Dobrý den
obracím se na Vás s prosbou ,zda by nám někdo poradil .
Máme 11letého syna který navštěvuje školu v Tišnově.Již delší dobu (cca 2 roky) máme se synem problém :Když je nejakou dobu doma budto z důvodu nemoci nebo volna, prazdnin atd. odmítá jít do školy,je až hysterický nebo naopak absolutně nekomunikuje.ráno ho vždy musíme násilím dostat do auta(třeba v pyžamu) a po cestě z domova do Tišnova když vidí že ho do školy tak či tak odvlečeme se většinou dá přesvedčit a jde do třídy.Pokud se nám ho ten první den podaří ho do školy dostat tak další dny jsou v pohodě,i ten den odpoledne po příchodu ze školy je v pořádku sám říká že je hroznej a že už se to nebude opakovat ,ovšem to platí jen do doby kdy z nejakého důvodu je pár dní doma,pak to vypuká zase všechno znovu.Kontaktovali jsme třídní učitelku i paní ředitelku,zda ho ve třídě někdo nešikanuje,(ani Dan nám nic takového nepotvrdil),nic takového se nám nepodařilo zjistit,snad jen nejaké nedorozumnění mezi matikářkou a Danem,paní ředitelka si s paní učitelkou promluvila,ta si přestala Dana tolik všímat,ale stále to nepomáhá a celá věc se stále opakuje.Syn se učí na dvojky, trojky. občas čtyřka..ale i kdyby propadal nikdy jsme se známek doma nedělali vědu,nebo nějaké tresty.Paní ředitelka nám doporučila pedagogicko psychologickou poradnu v Brně kde jsme byli ale vlastně bez výsledku,syn když se začalo mluvit o tomhle problému tak okamžitě přestane komunikovat..Celá věc je komplikována ještě tím že já pracuji v Praze a domů jezdím jen na víkendy,manželka je na to sama.Dnes ráno se situace opet opakovala,nedal se presvedcit aby nasednul do auta ,manželka je po dost těšké operaci a násilím ho odvléct do auta nezvládla, musela ho nechat doma.Žádné jiné problémy s Danem nemáme,je jinak klidný bezproblémový kluk,ale tohle nás mne i ženu a myslím že v podstatě i Dana hrozně ničí. Víte myslím že za to mohu nechtíc trochu i já,vzpomínám si že jako kluk jsem byl přecitlivělý,a často i já jsem chodil do školy ve stresu,asi jsem mu bohužel genově něco předal.Hrozně bych mu chtěl pomoci,ale nevím jak.Mluvil jsem s ním snad stokrát že i kdyby měl průšvich ve škole nebo špatné známky,že se nic neděje,ale nepomáhá to.Věřte nám jsme z toho všichni moc nešťastní.Ještě chci podotknout že máme staršího syna který bude letos maturovat,a s ním jsme tyto problémy nikdy neměly.Velmi Vás prosím o radu
5x
Dobrý den. Po přečtení Vašeho příspěvku mne napadlo, že Váš syn trpí fobií ze školy (školní fobie). Pokud jste se pídili po šikaně, pohovořili ve škole s učiteli a nepřišli jste na příčinu, mohlo by to být. Pár článků jsem si o tom přečetla, píše se, že se to může projevit v jakémkoli věku. A ty projevy jsou podobné těm, jaké popisujete. Pokud je syn delší dobu doma, kde se cítí v bezpečí atd. vypadne na určitý čas ze školního kolektivu, pak může mít panický strach a úzkost z toho, že se do něho zase musí začlenit, jsou na něho kladeny jiné nároky, setkává se s lidmi, s kterými se třeba necítí dobře, může mít obavu z toho, že bude zaostávat za ostatními ve výuce atd. Možná je i hodně fixovaný na vás, jako na rodiče a nechce se mu od vás...Nejsem odborník, ale vy se bez odborníka neobejdete. Chce to ovšem trpělivost, doporučují se pravidelné terapie atd. a je to na delší dobu. Naopak se v některých článcích nedoporučuje při těchto problémech měnit školu, protože by to problémy mohlo ještě zhoršit, ale neřeší je to. Rodičům je doporučováno s dítětem komunikovat, ale nenaléhat, odvést na chvíli řeč jinam, vrátit se k tématu třeba později. Ptát se na spolužáky, učitele, na činnost v hodinách při různých školních předmětech. Také by bylo dobré vědět, jak tráví Váš syn např. přestávky. Zda se zapojuje do kolektivu, či se ho straní a je raději někde o samotě...Snažit se posbírat co nejvíce informací a ty potom předat odborníkovi, který se bude problémem zabývat a bude opravdu důsledný.
