Proč se nadržuje lemplům

A nakonec jsem ráda že mě učitelka přinutila se učit angličtinu, akorát nemusela u toho na mě byt hnusná

Rozhodně nehážu svoje neúspěchy na jiný, ale jen mi přijde nespravedlivý, že má každej jiný podmínky. Normálním lidem se nadává za špatný pravopis, ale když dyslektik nezvládá pravopis tak je to v pořádku. Neřekla jsem že je někdo postižený, postižený může byt člověk, který třeba nemůže chodit nebo se nemůže hýbat, s tím nejspíš nic neudělá. Třeba jsem na základce nesnášela dějepis a ani mi moc nešel (nesnášela jsem ho protože mi nešel ale jinak jsem si četla o různých politických režimech ve svým zájmu), neměla jsem papír na to, abych se ho nemusela učit, musela jsem si sama protrpět problémy se zkoušením z dějepisu na kterej jsme měli celkem přísnou učitelku. Ale ted když mě někdo potká, tak to neví jak jsem na tom s dějepisem a ani to nepozná. Dá se tohle říct o pravopsu?

Je to o vzájemné toleranci a spolužití. Předpokládám, že nejsi dyslektik, že máš čas si dotaz přečíst před vložením, tak proč ty chyby?!

Někdy to hodnocení od učitelů může být motivace pro ty méně dokonalé, přestaň závidět a popřemýšlej sama o sobě...

Tak si ten papír od doktora sežeňte také.
Dřív se tomu říkalo "obecní blbec", dneska podobné člověčí nedokonalosti mají milión diagnóz.
Ale i dyslektik s maturitou nebo VŠ může mít v životě rozumné uplatnění - tito lidé si své nedokonalosti bývají vědomi, často z toho mají mindrák. Proč jim jejich životní úděl trošku neulehčit? Nezáviďte nikomu jeho handicap...

Jen popíšu zkušenost s jedním člověkem, jistým panem "L" - nechci jmenovat...
Pracoval se mnou v bance, v IT, on byl v týmu vývojářů nového IS, na postu koordinátora jednotlivých modulů, prostě velel kdo bude kterou část systému programovat a zároveň zodpovídal za to, aby spolu jednotlivé moduly systému spolupracovaly a uměly si vzájemně předávat data. A všechno zvládal. Ke všemu psal dokumentaci a popisy konfiguračních souborů. Jen ta čeština mu fakt nešla...
Pro počítačové laiky: ten člověk uměl (a snad ještě umí) řešit programátorské problémy s velkým přehledem, prostě opravdu člověk na svém místě. Uživatelskou dokumentaci po něm přepisovala (snad ani nemohu říct, že opravovala) jedna asistentka, aby to běžný uživatel (třeba pokladní na přepážce) vůbec přečetl a ještě k tomu pochopil. Ostatní jsme již byli zvyklí, luštění jeho "slov" nám časem přestalo dělat problémy...

Tím vším jsem chtěl říct, že člověk, který v něčem není dokonalý, může vynikat v něčem jiném.
Pokud ale tento člověk chce reprezentovat (seben či firmu), měl by si najít k sobě někoho, kdo mu s tím pomůže...

Mám problém s pravopisem, některý chyby mi nedocházejí (aspoň to přiznám a nevymlouvám se z toho), a nemám od toho papír. Třeba u maturity jsem měla míň času než dyslektici, přitom mimo školu je nějakej papír na nic, a udělají třeba maturitu s lepšíma podmínkama než ostatní, za stejných podmínek by ji třeba neudělali, takže oni vůbec nemusí znat pravopis a je to v pořádku, jak se splete někdo kdo nemá papír tak je to špatně.

Hm, takže si taky lempl. Možná by neškodilo se víc soustředit na sebe, než na druhé. Takhle to vypadá, že ti celý svět jen ubližuje.

Dyslexie je lekarska diagnoza. Jde o vrozenou vadu. Ten clovek na to nema zadny vliv. Uz se s tim narodi a nic s tim delat nemuze. To je jako kdyby te nekdo penalizoval za to, ze mas zelene oci, kdyz vsichni maji modre.

