Problémy se školou a její změna

Ahoj, bohužel jsi nám nenapsala dost podstatné informace, jen pocity... Záleží hodně na tom, ve které třídě jsi... Jestli v primě tak máš spoustu času před sebou, jestli např. v kvartě, tak je čas na případnou změnu školy... Jestli jsi v primě a pereš se s učením s posledních sil, je řešením přejít zpět na základku, jestli v tercii či kvartě - snaž se dodělat první půlku osmiletého gymplu a pak případně přejít na lehčí odbornou školu. Myslím si, že když jsi byla tak šikovná a dostala se na gymnázium, že určitě není řešením se vyučit cukrářkou, kuchařkou či kadeřnicí (tedy pokud to není tvůj životní sen). Snaž se učit a pracovat na sobě, at si uděláš maturitu. Není zase tak důležité jestli máš samé jedničky nebo vyznamenání, ale projít a udělat maturitu a to určitě zvládneš! Další věcí je školní kolektiv, jenže kde máš jistotu, že bude na základce lepší? nikde... Všude jsou děti od majetných i nemajetných rodičů... Je to o sebevědomí a o tom jak to ustojíš ty jako osobnost. Zkus si o tom přečíst někde na iternetu, snaž se být zajímavá něčím jiným, než nejnovějším telefonem nebo značkovými hadry (ty se dají šikovně pořídit v sekáči - děláme to taky tak...) Učitelé - to je další kapitola, no to víš, jsou dobří a jsou nepříjemní. Bohužel (?) na gymplu mají jiný přístup než na základce, tak se s vámi tak "nemažou" spoléhají na to, že si poradíte sami. "předpokládám, že pokud někdo požaduje vysvětlení, je povinností učitele mu danou věc vysvětlit" - to jsou tvoje slova. Jenže tak to není - učitel vysvětlí látku v hodině a není jeho povinností to vysvětlovat 100x dokola. Ano, můžete učitele POPROSIT ne požadovat, aby vám věc vysvětlil ještě jednou, ale on to udělat rozhodně nemusí. Zkuste si případně sehnat doučování nebo kamarádku, která vám poradí...(dcera občas plave v matice, pomáhá jí starší brácha a ona mu za to např. uklidí pokoj nebo udělá palačinky). Škola šetří kde může - no to jo, to každá škola, nejen ta vaše... MOJE RADA: snažte se zvýšit své sebevědomí, budujte sebedůvěru, učte se a uvidíte, že to dobře dopadně.

Snaž se učit a pracovat na sobě, at si uděláš maturitu.

Ale co dal?

Zásadní jsou dvě otázky:

1)Jak moc se mají tvoje kognitivní schopnosti v rámci onemocnění zhoršovat..myšlení, paměť..intelekt..?

2)Co bys ráda v životě dělala?

Jak moc se mají rozvíjet zatím nevím.. Prozatím nemám ani přesně stanovenou diagnózu a k psychologovi jsem byla poslána z toho důvodu, jestli se u mne nerozvíjí nějaká porucha, jelikož mám obecně problémy se společností a začleněním se do normálního života. Dříve pro mne představoval problém zajít si i normálně do obchodu, ale já osobně si nemyslím, že by to bylo z důvodu duševní nemoci. Z hlediska krátkodobé paměti jsem na tom velmi špatně a dalo by se říci, že hůř a hůř. Nepamatuji si, co se před chvílí odehrávalo, co mi kdo řekl, co jsem četla si vybavím stěží. S dlouhodobou pamětí je to o něco lepší, ale učit se již musím a chybí mi volný čas. Takže jak se budou věci vyvíjet nadále neví zatím nikdo. Mám problémy i se psaním. Jediné, co mi zatím jde, jsou cizí jazyky. Já osobně nevím, co bych chtěla dělat. Baví mě manuální práce, ale chápu, že kolektiv by pro mne asi nebyl to nejlepší a doufala jsem, že by mi případně poradili na psychologii, nebo v poradně. Navíc jsem omezená medikací a samotnou nemocí, takže například nemohu v budoucnu vlastnit řidičský průkaz, pracovat s dětmi aj.

Je potřeba držet v ruce jasnou psych. diagnózu. Jinak je to věštění z křišťálové koule. Máte patrně nějaký typ sociální fóbie + něco k tomu. Pokud to půjde zvládnout léky, možná se zlepší také paměť a budete se cítit lépe. Uvidíte k jakému závěru psychiatr dospěje. Následně si uděláte pořádek se školou i se životem jako celkem.

Jedna věc je co chceš, druhá co můžeš.

Neuvádníš v jakém ročníku seš.

Maturitu díky své nemoci udělat můžeš, ale nemusíš. Další věc je co dál. Možná manuální práce a přestup na učňák by byl lepší. Dále je otázka dzda vůbec budeš moct pracovat.

O tomto bych se poradila s lékařem.

A žádost o vyšetření na psychologii ber vážně - může ti to pomoct!