3x
jako první mě napadá šikana...obraťte se na pedagogicko-psychologickou poradnu, tam jsou odborníci kteří mají zkušenosti
doplněno 03.03.14 11:40:teď jsem si všimla, že jste už v PPP byli...zkuste ještě jinou poradnu anebo ambulaci dětského psychologa...možná dětský psychiatr kterému by se mohlo povést syna rozmluvit
doplněno 03.03.14 11:44:psychologové pro děti s hodnocením Brno znamylekar.cz/...
3x
Dobrý den! Tak,jako ostatní,kteří Vám už na Váš problém odpověděli,mne napadá šikana.Určitě je nějaký důvod k tomu,že se Váš syn tak vehementně brání škole.Já bych Vám radila obrátit se ne na PPP,ale na psychiatra.Proto na psychiatra,že reakce Vašeho Dana jsou nepřiměřené a je potřeba,aby se odborník-člověk,který se profesionálně věnuje tomuto oboru v psychiatrii a umí poznávat aspekty chování,které my ani třeba nepostřehneme- k tomu problému vyjádřil.Rozhodně bych ale volila nejdříve pohovor Vás jako rodičů jen s odborníkem a spíše jej požádala,aby k pohovoru se synem zvolil jiné prostředí,než psych.ordinaci a také bych synovi neříkala přímo,že jde k psychiatrovi.Proto radím domluvit se nejdříve s lékařem,jak nejlépe a vybrat takového,který bude ochoten netrvat na zaběhlém přístupu lékař-klient.Ale docela mne stále napadá,zda není vhodné změnit školu,že by to opravdu mohla ta šikana být.Pátrala bych i u spolužáků,kamarádů,pokud má nějaké,ale šikovně,ne tak,aby to byl jako výslech.Nezávidím Vám vůbec tuto situaci. Také počítejte,že s tím dělat něco musíte,protože přichází v jeho věku puberta a ta by mohla jeho reakce ještě zhoršit.Proto pomoc odborníka je namístě a Vy jako rodič pro to musíte udělat maximum.Ale opravdu : citlivě!
Přeji Vám,abyste to z vládli! S.
3x
Zdravím, popíši zkušenost ze školky. Máme jedno dítě, celý loňský a zatím i letošní školní rok předvádí dítě při příchodu do školky hysterické scény, zuřivý pláč, vztekání, boje matku, hází po ní věci. Nahoře ve třídě se vzteká, brečí, jako kdybychom ho tam týrali, prostě divadlo jako hrom. Zpravidla to nastane vždy poté, co je dítě delší dobu doma, prázdniny, víkend, nemoc. Někdy se zdá, že už je to ok, a pak to začne navovo. A je je jedno, zda jsem s dítětem já, nebo kolegyně, dělá to při obou.
Dítě prostě nechce chodit do školky. Nevíme, čím to je, nikdo ho ani nešikanuje, ani nebije, ani na ně není zlý, naopak od nás má toto dítě ještě úlevy kvůli svému chování. S doktorkou z PPP dítě komunikovat odmítá, ve svém věku téměř nemluví, jen žvatlá. Problém není ve školce, ale někde jinde. A věru nevím, co bude dítě dělat, až bude každý den muset do školy.
Je možné, že syn prostě nemá rád školu z důvodu povinností, učení apod. Rozhodně ho ale nenechávejte doma, tím ho pouze utvrzujete v tom, že si zaječí a je po jeho. Bohužel pokud je Vaše paní po operaci, nebude to až tak snadné, ale vytrvejte. Možná jde o přechodné období, i když dlouhé.
doplněno 03.03.14 13:37:Janco, hlavně jsem tím chtěla říci, že dítě není rozhodně šikanované, a to ani fyzicky, ani psychicky. Kde je potíž, to zatím sami nevíme, protože na pořádné vyšetření dítěte se ještě čeká. Ono je pěkné, vodit dítě po doktorech, dokud něco nepomůže, ale např. to naše odmítá komunikovat s cizím člověkem, tedy i s logopedkou, co přijede jednou za čas, a i s ostatními doktory. Věru netuším, v čem je problém.