Dyslexici maji u maturity snad ze zakona vice casu. Trva jim dele nez normalnimu cloveku, nez si prectou zadani, pochopi ho a zapisou si poznamky. Jejich porucha jim treba rozmazava pismenka, neumoznuje presne vezt ruku pro drobne pohyby nutne pro psani nebo neumoznuje pochopit zakladni fakta z textu. Proto jim to trva tak dlouho v porovnani se zdravym clovekem.

Predpokladam, ze ucitel u dyslexika hodnoti namahu, kterou zak vynaklada k dosazeni vysledku, nez vlastni vysledek, ktery se nemuze s ostatnimi "normalnimi" detmi srovnavat. Predstav si to jako beh na 100m mezi zdravym clovekem a clovekem, ktery ma deformaci nohy od narozeni. Ten zdravy to ubehne za 18 sekund a dostane za to trojku. Ten "pajdavy" to "ubehne" za 30 sekund, ale opravdu bezel nadoraz (jinak by to ubehl za 32sekund) a proto dostane dvojku, i kdyz bezel vyrazne pomaleji nez ten zdravy za 18 sekund.

Dyslektik a všechna ostatní Dys, ADHD, AS a nevím co ještě to rozhodně nejsou žádní lemplové jak jste napsala, ti lidé si svojí diagnozu nezvolili dobrovolně a podle mé zkušenosti i se svým hendikepem, jsou snaživí a mnohdy dokáží víc jak zdravý. Vašemu učiteli tělocviku patří můj obdiv a dík, že se nesnaží všechny nacpat do nějaké tabulky a je schopen sám vyhodnotit naco kdo má, příště až budete třeba házet koulí, bude ta tlustá holka lepší než vy, kdyby po ni chtěl kotoul na kladině tak už vidím jak vy a vám podobní, máte pusu od ucha k uchu a holka z toho má doživotní trauma. Máte pravdu, zdravý má zcela jiné podmínky jako člověk postižený ale ten postižený nežádá dobrovolně o nějaké úlevy, bojuje jak to jde. Proto i na VŠ můžete potkat studenta co velmi špatně čte a píše, tito lidé jsou naučeni využívat dostupnou techniku a na rozdíl od těch zdravých oni většinou dostudují. Tak až příště ten lempl nebude zas něčemu hned rozumět, bude číst třeba s tabulkou pro DYS, nebo bude u tabule koktat, buďte vy, ta co se nad tím zamyslí a nezačne se mu smát. Buďte ráda, že máte na víc a vaši učitelé to poznali, pokud na vás má učitelka angličtiny vyšší nároky než na ostatní tak ji za to jednou poděkujete.

Učitelé dyslektikům nenadržují, jak se mylně domníváte. Jsou povinni podle školského zákona a podle nálezu z Pedagogicko- psychologické poradny hodnotit výkony lidí s dysfunkcí neboli poruchou učení s ohledem na možnosti takového žáka. Tito nejsou nijak zvýhodněni, jejich výkony jsou přiměřené jejich možnostem a není co závidět. Označování lempl je víc než hrubé.

Každá diskriminace je špatná. Klasická i ta tzv. pozitivní. Protože když jednoho diskriminujeme pozitivně, všechny ostatní diskriminujeme klasicky negativně. Máš poruchu, neumíš pravopis? Měl bys dostat třeba 4 z diktátu, protože prostě nedosáhneš požadovaných znalostí. Nevyšplháš na tyč kvůli extrémní tloušťce? Dostaneš ze šplhu za 5. Jakékoliv hodnocení má smysl pouze ve chvíli, kdy je používán na všechny jeden metr, jinak řečeno, když je hodnocení objektivní. Protože právě ty různé schopnosti má hodnocení odlišit. Tento princip třeba neplatí při hodnocení crash testů aut. Potom má mikroauto 5*, pětimetrová limuzína taky a ve skutečnosti to velké auto je mnohonásobně bezpečnější. Ale on by nikdo malé auto s 1* nekoupil, tak se to malé "pozitivně diskriminuje" a je to. Zákazník to samozřejmě neví a považuje všechna auta se stejným počtem * za stejně bezpečná. Stejně jako u člověka s 1 z ČJ očekáváme, že zvládá základní gramatiku. Díky pozitivní diskriminaci ale známka není vůbec vypovídající - člověk s 1 může udělat klidně 10 hrubek ve větě. Co se potom stane, když na základě známky někoho takového zaměstnají jako korektora?

