstounka ztropila takovou scénu, že i soudkyně koukala s otevřenou pusou. "Víte co, vezměte si toho parchanta, já už ho nechci hajzla." Víte, jak mi bylo? Přítomná soc. prac. si vzala pěstounku bokem a cosi jí domlouvala. Pak si pozvali syna, který patrně ze strachu vše popřel. Řekl, že se má dobře a že si všechno vymyslel. Soud jsme prohráli na celé čáře. Asi za půl roku mi syn napsal, hrozně se omlouval (soudy se táhly téměř 1,5 roku), ale že prostě zalhat musel, jinak by tam nevydržel. Sám nechápal, co se strhlo za melu a řekl mi, že si myslel, že to všechno bude otázka pár měsíců a bude u nás. Jeho poslední věta v létě byla. Mami, příští rok mi bude 18, já to tady vydržet musím a vydžím a v listopadu přijdu. 
Mařenko, to je přece hrozné 
Přeju Vám, aby všechno co nejdřív dobře dopadlo, držím všechny palečky synovi, aby všechno překonal 
Děkuju moc. 2.11 bude mít osmnáctiny, tak snad přijde. Manžel je suprový chlap, moc se na něj těší, aniž by ho kdy viděl i to jeho "zalhání" pochopil. Těší se na kamaráda, jsme tu na něj zatím dvě baby. :D Kéž by, pak si to vynahradíme a budu mu oporou, kamarádkou, rádkyní a nejlepším přítelem. Nu, i tou mámou. 
Topko, díky moc. S tím se počítá, že si bude vymýšlet, co by chtěl a nechtěl... :D Ale nebojím se, jsem pohodář, manža taky i na našich psech je to vidět. Klídek pohoda a to je přeci jen nakažlivé. 
Jen tu na něj čeká jen o rok mladší, nevlastní sestra... a hezká. To bude sranda! 
.. Tak se drž!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.