dva roky je dlouhá doba a zlepšení žádné 
já bych se svým dítětem chodila po odbornících tak dlouho až by některý pomohl
A kdyz zadny z nich nepomuze? Souhlasim s Martinou jako temer pokazde, kdyz ctu jeji prospevky. Chce to hlavne vytrvat. Setreni na miste uz jste provedli a jestli tam neni zadny problem se sikanovanim, tak si hold dite musi zvyknout. Syn take ze zacatku nechtel o skolce ani slyset a nakonec si tam nasel kamarady a chodi tam rad. Jak je zmineno v prispevku, po delsi dobe doma se mu tam take prilis nechce, ale nakonec proste jde. Nastesti je maly a jeste tvarny. Drzim pesti, at Vam to dobre dopadne! 
3x
Ještě mě napadá, že toto dělávají děti které mají doma s rodiči hezký vztah, spoustu hraček, jsou v ideálním prostředí. A pak přijdou někam, kde se na ně každý neusmívá, mají povinnosti atd.
Sdítětem se musí hned od mala navázat vztah důvěry. Neumím si představit, že by se syn zasekl a nekomunikoval se mnou. Jasně, jsou chvilky, kdy tomu tak je, ale jen minutka dvě. Ale uznávám, že každé dítě je jiné a výchova není až tak směrodatná. S psychology /kvůli dceři/ nemáme také dobré zkušenosti. Připadne mi, že jedou podle šablony-svých pouček či zkušeností- a skoro neposlouchají co jim člověk říká a o co mu jde. Mají přece školy a vlastní hlavu!
3x
Nejsem odborník, ale šikana se mi nezdá. Šikana by byla denodenní záležitost a ne jen po několika dnech volna. Jen by mě zajímalo, co následuje po tom, když synek odmítne jít do školy a zůstane doma. Co dělá? To se fláká? Nebo dohání zameškanou látku? Připravuje se dobrovolně do školy? Nebu čučí na telku a sedí u počítače?
Jak vy se zachováte? Děláte, že se nic neděje? Dostane trest? Nebo to mlčky přejdete a počkáte až se synek uráčí někdy do školy odkráčet? Nezkouší to jen na vás protože mu tohle vyhovuje? Nabídli jste mu přechod na jinou školu? Pokud by odmítl přejít na jinou školu, tak problém ve škole není, ale jen v něm a ve vás.
Nemáte to lehké, držím palce, já bych synkovi neustupovala a spolupracovala s odborníky.
doplněno 03.03.14 14:23:Jakou od vás dostane omluvenku za zameškaný den ve škole? Napíšete pravdu - odmítl jít do školy ? I za cenu neomluvených hodin? A nebo si vymyslíte rodinné důvody, nevolnost atd?
Uska, myslím si to samé. Kdybych na své rodiče někdy zkoušela nějaký hysterák, že nejdu do školy, a tahali mě do auta násilím, tak dostanu takový nářez, že bych si to příště rozmyslela. I u onoho dítěte z naší školky, jehož příklad uvádím nahoře, je to v dítěti a také dost v matce. Někdy dítěti prostě podhledne, aby teda byl klid nemusela ho do školky tahat násilím. Čehož dítě využije a velmi, velmi dobře si zapamatuje, že mu to opět prošlo. Ve školce to vem čert, tam je docházka věcí rodičů. Ve škole ale bude mít dítě problém, už to s námi probírala i ředitelka.
1x
Píšte, že se to stává po pár dnech volna. Tím bych začal. Ve dnech volna vstávat v době jako když se jde do školy, pak nějaký program, odpoledne si sedne na chvíli k učení, pomoc v domácnosti, večer spát tak jako chodí ve dnech školních. Omezil (ne zakázal) bych mu počítač a tv, hodinu denně stačí. Pozorovat ho, ve chvíli kdy se začne nudit, hned mu zařídit nějakou akci. Pokud nemá, tak na jeho bedra uložit nějakou povinnost, kterou bude muset udělat každý den a nikdo jiný ji za něj neudělá. Nejvíc bych asi zapracoval na pomoc v domácnosti. Píšete, že je na ně manželka přes týden sama, tak musí pomáhat a to hodně a se vším.