Je chyba když dochází k situaci, kdy se někdy používá jeden metr na všechny a jindy je na každého metr jiný. Někdy to hraničí až s rasizmem. Třeba pro "běžné" lidi je podmínkou pro přijetí k městské policii maturita a určité fyzické předpoklady. Uchazeči romského původu jsou přijati i bez maturity a jsou na ně kladeny nižší požadavky na fyzičku. Stejně tak se kladou jiné fyzické požadavky na muže a ženy. To je zcela nelogické - přece zločinec bude utíkat stejně rychle ať za ním poběží kdokoliv, proč tedy některé třeba schopnější uchazeče diskriminovat jiným metrem?

Na druhou stranu, třeba méně inteligentní jedinci nejsou nijak pozitivně diskriminováni. Takže potom makají za 8000 měsíčně někde ve fabrice a více inteligentní jedinec třeba vychodí vysokou a potom má 100 tisíc měsíčně. To není o lenosti, na to ten méně inteligentní nedosáhne ani kdyby se udřel. Takže by podle principů pozitivní diskriminace měl ten méně inteligentní dostávat nějaké finanční náhrady, abysme teda byli féroví, nebo ne?

To mě přijde hezky napsaný, přemýšlela jse nad nějakým hezkým příkladem a to s tím korektorem je dobrý. Někdo kdo má dyslexii si udělá jednodušší maturitu a ten co ji nemá si udělá složitější, Když ji oba udělají tak přes to ten s dyslexií má horší znalosti-i kdyby za to nemohl, tak furt není lepší než ten co zvládá psat normálně. a když je zaměstnají v práci tak kdo to zvládne líp? nebo kdyby dislektik dostal lepší známku než ten co není dys a pak by do práce vzali člověka s lepší známkou a s horšíma znalostma.

To je vývoj, kdy dnes je to dyslexik a v době, kdy jsem chodil do školy já jsem byl jen blbý. Syn taky měl diagnotikovanou dis-poruchu čtení a psaní. Raději jsme to ve škole nikde nehlásili a ono to šlo i bez toho. Možná to je podle hesla "mezi slepými jednooký králem", ale kam pak to školství spěje? Ono už šlo do "kopru" i střední školství a o vyských školách taky v poslední době nemám valné mínění.

Slovník cizích slov praví:

dyslektik: člověk s poruchou schopnosti čtení

lempl: nedbalý, ledabylý, hloupý člověk

Nebudu se pouštět do rozborů, zda je či není správné dyslektikům vycházet vstříc, to tu už bylo probráno z mnoha stran. Jen jedno upozornění: pleteš si pojmy; dyslektik ≠ lempl. Celý tvůj dotaz vychází z nesprávných formulací, to je pak těžká diskuse.

Také mi na základce vadilo, že dys- mají podmínky, které nám přišy směšné, jednoduché. Místo diktátu doplňovačku, že doplní jedno slovo ve větě, kde je nějaký jev - i/y, s/z apod.

Já občas vynechala slovo nebo měla chybu v tom, co oni měli natištěné - a počítala se jako chyba. Jo a to mi přišlo neféér, oni v tom přece chybu udělat nemůžou. Navíc, oni doplnili 20 slov, my popsali stránku A5, přece jen přílžitostí udělat chybu mnohokrát více.

One oni na to měli papír. Já do PPP jít nechtěla - proč - přece když to budu mít někde napsané, můžu mít problém v práci, při přijetí na školu (psal se v 9. třídě doporučovací dopis, kde bylo o stylu učení, tak ještě abych tam měla tohle).

Teď mě dostalo, že u maturity se na to bere - podle mě - až moc velký ohled, čas se prodlužuje o hodně. Beru to za to . každý strůjce svého štěstí.

Mě zase vadily tabulky v tělocviku - skočit tolik, uběhnout x m za tolik. Jsem malá a vždycky jsem byla - mám teď jako dospělá 150 cm, tak přece nemůžu skočit 3,5m do dálky. Podmínky mě (150 cm) a holky co má 175 cm jsou jiné, ve skoku do dálky, do výšky.