A jinak jestli nejsi nikde spokojená, tak asi nikde nebudeš. Žádná škola není ideální, že by někde měli peněz jako želez a nemuseli šetřit - to ne. Všude jsou učitelé, kteří si myslí, že je jen jejich předmět.

Jsem ve druhém ročníku šestiletého gymnázia..
Osobně mi bylo řečeno, že za minulých režimů bych nebyla tolik omezována tak, jako je tomu dnes a kuchařku nemohu dělat prostě jen proto, že bych mohla náhodou spadnout do hrnce. Aspoň mně to přijde směšné - rizika jsou všude. Jediné, co mě asi nejvíce omezuje, jsou požadavky některých škol na zdravotní skupinu č. 1 či č. 2, nebo bez omezení na tělocvik a jinak to dnes s nabídkou škol také není zrovna ideální. Název jako aplikovaná chemie zní sice hezky, ale poté se dozvíte, že uplatnění máte většinou v chemičkách. Psychologie a psychiatrie to je pro mne něco, kde bych řekla, kde je jen málo lidí, kteří si dokáží vytvořit objektivní, ale ne subjektivní názor a nepracují s člověkem podle norem a předpisů. Řekla bych, že dobrých psychologů je velmi málo. Omlouvám se, ale je to můj osobní názor. Ano, bohužel nejsem spokojená nikde a nejspíše asi ani v budoucnu nebudu. V minulosti jsem moc důvěry a pochopení k lidem nenašla a dnešní společnost mi přijde v některých věcech až odporná. Možná tomu zatím nemohu rozumět, ale nevím, kam všechno tohle vede..

možná máš sociální fobii anebo agorafobii (je ti nepřijemně když musíš mezi lidi mimo domov), běž na terapii

Myslím, že to není teď až tak hrozné - oborů je spousta, škol také. Žádné omezení, zda jsou tvoji rodiče ve straně nebo ne, jako za minulého režimu, není. Záleží na tobě, co chceš a můžeš (prospěch, zdravotní stav).

A problém není jen u kuchaře, ale i u jakékoliv práce s nějakým náředím, kde stačí ruce pozdě vytáhnout nebo blbě strčit a můžeš přijít o prsty.

Podle toho co píšeš bys opravdu měla vyhledat odborníka - psychologa. Sice říkáš, že většina je jich špatných (nejsou dobří), jsou subjektivní a ne objektivní. Je to i díky přístupu této vědy. Neveme ti vzorek krve a z jeho rozboru ti určí, co ti je, co chybí, co přebývá a podle toho nasadí léky a vše je vyřešeno.

Oborů spousta, ale bohužel to jen tak vypadá. Spousta škol neotevírá všechny a některé patří mezi ty, o které bych měla zájem a mohla bych je studovat. Také se obávám horších známek - děti ze základek budou mít přeci jen lepší známky a tak se na školu dostanou snadněji než já se dvojkama a nejspíše 2 trojkama, čehož se taky docela obávám a na gymnáziu zůstat nechci, jelikož jsem tak nějak vyřazená z kolektivu a nezapadla jsem nikam, potřebná jsem jen tehdy, když je potřeba něco udělat, což mě také moc netěší. K psychologovi jdu na dopčení v únoru - prý nás dřív neobjedná.

Problém je v tom, že dítě, které nastupuje do 6 nebo 8 letého gymnásia, je dosud mládě, které neví o životě nic a často neví co by chtělo vlastně v budoucnu dělat. Pak najednou zjistí, že je s vybranou školou nespokojené, či dokonce nešťastné.

Proto nejsem zastáncem těchto škol. I když je pravdou, že mnozí žáci neví ještě ani v devítce, co by chtěli dělat. Ale přece už jsou jen kapku vyzrálejší, než ta mláďata.

Když by Tě bavilo učit se cukrářkou, proč ne? Je to pěkné a slušné povolání, které mnoha mlsounkům přináší radost. Být mamkou, nechám tě. Lepší je být dobrou a šikovnou cukrářkou, než s bídou prolézající studentkou. Vážím si dobrého a poctivého řemeslníka víc, než nějakého nabubřelého inteligenta.

Zkus to mamce vysvětlit. Vnuk chtěl po celý svůj 14 letý život být železničářem /strojvůdcem, výpravčím.../. Otec si umanul, že ho přihlásí na 8 leté gymnásium. Klukovi nic jiného nezbylo, než jít k přijímačkám. Tam se ale zasekl a zkoušky neudělal. Proč, to ví jenom on a já. Nepřijali ho. Letos je v devítce a nadšeně se chystá k přijímačkám na železniční průmyslovku. Vážím si ho za to, že už v tak útlém věku má představu o svém příštím povolání a dělá pro to všechno, i nepříjemné věci.

Udělej to taky tak, začni dělat tu cukrařinu, ať jsi spokojená. Víš, kolik života stráví člověk v práci? Tak by to měl dělat s radostí. Jaga.