Zajděte za třídním učitelem a promluvte si s ním o tom, jaké má váš syn potíže. I o tom, že to řešíte s odborníky (toho psychiatra bych nezavrhoval). Domluvte se s ním, jak mu omlouvat nepřítomnost z tohoto důvodu, jestli tam psát "nechtěl jít do školy" nebo něco jiného.
Pokud by nebyl schopen jít do školy, tak by měl doma sedět u učení, stejně jako ve škole. Odpoledne by si sehnal učivo od spolužáků.
Vysvětlete mu, že pokud nejde do školy, jde o záškoláctví. Z jeho záškoláctví budete mít problém i vy, jeho rodiče. Že se o vás bude zajímat i sociálka atd.
Má váš syn nějakého kamaráda, který chodí do stejné školy? Nemusí to být přímo spolužák. Co kdyby se pro vašeho syna ráno zastavil a šli do školy spolu?
Přeju vám pevné nervy a nebojte se obrátit na dětského psychiatra. Mohl by vám pomoci tuhle situai vyřešit.
Ve dnech volna vstávat v době jako když se jde do školy, pak nějaký program, odpoledne si sedne na chvíli k učení,..., večer spát tak jako chodí ve dnech školních.
Jsem rad, ze nejsem Vas syn.
moje děti chodí do školy rádi, jsou schopni se ráno vypravit, včas odejít z domu a dojít do školy před začátkem vyučování. Proto můžou ve dnech volna ráno déle spát a jít večer později do postele. Ale pokud má tazatelům syn problém po delším volnu jít do školy, asi se mu to volno líbí příliš a chce si ho prodloužit. Proto jsem navrhnul, aby měl syn ve dnech volna jistý řád. Ono je hezké nechat děti spát o víkendu do jedenácti a nechat je vzhůru do půlnoci, nechat je celý víkend proflákat, prosedět u pc (neříkám, že je to tak u tazatele! ). Ale pak je o to těžší v pondělí ráno vstát v sedm a jít do školy a plnit si své povinnosti.
Zcela souhlasím. Touto benevolencí udělali mí rodiče z bráchy člověka, co nic nemusí, nemá žádné koníčky, o víkendu vstává k obědu a u počítače tráví i 10 a více hodin denně.
Smutné.
doplněno 03.03.14 15:48:Hodně věcí. Kupříkladu znuděnost, nevyspání, tím pádem zvýšenou podrážděnost. Následuje odpolední spánek, který dohání spánek noční, tím pádem kašlání na povinnosti. Stačí?
Když někdo nemá koníčky, sedí u pc a nebo se nudí, nemá se na co těšít. Představte si kluka, který hraje fotbal. Dvakrát do týdne trénink, v sobotu zápas. Pokud to kluka baví, na všechny povinnosti kolem fotbalu se těší, je rád že "musí" na trénink, těší se na zápas, těší se na "boj", těší se i na chválu trenéra, na obdiv ostatních. To všechno ho žene dopředu, proto rád ráno vstane a jde do školy, protože ví, že má odpoledne trénink, kde se vybije, něco zažije, je v kolektivu kluků a učí se s nima vycházet, může ukázat že je dobrej, zvyšuje se mu sebevědomí. Večer padne do postele a téměř okamžitě usíná, protože je unavený jak kotě. K tomu přidejte třeba ještě zálibu např. v modelařině nebo v něčem jiném. Ten kluk má život plný situací, zážitků, zkušeností, kamarádů a přátel.
A teď si vemte kluka, který přijde ze školy, sedne k pc a hraje jakousi hru/hry. Mezitím přijde máma a otravuje ať se jde učit nebo něco udělat. On otrávený jak hadí zub to (možná) udělá. Večer jde do postele unavený, ale nemůže usnout, protože není fyzicky ani psychicky unaven. Ráno se mu nechce vstávat protože zaprvé usnul kdo ví kdy a zadruhé se nemá na co těšit. Jeho život je pořád dokola to samé.
Ale nemotejte sem porad nejake konicky a hrani her. O tom, ze tazateluv syn nema konicky nebo hraje hry se tu tazatel nezminil ani jednou vetou.