Ale nikdo na to ohled nebral. Žádný papír neexistoval na to, že budu mít přizpůsobené hodnocení v tělocvikou za svou výšku.

Pak jsem se v základech pedagogiky dostala k těmto problémům. Když jsme to s kamarády spolužáky četli, říkali jsme si, že to máme všichni. On totiž může být dysvšechno. Takovej dyspraktik, to mě dostalo.

Milá zlatá, dyslektik není lemplík. Vůbec si neumíš představit, co to obnáší, jaké bude mít problémy v běžném životě, v případném studiu, pracovním zařazení. U nás jsme také měli jednoho dyslektika dysgrafika, zatímco my psali diktát, on si vypracovával zadané cvičení. Nikdy by nás nenapadlo závistivě fňukat, proč se mu nadržuje a že my to teda taky nebudeme dělat. Dneska je z něj šikovný truhlář, podniká a nemá se vůbec špatně.

Pokud učitel vidí, že se dyslektik a dysgrafik snaží, není důvod ho potápět a drtit. A nevěřím, že mají ze čtení nebo psaní jedničky. Také na mě byly kaldené vysoké nároky v češtině nebo hudebce, tak to prostě je. Časem pochopíš, že tyhle nároky byly důvod toho, proč jsi teď v něčem lepší, než ti ostatní.

A zkus tím tak trochu závistivým myšlením pochopit, že je jedná o vadu. "Skáknout pro papír" by si fakt nemohla, protože bys musela projít složitým vyšetřením.

Nevímnevím, tak fak já nevím. Vzdělaný člověk, mající alespoň maturitu, uvažuje takhle jednoduše=hloupě, závistivě, uboze? Jako by nezáleželo na tom, co sám umí, ale na tom, že má méně pozornosti, méně času, více křivdy, než někdo jiný. Jakoby se život ptal, zda jsi měl úlevy, zda jsi nějaký dys. Takhle uvažuje dítě snad v 6.třídě. Cílevědomý člověk se snaží najít si svou cestu, vzdělat se, být dobrý, mít dobré výsledky, ne pro porovnání s jinými, ale pro svůj pocit, sebehodnocení, sebevědomí. Ikdyby okolo bylo 120 dys. Vy píšete, že maturitu máte. Myslíte si, že se vás zaměstnavatel při konkurzu zeptá, jestli jste měl váce času než nějaký dys? Že to vůbec někdy bude někoho zajímat? Naučte se hrát s kartami, které život rozdá!

Známky ve škole by měli odpovídat znalostem, jak by se vám líbilo, kdyby jste četla knížku a tam bylo hodně chyb, protože ji opravoval sice člověk co má maturitu, ale je dyslektik, asi by se četla špatně. Kdybych si založila firmu a jako účetní bych si zaměstnala někoho, kdo má maturitu z matiky a ekonomiky za 1 a pak bych zjistila, že ani neumí vytvořit třeba cash flow nebo rozvahu protože má dyscosi tak by mě to asi naštvalo. Nebo by na nějaký závody vybrali někoho, kdo má třeba doživotně zdeformovanou nohu před někým kdo je zdravější a výkonější. Hodnocení by měo byt oběktivní, aby se dalo určit kdo je chyřejší a schopnější.

A kde se chceš s tvojí češtinou uplatnit ty? To je jak zloděj volá: chyťte zloděje. Napřed si zameť před vlastním prahem a pak kritizuj druhé.

Milá zlatá nevimnevim, můžeš mít deset titulů před a deset za jménem a bude ti to prdlajs platné. Ten kdo je chytrý a schopný se dokáže prosadit i bez jedniček na vysvědčení. To odstranit lidi co se nevejdou do nějaké tabulky a nesplňují požadavky vůdce, už tady bylo.

" kdybyste "

Plácáš pátý přes devátý.