Hrani her do 3 do rana vcasne vstavani urcite nepodporuje. Jde o to, ze by si kazdy mel splnit povinnosti a potom si muze delat co chce. Take jsem se sefem pil do rana, ale s tim, ze v praci na me nesmi byt nic znat a musim pracovat na 100%.
Ale kde pisu o hrani her do 3rano? Kde pisu o neplneni povinnosti?
Jako dite jsem byl nastesti o vikendu a prazdninach budicku v 7rano usetren a jsem za to rad.
Ale co sem motate stale situaci Vaseho bratra?
Ze nekoho nenutim vstavat o vikendu a o prazdninach (dnech volna) v 7rano neznamena, ze dotycny pak stravi 10 a vice hodin denne u PC. S touto konstrukci jste prisla Vy a ted se me snazite zahnat do kouta tim, ze mi ji stale podsouvate. Ja nic o vysedavani u PC nezacal, pouze si nemyslim ze budicek denne v 7 a uceni se je nezbytne nutne...
Jde o příklad. Všechno je o výchově.
Položil jste otázku Co maji traveni u pocitace a absence konicku spolecneho s ranim vstavanim?
Dostal jste jasnou odpověď. Pokud ji příště nechcete číst nebo se cítíte zahnaný do kouta, tak se příště neptejte. Že to nejste schopný akceptovat neznamená, že Vám něco podsouvám.
doplněno 03.03.14 16:57:Ano, reakce byla na Xixi, terá rozebrala výchovu. K tomu jsem napsala svůj postřeh, opět se týkající výchovy. Pokud se Vám můj příspěvek nelíbí, mohl ho jednoduše ignorovat. Raději se ale hádáte, že.
A nejste schopný akceptovat logickou odpověď, kterou jste požadovat. Stále tu opakujete něco o podsouvání. Pčíště se neptejte, ušetříme si tuhle zbytečnou diskuzi, děkuji. A jelikož odpověď na své otázky jste dostal, považuji diskuzi za ukončenou a přeji pěkný zbytek dne.
To Nesouhlas - to máte jistě pravdu.. ale pokud nechají rodiče doma dítě, protože nechce chodit do školy a dělá scény, tak je asi něco špatně.
Ano otazku jsem polozil, ale vy jste ji vytrhla z kontextu ranniho vstavani a na myslenku kterou napsal xixi (a upozornil, ze to nemusi byt situace tazatele) nabalujete situaci Vaseho bratra.
Nejsem schopny akceptovat co? Situaci Vaseho bratra (jak vy rikate priklad), kterou sem stale podsouvate? O tom ale diskuze neni.
Ja se zapojil pouze s nazorem, ze budicek v 7 a odpoledni uceni bych osobne nechtel, zbytek jse sem zatahla vy.
Ja jsem si nevsiml, ze bychom se hadali, ale kdyz si to myslite, tak se o tom s Vami hadat nebudu. Stejne tak jsem si nevsiml, ze bych nebyl schopen akceptovat logickou odpoved, ale kdyz si to myslite, tak se o tom s Vami hadat nebudu. Myslim si, ze ukoncovat diskuzi je troch predcasne, ale kdyz si to myslite, tak se o tom s Vami hadat nebudu.
1x
To alda123: Jestliže nejste připraven považovat psychiatra za normálního lékaře,tak je to těžké.To raději "obětujete" psychiku syna jen proto,že se bráníte mu pomoci právě tímto směrem?Pokud nepomůže psycholog,tak je nutné zkusit léčení psychiatra-lékaře.Váš syn není "blázen" a ti,co k psychiatrovi chodí jsou normální lidé,kteří potřebují jen odbornou pomoc,která se jim tím dostane a oni zase budou zdraví.Tak to tak berte a nermuťte se tím,že psychiatr je něco strašného a nepatřičného.Zkuste vše,co považujete za vhodné,a jestli Vám doporučí psycholog lékaře psychiatra,tak se nebraňte.Je to lékař jako každý jiný.Jen buďte opatrný při tom,jak to synovi předložit.Ublížili byste mu,kdybyste mu natvrdo předložili to,co je potřeba udělat.Tím by se stal ještě více nepřístupný.S.