"Známky by měly odpovídat znalostem". Souhlas, naštěstí dysleksie ani dysgrafie nijak nenarušuje znalosti znevýhodněného člověka, ale to jsi evidetně nepochopila. A a ten tvůj znevýhodněný kamarád dostane tu jedničku z češtiny u matury, tak prosím o sken. Bez reálných případů je to totiž jen plácání.

nejsou to lemplové - lemplové jsou ti co nic nechtějí dělat, změnit

všemožní dis(všechno možné) - jsou lidé s vrozenou vadou za kterou nemohou, ve větě například chybu nevidí ikdyž si ji několikrát přečtou.. nedokážou různé věci i kdyby dělali cokoliv, většina dis... dělá všechno možné aby "normálním" lidem stačili ovšem je to vada nelečitelná pouze se může trochu zlepšit ... ovšem vždy budou žít s tím že napřiklad narýsovat prostorový obrazec pro ně bude nemožné, nebo rozpoznat správnost slov nemožné ...

nedávno jsem byla v doučovacím centru , a tam měli názor, že ještě žáka, kterého by nenaučili pěkně číst, neměli. jen to chce čas, individuální přístup,a číst se naučil každej. Rovněž hoch, propadající z matiky v devítce, a na co se přišlo, že neovládá látku 2. ( ! ) třídy.

věřím tomu, že dost dětí se nenaučí číst pořádně v první třídě ( třeba dítě mé kamarádky se hodně zlepšilo až o prázdninách po první třídě, protože denně s ním dlouho trénovala ) možná každý potřebuje jiný čas, možná ne všichni mají to štěstí aby se jim někdo věnoval, a pak se ve 4. třídě zjistí, že neumí číst, šup a je dyslektik. ke zlepšení to člověku asi moc nepomůže. Jiná moje kamarádka když začla chodit se svým mužem, dyslektikem, s ním denně četla, a jaký udělal pokrok. Dnes byste nepoznali, že snad někdy měl potíže se čtením. Škoda že to s ním někdo nenatrénoval v 8 letech, že. Až ve 20.

3axel, je známo, že pubertou dys většinou končí. V mozku se utvoří správné spoje. Jen nikdo už s těmito lidmi nepracuje. A to je škoda. Kdyby se začali učit se stejným postupem jako v 1.třídě, problém by vymizel. Ale to se ví. Jen tihle llidé se se svým problémem smířili a nesnaží se ho změnit od poznávání písmenek.

3axel, s dětmi, které mají nějaké dys je dobré stále pracovat, ale musí se vědět jak. Děti ve velkých městech mívají to štěstí, že na několika školách bývají speciální třídy a speciální pedagogové. Tyto dědi jsou v mnohem větší pohodě, výsledky jsou výrazně lepší, ale že by byli na stejné jako ostatní"normální" děti, to ne. Práce s nimi není jako běžné učení, jsou tam vymyšlené postupy a způsoby. Prostě se to musí umět. Mozek po pubertě, v dospělosti, začne být jiný. Asi je to někde odborně popsáno, ale já jen laicky píšu, co vím. Navíc, tyhle děti velmi často mívají poruchy soustředění a učit se s nimi tradičním způsobem je skoro nemožné. Právě proto jsou speciálními pedagogy, ve spolupráci s dětskými psychiatry, vypracované postupy a pomůcky, se kterými to funguje. Ale stejně, mimo školu a kapku ve stresu, je dys velice výrazné. Tyto děti a jejich rodiče, vlasně i pedagogové to v životě nemají snadné.

a nepomohlo by s nimi více pracovat už v dětství? pro tu tvorbu spojů v mozku? Mozek je prý na trénink hodně citlivý , jak se připomíná při prevenci alzheimera apod..

potom nechápu , v čem bude přínos toho, že všichni budou zařazeni do normálních tříd. integrace po česku - učiteli, nějak si poraď. zdá se mi, že to neprospěje nikomu. Škoda, že to po pubertě tedy asi málokdo dožene.

jojo, je to přesně tak. Když mi před okny zrušili hodně dobře vybavenou školku pro (přechodný) nedostatek dětí, zaradovala jsem se, protože se říkalo, že to musí zůstat dětem. Myslela jsem si, že z té krásné, dobře vybavené budovy se zahradou, s novou kuchyní v nerezu, udělají speciálku. Jedna třída logopedická, druhá oční, třetí s kombinovanými vadami a čtvrtá pro děti s fyzioterapeuty. Speciální pedagogové, malý počet dětí. A prd, prd, slavný soude. Školku vyklidili, krásné vybavení šlo většinou k likvidaci a v budově udělali archiv. Asi po 5ti letech najeli řemeslníci, budovu začali renovovat a v současné době jsou tam zpoloviny šatny a zázemí pro přilehlé hřiště, herničky a zkušebna pro sbor. Se starými dřevěnými okny. Chtěla bych mít několik procent z těch zbytečných vydání.

nerada bych byla zbytečně pesimistická, ale o to možná jde...