--simonatt--- napsala jste to velmi hezky, ve vše souhlasím 
---alda 123 --- Rozhodně NEdat synovi najevo, že chodit k psychiatrovi je neobvyklé či nenormální. Naopak ujistit ho, že byste sám šel k psychiatrovi kdybyste měl nějaké potíže
1x
Dobrý den,
Přečetla jsem si Váš dotaz. Myslím si, že problém nebude v tom, že by Vašeho syna někdo šikanoval. Myslím, si že to bude v tom, že ví, a vidí, že to Vaše manželka (ze zdravotních důvodů ) nezvládá. On prostě si párkrát odzkoušel, že to prostě vyšlo. Tak to na Vaši ženu prostě zkouší - co kdyby to zase vyšlo?
Já kdybych si toto dovolila, tak bych dostala nářez, a to takovej, že bych si 14 dní nesedla! Ne od mamky, ale od svého otce.
Já jsem školu taky nesnášela, ale nedovolila jsem si prostě do té školy nejít! (vím, že by se mi to těžce nevyplatilo a pak by vše bylo horší)
Moji rodiče byli přísní, a důslední. (a jsou dodnes)
Z
0x
Něco tam bude, buď ve škole, nebo u něj. Jinak pro zlehčení, já jsem také nechodil rád do školy, když oni po mě chtěli, abych se učil, nevím, proč jim to vadilo..., matematik i klíče házel. Žákovskou jsem schovával, žákyně se hlásily, že přinesou k nám poznámku. Že je papír nutný mi došlo později.
Děkuji za odpovědi,
psychologická poradna mne zklamala,skoro bych řekl nezájem...dlouhé prodlevy mezi návštěvami cca měsíc.Dnes jsem kontaktoval soukromého psychologa,tak snad pomůže.Jít se synem k psychiatrovy se mi nějak příčí,ale možná že nebudejiná možnost...snažím se opravdu se synem mluvit,ale jak jsem psal nepomáhá to.Vždy se zasekne,a přestane komunikovat.
Alda
Nevím, proč píšete...jít se synem k psychiatrovy se mi nějak příčí ...nemáte správný přístup. Psychiatr je lékař jako každý jiný odborný lékař (když bolí zuby jdete k zubaři). Proč takový předsudek vůči psychiatrovi? Můžete se objednat sami (bez doporučení praktika) a domluvit si jednu informativní schůzku...psychiatr nebolí jako zubař a bude se vám snažit pomoci...situaci může zhodnotit lépe než psycholog. Může se vám též stát, že synův psycholog doporučí návštěvu psychiatra. Mezitím uběhne spoustu času, pocuchaných nervů a zaplatíte hromadu peněz za soukr. psychologa bez většího výsledku. Asi by bylo lepší opravdu lepší provést konzultaci s psychiatrem. Přemýšlel jste o tom, že se váš syn může velmi vnitřně trápit a vy si to neuvědomujete?
0x
Vzpomínám, že jsem do školy chodila se strachem. přitom jsem se dobře učila, ani mě nikdo nešikanoval. jen jsem měla obavy asi z těch nároků, že to nezvládnu, nebo z učitelky, která byla trochu hysterická, ale ne ke mě, výborné žákyni. přesto jsem skoro každé ráno zvracela. ještě horší bylo, když jsme chodili do školy na směny ( Husákovy děti 
tak přežít celé dopoledne doma, když do školy se šlo až po obědě. přešlo mě to až věkem.
0x
Mě taky napadá šikana. Šikanované dítě vám neřekne, že je šikanované, protože je mu obvykle vyhrožováno, aby nic neříkalo, nebo bude šikana ještě horší. Napadá mě ještě sociální fobie, strach z lidí. No a nebylo by lepší se obrátit na dětského psychiatra? Protože jednání vašeho synka se tak nějak hodně vymyká normálu. Doporučovala bych vyhledat dětského psychiatra, který se specializuje třeba i na psychoterapie.
0x
Dobrý večer. Prosím, jak je s chlapcem? Co jste si nechal poradit. Já budu mít do smrti výčitky, že ten můj nepřestoupil na jinou školu. Moc o to prosil, a dodnes mi to neodpustil. Bylo to složité a neřešené. Řekl mi o tom, až po mnoha létech. Leckdo by to ale za šikanu nepovažoval. Na vedlejší škole by chyběla jediná soudružka. Musel vydržet, a byl to pro něj balvan, se kterým mu nikdo nepomohl. Děkuji.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.