Milá babkazov, zdá se, že píšeš fundovaně, ale je to opravdu tak, s tou pubertou? Ač nejsem speciální pedagog, ba ani psycholog jakéhokoli zaměření se znalostmi jakkoli přesahujícími rámec "já slyšel", tomuhle se zdráhám věřit; byly by nějaké odkazy? Já mám citát z Ecca:

Nebyl. Byl opatem, už když jsem sem přišel, bude tomu třicet let. Předtím byl opatem Pavel z
Rimini, [...] znal nazpaměť všechny knihy v knihovně, ale [...] vůbec nedokázal psát, říkali mu
abbas agraphicus...

a pak příklad z praxe, jedné paní, kterou dislexye nepřešla ani teď, když je dospělá a má dvě děti. Jo, naučila se s tím žít, speciálně se nedala na korektřorku, například, ale potíže přetrvávají.

Nicméně uznávám, že toto jsou singulární případy, ale tím spíše bych rád slyšel víc, než strohé "je známo, že... "

(Vnučka má tyto problémy.)

@babkazov děkuji za objasnění.

Kartaginče, u některých lidí se opravdu práce mozku změní. U nějakého malého procenta však přetrvává. Ale vůbec si netroufnu říct, jestli přetrvává v práci mozku nebo tím, že ten člověk nezačal s nápravou. Vím, že se říkalo na odborném semináři, že jako dospělý se musí začít učit jako prvňáček. Od jednotlivých písmen po slabikování. Nesmí se navázat na to, co už umí. Pokuste se dostat vnučku do speciální třídy. Mladí to nemají snadné.

Onm člověk s dyslexií a dysgrafií může skvěle rozumět odborné stránce nějaké knihy, nebo ji napíše, s tím, že mu čeština až tak nejde, a požádá někoho, kdo není odborníkem na to, po čem jeho kniha je, ale umí skvěle pravopis. Ovšem kdyby neměl náš dyslektik ty úlevy, tak svůj obor nevystuduje: neodmaturoval by totiž, a na tu školu se nedostal a odborníkem v tom svém oboru se nestal. PROTO má ty úlevy: aby nás všechny mohl obohatit tou odborností, kterou vystuduje na VŠ, kam by se bez maturity vůbec nedostal. Asi takto to vidím. Vy o svých nedostatních gramatiky v češtině víte, tedy taky asi nebudete korektorkou. Bude pro Vás lepší nějaká jiná práce se zaměřením na Váš talent. Jako má ten člověk s dys svůj talent a když dostane šnaci, může svůj talent ku prospěchu nás všech uplatnit

Zdravím. Také jsem byla lempl. Na dys. a LMD jsem měla papír z několika PPP a stejně mi to bylo houby platné. Nikdo na mě žádné ohledy nebral, spíše naopak. Byly to hodně těžké roky na ZŠ, pořád propadat z češtiny, protože Váš "handicap" nikdo neuznává. Já jsem ráda, že dnešní doba je jiná a na většině škol se na tyto lidi bere ohled. Lemplem v pravém slova smyslu jsem byla pak proto, že jsem ztratila veškerou motivaci a chuť do učení - na normální kriteria jsem neměla totiž šanci dosáhnout. Přesto jsem si nakonec udělala VŠ a číst a psát jsem se naučila Diktát bych ale nedala, stačí když bylo někdy na škole na písemku málo času a nedalo se po mě rozluštit vůbec nic. Potkala jsem v životě bohužel hodně učitelů se smýšlením, jako máš Ty. Tak doufám, že si pro budoucnost nevybereš práci s dětmi.

Tak tak, dokonce znám osobně dsgrafika a dyslektika, kterého šoupli na zvláštní školu mezi debílky, přestože intelekt měl a má zcela normální. Co mu to udělalo se životem ani nebudu psát.